Poradna · Fórum
Fórum Kvelbu
Diskutujte s ostatními uživateli, sdílejte zkušenosti, zajímavosti, fotografie, články a veřejné příspěvky ze sociálních sítí.
Připnutá témata
Survival Nůž od Radoslava Kanáta
**Konstrukce:** fulltang\ **Materiál:** 14260\ **Tvrdost:** 58 HRC\
0 21Zákaz norováni - nutnost nebo byznys?
Když emoce nahrazují biologi Proč zákaz norování nemusí být řešením Norování patří mezi myslivecké metody, kolem nichž se v posledních letech vede mimořádně emotivní veřejná debata. Nezisková organizace, kterou asi všichni znáte usiluje o jeho úplný zákaz a prezentuje jej jako praktiku, při níž pes v noře lišku napadá, trhá na kusy a usmrcuje. Tato organizace navíc sahá po materiálech starých, či pocházejících ze zahraničí, ktere nejdou použít jako ukázkový materiál, protože každá země má jinou legislativu. Takový obraz je pro veřejnost pak působivý. Vyvolává to cíleně silné emoce a zášť k myslivcům. Lajky se jen hrnou. Diskuze je obsáhlá, plná nenávisti a peněžní dary organizaci se jen sypou. Ve věcné diskusi o myslivosti je však podstatné oddělit emotivní popis a zavádějící fotografie od skutečného principu této lovecké metody. Norování není synonymem pro "trhání lišky psem“, jak ráda tato organizace tento způsob lovu popisuje. Norování je způsob lovu, při kterém je zvěř vyhledávána a lovena v podzemních norách za použití k tomu způsobilého loveckého psa, norníka. Při jeho klasickém provedení je do nory nasazen speciálně vedený lovecký pes. Jeho úkolem je lišku v podzemním systému vyhledat a přimět ji noru opustit. Lovec pak lišku usmrtí střelbou, stejně jako při jiných způsobech lovu. Úloha psa tedy není lišku zabít a roztrhat, ale vyhnat ji z místa, kam by se bez použití psa lovci jen obtížně dostávali. To je zásadní rozdíl. Pes totiž není "zbraň“. Norník je pracovní lovecký pes. Jeho práce spočívá ve vyhledání zvěře v podzemním prostoru a jejím vyhnání. Česká právní úprava dokonce počítá se psy se zkouškou z výkonu norování jako s jednou z kategorií loveckých psů, které mají být v honitbách k dispozici. Představa, že myslivec pošle psa do nory proto, aby lišku nechal roztrhat, proto nepopisuje podstatu této metody a dokonce je jí velmi vzdálená. A co liščata? Jedním z nejčastějších argumentů proti norování je tvrzení, že pes v období odchovu mláďat vnikne do nory, kde liščí fena své potomky brání a společně s nimi je psem usmrcena. Právě tady je nutné znát českou právní úpravu. Podle současného znění vyhlášky č. 245/2002 Sb., ve znění novely č. 64/2025 Sb., je doba lovu lišky obecné stanovena od 1. července do konce února. Z toho plyne, že období března až června je pro běžný lov lišky mimo její zákonnou dobu lovu. Tento časový režim není náhodný. Odpovídá potřebě ponechat lišce období rozmnožování a péče o mláďata. Je proto zavádějící vytvářet dojem, že běžné legální norování automaticky znamená útok na kojící liščí fenu bránící čerstvě narozená liščata a "genocidu“ liščat. Proč vůbec lišku regulovat? Liška obecná je mimořádně přizpůsobivý predátor. Dokáže využívat nejrůznější prostředí, od rozsáhlých lesních komplexů přes zemědělskou krajinu až po okraje měst a samotná města. V české krajině proto není problémem pouze otázka "kolik lišek máme“. Přesná velikost populace se obtížně stanovuje a nelze poctivě tvrdit jedno univerzální číslo pro celou Českou republiku. Významnější je skutečnost, že lokálně mohou být hustoty lišek velmi vysoké a jejich početnost je třeba posuzovat v souvislosti s charakterem prostředí, dostupností potravy a stavem ostatních druhů. Liška je přirozenou součástí ekosystému. Současně je však predátorem, který může při vysoké početnosti významně ovlivňovat populace drobné zvěře a dalších malých obratlovců. V současné době jsou stavy lišky obecné více než osminásobně nad normou. Myslivost proto nepracuje s představou "zvíře je hezké, takže ho necháme být“. Jejím úkolem je mimo jiné také regulace některých druhů zvěře a péče o rovnováhu v konkrétní honitbě. Nárůst jednoho druhu může znamenat zánik pro několik druhů dalších. A právě zde může být norování jednou z metod, které mají svůj význam. To ale od oné organizace neuslyšíte. S emocemi se pracuje lépe, nežli s fakty. Liška není jediný predátor, který se pohybuje pod zemí. A co psík mývalovitý? V celé debatě o zákazu norování je pozoruhodné ještě něco jiného. Jako by se ztratil jeden živočich, na kterého se přitom problematika regulace vztahuje velmi významně. A to psík mývalovitý. Organizace za léta, která vede svoji kampaň si existenci psíka uvědomila teprve nedávno. Do té doby, jako samozvaní experti neměli tušení, že se tohoto invazivního druhu norování též týká... Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) není v České republice původním druhem. Patří jak bylo zmíněno mezi invazní nepůvodní druhy a jeho regulace je součástí opatření zaměřených na omezení negativních dopadů nepůvodních druhů na původní ekosystémy. Psík mývalovitý je navíc predátor, který může lovit drobné savce, obojživelníky, ptáky, jejich vejce a mláďata. Dokáže využívat různá prostředí a ke svému úkrytu používá také nory a jiné podzemní prostory. A právě psík je důležitý i pro debatu o norování. Psík mývalovitý totiž rovněž využívá podzemní úkryty a při jeho lovu může být využit norník. Norování tedy není metoda, která existuje pouze kvůli lišce. Norníci jsou připravováni také na práci s jinými druhy živočichů, kteří se ukrývají v norách. To je důležitý detail, který se z veřejné debaty často vytrácí či tam naprosto chybí. Pokud organizace požaduje úplný zákaz norování, neměla by se ptát pouze na lišku. Měla by současně odpovědět na otázku, jak bude v konkrétních případech řešena regulace nepůvodních a invazních druhů, které se také ukrývají v podzemních norách. A nejde přitom pouze o psíka mývalovitého. V české myslivecké praxi se norníci používají především při lovu lišky, ale práce v norách se týká také dalších druhů, například jezevce, přičemž způsob a podmínky lovu se u jednotlivých druhů liší. Je tedy poněkud zvláštní vést celou veřejnou kampaň tak, jako by slovo "norování“ automaticky znamenalo pouze jednu konkrétní situaci. Situaci mezi liškou a psem. Norování je metoda práce v podzemním prostředí. A pod zemí se neskrývá pouze liška. U psíka mývalovitého je navíc situace ještě z principu odlišná. Zatímco liška obecná je náš původní druh a součást evropského ekosystému, psík mývalovitý je nepůvodní druh, jehož regulace je v českém právním systému řešena v souvislosti s jeho negativními dopady na původní druhy a ekosystémy. Pokud tedy někdo žádá zákaz metody bez toho, aby současně řešil, jakou metodou bude možné regulovat invazní druhy v jejich přirozených úkrytech, pak nejde o kompletní odbornou diskusi. Je to pouze část příběhu. Liška není jen otázka myslivosti. Je to také otázka nemocí. Další důvod, proč není rozumné problematiku lišek redukovat pouze na otázku lovecké etiky, představují infekční a parazitární onemocnění. Jedním z nejvýznamnějších příkladů je alveolární echinokokóza, kterou způsobuje tasemnice Echinococcus multilocularis. Jejím hlavním definitivním hostitelem v evropských podmínkách je liška obecná. Člověk se může nakazit pozřením vajíček parazita z kontaminovaného prostředí a onemocnění může mít závažný průběh, zejména při postižení jater. Doba od nákazy ke zjištění onemocnění může ale dosahovat i 15 let. Monitoring v České republice výskyt tohoto parazita u lišek dlouhodobě sleduje. V rámci monitoringu v roce 2021 bylo vyšetřeno 2 758 vzorků lišek a psíků mývalovitých, přičemž 645 vzorků bylo pozitivních. Ukazuje to, že jde o reálný parazitologický problém, který nelze ignorovat. Dalším onemocněním, které se u lišek objevuje, je prašivina neboli svrab. Ta může způsobovat rozsáhlé poškození kůže, ztrátu srsti, vyčerpání a v těžkých případech i úhyn zvířete. Z pohledu člověka nejde o stejný typ rizika jako u alveolární echinokokózy, ale nemocná liška v blízkosti lidských obydlí může představovat problém zejména pro psy a další domácí zvířata. Nicméně přenosná na člověka je. Státní veterinární správa přitom výslovně upozorňuje, že vyšší populace lišek mohou hrát roli při šíření svrabu a dalších onemocnění a že prašivé lišky se mohou objevovat v okolí lidských obydlí, v parcích či na dalších místech, kde se pohybují lidé a domácí zvířata. Například stačí, aby se liška nakažená tasemnicí liščí vykálela na dětské pískoviště a dítě, které si tam bude hrát si pak olízlo prsty. Podobně to funguje se svrabem. Tam ale stačí k přenosu podstatně méně. Ještě významnější je vzteklina. Česká republika je v současnosti oficiálně zemí prostou vztekliny u terestrických savců. Poslední případ vztekliny u lišky byl na našem území diagnostikován v roce 2002. Tento úspěch je výsledkem dlouhodobé veterinární prevence, zejména orální vakcinace lišek a povinného očkování psů. To ovšem neznamená, že virus zmizel z Evropy. Státní veterinární správa nadále upozorňuje na výskyt vztekliny v některých evropských státech. V roce 2024 byla například na Slovensku potvrzena vzteklina u lišky, která poranila psa, a případy byly zaznamenány také v Polsku a Rumunsku. V roce 2026 SVS znovu upozorňovala na pokračující výskyt vztekliny v některých evropských zemích včetně Polska, Rumunska, Maďarska a Ukrajiny. Hranice nakreslená na mapě samozřejmě žádný virus nezastaví. To neznamená, že zákaz norování automaticky způsobí návrat vztekliny do České republiky. Takový závěr by byl nepodložený. Znamená to však, že dlouhodobý monitoring a aktivní řízení populací potenciálních rezervoárových druhů zůstávají součástí preventivní ochrany veřejného zdraví. V době velkého přemnožení lišek regulovat způsoby lovu je tedy silně nerozumné. Liška se stěhuje do měst Dalším fenoménem současné Evropy je urbanizace lišek. Liška je mimořádně adaptabilní. Dokáže využívat lidské prostředí, zahrady, parky, hřbitovy, okraje komunikací, průmyslové areály i další městské biotopy. Studie z Varšavy například dokumentovala postupnou kolonizaci města liškami. V poslední sledované etapě byly lišky zaznamenány ve všech hodnocených čtvercích města a jejich výskyt byl zaznamenáván v celé řadě městských zelených ploch. Proč je to důležité? Protože čím více volně žijících predátorů žije v těsném kontaktu s člověkem, tím více vzniká příležitostí ke kontaktu mezi volně žijícími zvířaty, domácími zvířaty a lidmi. Liška může navštěvovat zahrady, odpadková místa, krmná místa pro zvířata nebo okolí lidských obydlí. Může se dostávat do konfliktu se psy, lovit drobné živočichy a přenášet parazity či další patogeny. Urbanizace tedy není argumentem pro bezhlavé vybíjení lišek. Je ale velmi dobrým důvodem, proč jejich populace sledovat a proč otázku regulace nelze odmítnout jediným heslem "nechte přírodu, ať si poradí sama“. Co se stane, když jednu regulační metodu jednoduše zakážeme? To je ve skutečnosti nejdůležitější otázka celé debaty. Zákaz norování sám o sobě neznamená zákaz lovu lišek. Lišky lze lovit i jinými způsoby. Proto by bylo nesprávné tvrdit, že zákaz norování automaticky povede k nekontrolovanému růstu jejich početnosti. Stejně tak by ale bylo chybou tvrdit, že jednotlivé způsoby lovu jsou navzájem dokonale zaměnitelné. Nora představuje specifické prostředí. Liška, která do ní unikne, může být pro člověka bez norníka prakticky nedostupná. Norování proto představuje specializovanou metodu určenou právě pro situace, kdy se zvěř ukrývá pod zemí. Jsou i místa, kde jiným způsobem lovit nelze. Pokud tuto metodu organizace zakáže, měla by zároveň první odpovědět na několik jednoduchých odborných otázek: Jak bude v konkrétních honitbách regulována početnost lišek, pokud se ukáže jako příliš vysoká? Jak budeme řešit situace, kdy se lišky výrazně koncentrují v blízkosti lidských sídel? Jak budeme minimalizovat predaci ohrožených nebo lokálně vzácných druhů drobné zvěře? Jak bude pokračovat monitoring nemocí a parazitů? A především, jaká metoda norování nahradí tam, kde je skutečně potřeba řešit lišku ukrytou v noře? A co invazní druhy? Pokud má být norování zakázáno jako celek, nelze přeskočit ani otázku psíka mývalovitého a dalších nepůvodních druhů, které využívají podzemní úkryty. U psíka nejde jen o estetickou otázku toho, zda je zvíře veřejnosti sympatické. Jde o druh, jehož regulace souvisí s ochranou původních druhů a ekosystémů na což daná organizace naprosto zapomněla. Odborná debata by proto měla říci nejen "norování nechceme", ale také "toto konkrétní řešení použijte místo něj a bude fungovat i v situaci, kdy se regulovaný živočich ukrývá pod zemí“. Bez této odpovědi zůstává zákaz pouze zákazem. Ne řešením. Ochrana zvířat musí stát na faktech Diskuse o norování může být legitimní. Stejně legitimní je požadovat vysoký standard ochrany jak lovené zvěře, tak loveckých psů. Co ale legitimní není, je nahrazovat odbornou debatu obrazem, který z konkrétní lovecké metody vytvoří jednoduchý příběh o psovi, který je poslán do nory "roztrhat lišku zaživa“ a stavět na dojemných příbězích o matce lišce a roztrhaných dětech (liščatech) na Den Matek. Stejně tak jako nelze taková kampaň vést blokací všech autorů odborných názorů, kteří se pod příspěvek slušně vyjádří s tím, že je to odtržené od reality. Přesně takto tato organizace diskuzi vede. Blokuje odborné názory a jejich autory a staví na dojemných, leč fakticky mylných informacích. Norování má v české myslivosti přesně definovaný účel. Pes vyhledává zvěř v podzemí a vyhání ji z nory, aby ji mohl lovec bezpečně ulovit. Právní úprava zároveň stanovuje období, kdy je liška lovena, a období mimo něj. A právě proto je důležité připomenout, že norování není otázkou jediné fotografie lišky a jednoho psa. Je to metoda, která souvisí s regulací živočichů využívajících podzemní úkryty a to včetně nepůvodního a invazního psíka mývalovitého. Pokud organizace chce tuto metodu změnit nebo zakázat, měla by být debata vedena nad skutečnými otázkami: nad welfare, efektivitou, zdravotními riziky, stavem populací, alternativními metodami a jejich dopady. Ne nad představou, která má především vyvolat emoci a zával peněžních darů "pro zvířata“. Příroda totiž nefunguje podle toho, co vypadá dobře na plakátu. Funguje podle vztahů mezi predátorem a kořistí, nemocí a hostitelem, krajinou a dostupností potravy. A pokud chceme do těchto vztahů zasahovat, ať už zákazem, nebo regulací, měli bychom nejprve velmi dobře vědět, co přesně tím změníme a jaké budou následky. Prosím, až příště narazíte na emotivní kampaň, ověřujte si fakta. Ne vše může být tak, jak se vám někdo snaží vykreslit. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová
0 149Proč každé poledne zvoní zvony.
