MY SME PREPPERS!

Alebo čo sa stane, keď si niekto pomýli našu slušnosť so slabosťou.

Zdar zbojníci!

Dneska to bude trochu jiné. Žádné recenze nožů, žádné rozebírání batohů ani debaty o tom, jestli je lepší Mora, nebo nůž za patnáct tisíc, kterým by jeho majitel v případě průseru tak maximálně otevřel konzervu. Dneska si povíme něco o tom, kdo kurva jsme. My, co se připravujeme. My, co nechceme být za každou cenu závislí na tom, že někdo jiný všechno zařídí. My, co se odmítáme smířit s představou, že když se svět posere, nezbývá nám než sedět na prdeli a čekat, až nás někdo přijde zachránit. Protože víte co? Svět nám odjakživa nabízí dvě možnosti. Buď budeš poslouchat, držet hubu a krok, nebo začneš přemýšlet, rozhodovat sám za sebe a přebírat odpovědnost za vlastní život. Ta první možnost je pohodlnější. Nemusíš nic řešit, nemusíš nic umět a nemusíš za nic nést odpovědnost. Stačí nakoupit v supermarketu, zaplatit účty a věřit, že ti nahoře vědí, co dělají. A když nevědí? Tak to přece není tvoje starost. To je nádherný životní plán, kurva.

V díle Mor ho! od Sama Chalupky přichází skupina slovanských junáků za římským císařem. Nepřicházejí jako žebráci, se sklopenou hlavou a nataženou rukou. Přinášejí chléb a sůl, pozdrav a nabídku míru. Nechtějí cizí zemi, nechtějí nikomu vládnout. Chtějí si žít po svém na vlastním území. Jenže proti nim stojí někdo, kdo si spletl moc s právem. Císař jim dává najevo, že jeho vůle je zákon, jejich země bude patřit někomu jinému a kdo se vzepře, ten si za svůj osud může sám. Neříkám, že dnešní svět je starověký Řím a každý úředník je císař v naleštěné zbroji. To bychom se už trochu zbláznili. Ale ten princip? Ten známe všichni. Někdo rozhodne za tebe, protože si myslí, že ví všechno nejlépe. Někdo ti vysvětlí, že tvoje obavy jsou nesmysl, tvoje otázky nevhodné a tvoje snaha postarat se sám o sebe zbytečná. Systém se přece postará! A pokud ne? Tak se omluvíme za vzniklé komplikace. Protože až se něco posere, bude úplně jedno, kdo měl pravdu v internetové debatě. Důležité bude, kdo dokáže zachovat chladnou hlavu, pomoct ostatním a udělat to, co je potřeba.

Když se řekne prepper, spousta lidí si představí chlapa v maskáčích, který má v garáži arzenál, v obýváku mapu světa s červenými špendlíky a v hlavě nejméně sedm scénářů, jak se zítra zhroutí civilizace. A jasně, takoví lidé existují. Stejně jako existují chlapi, kteří si koupí nůž za cenu ojetého auta a potom se bojí s ním uříznout větev, aby si náhodou nepoškrábali povrchovou úpravu. Ale to není podstata. Podstata je mnohem prostší. Je to člověk, který nechce, aby jeho rodina hladověla jen proto, že dva dny nejde elektřina. Je to ženská, která ví, kde má lékárničku a co dělat, když se něco stane. Je to děda, který sice nemá drahou výbavu, ale dokáže opravit plot, naštípat dřevo a vypěstovat brambory. Je to soused, který místo focení hořícího domu zavolá hasiče a pomůže lidem dostat se ven. Prepper není člověk, který se připravuje na to, aby přežil všechny ostatní. Je to člověk, který se připravuje na to, aby nemusel při prvním průseru obětovat všechno, na čem mu záleží. Nejde o to být největší drsňák v lese, mít nejdražší batoh nebo nejdelší seznam vybavení. Jde o to mít hlavu na krku, protože bez ní je ti všechno ostatní tak nějak na hovno.

V Mor ho! nepřichází zlom ve chvíli, kdy slovanská družina vytáhne zbraně. Přichází ve chvíli, kdy pochopí, že nabídka míru byla odmítnuta a že proti nim stojí někdo, kdo jim svobodu nehodlá ponechat. Do té doby mluví, vysvětlují a nabízejí pokoj. Když ale zjistí, že jejich svoboda nemá pro císaře žádnou cenu, odmítnou se podřídit. A právě v tom je síla té básně. Ne v samotném násilí, ale v odmítnutí přijmout roli bezmocné oběti jen proto, že si někdo jiný myslí, že má dost velkou moc, aby tě mohl přinutit. Ti chlapi nepotřebovali nejdřív vyhrát, aby si zachovali svou důstojnost. Věděli, co hájí. A to je něco, co bychom si měli občas připomenout. Svoboda totiž není jenom slovo, které si dáš na nášivku. Svoboda je taky odpovědnost. Za vlastní rozhodnutí, za svoje děti, za lidi, které máš rád, a za to, co uděláš, když se něco posere. Připravenost bez charakteru je jenom hromada vybavení. A svoboda bez ochoty nést odpovědnost je jenom hezká fráze. Můžeš mít sklep plný konzerv, ale jestli při prvním problému zavřeš dveře před člověkem, kterému jsi ještě včera říkal přítel, možná by ses měl zamyslet, na co ses vlastně připravoval. Můžeš mít nejlepší nůž na světě, ale jestli ho potřebuješ k tomu, abys ostatním dokazoval vlastní důležitost, problém nebude v tom noži. A můžeš mít plnou hubu řečí o nezávislosti, ale jestli nedokážeš připustit, že někdy potřebuješ pomoc ostatních, nejsi nezávislý. Jsi jenom osamělý člověk s přehnaným sebevědomím.