Připomínka krvavé bitvy s českou stopou, která zachránila Evropu před islámem. Je 3. VII. 1456 a k Bělehradu pochoduje armáda šedesáti až sedmdesáti tisíc zocelených vojáků sultána Mehmeda druhého. Jedná se o jedno z největších tažení elitní muslimské armády vstříc Evropě. Ta nyní stojí před branami Bělehradu, ale něčím je jiná, celá tato bitva bude něčím jiná. Hned následujícího rána nechává sultán rozmístit na tři sta obléhacích děl, kterými hodlá srazit hradby Bělehradu k zemi, stejně, jako se mu to podařilo před třemi lety u Konstantinopole. Netuší však, kdo stojí proti němu a s jakou výzbrojí. Tato bitva se stane jednou z prvních s nasazením obléhacích děl, tarasnic, houfnic, hákovnic a píšťal v dějinách lidstva. Nová éra válek, kdy střelné zbraně a taktika boje změní svět, jaký jsme dosud znali. Posádku Bělehradu tvoří pět tisíc žoldnéřů z Uher, Čech a Polska, těm velí János Hunyadi, uherský vojevůdce, který již několikrát varoval Vídeň před hrozbou sultánovy armády. Nebyl však brán vážně, a tak sám složil vojsko, jehož nejvýraznější skupinou byli žoldnéři z Čech. Ti disponovali zkušenostmi z husitských tažení, ale především si osvojili novou technologii. Tou byly střelné zbraně. Píšťaly, hákovnice, lehká hrncová děla a další tehdy nejmodernější válečný arzenál. Hradby a domy byly osazeny těmito zbraněmi a když došlo k útoku, celé okolí se zahalilo do ohně, ran a kouře. Obě armády se ostřelovaly a i přes poničené hradby se sultánovým vojákům nedařilo proniknout. Pět tisíc žoldnéřů proti šedesáti tisícům. Bitva trvala několik dní a obléhání bylo vyčerpávající pro obě strany. Zuřící sultán posílal další a další vlny útočících vojáků vstříc rachotu střel. Až 21. VII. 1456 se po mohutném útoku do prakticky zničeného města daří vniknout. To však posádku města nikterak neomezuje v odporu a přeskupení ostřelují předem zaminované okraje města sudy se střelným prachem a zápalným olejem. Osmanské vojsko vpadlo do připravené léčky a ranním zuřivým protiútokem je tak překvapeno, že prchá. Jízda se následně zmocňuje obléhacích děl a během ostřelování prchajícího vojska těžce zraní i samotného sultána. Žoldnéřská armáda Jánose Hunyadiho vítězí a drtí tak islámská vojska a jejich postup do Evropy. Papež pak vydává příkaz, že na památku tohoto vítězství budou každý den až na věky zvonit kostelní zvony na připomínku vítězství. V této historické události bych rád zdůraznil poučení. Kdykoliv v poledne uslyšíte zvonit zvony. Vzpomeňte si na to, že Evropany nikdy nikdo před ani po této události neporazil, nepodrobil si nás a nikdy se to ani nestane! Protože vždy, když je nejhůř a cizáci z pouští či stepí chtějí zničit Evropu, podrobit si nás, a náš způsob života. Vždycky odložíme malicherné spory mezi sebou, spojíme se a díky inteligenci a technologiím vypráskáme společně cizáky tam, odkud přišli. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák
2 104Digitalizace
Dobrý den všem myslivcům, rádi bychom zde představili aplikaci iHonitba (ihonitba.cz), která vznikla s cílem zjednodušit a hlavně digitalizovat každodenní správu myslivecké honitby. iHonitba je online nástroj pro vedení myslivecké evidence na jednom místě. Umožňuje evidovat například úlovky, plomby, povolenky nebo zařízení v honitbě a zároveň pomáhá s administrativou spojenou s mysliveckým hospodařením. Data jsou dostupná online a jednotlivým členům lze nastavit různá oprávnění podle jejich role v honitbě. Velkou část práce se snažíme automatizovat. Jednou z hlavních funkcí je například generování a vyplňování formulářů MYSL, takže hospodář nemusí opakovaně ručně přepisovat údaje z evidence do jednotlivých výkazů. Kromě samotné evidence nabízí iHonitba také další nástroje pro běžný chod honitby, například: • evidenci a správu zařízení honitby včetně jejich umístění v mapě, • evidenci brigád jednotlivých členů, • organizaci společných lovů, • správu a rezervaci loveckých úseků, • přehled událostí v honitbě, • sčítání zvěře, • evidenci trofejí a tisk trofejových štítků, • generování seznamu využitých plomb, • práci s mapou a hranicemi honitby, • mobilní aplikaci pro Android a iPhone. Smyslem není přidat myslivcům další administrativu, ale naopak co nejvíce rutinní práce odbourat. Hospodář tak může mít evidenci, výkazy i další informace o honitbě přehledně na jednom místě. Aplikace funguje na principu založení honitby a následného pozvání dalších členů. Každému členu lze nastavit, k jakým částem systému bude mít přístup. Pokud si chcete iHonitbu nezávazně prohlédnout, je k dispozici také ukázková honitba, takže si můžete aplikaci projít bez nutnosti registrace na odkaze app.ihonitba.cz/demo Budeme rádi za vaše dotazy, připomínky i zkušenosti. Rádi na vše odpovíme. Více informací najdete na ihonitba.cz.
0 74Rubin Schmidt - Video komplet
podívejte se na kompletní video o Rubin Schmidt a napište nám do komentářů co si myslíte o této oblíbené zbrani, nebo co ve videu chybí?
0 24Dva výstřely, po kterých hořela celá Evropa
Dne 28. VI. 1914 se z davu na ulici u Appelova nábřeží v Sarajevu zvedá ruka držící pistoli. Jeden z teroristů a spiklenců proti monarchii, atentátník Gavrilo Princip, toho dne dvěma výstřely z pistole zavraždil vévodkyni z Hohenbergu Žofii Chodkovou a rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este, vévodu z Modeny a následníka rakousko-uherského trůnu. Dnes již víme, že tento čin započal první světovou, tehdy Velkou válku. To zapříčinilo rozpad monarchie a v důsledku toho vznikly podmínky války ještě strašnější, a to té druhé světové. Dva výstřely. Dva výstřely z jediné pistole, které převrátily chod dějin. Dvě světové války si během první poloviny dvacátého století vyžádaly kolem sta milionů životů, což bylo zhruba pět procent tehdejší lidské populace. Na kluka s pistolí slušný výkon, co říkáte? Přestaňme ale brečet nad rozlitým mlékem. Čas již bohužel zpět nevrátíme. Pojďme se společně podívat, co za pistoli to tehdy vlastně způsobilo takovou paseku. Pistole, která změnila svět - FN 1910 Gavrilo Princip tehdy dostal pro provedení svého úkolu konstrukčně moderní samonabíjecí pistoli. A to belgickou FN 1910. Nejedná se o žádnou robustní armádní zbraň. Naopak. FN 1910 je malá kapesní pistole s řadovým zásobníkem na sedm ran kalibru 7,65 Browning. Pistole byla vyráběna pro skryté nošení a měla nahradit revolvery pro osobní obranu. Konstruktér John Moses Browning byl v té době už legendou. Právě on přišel s řadou konstrukcí, které změnily svět střelných zbraní. U tohoto modelu sázel především na úzký profil pistole, která se tak dala nosit i v kapse těsnějších, tehdy moderních pánských kalhot, v saku nebo ve vestě. Na první pohled působí nenápadně. Žádná velká vojenská pistole. Žádný mohutný revolver. Spíš elegantní kapesní zbraň pro gentlemana. Jenže právě tahle nenápadnost byla její největší zbraní. FN 1910 přinesla několik tehdy moderních řešení. Závěr obepínal hlaveň, což umožnilo zkrátit celou konstrukci. Vratná pružina byla navlečená přímo kolem hlavně, takže pistole byla kompaktnější než mnoho konkurentů. Fungovala na principu dynamického závěru a používala náboj 7,65 Browning, který byl tehdy jedním z nejrozšířenějších pistolových nábojů Evropy. FN 1910 dnes sběratelé hledají hlavně kvůli její historii. Technicky existují zajímavější pistole. Silnější pistole. Přesnější pistole. Jenže málokterá může říct, že dvěma ranami změnila celý svět. Pistole, která prolila první krev a vzala první dva životy z milionů. A právě proto zůstává FN 1910 jednou z nejvýznamnějších zbraní moderních dějin a to kvůli dvěma stiskům spouště, po kterých hořela celá Evropa. Ještě jedna zajímavost. Během atentátu seděl ve voze i hrabě František Maria Alfréd Harrach z Velkého Meziříčí. Právě on přiložil arcivévodovi kapesník na krvácející ránu a ten je dodnes vystaven na velkomeziříčském zámku jako němý svědek okamžiku, kdy se prolila první krev, měnící světové dějiny. Určitě stojí za návštěvu. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák
0 124Kuru, nemoc kanibalů
V minulosti jsem psal článek o videohrách a zmínil jsem v něm hru DayZ (survival hra, přehnaně realistická, postavená na armádním simulátoru). Ve hře se u své postavy staráte o všechno – hydrataci, jídlo, podchlazení… prostě klasická survival mechanika. V moment, kdy fakt nemůžete sehnat žrádlo, máte velký problém. A i když je to jen hra, najít něco k snědku je fakt opruz – bohužel tam konzervy nenajdete v každém obchodě. Protože obchody v DayZ připomínají…
1 17Příští video na kvelbu bude Rubin schmidt pro ty co tuhle zbraň mají rádi
Napište nám vaší zkušenost nebo se pochlubte tím co máte doma, příští týden na kvelbu se těšte na nové video.
0 33Video o CZ 27 je konečně tady!
Co si o této zbrani myslíte? Máte s ní vlastní zkušenosti? Napište nám do komentářů!
3 33
Nejnovější témata
Pes v post-apo — kompletní úvaha bez romantiky
V minulosti tu padla řeč na téma čtyřnohého parťáka v post-apo. Jelikož jsem velký milovník a chovatel psů, zamyslel jsem se nad tímto tématem pořádně do hloubky a snažil se podívat na problematiku z ryze pragmatického hlediska. Věřím, že hodně dalších milovníků psů můj názor velice zklame, každopádně jsem člověk, co se snaží mít vždy střízlivý pohled na věc. Romantická představa kráčení pustinou se svým čtyřnohým parťákem jako ve Falloutu 4 nebo Já, legenda zní sice strašně COOL, bohužel je ale nereálná. Člověk by musel mít psa na úrovni výcviku srovnatelným s Rexem ze známé rakouské kriminálky (rád bych připomenul, že Rexe hráli čtyři různí psi). A to je přesně ono: pes není stavěný a hlavně cvičený na to, aby byl univerzálním parťákem do post-apo, a bohužel nikdy nebude. Většina pracovních plemen, která jsou služební, jsou vždy cvičená k jednomu účelu. Samozřejmě plus základní poslušnost. Ale neexistuje pes, který dokáže podle pachu hledat drogy a zároveň zachraňovat lidi zavalené lavinou. Využití psa jako hlídače Využití jako hlídač statku nebo bytu je v dnešní době výhoda – pes si chrání svoje. Ať už je to statek, kde štěká na lidi a zvířata, která pro něj nejsou přirozená. Můj pes chrápe v chodbě, a tím, že automaticky začne vrčet, když někdo něco dělá u mých dveří, mám drobný předstih připravit se, kdyby se mi někdo chtěl dostat do bytu bez pozvánky. Budeme se ale bavit o post-apo – vážně chceš, aby tvoji samotku u lesa chránilo něco, co dává na kilometry daleko vědět všem hladovým lidem v okolí: “hej, tady je pes, a kde je pes, tam jsou lidi, co mají dostatek jídla”? Protože kdyby ho neměli, tak Fído by už dávno neštěkal. Největší problém u psa je faktor toho, že tě prostě odhalí. Jestli chceš nebo nechceš, pes se jako zvíře nedokáže pohybovat v tichosti. Jasně, někdo bude argumentovat tím, že “můj štamprlík se ale plíží, když vidí kočičku”. Ano, když vidí kočičku. Ale jinak psi běhají, skáčou, štěkají, tahají větve atd. Co se hlasitosti týče, pes je srovnatelný s malým děckem – a bohužel psa neukecáš větou „teď budeme ticho jako myšky“. Jedna z největších předností psa v dnešní době by v post-apo mohla být jeho slabina, protože v momentě, kdy ty s ním budeš schovaný v křoví vedle Chlíbka s oštěpem, tvůj pes najednou bude potřebovat informovat celý vesmír o tom, že viděl veverku. Výhoda: teplotní powerbanka + příhoda s kšiltovkou Jedna z výhod psa je teplotní powerbanka. Jen si někdy všimněte, jak šílenou výhodu mají bezdomovci vybavení psem (a to nebudu vůbec mluvit o škemrání, které je se psem samo o sobě jednoduché). Jednou jsem z prdele zkusil v JH sedět na lavičce se psem a hodil jsem před nás kšiltovku na ruby – během pár minut se mi tam nastřádalo něco okolo čtyř stovek a to jsem ani nenavázal oční kontakt. Ale zpátky k tomu teplu – pes tě ve velkém spacáku neskutečně zahřeje. Stopování a lov Pokud nemáš vyloženě gaučáka, tak je pes přirozeně výborný stopař a lovec. V minulosti jsem měl NO, který neměl problém sám strhnout zajíce (i když toho se osobně štítím kvůli svalovci). Pointa je – pokud máš psa, zkoušej, jestli by něco takového zvládl. Teď mám útulkového křížence NO a labradora – světe div se, výborná věc na tahání věcí z vody. Takže dostat se ke kačeně bez toho, abych se namočil, je drobná výhoda. Morální podpora Další věc je morální podpora. Pokud jsi sám, pes je výborný parťák. I kdybys ze zásobovací výpravy dotáhl jednu konzervu, o kterou se s ním stejně ještě budeš muset podělit, ten pes tě za ni odmění láskou tak jako nikdo jiný. Spotřeba jídla V návaznosti na to ale chci říct, že pes je většinou velký žrout a konzument vody. Musíš počítat s tím, že 12 kilo granulí na cca 45kilového dospělého psa je prostě základ. Kór jestli je Fífík vybíravý a objednáváš mu granule z netu. (Předem říkám: pokud máte psa na za studena lisovaných granulích, přejděte radši na kvalitní granule vyráběné extruzí skrz krátkou dobu trvanlivosti.) Kolik toho pes sežere, pochopíš až ve chvíli, kdy se s ním rozhodneš dělit o svoje jídlo. Obrana – obrovská výhoda i dvojsečná sekera Ano, pokud tě někdo napadne, tak mezi vás postavíš psa a máš obrovskou výhodu. Má to ale drobné ALE… Pes se v zápalu boje blbě kontroluje. Sám si vzpomínám, že k nám jednou přiběhl pes, který byl o dobrých 20 kilo větší než ten můj, a kluci se mi začali rvát. Nějakým způsobem se mi podařilo toho cizího psa zalehnout, přičemž můj pes do něj kousal. Světe div se, ale když tvůj pes trhá, je mu jedno, jestli je to cizí pes nebo tvoje hlava Takže jsem si pár šrámů z boje taky odnesl — a to ne od cizího psa, ale právě od toho svého. Takže ano… je to taková dvojsečná sekera. Zodpovědnost Pes není stroj. V pracovním vytížení je pes pořád jenom křehké stvoření, které si dokáže zlomit packu. A věř mi, že nemít možnost pomoct svému parťákovi by některé páničky mohlo psychicky zlomit. Teď to nejkontroverznější (a ano, naseru tím hromadu lidí) Jsem pragmatik a rozhodl jsem se říct to, co prostě je. Pes je neskutečně dobře uskladněné maso a dá se využít celý — podobně jako kráva. Jak na kůži, tak na sádlo. K psímu masu jsem se dostal jen jednou a to nedobrovolně, jelikož kamarádi věděli, že mám psy velice rád, a tušili, že bych to nesežral. Tvrdili mi, že to byl řízek z divočáka. Zvěřinu poznám — musím vám ale říct, že chuťově to maso bylo výborné. Stejně jako maso z jakéhokoliv jiného dravce. Netvrdím tím ale, že je OK kuchnout Fída při prvním krátkém výpadku proudu. A netvrdím tím, že musíš sníst svého psa. Pamatuju si jako dítě, že u nás policie dost často brala hárající fenu, protože v místní romské osadě byl dost často problém s agresivními volně pobíhajícími psy. Přešli s hárající fenou přes osadu a za osadou ty psy jednoduše odchytávali. Poslední, na co si vzpomínám, je psí sádlo — výborná věc při zánětu průdušek atd. Závěr Ani nevím, co bych k tomu napsal na závěr. Chápu, že tímto naštvu hodně lidí, od kterých dostávám většinou pozitivní zpětnou vazbu. Každopádně bychom měli být realisté a dívat se na věci střízlivým pohledem — bez zaslepení láskou ke svému čtyřnohému parťákovi.
0 4Kambium – přežiješ i hladomor, pokud víš, kde hledat
Zdravím zbojníci, tento příspěvek byl tvořen hodně za pomoci AI – první věc je, že s kambiem osobně zkušenost nemám. Každopádně na preppers není jediný příspěvek o kambiu, takže jsem chtěl tuhle díru zakrýt. A druhá věc – protože je ve skupině pár nevděčných blbečků, kteří mají z AI takový problém, že jim rád podráždím ten jejich maličký mozeček, berte to s humorem . Co je kambium? Je to vnitřní měkká vrstva kůry stromů, většinou jehličnanů (borovice, smrk, jedle). Obsahuje sacharidy a trošku živin, takže v survival situaci tě dokáže udržet při životě, když už fakt není nic jiného. Jak ho získat: Odstraníš tvrdou vnější kůru. Odloupneš světlou měkkou vrstvu pod ní – to je právě kambium. Můžeš ho nakrájet na nudle nebo usušit a rozemlít na mouku. Jak ho uvařit v přírodě: Nakrájej kambium na tenké proužky (jako nudle). Najdi čistou vodu – v nouzi se dá použít i převařená voda z potoka. Do malého ešusu nebo hrnce dej vodu, přiveď k varu. Přidej kambium a vař cca 10–15 minut, dokud nebude měkké. Pokud chceš, můžeš přidat trošku soli, bylinky nebo kousek tuku, pokud je k dispozici. Podávej horké – v nouzi samotné nudle, jinak jako doplněk k masu, kořenové zelenině nebo houbám. Takže zbojníci, příště, až budete chodit po lese a nic jiného k jídlu nenajdete, vzpomeňte si na kambium – ať už jako nouzovku, nebo drobný doplněk vašich zásob. A pro ty pár blbečky: AI vám nedá moudrost, ale aspoň vám otevře oči.
0 3Střelné zbraně z hlediska preppers
Zdar zbojníci Původně jsem svůj pohled na prepping vůbec nechtěl stavět na střelných zbraních, ale co si budeme, jsme chlapi a tyhle věci nás prostě baví a máme je v krvi. Předem upozorňuji, že tenhle pohled je čistě z prepperského hlediska. Nebudeme tu řešit EDC atd., i když okrajově se toho taky dotknu, protože zbraň, kterou denně nosíš, trénuješ s ní a jsi s ní sžitý, má z prepperského hlediska mnohem větší váhu než nějaký naleštěný Desert Eagle, který už 10 let leží v trezoru a lapá prach. Střelná zbraň z prepperského hlediska by měla být hlavně co nejjednodušší z konstrukčního hlediska, spolehlivá a co se týče dostupnosti náhradních dílů, měla by být co nejdostupnější. Popisovat budu jenom zbraně, se kterými jsem se já osobně setkal díky práci střeleckého instruktora, nebo se kterými jsem se setkal od doby, co vlastním zbrojní průkaz (dnes už zbrojní oprávnění). Začnu krátkými a pak se přesuneme na dlouhé. CZ 75 Ano, vím, některým z vás tahle platforma může přijít zastaralá. Faktem ale je, že je to jedna z nejdostupnějších krátkých zbraní na území České republiky. Náhradní díly, zásobníky atd. seženete skoro za hubičku. V ráži 9mm Luger z ní pořád dělá pistoli použitelnou i v dnešní době. Zároveň jsem se nesetkal s tím, že by byla nějak extra poruchová oproti jiným. A co si budeme, celokov je celokov. Glock 17, Glock 43X, Glock 19 a další Jedná se o jednu z nejspolehlivějších pistolových platforem vůbec. Nezanedbatelná výhoda je, že Glock vám s prominutím sere na údržbu a čištění a dost často vám to odpustí. Ano, vím, je to hnusná a nevzhledná pistole, ale kdybych si měl vybrat něco, na co se mám spolehnout, tak to prostě bude Gčko. CZ P-09 a další S těmito "čízami" mám bohužel málo zkušeností. No z nějakého důvodu populární budou a logika věci je stejná jako u CZ 75. Prostě chceš mít něco, co jednoduše nahradíš nebo opravíš. Věřím, že se v komentářích najde hodně zástupců a schvalovačů těchto platforem. Revolver, hlavně ráže .357 Magnum / .38 Special Spolehlivost, penetrační vlastnosti .357 Magnum a dostupnost krmení. Ano, .357 Magnum a .38 Special sice nejsou tak běžné jako 9mm Luger, každopádně jsou pořád hojně populární mezi střelci. Další výhoda je, že je to prostě revolver. Nemusíš s sebou tahat další zásobníky, prostě nasypeš pár nábojů do kapsy a jdeš. Ano, přebíjení může být v krizových situacích oser. No pokud se jako prepper ocitneš v otevřené přestřelce, tak jsi prostě někde udělal velkou chybu. Dlouhé zbraně VZ.58 – CZ 858 a další Pamětníci je ještě znají pod názvy jako kosa, pádlo, sapr atd. Důvod, proč v něm pořád vidím smysl, je právě dostupnost náhradních dílů, spolehlivost a krmení ještě pořád za relativně dobrou cenu. Navíc pár doplňků od FAB Defense a je kompatibilní s dalšími doplňky. A hlavně, co si budeme – pořizovací cena. Momentálně se dá kosa sehnat za cenu ojeté jedničkové fábky. AR-15 a její platformy I když osobně ARko nemám rád, nelíbí se mi ani manipulace s ní a vždy mě to víc táhlo k platformám typu AKM, jednu věc jí musím nechat – její popularitu ve střelecké komunitě. A právě to je něco, co určitě stojí za zvážení. Další fakt je ráže .223 Remington / 5,56 NATO. Sice nemá bůhvíjak úžasné balistické vlastnosti oproti větším rážím, ale z hlediska preppingu je to cenově dostupná ráže. A hlavně – dávno nejsme členy Sovětského svazu, takže AR má mnohem větší potenciál co se týče logistiky a dostupnosti jak krmení, tak náhradních dílů. Opakovací brokovnice Ať už je to Mossberg 88, Remington 870 nebo další. Velká výhoda brokové pumpy je spolehlivost, jednoduchost a větší tolerance na horší kvalitu krmení, jelikož cokoliv jí dáš, můžeš vystřelit. Zároveň není problém s přebitím, protože celý nabíjecí mechanismus zastáváš ty jako člověk. Samopal Škorpion EVO 3 Hlavně cenová dostupnost jak dílů, tak krmení. Opakovací pušky ráže .308 Winchester Silná, spolehlivá ráže. Dostupné krmení a zároveň moderní ráže, která má pořád co nabídnout. Mosin-Nagant 7,62×54R Neskutečně mě sere, že jsem prošvihl dobu, kdy se tahle sranda dala sehnat v hospodě za láhev vodky a krabičku Startek. Každopádně z balistického hlediska je to pořád potenciálně dobrá puška na lov. Možná to píšu čistě z nostalgického hlediska, ale člověk, který bude mít na rameni pověšeného Mosina, na mě nepůsobí tak agresivním dojmem jako frajer v nosiči plátů se samopalem na hrudníku. Steyr AUG Ano, vím – hnusný plastový bull-pup. Co se ale téhle platformě musí nechat, je kompaktnost. Při relativně dlouhé hlavni máš pušku, která se dá pohodlně používat i v omezeném prostoru. Ano, nabíjení a manipulace stojí za piču, ale stojí za piču hlavně z toho důvodu, že je to pro většinu střelců prostě jen nezvyk. Co mě ale neskutečně sere na AUGu, je nechutná spoušť. Další obrovská výhoda je skladnost. Po vyndání hlavně se pohodlně vejde do středně velkého batohu. Další výhodou je vestavěná optika (kdo má rád šperky, tak původní optiku dělal Swarovski ). A další věc – momentálně se dá pořídit za cenu ojeté jedničkové Octavie. Dvouhlavňová brokovnice Ano, vím, teď bude mít většina skalních střelců hysterický záchvat. Každopádně co se těmto jednoduchým kráskám nedá upřít, je spolehlivost a hlavně cenová dostupnost. Prostě brokovnice, kterou si pořídíš v komisi za 4000 Kč, ti zákonitě musí dělat dobře na tvoje prdel. Další věc – nevím, jak si rozpad společnosti představují jiní, ale já se rozhodně necítím na to, abych s nějakou zbraní chodil čistit jeden barák za druhým. Pokud bych se k něčemu takovému snížil, tak moje volba určitě nebude, že si na to vezmu brokovnici. Tyhle brokovnice mají sloužit právě tomu obránci jako zbraň, kterou strčí do ruky nezkušenému střelci a udělá mu rychlokurz ala: "Tady si sedni, tady se dívej a pokud se za tou kuličkou, které se říká muška, objeví nějaký problém, zmáčkni oba kohouty naráz." Poslední a asi nejdůležitější ze všech – .22 LR Malorážky. Je jedno, jestli zvolíš dlouhou opakovací (za mě asi nejlepší volba), samonabíjecí (větší náchylnost na závady) nebo krátkou (za mě jsou úplně boží malorážkové pistole od firmy Ruger). Nějakou malorážku by ale jako prepper měl mít každý. Důvodů je několik. Malorážka je z hlediska lovu drobné zvěře nejlepší věc, co může být. Cokoliv silnějšího, například na zajíce, je prostě overkill. Čistě teoreticky se v krajních případech dá použít malorážka i na sebeobranu, i když je to dosti nešťastná volba. Každopádně nikdy nevíme, co všechno může napáchat jedna "dobře mířená". Další neskutečně velká výhoda je cenová dostupnost krmení a zároveň jeho váha a velikost. Člověk, který se rozhodne jít na lov, si s malorážkou vystačí celkem bohatě už jen z toho důvodu, že s sebou může mít několik desítek nábojů a nezabere mu to ani polovinu místa v kapse. Hlavně je to i relativně tichá ráže a poslední, co chceš, je aby lidi v okruhu několika kilometrů věděli, že jsi zrovna vyrazil lovit. Pokud má někdo další poznatky, další a nové zkušenosti, veselé s tím do komentářů. Co se tohoto týče, informací není nikdy dost.
0 3Zásoby, osobní potřeba vs. barter
Nazdar, zbojníci. Vím, že se tohle téma řešilo už mockrát, ale stejně jsem se rozhodl přinést svůj pohled na věc. Skladování a hromadění věcí – ať už jde o jídlo, vodu, hygienu, alkohol nebo další zásoby – je v podstatě jeden ze základních pilířů preppingu. Co jsem ale moc neviděl, je rozdělení na zásoby pro vlastní potřebu a zásoby určené na barter. Pokusím se proto rozepsat pár věcí, které mi přijdou důležité. Osobně mi totiž přijde jako nesmysl směňovat věci, které sám potřebuješ k přežití. Je přece hloupost vyměnit někomu konzervu s trenčianským párkem za zlatý prsten ve chvíli, kdy vůbec nevíš, kdy se dostaneš k dalšímu jídlu. Jídlo Vlastní zásoby Velký smysl vidím v rýži, luštěninách a obilovinách. Pokud máš mlýnek, jsou obilná zrna výborná věc. Neporušené zrno vydrží při správném skladování opravdu dlouhé roky. Občas ale narážím na problém se škůdci, ať už jde o potravinové moly nebo pilouse. Pokud má někdo lepší řešení než levanduli a podobné babské rady, rád si nechám poradit. Jídlo na barter Tady je to podle mě složitější. Osobně bych jídlo směňoval až jako jednu z posledních možností. Pokud nevíš, jak dlouho budeš bez pravidelného přísunu potravin, měl bys energií šetřit a každé sousto mít dobře rozmyšlené. Jako vhodné barterové zásoby mi přijdou například instantní polévky, polévky do hrnku a podobné levné věci s dlouhou trvanlivostí. Zajímavou položkou jsou i tvrdé bonbóny. Možná to zní zvláštně, ale garantuji vám, že rodiče malých dětí by v krizové situaci za sáček bonbónů dokázali nabídnout nečekané věci. Koření Jak pro vlastní potřebu, tak na barter. Hlavně sůl. Sůl byla v historii natolik cenná, že podle ní vzniklo i slovo „salary“ odměna vojáků v římských dobách. Má to svůj důvod. Sůl je dochucovadlo, konzervant a zároveň důležitá součást lidské stravy. Bez ní tělo dlouhodobě fungovat nedokáže. Obrovskou výhodou je, že se nekazí. I když navlhne, vznikne maximálně jedna velká solná hrouda, kterou lze rozdrtit a používat dál. Navíc se hodí nejen na vaření, ale i ke konzervaci masa, ryb nebo zeleniny. Oheň Vlastní zásoba Ferocerové a magneziové tyče, různá křesadla a podobné vybavení. S minimální zásobou máš možnost rozdělat oheň nesčetněkrát. Osobně si myslím, že pokud máš tři nebo čtyři kvalitní ferocerové tyče a neztratíš je, budeš schopný rozdělávat oheň po zbytek života. Barter Jednorázové zapalovače a sirky. Právě tyhle věci bych držel primárně na obchod. Jsou levné, skladné a většina lidí si jejich důležitost uvědomí až ve chvíli, kdy je potřebují. Když dnes potkáš kuřáka, který u sebe nemá oheň, tak si umím představit, že v době krize to lepší nebude. Osobní hygiena Vlastní zásoby Za mě obyčejné tuhé mýdlo. Pokud jsi chlap, tak mi věř, že kostka mýdla zvládne většinu toho, co potřebuješ. Osobně jedu téměř výhradně na mýdle už asi osm let. Nejvíc mě na sprchových gelech vždycky štvala cena. Když si člověk spočítá poměr cena/výkon, zjistí, že kupuje naředěné mýdlo za několikanásobek ceny. Barter Malá hotelová mýdla a šampony. Pokud má někdo legální přístup k většímu množství těchto věcí, přijde mi to jako jedna z nejchytřejších položek do barterových zásob. Jsou malé, lehké a každý je někdy potřebuje. Další kapitolou jsou dámské hygienické potřeby. Tampony a vložky budou v případě dlouhodobějšího průšvihu velmi žádané zboží. Alkohol A teď něco, za co mě část lidí nejspíš ukamenuje. Vlastní zásoby Tvrdý alkohol má několik využití. Nemusí sloužit jen k pití. Dá se použít jako dezinfekce, při výrobě různých tinktur, případně jako nouzové rozpouštědlo. Navíc kvalitní destilát vydrží prakticky neomezeně dlouho. Barter Tady vidím obrovský potenciál hlavně v malých lahvičkách alkoholu, takových těch hotelových nebo jednorázových baleních po pár deci či panácích. Ať už vodka, rum, slivovice nebo cokoliv podobného. Mají několik výhod. Jsou skladné, snadno se přenášejí a hlavně nemusíš při výměně otevírat velkou láhev. Místo toho můžeš obchodovat po malých dávkách. Stejně jako se dnes nechodí do obchodu s celou výplatou v kapse, nebudeš chtít při barteru vytahovat pětilitrový demižon. Ať si o alkoholu myslíme cokoliv, historie ukazuje jednu věc celkem spolehlivě – dokud budou mít lidé co pít, budou pít. V těžkých dobách to platí možná ještě víc než v těch dobrých. Někteří budou alkohol chtít kvůli oslavě, jiní kvůli stresu, další prostě proto, že jsou na něj zvyklí. Z pohledu barteru tak půjde pravděpodobně o jednu z komodit, která si svou hodnotu udrží velmi dlouho. Samozřejmě všeho s mírou. V krizové situaci je opilý člověk většinou větší hrozbou sám sobě než okolí. Ale právě proto bych alkohol vnímal spíš jako obchodní artikl než jako položku určenou ke každodenní spotřebě. Holení Vlastní zásoby Pokud umíš používat břitvu a starat se o ni, je to podle mě nejlepší řešení. Pro většinu lidí je ale praktičtější klasický kovový strojek na výměnné žiletky. Pořizovací cena je vyšší, ale když koupíš několik balení kvalitních žiletek, máš zásobu na mnoho let. Navíc se dají při troše šikovnosti používat opakovaně. Barter Nejobyčejnější jednorázová holítka. Ať už pánská nebo dámská. Když je koupíš ve slevě po větších baleních, můžeš je v případě potřeby rozdělovat po kusech a směňovat podle situace. Další věci, na které se často zapomíná Nebudu znovu vypisovat všechno, o čem jsem psal v minulosti, ale za zmínku stojí: lepicí pásky všeho druhu, stahovací pásky, provazy a šňůry, spojovací materiál, hřebíky, vruty, šrouby, jehly a nitě, pracovní rukavice, semínka zeleniny, sáčky a uzavíratelné obaly. Právě tyhle obyčejné věci bývají často podceňované, přitom dokážou vyřešit spoustu problémů. A úplně na závěr jedna myšlenka. Barter není o tom nahradit obchod a zbohatnout. Je to způsob, jak získat něco, co zrovna potřebuješ, aniž bys musel sahat do vlastních zásob určených k přežití. Proto mi dává smysl mít odděleně zásoby „pro sebe“ a zásoby „na výměnu“. Člověk pak nemusí řešit dilema, jestli právě směnil něco, co bude za měsíc zoufale potřebovat. Každopádně pokud vás napadá něco dalšího, co se hodí držet primárně na barter, budu rád za další nápady v komentářích.