Já nechci být pánem nad ostatními, ale taky nechci být otrokem vlastní bezmoci. Nechci svět, kde se každý stará jenom o svou vlastní prdel, kde je soused automaticky nepřítel a kde se z každé krizové situace stává soutěž o to, kdo bude poslední stát na hromadě trosek. Chci být připravený na to, že svět může být zlý, aniž bych se sám musel stát zlým člověkem. Chci mít prostředky, abych ochránil svou rodinu, a zároveň dost rozumu na to, abych věděl, kdy je potřeba spolupracovat. Chci umět věci, které mi nikdo nevezme jen proto, že se někde rozbije kabel, zavře obchod nebo přestane fungovat systém, na který jsme si všichni zvykli. A hlavně chci, aby moje děti jednou věděly, že jejich táta nebyl člověk, který se celý život jenom bál toho, co přijde. Byl to člověk, který se snažil být připravený. To je pro mě prepping. Ne strach, ne póza, ne nekonečné nakupování. Připravenost, svoboda, odpovědnost a schopnost nezlomit se jen proto, že někdo jiný čeká, že se zlomíš.

Představte si obyčejný den. Ráno vstaneš, uděláš si kafe, vypravíš děti do školy a jdeš do práce. Někdo nadává na počasí, někdo na ceny, někdo na vládu a někdo na to, že mu zase zdražili oblíbenou značku granulí. Prostě normální den. A pak se něco stane. Nejdřív nejde proud, potom nefungují platby, zprávy jsou plné protichůdných informací a v obchodech začínají mizet základní věci. Najednou nikoho nezajímá, jaký máš telefon ani kolik máš sledujících. Zajímá je, jestli máš vodu, jestli dokážeš udržet teplo, jestli víš, co dělat, a jestli dokážeš zachovat klid, když ostatní začínají panikařit. Možná se za tebou zastaví soused a bude potřebovat pomoc. Možná ji budeš potřebovat ty. A v tu chvíli se ukáže, jestli jsme jenom banda lidí, kteří si na internetu hrají na přeživší, nebo jestli jsme se za ty roky skutečně něco naučili. Já osobně nechci žít ve světě, kde se každý stará jenom o svou vlastní prdel. Chci mít možnost postarat se o své blízké a zároveň nebýt takový čurák, abych v nouzi automaticky otočil záda všem ostatním. Protože největší síla není v tom, kolik toho máme, ale v tom, co dokážeme udělat s tím, co máme.

Samo Chalupka ve své básni nechává slovanské junáky dojít až na konec jejich cesty. Vítězství nad přesilou jim nezaručuje. Jejich smrt není pohádková odměna za statečnost. Je to tragédie, která dává jejich rozhodnutí skutečnou váhu. A právě proto ta báseň funguje i dnes. Připomíná nám, že ne všechno, co je správné, je zároveň snadné, a že člověk, který ví, za čím stojí, se nemusí automaticky sklonit před tím, kdo má větší moc. Já si z toho beru jednu věc. Nemusíme čekat, až nám někdo dovolí být připravení. Nemusíme čekat, až nám někdo řekne, že máme začít přemýšlet, učit se a starat se o vlastní rodiny. Můžeme začít hned. Dneska, tady, s tím, co máme. Nemusíme být všichni hrdinové, bojovníci ani stát na barikádě a řvát hesla do větru. Někdy stačí být člověkem, který se postará o své blízké, neuteče od odpovědnosti a dokáže podat ruku, když je to správné. A někdy to chce větší odvahu než vytáhnout nůž a hrát si na drsňáka.

TAK KDO TEDY JSME? JSME PREPPERS! Jsme lidi, kteří vědí, že civilizace není samozřejmost, že plný regál není přírodní zákon a že voda z kohoutku není žádná magická schopnost planety. Jsme lidi, kteří se učí, zkoušejí, chybují a občas koupí nějakou naprostou píčovinu, protože ani prepper není imunní vůči marketingu a vlastní blbosti. Jsme lidi, kteří vědí, že žádný batoh, nůž, filtr ani střelná zbraň za nás nevyřeší všechno. A jsme lidi, kteří by si měli uvědomovat, že největší síla není v tom, kolik toho máme, ale v tom, co dokážeme udělat s tím, co máme. Nechceme vidět svět hořet. Ale až jednou začne hořet, nechceme jenom bezmocně stát a čekat, kdo nás zachrání. Chceme vědět, co dělat. Chceme mít možnost volby. A chceme si zachovat vlastní tvář, i když to kolem nás přestane být pohodlné. Tak se držte, zbojníci. Učte se, připravujte se, pomáhejte si. Nevěřte každé kravině, kterou vám někdo naservíruje, ale nezaměňujte zdravou nedůvěru za paranoiu. A hlavně nezapomínejte, že největší průser není vždycky to, co se stane venku. Někdy je to to, co se stane s člověkem uvnitř, když mu někdo vezme všechno, čemu věřil.

Já nechci být pánem nad ostatními. Ale taky nechci být otrokem vlastní bezmoci. A jestli tohle znamená, že jsem prepper, tak kurva jo!

Zdar zbojníci!