0 4Technické vychytávky, které bys měl zvážit a možná pořídit + co bude lepší v post apo vyřadit z provozu a máme to doma všichni
Zdar zbojníci, tento příspěvek bude o věcech, které jsou dost mimo můj obor. Každopádně v návaznosti na regulace, ať už v USA nebo jinde, stojí za zmínku alespoň zvážení a případné pořízení následujících záležitostí. Předem se omlouvám, pokud na něco zapomenu nebo něco vynechám, ale s technikou velký kamarád nejsem. Pokaždé, když se někdo v mém okolí začne bavit o následujících věcech, tak se cítím jak primát, pro kterého je vrchol vymoženosti pěstní klín a pazourek. No i navzdory tomu některé z následujících věcí vlastním, protože se mi je povedlo sehnat za příznivou cenu a výhody jsou prostě nezanedbatelné. Veškeré věci, co napíšu, píšu za předpokladu, že máme doma všichni nějaký záložní zdroj a možnost napájení pro případ, že dojde k přerušení dodávek elektrického proudu. 1. 3D tiskárna Vím, pro většinu z nás to může znít jako kokotina. Každopádně kdo má doma menší 3D tiskárnu, má zároveň obrovský potenciál vyrábět věci, které se budou po rozpadu shánět kurva těžce. Momentálně americká lobby plánuje regulace 3D tiskáren na základě tvrzení, že si na nich lidi můžou doma tisknout zbraně, což je pravda. Každopádně já vidím mnohem větší potenciál v dalších věcech. Náhradní díly do elektrického nářadí, generátoru atd. Prostě člověk, který si bude moct nahradit součástku doma sám, je daleko blíž soběstačnosti než člověk, který ji bude shánět v ulicích a riskovat tím vlastní kejhák. Dodnes si pamatuju pořízení první elektrické řetězové pily v Lidlu. Bylo to hodně let zpátky a věřím, že Parkside už s tímto problém nemá. No pamatuju si jako dnes, že po celodenním používání nám pila přestala fungovat. Vrčela, ale řetěz se netočil. Po rozebrání nás s fotrem čekalo nemilé zjištění. Ozubené kolečko, které slouží k pohánění řetězu, bylo vyrobeno z plastu.... Nedělám si prdel. Myšlenka, že bych si dnes dokázal vyrobit těch koleček 10 do zásoby, zní celkem fajn. A je spousta dalších věcí, na které by právě 3D tisk šel použít, za předpokladu, že má člověk zároveň solární panely a možnost energii bezpečně ukládat. Na netu je nespočet plánků a 3D modelů, které si člověk může jednoduše stáhnout do knihovny a použít, až to bude potřeba. No a zároveň naučit se modelovat v softwaru ti dá doslova boží schopnosti. 1. Drony Vím, pro většinu z nás je to stejně nechutné jako pro první uživatele kuší v dobách, kdy si rytíři zakládali na čestném souboji. Každopádně netvrdím, že si máte pořídit dron na shazování granátů a podobných věcí. Bohatě vám stačí menší sledovací dron s kamerou na sběr informací. Jde o to, že v první moment, kdy vypadne proud z dlouhodobého hlediska, bude mnohem lepší sedět doma a sledovat situaci v okolí baráku a sousedství za pomoci dronu, než jít do ulic a ptát se, co se děje. S tím, že dron má samozřejmě mnoho dalších využití. 1. Noční vidění / termovize Za mě asi nejpodstatnější ze všeho, co v tomto článku zmíním. Nikdo netvrdí, že si musíme všichni pořídit taktickou helmu a noktovizor za statisíce. Každopádně fakt, že v momentě, kdy zapadne sluníčko, mají lidé s touto možností neskutečnou výhodu, je prostě realita. Běžný civil s helmou, noktovizorem na hlavě a termovizí na zbrani má proti člověku bez čehokoliv ne výhodu, ale doslova super schopnost. Pro odmítače těchto technologií je to stejné, jako kdyby vám někdo zavázal oči, strčil vám do ruky klacek a postavil vás před piňatu. Akorát s tím rozdílem, že tahle piňata tě vidí a míří na tebe kalachem. Minimálně monokulár s termovizí by měl být podle mě v základní výbavě každého preppera. A každý, kdo se bude hájit tím, že má dobrou svítilnu... Gratuluji. Ve tmě ze sebe budeš dělat vánoční stromek. Fakt výborný nápad.... A teď to, co bude lepší vyřadit z provozu jako první v případě blackoutu. Většina z nás má v okolí svého příbytku pohybová čidla na rozsvícení světel. Dnes nám to určitě neskutečně ulehčuje život, když přijdeme večer z nákupu a máme plné ruce tašek. Každopádně kdyby vám jel barák na záložní zdroj v případě výpadku, tohle by byla první věc, kterou bych během většího výpadku vyřadil z provozu. Jde o to, že ve světě, kde jsou všichni kolem bez proudu, není moc super mít barák, který svítí jak stadion pokaždé, když kolem něj projde kočka. Pokud byste měli další poznatky, co by možná nebylo špatné mít, tak sem s nimi. Budu velice rád za konstruktivní debatu v komentářích.
0 2Prepper a lockpick (neboli páčení zámku a menší návod, jak si něco málo vydělat)
Nazdar zbojníci. Tento článek budu věnovat skillu, který některým v našich řadách moc neříká. Jestli mi něco nesmí chybět v BOBu a je to jeden z mála nástrojů, které tam mám, je páčidlo a šperhák. O páčidle článek bude někdy v budoucnu, no dnes se budeme věnovat šperháku, protože je na něm jeden aspekt, který by některé z nás mohl zajímat, a to je možnost si tím přivydělat, a navíc legální cestou. Pokud se vrátím myšlenkami do dob videoher, tak jestli mě něco bavilo na hrách jako Oblivion, Skyrim, Fallout, tak to byly stealth buildy a k nim neoddělitelně patřilo i páčení zámků. Kupodivu tento skill není žádná raketová věda a při pochopení základních principů a funkčnosti se páčení zámků dokážeme naučit všichni. V první řadě chci říct, že tímto článkem absolutně nechci nabádat kohokoliv k jakékoliv nelegální činnosti. Takže co mi neskutečně pomohlo v začátcích učení se tohoto skillu, byla nejlevnější začátečnická sada šperháků a jeden průhledný visací zámek. Dvě až tři hodinky sezení a hraní si měly za následek to, že visací zámky pro mě přestaly fungovat jako jakákoliv překážka. Jde o to, že v momentě, kdy padnou sračky do větráku do nějaké větší míry, tak se zavařeniny ve sklepě sousedů, kteří oba v důsledku průseru pošli na infarkt, můžou hodit. Výhoda šperháku spočívá v tom, že zámek nijak nepoškozuje a stále máte možnost visací zámek zamknout zpátky. Klamal bych, kdybych řekl, že jsem nikdy nezkusil odemknout i jinou sklepní kóji, každopádně čistě ze studijních účelů. Jediné zámky, které mi dělají problém, jsou takové ty předpotopní zámky, které používali ještě naši dědové. Chápu princip, ale na odemknutí těchto mi stačil bohatě jen napínák ze šperhákové sady. V momentě, co jsem měl visací zámky v malíčku, začal jsem trénovat na fabce od dveří doma. Víceméně ten samý princip, jen mi to trvalo trošku déle, no povedlo se. Tak a teď začne ta část s drobným přivýdělkem. Ještě jednou doporučuji nepoužívat šperhák jen proto, abys sousedům občas přemístil konzervu lunchmeatu z místa přebytku na místo nedostatku. Pokud tento skill chceš použít na drobný přivýdělek, tak se okamžitě přijde na to, kdo byl v baráku ten sklepní zloděj. Takže jednoho dne mi napsal soused, že si zamkl dveře a jestli náhodou nemám číslo na zámečníka. Jelikož mám kapesní šperháček v EDC brašně vždy u sebe, tak jsem neváhal ani minutku a běžel mu rovnou na pomoc. Přišel jsem k jeho bytu, kde už čekal, vytáhl šperhák – cvak, odemčeno. Týpkovi padla sáňka a zmohl se jen na: „Ty pičo… Dobře ty.“ Tak jsem se jen usmál a odvětil: „Není zač, kouřím Camelky.“ Ještě ten večer mi je donesl. Jde o to, že v momentě, co se něco takového naučíš, se povědomí o tvé dovednosti rozšíří rychleji než lesní požár. Momentálně se mi čas od času ozývají lidi z celého Sedliště, jen jsem přesedlal z kamelek na 300 Kč za odemčení, což je za minutu práce myslím fajn taxa. K příspěvku přikládám i fotku konkrétního šperháčku, kdyby se chtěl někdo inspirovat. A hlavně zbojníci, moc s tím nezlobte
0 3Nový zákon o zbraních 2026 a co mění pro sběratele
Od 1. ledna 2026 platí v Česku nový zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, který nahradil dosavadní právní úpravu. Pro sběratele historických zbraní a militarií přináší několik důležitých změn – pojďme si je projít. Konec papírování, nástup Centrálního registru zbraní Nejviditelnější změnou je kompletní digitalizace agendy. Fyzická nákupní povolení ani průkazy zbraní se už nevydávají – vše je vedeno elektronicky v Centrálním registru zbraní (CRZ). Prodejce si oprávnění kupujícího ověří přímo v registru, stačí se prokázat občanským průkazem (klidně i elektronickou verzí v mobilu). Nové kategorie zbraní Zákon zavedl přehlednější trojí dělení: • Kategorie R (podléhající registraci) – dřívější kategorie B a C, vyžadují zbrojní oprávnění. • Kategorie PO (podléhající ohlášení) – dřívější C-I, nevyžadují zbrojní oprávnění, ale je nutná zapsaná autorizace v CRZ a následné ohlášení nabytí do 10 pracovních dnů. • Kategorie NO (nepodléhající ohlášení) – dřívější kategorie D, volně prodejné osobám starším 18 let bez jakéhokoli povolení. Zbrojní průkaz se přejmenoval na zbrojní oprávnění Staré skupiny A–E se sloučily do dvou úrovní: • Základní zbrojní oprávnění – odpovídá dřívějším skupinám A, B a C. • Rozšířené zbrojní oprávnění – odpovídá dřívějším skupinám D a E, zahrnuje všechny kategorie. Přechod proběhl automaticky, držitelé stávajících průkazů nemuseli nic řešit. Co to znamená pro inzerci na Kvelb Zbraní Pro naši komunitu sběratelů je důležité především tohle: 1. Prodej na dálku má limity. Nový zákon zakazuje nabývání zbraní podléhajících registraci nebo kategorie PO a NO na dálku prostřednictvím spotřebitelských smluv (tedy klasický e-shop model s doručením na adresu). Osobní předání s ověřením dokladů zůstává standardem. KvelbZbrani předání zajišťuje s partnerem SPZ-doprava.cz. 2. Ohlašovací povinnost běží dál. I po novém zákoně platí, že nabytí zbraně podléhající registraci nebo kategorie PO je nutné ohlásit příslušnému útvaru Policie ČR do 10 pracovních dnů. 3. Historické zbraně mají svá specifika. Než zbraň inzerujete nebo kupujete, ověřte si její přesné zařazení – ne každá stará zbraň automaticky spadá do nejmírnějšího režimu. Shrnutí Nový zákon zjednodušil administrativu díky digitalizaci, ale základní principy zůstávají – u zbraní podléhajících registraci je nutné mít oprávnění a dodržet registrační lhůty, u zbraní kategorie PO stačí autorizace a ohlášení, a zbraně kategorie NO jsou volně dostupné dospělým osobám. Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje právní poradenství. Aktuální znění zákona a jeho výklad doporučujeme vždy ověřit na stránkách Ministerstva vnitra ČR nebo u příslušného útvaru Policie ČR.
4 67Lebeda Pinfire
Dneska tu mám fascinující kousek, který musí potěšit všechny v Čechách. Tohle je velice neanglická zbraň, kterou vyrobil Antonín Vincenc Lebeda. Pokud nevíte, kdo to byl, tak si ho zkuste zadat do Googlu a seznamte se. Z mého pohledu je to jediný český puškař, který dokázal v Praze vyrobit kvalitu srovnatelnou s anglickou. Dobrá, pár dalších by se jich našlo – třeba jeho učeň Novotný. Co mě zaujalo, je nápis „v Praze“, nikoliv „in Prag“. Je tedy zřejmé, že zákazník byl česky mluvící protoze nezapomínejme, v jaké době tato zbraň vznikla – nejspíš v 60. letech 19. století.
11 74Fotit, nebo nefotit kompletní značení historických zbraní do roku 1890?
Zdravím všechny sběratele historických zbraní. Zajímá mě váš názor na dokumentování historických zbraní vyrobených do roku 1890. Myslíte si, že je při prezentaci zbraně ve sběratelské skupině, na fóru nebo například při prodeji vhodné nafotit veškeré značení, signatury a výrobní čísla, která se na zbrani nacházejí? Mám na mysli například: výrobní číslo zbraně, čísla na hlavních, baskuli, válci či dalších součástech, značky výrobce a puškaře, signatury na hlavních a zámkových deskách, zkušební a tormentační značky, vojenské, policejní nebo inventární značky, značky přejímací, různé montážní a dílenské značky, případné erby, monogramy a další historické označení. Osobně si myslím, že právě tyto detaily mohou být pro určení výrobce, roku výroby, původu a historie konkrétní zbraně mnohdy důležitější než fotografie celé zbraně. U vzácnějších kusů může kompletní fotografická dokumentace také pomoci budoucím sběratelům při porovnávání výrobních čísel a značení jednotlivých exemplářů. Na druhou stranu se občas setkávám s názorem, že by se výrobní čísla nebo některé značky veřejně zobrazovat neměly. Proto by mě zajímal názor sběratelů: Fotíte a zveřejňujete kompletní značení svých historických zbraní, nebo některá čísla a značky raději nezveřejňujete? A pokud ne, z jakého důvodu?
10 70Prepper a nové hard skills
Nazdar zbojníci. Většina z nás má nějaký svůj balíček dovedností. V korporátní terminologii se tomu říká hard skills – většinou jsou to věci, které umíme díky tomu, že jsme se v nich vyučili, pracujeme v daném oboru, nebo jsou součástí našich koníčků. (Někdy příště určitě napíšu i o soft skills.) Každopádně to, o čem chci psát, je proč jsou hard skills neskutečně cenné a proč by se na ně měl každý prepper dívat trochu jako na Pokémony – a chtít je pochytat všechny. Můj osobní problém tkví v tom, že svůj rozbitý mozek musím neustále zaměstnávat přívalem nového dopaminu v podobě radosti z úspěchu, když se naučím něco nového. Dodnes si pamatuju každý takový moment. První vržený nůž, který se zabodl hrotem napřed. První cinknutí plechovky po zásahu prakem. První povedený uzel, první rozdělání ohně bez zapalovače… Každá nová dovednost má svůj malý moment vítězství, který se člověku zapíše do paměti. Chápu, že většina z vás nemá neurodivergentní poruchu jako dement, co tohle píše, ale i tak existuje spousta dobrých důvodů, proč je užitečné naučit se každý rok alespoň dvě nové dovednosti. Učení nových věcí totiž není dobré jen kvůli samotné dovednosti. Mozek funguje podobně jako sval – čím více ho používáme, tím lépe si udržuje schopnost vytvářet nová spojení. Osvojování nových schopností podporuje neuroplasticitu, tedy schopnost mozku přizpůsobovat se a vytvářet nové nervové dráhy. Pomáhá zlepšovat paměť, kreativitu, schopnost řešit problémy a udržuje mozek aktivní i ve vyšším věku. Navíc překonávání malých výzev a zvládání nových věcí posiluje sebevědomí a pocit, že si člověk dokáže poradit i v neznámé situaci. A přesně tohle je podle mě jedna z věcí, která k prepperství patří. Nejde jen o to mít vybavení. Jde o to být člověk, který umí reagovat, improvizovat a naučit se něco nového, když situace vyžaduje. Pokaždé, když mám chuť učit se novým věcem, mrknu do seznamu, který jsem před nějakým časem objevil na jednom zahraničním fóru… A pánové a dámy… ten seznam je fakt šílený. Najde tam něco snad každý a zároveň i věci, u kterých člověka napadne: „Ty jo, tohle bych si chtěl někdy zkusit.“ A právě to se mi na téhle komunitě líbí. Každý z nás jsme, co se týče koníčků, práce nebo zkušeností, strašně rozdílní. Někdo umí opravovat auta, někdo pěstovat potraviny, někdo střílet, někdo šít, někdo pracovat se dřevem. Ale v konečném důsledku nás všechny spojuje jedno – chceme být připraveni. Klidně mi do komentářů napište, co všechno umíte, na co jste na sebe hrdí a co dalšího byste ještě chtěli stihnout naučit. (Tady ještě seznam pro inspiraci) Střelba Lukostřelba Hod nožem Prak Pastevecký prak (sling) Opravy střelných zbraní Přebíjení nábojů Výroba šípů Broušení nožů Kovářství Slévárenství Sváření Obrábění kovů Truhlařina Tesařství Řezbářství Kožedělnictví Sedlářství Šití Pletení Háčkování Předení Tkaní Výroba provazů Výroba sítí Košíkářství Keramika Výroba skla Výroba mýdla Výroba svíček Výroba uhlí Pálení dřevěného uhlí Zahradničení Zemědělství Sadařství Včelařství Chov drůbeže Chov králíků Chov koz Chov ovcí Chov ryb Rybaření Lov Stopování zvěře Nastražování pastí Zpracování masa Uzení Sušení potravin Fermentace Konzervování Pečení chleba Vaření Sběr jedlých rostlin Mykologie (houby) Bylinkářství Základy veterinární péče První pomoc Taktická medicína Zubařské minimum Fyzioterapie Masáže Orientace podle mapy Navigace podle hvězd Práce s buzolou Bushcraft Survival Rozdělávání ohně Stavba přístřešků Uzlování Lezení Horolezectví Jeskyňářství Plavání Potápění Pádlování Jízda na koni Cyklistika Řízení motorky Řízení nákladního auta Opravy automobilů Opravy motocyklů Opravy jízdních kol Elektrikářské práce Elektronika Pájení Opravy rádií Radioamatérství Práce se solárními panely Větrné elektrárny Instalatérství Studnařství Čištění vody Výroba filtrů Chemie Biologie Meteorologie Geologie Mapování terénu Fotografování Drony Programování (pro obnovu technologií) Tisk na 3D tiskárně (pokud je dostupná) Cizí jazyky Vyjednávání Vedení lidí Organizace komunity Výuka ostatních Psychologie Krizová komunikace Sebeobrana Box Kickbox Judo Jiu-jitsu Zápas Silový trénink Vytrvalostní běh Kalistenika Jóga (mobilita a prevence zranění) Geocaching Historický šerm LARP Airsoft Paintball Modelářství Hod sekerou Sběratelství starého nářadí Astronomie Vazač mušek Výroba hudebních nástrojů Psaní deníků a dokumentace Kaligrafie Kartografie Šachy (strategické myšlení)
0 3Storytelling: Jak jsem selhal jako šedý muž
### Nazdar zbojníci. Už delší dobu jsem sem nedal žádný storytelling (protože nebylo moc co a fakt se mi nedějí zajímavé události na denní bázi). Každopádně se mi v poslední době událo pár věcí, ze kterých si já můžu vzít ponaučení a vy máte unikátní příležitost naučit se něco z chyb jiných. Jako šedý muž jsem evidentně selhal na plné čáře. Před nějakou dobou se na komunitních stránkách města, kde žiju, objevil příspěvek. Paní tam hledala prostor k pronájmu pro založení podniku, který by dost ovlivnil moji práci, jelikož by to byla přímá konkurence. Nechápejte to tak, že by mě popadl strach, panika nebo cokoliv podobného. To vůbec ne. Jsem placený korporátem, takže to, co dokážu na konci dne položit na stůl v naší domácnosti, by to přímo neovlivnilo. Každopádně když jsem si pod příspěvkem procházel komentáře, narazil jsem na zajímavou věc. Samozřejmě se pod příspěvkem, jako pod každým jiným, objevili i nepřejícníci s klasickými řečmi typu, že třetí obchod v tomto městě s tímto zaměřením nedává smysl a podobně. Toho se samozřejmě dotyčná chytla a přímo jmenovala náš obchod s tím, že jsme předražení (ano, máme šílenou marži na některých věcech), a druhou prodejnu ve městě, že má zase strašně omezený sortiment. (S majitelkou druhé prodejny se znám osobně, bude důležitá v pozdější fázi tohoto příběhu.) Samozřejmě že to bohatě stačilo k tomu, aby se ve mně probudil můj obranářský pud. Paní jsem to okomentoval způsobem, že mě neskutečně potěší, pokud u nás založí obchod s nulovou marží, bez započítání jakýchkoliv nákladů na provoz, nájem, platy zaměstnanců, dopravu atd. A že budu jeden z jejích nejvěrnějších zákazníků a taky pravděpodobně jediný, vzhledem k tomu, jak se vyjadřuje k lidem, kteří s ní nesouhlasí. (Do některých jela stylem, že jsou vymaštění idioti, když chodí k nám atd.) Toho se samozřejmě paní chytla a začala psát nesmysly o tom, že to, co prodáváme my pro zvířata, jsou jedy nebezpečné pro psy atd. (Abych to upřesnil, máme zverimex.) Tudíž jsem spustil svůj vlastní research, nastartoval firemní notebook a zjistil, že se k nám paní v minulosti hlásila na pozici prodejce, ale neprošla ani prescreeningem. Zároveň jsem našel starší konverzaci s ní přímo na Messengeru. Díky tomu mi také došlo, proč tím prescreeningem neprošla, jelikož jsem tam měl zprávy typu: „Zvířata miluju, ale nesnáším práci s lidmi, protože jsou to čuráci.“ Průšvih je, že takového člověka fakt zaměstnat nechceš. Jsme sice zverimex, každopádně peníze u nás vždy nechává člověk. Takže jsem ji odpálkoval komentářem s psychologickým rozborem její osobnosti a přiložil pár screenshotů, které jsem našel na jiných FB skupinách a byly fakt výživné. (Paní neměla problém snižovat se k urážkám vzhledu, blbým narážkám na rasu, když si někdo dovolil s ní nesouhlasit, a podobně.) Konečně se dostaneme k části, která je pro tento příběh důležitá. Samozřejmě tímto neskončilo. Zhruba po hodině mi přišla zpráva na Messenger s tím, že si na mě paní bude stěžovat mým nadřízeným. Řekl jsem si: OK. Víceméně jsem naši firmu bránil a zachoval jsem vše ve slušné rovině, což u mě nebývá zvykem. Jenže paní vytáhla celkem zajímavý argument. Prý jí někdo z mých bývalých zaměstnanců napsal, že se mě zaměstnanci bojí, protože jsem držitelem zbrojního průkazu a pistoli s sebou tahám i do práce, což je fakt. Každopádně dodala, že se prý zaměstnancům i vyhrožuji střelnou zbraní. To mě sice nastartovalo, ale zároveň hned i pustilo. Vím, že to není pravda. Ano, většina mých kolegů ví, že s sebou každý den tahám železo. Jednak se převlékáme společně v kanclu, takže tu a tam to géčko za pasem prostě jde vidět. Každopádně jsem si jistý, že jsem ho z pouzdra vytáhl maximálně ve chvíli, kdy se na něj chtěl někdo z nadšení podívat. Dokonce nepoužívám ani takové ty vtípky typu „nech toho, nebo mi selže pistole“, což je možná vtipné jen v momentě, kdy dotyčný zbraň nemá. Ve střelecké komunitě mi tenhle humor už přijde trochu za hranou. Začal jsem ale přemýšlet, kdo o mně takové hlouposti šíří a proč by to někdo dělal. Vzpomněl jsem si na jednu konkrétní osobu, se kterou jsme měli většinou dobrý vztah. Každopádně byl to citlivější člověk, který neustále řešil nějaké rozbroje, škodil druhé směně atd. Tudíž jsem tehdy usoudil, že bude lepší, když náš tým opustí. Zároveň mi psala právě kamarádka z druhého zverimexu, jestli tu paní znám. Veškerou konverzaci jsem jí přeposlal a naštěstí mě podržela. Potvrdila mi totiž to samé, co jsem se dozvěděl od první paní, co se týče zbraně a údajného vyhrožování. Naštěstí je slečna taky střelec, takže jsme se tomu jen zasmáli. Přeci jen, když ti někdo vyhrožuje střelnou zbraní, tak je na místě jít rovnou podat trestní oznámení. Není to věc, se kterou by ses chodil chlubit po městě. Jaké z toho plyne ponaučení? Co se týče veškerých vašich zálib, koníčků a podobných věcí, které můžou být okolím vnímány kontroverzně nebo nepochopeně, je lepší si je opravdu nechat pro sebe. A ani při tom blbém převlékání si raději počkat, až všichni vypadnou, nebo se převlékat čelem či bokem ke zdi (záleží, jestli nosíš na apendixu nebo na boku). Tak snad vás tento storytelling alespoň trošku bavil. A kdybyste měli návrhy na konkrétnější témata, která by vás zajímala, budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.
0 2Útok mrtvých mužů – proč by měl každý prepper přemýšlet i o vzduchu
Zdarec zbojníci. Představte si, že je srpen 1915. Sedíš v zákopech. Je klid. Pak se na obzoru objeví podivný zelenožlutý mrak. Neozývají se výstřely, žádné dělostřelectvo. Jen vítr. A ten vítr nese smrt. Německá armáda vypouští obrovské množství chlóru směrem k ruské pevnosti Osowiec. Plyn proniká do plic, pálí oči, leptá sliznice. Lidé se dusí, kašlou krev,kousky plící a padají k zemi. Němci jsou přesvědčeni, že je hotovo. Nasazují bajonety a vyrážejí obsadit pevnost. Jenže pak se z mlhy začnou vynořovat postavy. Několik desítek ruských vojáků, kteří útok přežili. Uniformy roztrhané, obličeje popálené chlórem, obvazy nasáklé krví. Kašlou krev, sotva dýchají, ale přesto jdou vpřed s nasazenými bajonety. Podle svědků vypadali jako mrtvoly, které odmítly zůstat ležet. Němečtí vojáci propadli panice. Místo útoku se dali na ústup. V panice se ušlapávali,zakopávali o vlastní ostnatý dráty... Do historie se tahle událost zapsala jako Útok mrtvých mužů. Ne, není to hororová legenda. Je to připomínka toho, že někdy není největší hrozbou kulka, ale vzduch, který dýcháš. V prepper komunitě řešíme zásoby jídla, vody, elektřinu nebo zbraně. To všechno je důležité. Ale dýchání je úplně první lidská potřeba. Bez jídla vydržíš týdny. Bez vody několik dní. Bez vzduchu jen pár minut. Přesto je ochrana dýchacích cest často až někde na konci seznamu. Neříkám, že každý musí běžet koupit plynovou masku. Jen stojí za zamyšlení, jestli někdy nepřehlížíme jednu z nejzákladnějších věcí jen proto, že čistý vzduch považujeme za samozřejmost. Historie už několikrát ukázala, že samozřejmostí být nemusí.
0 2Anti-Konzum
Zdravím vás, zbojníci. Dnes bych se rád věnoval trošku tématu, které je možná částečně mimo náš obor. Každopádně konzumní způsob života dost ovlivňuje i naši připravenost. Přece jen je poslední roky společnost hodně postavená na stejném kolotoči: vydělávej peníze, ty následně utrácej, a tak pořád dokola, až chcípneš. Ideál je, když během svého konzumního života přivedeš tomuto systému další konzumenty, kteří budou žít stejným způsobem jako ty. Abyste mě nechápali blbě. Anti-konzumní život není o tom být jenom na čisté vodě a kůrce chleba. Jsou i věci, u kterých se nevyplatí kupovat jen to nejlevnější. Osobně jsem radši za věci, které mi vydrží co nejdelší dobu, než abych je každou chvíli vyměňoval. Doslova všichni lidé konzumu do nějaké míry podléhají. Zároveň budu rád, pokud se v komentářích rozepíšou lidé z dalších oblastí, kterým já nerozumím, pokud v některých oblastech své práce/hobby/způsobu života našli něco ve smyslu: „Proč to dělám takhle, když se to dá nahradit tímto?“ atd. Zároveň budu psát svůj pohled na konzumní život z čistě chlapského hlediska, takže co se týče například hygieny, neberte mě prosím, slečny, doslovně. Zároveň ale vím, že je mezi námi spousta prepperek, které by mohly napsat něco o svých zkušenostech se swapem/zero waste skupinami atd. Vím, že mamky mezi sebou mění oblečení pro děti atd. Takže – sprchový gel nahradit tuhým mýdlem. Za dobrých pár let mi přijde osobní hygiena jako totální scam. Stačí si to spočítat – kolik stojí sprchový gel, jak dlouho mi vydrží atd. Každopádně hygiena je důležitá. Neříkám, že se máte mýt jen vodou a smrdět pak jak nějaký Ind na tržnici. Mně osobně se strašně osvědčilo klasické mýdlo. Paradoxně pamatuju dobu, kdy sprchové gely ještě nebyly. Naši dědové se klasickým mýdlem (jo, takové to nechutné a plné chlupů) myli běžně a kupodivu to v kombinaci s deodorantem bohatě stačí. Drogerie – různé čističe na podlahy/atd. Nebudete věřit, ale fakt nepotřebujete 20 různých lahví na úklid. Celá domácnost se dá uklidit za pomoci vody/Sava/octu. Další věci jsou jenom zbytečný marketing a chemie navíc v baráku. Holení Hlavně nějaký zpičený plastový holítka jednorázový. Ty budou dobrý v post apo tak maximálně na barter. Osobně se mi nejvíc vyplatilo takové to klasické železné holítko od Gillette na jednorázové žiletky (které, jak správný somrák, ještě vždycky brousím, než už to v holítku nemá žádný efekt). Dobrá varianta je i břitva, každopádně s tou to chce trošku víc cviku. Barber… Sorry, ale každý, kdo dá měsíčně 500 korun holiči jen kvůli tomu, aby vypadal jak 50 dalších květáků na ulici, za mě nemůže být finančně gramotný. Když jsem byl sám dlouhou dobu, bral jsem se jednou týdně strojkem skoro na koleno. Lidi by tě měli mít rádi pro tvůj charakter, ne pro páčo, co nosíš na palici. A nebo s tím můžeš vyjebat a najít si vyučenou kadeřnici a otravovat ji se stříháním čas od času. Subscription Tady budu trošku pokrytec, protože si Spotify taky platím. Každopádně veškeré ostatní služby jako Netflix atd. platit odmítám. Nemám na to čas a ani nechci trávit svůj čas u sledování nějakýho zpičenýho seriálu. Každopádně jsem se v minulosti bavil s kamarádem, který po projetí svého bankovnictví zjistil, že je asi 5 služeb, které si sice platí, no roky je už nevyužívá. YouTube/pak nějaký ty streamovací platformy, a dokonce tam měl i sub na hru WoW, kterou nehrál už několik let. Velkou nevýhodou dnes jsou automaticky strhávané platby. Hodně lidí zapomene, že platí něco, co vlastně ani nepoužívá. Cigarety V prvním řadě by bylo nejlepší se této závislosti zbavit úplně. Každopádně taky jsem silný kuřák a chápu, že seknout s tím ze dne na den není jen tak. Každopádně se mi kouření podařilo omezit na cca 2 000 Kč na 3 měsíce. Osobně jsem si začal balit cigarety způsobem, že s sebou tahám koženou kapsu od Vážky, ve které tabák nevysychá. Pak mám u sebe kombajn, ve kterém mám jak filtry, tak papírky. Co se týče tabáku, kupuju ve velkém. Kýbl tabáku vyjde na cca 1 800 Kč a bez problému z toho ubalím do papírků cca 800–1 000 cigaret. Papírky nesežerou tolik tabáku jako například dutinky. Káva Jsem velký kafíčkář, každopádně zároveň velký odpůrce Starbucks, kafe z automatu atd. Víc než 20 korun za zalévaný kafe je prostě scam. Co si jedu momentálně nejvíc, hlavně díky pánovi @von_klof, je káva z moka konvičky. Supr vychytávka hlavně pro ty, kterým v kafi vadí logr. Díky překapávání páry skrz namletou kávu je ta káva fakt 10/10. Každopádně jako u cigaret je lepší se na pití kafe vysrat úplně. Zároveň mi přijdou zbytečný i domácí automaty, a hlavně takové ty domácí scamy v podobě automatů na kapsle. Obuv Tu půjdu trošku jiným směrem. Nemá smysl, co se obuvi týče, šetřit. Osobně jsem si za poslední roky nejvíc oblíbil značku Salomon. Jednak mi po celodenním nošení nesmrdí nohy jak kanál před domem, ale hlavně ty boty mi vydrží několik let. Přiložím i fotku aktuálních, které mám už 4 roky. Na porovnání nějaký Adidasi za 1 000 korun jsem schopen prošlapat během 8 měsíců. Tyhle slouží už pár let za jakéhokoliv počasí. Jediné, co, tak jsem je už musel lepit, protože se podrážka odlepovala od látky, ale nic, co by vteřinové lepidlo nezvládlo. Second-hand prodejny Na druhou stránku většinu klasického oblečení řeším za pomoci sekáče. Ano, některým z nás to může přijít trapný, protože zvykem je, že tam chodily nakupovat vždy postarší paní. Faktem ale je, že je tam spousta oblečení i pánského. Od normálního až po maskáče nebo pracovní oděv. Sekáč není místo, kde bys šel nakoupit to, co zrovna potřebuješ. Je to spíš rutinní činnost. Jdu kolem, tak se tam podívám a uvidím, třeba něco najdu. A mít doma zásobu riflí atd. za 50 korun není na škodu a jíst to nepyta. Myšlenkou příspěvku není ani tak, abyste přestali utrácet. Je dobré se spíš zamyslet. Co potřebuju? Co nepotřebuju? Občas si člověk ale nějakým nerozvážným nákupem musí udělat i radost. Samozřejmě se ale nic nesmí přehánět. Mějte se dobře a budu neskutečně rád za další poznatky v komentářích.
0 3Marvin Heemeyer aneb když se prepper nasere
Nazdar zbojníci. Po Teodorovi si dáme jednoho z největších magorů, který kdy vzal prepping trochu moc vážně – Marvina Heemeyera, známého jako Killdozer. A rovnou na začátek: to, co udělal, jednoznačně neodsuzuju. Vzít obrněný buldozer a vyrazit ničit město fakt není způsob, jak řešit občanský spor. Na druhou stranu je na jeho příběhu zajímavé, že to nezačalo stylem „Marvin se jednoho rána probudil a rozhodl se zničit Granby“. Několik let měl spor s místní…
0 3TED KACZYNSKI – UNABOMBER
Proč měl podle mě pravdu… a jak může dopadnout prepper, když se zblázní Zdravím vás zbojníci.
0 4Rabovači, agresoři atd. „Jak jsem se jedním stal“ a jak se proti nám bránit.
Zdar zbojníci. Před pár dny jsem absolvoval zajímavý telefonát s jedním kolegou z našich řad. Teda, jestli to tak můžu říct, protože pokud jsem dobře v kontextu telefonátu pochopil, tak jsem někde na úrovni podrážky Pána, se kterým jsem telefonoval. Položil mi velice zajímavou otázku, a to jestli bych byl ochoten vzít zbraň a jít si pro zásoby v době průseru jinam. Nemám ve zvyku moc lhát a jsem rád upřímný za všech okolností, odpověděl jsem, že nikdo z nás neví, jak se zachová, až naše děti nebo prostě naši nejbližší budou hladovět. Ano, tuhle možnost bych taky zvažoval (i když je na mém žebříčku priorit asi na nejnižším možném stupni, jednak z morálního hlediska, ale zároveň i z logického, protože je to zároveň i neskutečně riskantní způsob získávání zdrojů). Každopádně teď už si to asi jen morálně obhajuji a pro tento článek to není nijak extra důležité, takže jsem byl velice taktně a diplomaticky označen za rabovače. Jelikož jsem ale dobrá duše, rozhodl jsem se napsat článek o tom, jak se mně a podobným zmrdům bránit. Nemusíte mít strach, pokud se schýlím někdy k nějakému rabování, půjdu prvně po lidech, kteří moje příspěvky označují za AI tvorbu. I když uznávám, že někdy AI nechávám pracovat víc, než by bylo potřeba. Nebuď snadný cíl. V první řadě, člověk, co tě přijde vybrat, ti dost možná prvně taktně zaklepe na dveře. Vystupuj sebevědomě, odhodlaně, i když ho odmítneš, nedávej informace, kolik vás doma je, no mluv v množném čísle, i kdybys byl sám. Jak říkám, jen blázen by šel pro zásoby někam, kde může riskovat vážné zranění. Neměj rutinní činnost a ani systém. Nebudu uvádět konkrétní příklady rozpadu, ale dejme tomu, že mezi námi budou lidi, kteří mají rádi nějaký režim. Ráno vstát, jít lovit/pracovat/atd. Pak oběd, pak zase nějaká činnost, a pak zase domů a pravděpodobně spánek. Každý, kdo vás bude chtít vybrat, vás bude určitě prvně nějakou dobu sledovat. Pokud budete vypadat spořádaně, jednak to bude působit, že u vás funguje vše, jak má = zdroje. A druhá věc, bude mít možnost dobře si svoji strategii naplánovat. Pokud budu chtít někoho vykrást v momentě, kdy vím, že šel na ryby, tak mu logicky do baráku nepolezu, když nevím, kdy se vrátí. Nespoléhej na svůj dům. Teď je dobrá šance, že většinu z vás naštvu. Každopádně hodně prepperů je fixováno k jednomu místu, a chápu to, člověk celý život makal, aby si mohl koupit svůj vysněný dům/statek. Měl tam nějaký základ, hospodářská zvířátka. Atd. Každopádně, dům není věc, která by automaticky fungovala jako pevnost. Vůči agresorům už vůbec ne. Faktem je, že dům jako takový má spoustu slabin, o kterých většina z nás ani nepřemýšlí. Nemyslím tím ale to, že až se něco posere, tak máte všechny svoje věci přestěhovat do prvního řopíku, co vás napadne. Každopádně mějte v plánu to, jak v první dny průseru zabezpečit plot/pozemek/dveře/okna atd. Levné pletivo není žádná překážka pro štípací kleště, okno není bariéra pro vstup do baráku, dveře nejsou stejně pevné jako zeď. Co se týče svého obydlí, už teď přemýšlejte, jak zabezpečit dům, aby byl vstup co nejvíc komplikovaný a zároveň co nejvíc nenápadný. Trénujte si reakci na násilné vniknutí do svého obydlí. Tohle je věc, co kolegům střelcům asi vysvětlovat nemusím, protože věřím, že každý z nás pro zábavu občas doma suší a přemítá si scénáře. Každopádně i nestřelci můžou mít u sebe doma obrovskou výhodu. Kór jestli probíhá vloupání v noci. Pokud máte u postele silnou baterku a jakýkoliv tupý objekt, tak máte z velké části dobré šance se bránit. Hlavně co se týče hry se světlem, pokud vím, že mi do baráku vlezl někdo cizí, určitě neudělám to, že rozsvítím, vezmu baterku, tupý objekt a pokud možno tak se v domě pohybuju po tmě. Baterka by měla sloužit spíš na oslepení, pokud bude potřeba. Provizorní alarm. Vím, že většina z vás má na baráku kamery. Pohybové senzory na rozsvícení světel. Každopádně tohle jsou věci, které budou jednak na váš dům lákat zbytečnou pozornost. A nebo v průseru nebudou fungovat vůbec. Co se týče těchto věcí, dodnes si vzpomínám na domeček mých starých rodičů. U každého okna bylo vysazené křoví, sice trošku na hovno, protože po křoví se do baráku oknem mohly dostat myši, na druhou stranu se člověku přes křoví do okna leze blbě. Neumím si to představit přes keř divokých růží. A nebo v případě průseru se na to křoví dají pověsit nějaké plechovky. A co se týče dveří, neskutečně dobrá věc je zvonec. Tady se fantazii meze nekladou, klidně bych za dveře pověsil rolničky, nebo děda měl právě za dveřmi kravský zvonec. A rada na konec? Když už budete v průseru, nespěte tak tvrdě, aby vám přes plot prošel někdo, kdo si myslí, že vaše zásoby jsou jeho. Protože ty, když v bouři spíš, já ti vezmu konzervu. A když budeš chrápat, tak možná i tu druhou.
0 4Korekce zraku
Zdarec zbojníci, většina z vás, co mě zná, ví, že nosím brýle. Ti, kteří si je i vyzkoušeli, ví, co jsou ty brýle zač. Nebudu je nijak zvlášť dlouze popisovat, pravé oko mám jen čisté sklo s filtrem proti modrému světlu a cca 0,15 dioptrie, na levém oku mám 0,5 dioptrie do dálky + taky ten filtr. Většina kamarádů nechápe, proč je nosím, nebudu tu rozepisovat výhody filtru proti modrému světlu, ale dáme menší storytelling, jak jsem se k nim dostal. Když jsem začal pracovat na střelnici, tak mě neskutečně sral každý zákazník s debilní otázkou: „A kam to padá?“ O to horší bylo, že se střílelo malorážkou na cca 15 metrů a upřímně jsem ani já v tom bílém papíru neviděl. První díry v papíru jsem volným okem viděl až u pětačtyřicítky. Každopádně přes sluchátka jsem poslouchal, jak ostatní instruktoři zákazníkům tvrdí, že se trefují (dodnes nevím, jestli jim taky jen nekecali, muflonům bylo absolutně jedno, i kdybyste jim tvrdili, že jim všechny rány padají přesně do černého, a pak jim dali terčík proražený propiskou, tak by to nepoznali). Každopádně mi to začalo vrtat hlavou a měl jsem dilema, jestli fakt špatně vidím, nebo jak to je. Šel jsem do první optiky, většinou vám zrak změří zdarma. Po měření mi zjistili drobnou vadu v pravém oku a trošku větší v levém. Každopádně nic hrozného, paní, co tam pracovala, mi řekla, že s takovou vadou málokdo řeší brýle. Jak říkám, myslel jsem si, že vidím úplně v pohodě. Každopádně jelikož jsem kunda, co slyší na slovo akce, tak mě paní ukecala na to, že pokud si koupím jedny brýle, tak druhé budou zdarma. Tak jsme si plácli a rámy jsem si vybral. Asi nepřekvapím tím, že jsem obě varianty zvolil úplně stejné, jen s drobným barevným rozdílem. Jedny byly černobílé, druhé černočervené. Za pár dní jsem si pro brýle přišel, hned v obchodě brýle nasadil a vyšel z obchodu. Můžu vám říct, že ten rozdíl byl pecka. Prostě ti někdo Najednou zapne ultra HD Najednou vidíš nádherně všechny detaily naráz, místo toho, abys musel dlouze mžourat do jednoho místa, aby sis zaostřil. Teď už ty brýle nosím pár let a upřímně jsem si na ně zvykl. I když je skoro nepotřebuju, tak vám můžu říct, že ten rozdíl, kdy nemusíte dlouho někam zírat, je bomba. Důvod, proč to ale píšu, je hlavně ten, že co je mám, se setkávám s čím dál tím víc lidmi, co jsou sice slepí jak patrona, ale žádnou korekci neřeší. Nevím proč, ale vidět ostře každý detail mi přijde ve světě, kde půlka lidí jebe na to, že od 20 metrů nepozná rozdíl, jestli je na stromě igelitový pytlík, nebo veverka, jako super schopnost. Hlavně ti to dává velkou výhodu, ať už v tom, že jako první zahlídneš někoho ležet na střeše baráku naproti, nebo nějakého voajera, co tě z dálky sleduje dalekohledem atd. Ale to už jsem zase asi jen paranoidní. Kdyby někdo řešil, že by ho to obtěžovalo, nebo že v post-apo o ty brýle přijde. Jak jsem říkal, že mám dvoje, tak dodnes furt nosím jen jedny. Druhé mám pořád v krabičce a to jsem si na svoje už i několikrát sednul. No a pokud o ně v průseru přijdeš, tak prostě jen budeš zase vidět o něco hůř než předtím. A ještě jsem si z AI dovolil vytáhnout nějakou statistiku z BESIPu, abych se i sám utvrdil v tom, že tento článek nepíšu zbytečně. BESIP v roce 2022 zjistil, že zhruba každý pátý řidič auta si při řízení nebere brýle, přestože by je měl nosit. U cyklistů to byla dokonce polovina. Při samotném měření zraku pak mělo 28 % testovaných řidičů potřebu změny korekce o více než 0,75 dioptrie. U lidí, kteří přišli na měření úplně poprvé, potřebovalo 39 % korekci o 0,75 dioptrie nebo více. A ještě zajímavější je, že 14 % řidičů uvedlo, že nikdy nebyli na měření zraku. Samozřejmě bacha, nejsou to čísla celé české populace, ale výsledky průzkumů a měření zaměřených hlavně na řidiče. Na závěr, neřešte hlavně to, že by někomu mohly připadat brýle trapný. Myslím, že až na některý tady většina z nás nejsme modelky, takže je škoda připravovat se o takovou taktickou výhodu, jakou je ostrý zrak.
0 4Verbování nových preppers
Zdarec zbojníci, dnes si dáme trochu povídání o tom, proč není na škodu do našeho způsobu života zatáhnout co nejvíc lidí ve svém okolí. V minulosti, co se týče preppingu, jsem byl spíš jen takový pozorovatel. Hledal jsem lidi, u kterých jsem si myslel, že v preppingu jedou, ale jediné, co jsem pro to, abych zjistil, jestli jsou taky zasvěcení, dělal, bylo, že jsem se jen nenápadně vyptával. Je hodně věcí, kterými dokážete odhalit, jestli je někdo taky ve fázi připravování. Opatrný prepper, který tuhle zálibu s nikým sdílet nechce, vám to stejně neřekne, takže, jak už si z téhle věty můžete myslet, ani já jsem ve skutečnosti moc úspěšný nebyl. Za celý čas jsem našel jednoho jediného kamaráda v mém okolí, se kterým tyhle myšlenky sdílíme. Tak jsem se rozhodl pro trochu jinou cestu, a tou je snažit se svoje okolí ovlivnit a přimět co nejvíce lidí, aby se začali připravovat na různé situace. Nebudu lhát, ani to v dnešní společnosti není tak jednoduchý, co si budeme nalhávat, lidi se na nás koukají jako na podivíny. Každopádně i kdybyste vyvinuli snahu u 10 lidí a povedlo se vám přesvědčit jednoho člověka k tomu, aby začal s přípravou, tak si můžete říct, že jste uspěli. No a proč je dobré snažit se lidi „naverbovat“? Protože, jak jsem už v x článcích zmínil, síla a přežití byly vždy spjaty se silou komunity, ne jednotlivce. Další výhoda je řetězový efekt. Je malá šance, že člověk, kterého jste naverbovali vy, ovlivní někoho dalšího, a tak si pasivně vytváříte síť potenciálně přínosných lidí pro komunitu. Nese to další výhody. Za předpokladu, že pro ty lidi budete laskaví a budete pro jejich život přínosem už teď, můžete se spolehnout na to, že ti lidé budou pro vás a vy pro ně přínosem, až se něco posere. Dělejte pro ně služby, pokud máte možnost, a věřím, že vám vaši laskavost oplatí. Pokud jsi automechanik, nic se nestane, když kámošovi opravíš auto jen za cenu náhradních dílů. Nikdy nevíš, kdy naopak on ti dohodí například lukrativní kšeft nebo nějakou jinou dobrou životní příležitost. Větší kupní síla, co se týče komunity, je taky bomba věc. Pokud se s někým znáte dostatečně dobře, může se stát, že objevíte například nějakou chatku na samotě na prodej. V ten moment se něco, co by bylo na pořízení pro jednotlivce nemyslitelný, může změnit na celkem jednoduchý cíl pro skupinku 2–4 lidí. Ano, vím, tohle zní trošku na hovno, protože dnes si některý lidi závidí i minoritní úspěch. Každopádně nemovitosti jdou napsat na víc majitelů naráz a pak už jen záleží na vaší domluvě, kdo se bude o danou nemovitost starat. Další věc, co se týče skupiny, je, že člověk chce mít co nejširší záběr specializací. Skupina, kde jsou všichni militantně založení, je úplně na hovno, když jediné, co umí, je použít turniket, když pak není nikdo, kdo by jim ránu pořádně ošetřil. Skupina, která umí pěstovat, je úplně na hovno, pokud nebude nikdo, kdo by jim během práce na poli pohlídal a hlavně vymyslel program pro děti, atd. atd. Další dost důležitá věc je sdílení informací, klasika... Víc hlav víc ví. A nejde jen o informační zdroj ve smyslu „je tu požár a šíří se tvým směrem“, ale určitě se ti hodí informace o houbách od někoho výměnou za to, že ty toho člověka naučíš něco o bylinkách. Další věc je ta, že komunita je lépe psychicky odolná. I když by se stalo, že bys přišel o svého chlupatého parťáka, je lepší, když můžeš někomu říct, že tě to sere, než aby ses ve smutku utápěl sám. Poslední a možná trošku víc kontroverzní bude sdílení zdrojů. Potkávám se s tím, že hodně prepperských komunit má například dohodu, že pokud si budou kupovat pistoli, pušku atd., většinou jsou domluvení na konkrétním typu a ráži. Má to vícero výhod, například tu, že ze 2 nefunkčních kvérů dokážeš spravit 1 funkční. Další neméně důležitá věc je, že se násobí zásoby munice, které si můžete navzájem sdílet. Poslední věc, o které se ale nemluví a vím, že to rozpoutá debatu v komentářích, je ta, že je velká šance, že když máš například kámoše, který v tom jede stejně hodně jako ty, je dobrá šance, že jeden z vás neprojde prvotním filtrem, ať je jakýkoliv. Furt o tom dalším člověku víš, kde cca bydlí, víš zhruba, co má doma atd., když bude nejhůř. Tak za ním přijdeš a může se stát, že ho nenajdeš. A nebo najdeš, ale ve stavu, kdy ti nejvíce užitečná bude právě ta výbava, kterou si nakoupil kvůli tobě. Aby to nevyznělo hnusně nebo vychcaně, pokud se něco zesere do takové míry, že mě například můj kámoš doma najde ve stavu, že mi polezou červy z nosu, má moje svolení a plný právo na to si nabídnout cokoliv, co u mě najde a poslouží mu k dobru. Takže, moji milí zbojníci, rozšiřujte naše řady, co nejvíc to půjde. Výhody několikanásobně převyšují nevýhody. A jako obvykle se budu těšit na debatu v komentářích.
0 6Post-Apo bez Apokalypsy?
Post-Apo bez Apokalypsy? Zdar zbojníci, znáte to rčení „neříkej hop, dokud nepřeskočíš“? O tom bych dneska rád v tomhle mojím dalším mentálním průjmu zanechal pár svých myšlenek. Taky vám přijde, že při procházení různých fór, sledování videí a pročítání různých článků si někteří lidi představují post-apo svět jako Minecraft? Přijde mi, že někteří lidi se až přehnaně soustřeďují na tu část, kdy už je vše po všem a je čas začít budovat novou, lepší společnost a směřovat ji k lepším zítřkům. Je tu ale drobný ale..... Přijde mi, že hodně lidí dávno buď otupělo, nebo si není schopno připustit tu hnusnou část. Tu část, kde vše kolem nás bude páchnout krví, splaškama, hnilobou a bůh ví čím ještě. Faktem je, že i sebelepší prepper, co se týče fáze post-apo, je jen směšný pozer, pokud se nepřipravuje na prvotní filtr. Je fakt, že náš mozek má úžasnou vlastnost chránit sám sebe před poškozením při obdržení tragické informace tím, že tu informaci úplně vytěsní a zároveň na ni zapomene. Možná někteří z vás něco takového už zažili, jsou to věci jako ztráta kamaráda, člena rodiny atd. Nechci tím říct, že není dobrý se připravovat na fáze po tom. Podstatný je ale si uvědomit to, že tomu něco bude předcházet, a to něco nebude kurva pěkný. Netvrdím, že každý, kdo v tomto stylu života jede, má automaticky začít trávit veškerý svůj čas na střelnici nebo nějakým hand-to-hand combat trainingem s nožem. Jenom vás prosím, začněte s touto variantou alespoň počítat, protože facka od reality vás jednou bude kurva bolet. Nesledujte jenom to, jak si vytvořit vlastní skleník, začněte sledovat i zprávy ze světa. Protože jsme v době, kdy se zrovna teď děje fakt kurva hodně, a pokud tohle jednou nebude označováno jako začátek války nebo 2. studená válka, tak já už nevím. A hlavně prosím všechny pěstitele, lidi, co si pečou svůj chlebík atd. Přestaňte se na lidi s míň optimistickým pohledem na dané téma dívat skrz prsty. V konečném důsledku budeme muset všichni tahat za jeden provaz, jestli si budeme chtít zachránit svoji nebo prdel našich blízkých.
0 4
Preppers a platidla po kolapsu civilizace
Preppers a platidla po kolapsu civilizace
0 1
Reálný možný jaderný útok na Evropu z vesmíru. Preppers náhled.
Reálný možný jaderný útok na Evropu z vesmíru. Preppers náhled.
0 9
Co znamená PREPPERS - přípravy na krizové situace
Odkaz na starší video.
0 14Každodenní nošení palné zbraně
Dlouho jsem přemýšlel, jak správně tento článek uchopit. Je to totiž jedno z nejdůležitějších témat moderní doby v souvislosti s palnými zbraněmi a bezpečností. Proto bych počátkem měl určitě zmínit, že obsah tohoto článku vychází čistě z mých osobních zkušeností a názoru na celou problematiku. Nepovažuji svůj názor za jediný správný, a proto by to mělo celé být bráno spíše jenom jako námět k diskuzi. Prvním bodem tohoto článku je třeba říci si, proč někd…
0 14Preppeři a hmyzí protein: žrádlo budoucnosti, nebo další píčovina?
Zdar zbojníci. Hmyz jako potravina je jedno z těch témat, u kterých se internet dokáže během pěti minut rozdělit na dva tábory. Jedni tvrdí, že za chvíli budeme všichni žrát cvrčky, druzí by radši tři dny chcípli hlady, než aby si dali k večeři moučného červa.
4 92Jak se stát myslivcem ?
Cesta začíná mnohem dříve než prvním lovem Myslivost může zvenčí působit jako svět, do kterého člověk jednoduše vstoupí s puškou přes rameno a loveckým kloboukem na hlavě. Ve skutečnosti je cesta k vlastnímu loveckému lístku poměrně dlouhá a především vyžaduje znalosti, odpovědnost, praxi a respekt ke zvěři i přírodě. Stát se myslivcem totiž neznamená pouze naučit se střílet. Znamená to porozumět zvěři, její biologii, způsobům chovu a péče, myslivecké legislativě, kynologii, nemocem zvěře, bezpečnosti, loveckým způsobům i tradicím. A především pochopit, že lov je pouze jednou částí mnohem širšího oboru. Pokud by vás zaujala například pouze kynologie či představa péče o zvěř, ale nemáte kladný vztah ke zbraním/lovu, můžete směle pokračovat ve snaze stát se myslivcem. Mezi myslivci jsou i lidé, kteří nemají zbrojní oprávnění a nevlastní zbraň. První krok: rozhodnout se, že nechci být jen lovcem Pokud člověk o myslivosti teprve uvažuje, měl by si položit jednu jednoduchou otázku: Chci pouze lovit, nebo se chci stát myslivcem? Rozdíl je zásadní. Myslivec se během roku věnuje řadě činností, které s vlastním lovem často vůbec nesouvisejí. Pečuje o zvěř, pomáhá při jejím přikrmování v době nouze, sleduje její zdravotní stav, podílí se na péči o prostředí, může se věnovat kynologii - práci s mysliveckými psy, účastní se střeleckých, vzdělávacích a kynologických akcí, pomáhá při ochraně zvěře a v neposlední řadě se učí rozpoznávat, co se v přírodě skutečně děje. Právě proto je dobré začít ještě před přihlášením do kurzu. Zajít mezi myslivce, navštívit místní myslivecký spolek, podívat se na práci v honitbě a zjistit, jestli člověku tento způsob života skutečně vyhovuje. Protože to není jen "koníček". Myslivost je životní styl a zabere v životě člověka velkou část volného času. Kde začít a jak najít kurz? Pro člověka, který nikoho z myslivců nezná, může být první krok trochu matoucí. V mém případě tomu nebylo jinak. Nepocházím z myslivecké rodiny a svět myslivosti pro mě byl velká neznámá. Ale ani v takovém případě není důvod k obavám. Není potřeba mít žádné kontakty ani předchozí zkušenosti. Jednou z nejjednodušších cest je obrátit se na Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) a její okresní myslivecké spolky, známé jako OMS. Ty v jednotlivých okresech organizují kurzy pro adepty a zkoušky z myslivosti. Stačí do internetového vyhledávače zadat například "ČMMJ OMS + název okresu + kurz myslivosti“ nebo "kurz myslivosti + název města či okresu“. Na stránkách příslušného OMS pak hledejte sekci "Kurzy", "Adepti", "Zkoušky z myslivosti" nebo "Vzdělávání". Pokud aktuální termín kurzu nenajdete, vyplatí se přímo zavolat nebo napsat. Jednoduchá věta "Chtěl/a bych začít s myslivostí a připravit se na zkoušku z myslivosti. Bydlím v …, můžete mi poradit, kde se mohu přihlásit do kurzu?“ úplně stačí. A pokud kurz právě nezačíná, lze se informovat i u okolních OMS. Důležité je ověřit si také možnosti praktické přípravy v honitbě. Absolvování praxe je podmínkou pro získání loveckého lístku. A když nemáte žádné známé myslivce? Nevadí. I s tím vám může OMS pomoci a nasměrovat vás, kde lze potřebnou praxi absolvovat. Mě takto například doporučil vedoucí adeptského kurzu OMS, kde jsem mohla praxi vykonat. Druhý krok: přihlásit se do kurzu pro adepty Standardní cesta k prvnímu loveckému lístku vede přes zkoušku z myslivosti. Kurzy pro adepty pořádají například okresní myslivecké spolky ČMMJ. Jednotlivé kurzy se mohou lišit termíny, organizací i cenou. S hledáním kurzu je proto dobré začít s předstihem. Součástí přípravy není jen teorie, ale také praktická příprava v honitbě (již zmíněná). A právě praxe je jednou z nejdůležitějších částí celé cesty. Třetí krok: praxe v honitbě Při praktické přípravě začnete zjišťovat, že to, co vypadá jednoduše v učebnici, je v reálné přírodě často mnohem složitější. Poznávat zvěř pouze podle obrázků nestačí. Musíte ji umět rozeznat v různých podmínkách, v různém věku a pohlaví a ideálně také podle jejího chování. Učíte se poznávat stopy, pobytové znaky, potravní návyky i prostředí, ve kterém jednotlivé druhy žijí. Postupně se seznamujete také s mysliveckými zařízeními, péčí o zvěř, způsoby lovu, bezpečným pohybem v honitbě, praktickou stránkou práce s loveckými psy a celou řadou dalších věcí, které k dovednosti myslivce patří. Právě tady vznikají první skutečné myslivecké zkušenosti. Co se vlastně musíte naučit? Rozsah znalostí ke zkoušce rozhodně není malý. Příprava zahrnuje například mysliveckou osvětu, legislativu, zoologii, péči o zvěř, mysliveckou kynologii a nemoci zvěře, zbraně a střelivo včetně první pomoci a samozřejmě lov zvěře. Zkouška je ústní. Zkušební komise je devítičlenná a zkouška z jedné skupiny může trvat nejvýše 15 minut. Čeká na vás 7 skupin témat, na která se po celý adepský kurz připravujete. Jsou to: 1. Dějiny myslivosti, etika, tradice a myslivecká mluva Ta zahrnuje historii, tradice, kulturu a mysliveckou mluvu. Myslivost totiž není pouze soubor technických znalostí, ale také určitý vztah ke zvěři, přírodě a společnosti a jedinečné historické tradice, které má Česká myslivost. 2. Legislativa To je jedna z nejdůležitějších oblastí. Myslivec musí vědět, co smí a nesmí, znát pravidla lovu, doby lovu jednotlivých druhů, své povinnosti i pravidla související s nakládáním se zvěří a zákony s tím související. Neznalost zákona není omluvou. 3. Zoologie a biologie zvěře Budoucí myslivec se zde učí biologii jednotlivých druhů, jejich rozpoznávání, způsob života, rozmnožování i specifika jednotlivých druhů zvěře. 4. Chov a péče o zvěř, ekologie, ochrana přírody Protože myslivost není pouze lov. Její součástí je také myslivecké hospodaření, péče o zvěř a její prostředí, ochrana zvěře, prevence škod a vytváření podmínek pro zachování a rozvoj populací zvěře. Velká část práce probíhá v době, kdy se vůbec neloví. Do tohoto tématu spadá péče o zvěř a její prostředí, údržba mysliveckých zařízení nebo ochrana zvěře. Součástí péče o zvěř je také přikrmování v době nouze. Nejde však o bezhlavé sypání potravy do krmelce. Důležité je vědět, jaké krmivo je pro konkrétní druh vhodné, v jakém množství a v jakém období, aby místo pomoci nedošlo k poškození zdraví zvěře. 5. Kynologie a nemoci zvěře Lovecký pes je důležitou a nedílnou součástí mnoha mysliveckých činností. Poznáte rúzná plemena mysliveckých psů, jejich historii a upotřebitelnost pro jednotlivé typy práce v lese. Jako adept se zároveň seznamujete s nemocemi zvěře a jejich rozpoznáváním, což je důležité také z hlediska bezpečnosti lidí a domácích zvířat, prevence a správného nakládání se zvěřinou. 6. Zbraně, střelivo a první pomoc Tady není prostor pro lehkovážnost. Bezpečné zacházení se zbraní je naprostý základ. Součástí přípravy je také střelecká příprava a znalosti první pomoci. Nezavazuje vás to k pořízení zbraně, ani po vás není požadováno složení zbrojního oprávnění. Nicméně bezpečnost a první pomoc musí znát každý myslivec, i když se rozhodne si zkoušku zbrojního oprávnění neudělat a zbraň si nepořídit. 7. Způsoby lovu zvěře, ošetřování zvěřiny a trofeje Lov není "střílení na zvířata pro zábavu“. Je to činnost přesně upravená právními předpisy, která vyžaduje znalost zvěře, bezpečnosti, loveckých způsobů, správného výběru i následného zacházení s ulovenou zvěří. Zde se prolínají zkušenosti z předchozích témat. Zkouška z myslivosti Po absolvování přípravy absolvované na adeptském kurzu a na praxi následuje zkouška z myslivosti před zkušební komisí. Nejlepší je se učit v průbéhu kurzu i praxe, aby před zkouškou nebyl nával informací nezpracovatelný. Informace si během roku postupně spojujte s tím, co skutečně vidíte v honitbě při praxi. Když se například učíte o srnčí zvěři a následně pozorujete srnce, srnu a srnče v přírodě, začnou vám informace dávat úplně jiný smysl. A hlavně se ptejte. Zkušenější myslivci jsou často tou nejlepší učebnicí, jakou můžete mít a rádi vám poradí a podělí se o své zkušenosti. Protože každý jednou začínal a učil se. Co když zkoušku napoprvé nezvládnu? Ani neúspěch nemusí znamenat konec. Pokud neprospějete pouze z jedné skupiny předmětů, můžete tuto skupinu jedenkrát opakovat. Opakování musí být stanoveno nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců od původní zkoušky. Pokud neprospějete ani při opakování, u zkoušek z myslivosti jste neprospěli. Důležité je nevnímat zkoušku jako cíl celé cesty. Je to především ověření, že jste získali potřebné základní znalosti. Pravou prověrkou vám bude teprve čas v roli právoplatného myslivce, který ukáže, co jste si z kurzu odnesli. A konečně: lovecký lístek Úspěšně složená zkouška ještě neznamená, že můžete druhý den vyrazit do libovolné honitby lovit. Po získání odborné způsobilosti přichází na řadu lovecký lístek. První si zařídíte pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu právamyslivosti (například přes ČMMJ). Bez platného pojištění vám úřad lovecký lístek ze zákona nevydá. S touto částí může pomoci též vedoucí adeptského kurzu například členstvím v ČMMJ. Nebo si ho lze sjednat individuálně u některých z komerčních pojišťovnen. Následně zamíříte s dokladem o složení zkoušky z myslivosti, občanským průkazem a dokladem o pojištění na obecní úřad s rozšířenou působností dle vašeho trvalého bydliště na odbor životního prostředí, kde vám vystaví lovecký lístek. Pokud jste z Prahy - úřad příslušných městských částí. Lovecký lístek není povolenka k lovu Tohle je důležité rozlišovat. Lovecký lístek není vstupenka do jakékoli honitby. Pro konkrétní lov potřebujete také povolenku k lovu od uživatele příslušné honitby a musíte splnit další zákonné podmínky. S loveckým lístkem se začnete ptát, kde ve vašem okolí by vzali nového člena do spolku, či z doby adeptury již máte místo domluvené. Stejně tak samotný lovecký lístek není automatickým oprávněním držet nebo nosit střelnou zbraň. Pokud chcete lovit se zbraní, musíte splnit také požadavky vyplývající z právních předpisů upravujících zbraně. Musím být členem mysliveckého spolku? Ne. Členství v konkrétním mysliveckém spolku není zákonnou podmínkou pro získání loveckého lístku a ani to není totéž co získání loveckého lístku. Ani po získání loveckého lístku se nemusíte hlásit do žádného spolku a můžete jít cestou například poplatkového lovce. Ale to již není myslivost. V praxi je ale kontakt s místními myslivci velmi cenný. Myslivost je totiž obor, ve kterém se zkušenosti získávají především prakticky. Pokud chcete skutečně myslivecky žít, a ne pouze vlastnit lovecký lístek, je dobré být součástí mysliveckého kolektivu a postupně získávat zkušenosti přímo v honitbě. Nejlepší rada pro začínajícího adepta? Nespěchejte na pušku. Začněte dalekohledem. Choďte do přírody. Pozorujte. Učte se poznávat zvěř, její stopy, pobytové znaky i chování. Zajděte mezi myslivce. Ptejte se. Pomozte s tím, co je v honitbě potřeba. A nebojte se přiznat, že něco nevíte a ptejte se. Každý zkušený myslivec byl jednou adeptem, který se učil základní pojmy, poznával jednotlivé druhy zvěře a zjišťoval, že myslivost je mnohem složitější, než si původně představoval. Učíme se celý život a proces učení není nikdy u konce, pokud chcete myslivosti opravdu porozumět. Myslivcem se nestáváte dnem vydání loveckého lístku Možná právě to je na celé cestě nejhezčí. Lovecký lístek je spíš začátek než cíl. Zkouška potvrdí, že jste získali základní odborné znalosti. Lovecký lístek vám umožní za splnění dalších podmínek vstoupit do světa legálního lovu. Skutečné myslivecké zkušenosti ale přicházejí až s dalšími roky strávenými v honitbě. Časem zjistíte, že poznat zvěř neznamená pouze znát její jméno. Začnete rozumět její kondici, prostředí, ve kterém žije, jejímu chování i vztahům mezi jednotlivými druhy. Začnete vnímat les jinak. A možná právě tehdy pochopíte, že myslivost nikdy nebyla jen o lovu. Je o odpovědnosti. O znalostech. O péči. O respektu. A také o ochotě každý rok znovu a znovu se učit něco, co příroda nikdy nedělá úplně stejně. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová
0 135Bear sprej - doporučení?
Ahoj rád bych slyšel váš názor na bear sprej? Našel jsem rozdělení mlha/gel? Vyzkoušel jste někdo? S méďou jsem se potkal jednou v Kanadě. Naštěstí jsme to učebnicově “vodkomunikovali” a méďa nás obešel. Viz pořízený video záznam. Bear sprej samozřejmě v boční kapse na batohu… Od té chvíle na hrudním popruhu.
3 41X věcí, které bych si přál vědět předtím, než jsem začal s preppingem.
Zdar zbojníci, rozhodl jsem se sepsat pár věcí, u kterých si s odstupem času říkám, že by bylo lepší vědět je v začátcích své připravenosti. Samozřejmě že počítám s tím, že je mezi námi spousta chytrolínů, kteří tyhle věci vzali za správný konec, a opakuju, prezentuju jenom svoje subjektivní názory. Každopádně je mezi námi spousta nových členů, ve kterých se vidím před 15 lety, a pokud někomu pomůžu alespoň jedním poznatkem, tak to pro mě má smysl a sepsa…
1 291První krátká upoutávka na ČZ vz. 27 je tady!
Celé video zveřejníme 13. září v našem fóru na Kvelb Zbraní. Od té chvíle se můžete každou neděli těšit na nové video. Sledujte nás, přispívejte a komentujte. Za každý váš názor, zkušenost nebo doplnění budeme rádi.
1 79Kulomet MG42 a jeho odkaz.
Když se řekne MG42 „Emgéčko“, „Pila na kosti“,….. asi každému se vybaví charakteristický desing německého kulometu s plechovým krytem kolem hlavně.
1 53Střílení koček myslivci? Fakta a právo
Potulování domácích mazlíčků z pohledu myslivce, ochrany zvířat a bezpečnosti Kočka, která se volně pohybuje po zahradě, přebíhá silnici, mizí na několik hodin v okolí domu nebo se pravidelně vydává do lesa, je pro mnoho lidí naprosto běžným obrazem. Často slýcháme, že kočka je přece svobodné zvíře, že má potřebu pohybu a lovu a že zavírat ji doma by bylo proti její přirozenosti.
6 897
Damaškové hlavně
1 15Kolik brokovnic je dost?
Existuje nějaké číslo, kdy si jako sběratel můžete říct: „Tak, mám už všechno?“ :-D Odpověď je samozřejmě jasná… Takže otázka je čistě akademická. :-D Možná bychom se ale mohli podívat na to, co nás vlastně ke sbírání zbraní vede. U mě je to fascinace řemeslným uměním, různými příklady inovací a způsobem, jakým naši pra(pra)dědové přemýšleli a hledali nová řešení. Sbírám brokovnice z období zhruba 1850–1890. Je to fascinující období plné praktických inovací. A často také naprosto šílených nápadů. :-D Na fotce je Dr. Walsh patent „Gun for the Future“, vyrobený Thomasem Blandem. O tom, kdo byl Dr. Walsh, napíšu někdy příště.
2 24Myslivost - přežitek či nezbytnost ?
Myslivost není jen lov. Je to odpovědnost za krajinu, zvěř i budoucnost přírody Myslivost patří mezi činnosti, které v současné společnosti vyvolávají silné emoce. Pro jedny představuje humánní a důležitou součást péče o krajinu, pro druhé je spojována výhradně s usmrcováním zvěře. Mezi těmito dvěma pohledy však často chybí to nejdůležitější a to skutečné pochopení toho, co myslivost znamená, jaké má úkoly a proč v moderní krajině stále existuje.
1 155Božena Němcová jak ji neznáme. Mladá cestovatelka s pistolí za pasem.
Dneska si každý pod jménem Božena Němcová představí autorku slavné Babičky, kterou jsme chtě nechtě museli přelouskat jako povinnou školní četbu. Představa samotné autorky nám byla předkládána v podobě chudé, ustarané postarší ženy pohybující se na malebném venkově, což zájem o autorku ve školních osnovách nikterak nezvýšil. Spousta z nás to ve škole brala jako nezbytnou nudu. Přitom její život byl velice zajímavý, především za jejího mládí, kdy se pohybov…
1 83Unaven z preppingu aneb když se z přípravy na konec světa stane další práce
Zdar zbojníci, dneska bych chtěl otevřít téma, o kterém se mezi preppery možná nemluví tak často, jak by mělo. A to je únava z preppingu. Ne ta fyzická, když po celodenním pochodu konečně sundáš batoh a zjistíš, že máš záda v píči, ale ta mentální. Ten moment, kdy už tě nebaví řešit, co když vypadne elektřina, co když přijde válka, co když se zvednou ceny, co když se něco posere. A místo toho, aby ti prepping přinášel pocit připravenosti, začne ti připadat…
0 365MacNaughton skeleton action
A co byste říkali na tohle... mám tu na kvelbu pár anglickejch brokovnic, ale to jsou takové levnější věci. Zajímalo by mě, jestli se najde někdo, koho by zajímalo něco trochu ;-) luxusnějšího.
10 56Gerber, Bear Grylls a iluze připravenosti
Kdysi byl survival hlavně o tom, co člověk umí. Dneska je to často o tom, co má člověk na sobě a kolik za to vysolil. Stačí si vzpomenout na éru Beara Gryllse. Televizní survivalista, který dokázal vypít vlastní moč, žrát věci, které by normální člověk radši obešel obloukem, a především u toho vypadal, že přesně ví, co dělá. Pro výrobce vybavení to byla zlatá žíla. Najednou se z obyčejného nože, láhve, křesadla nebo batohu mohl stát „survival gear“ a na kr…
0 314Fotopast
Dobrý den, Všem. Velice rád bych znal Vaše reálné zkušenosti s fotopastí. Hledám malou fotopast k monitorování pohybu rysa, vlka a ostatní lesní zvěře. Může mě někdo poradit z vlastní zkušenosti jakou vybrat? Moc děkuji za Vaše Rady B.D.
4 35John Blanche 20-bore sidelock 1908
Sidelock, neboli boční zámky, jsou celkem vzácné u brokovnic malých ráží (tedy brokovnic menších ráží než 12). Tenhle kousek vyrobil John Blanche v roce 1908, s délkou hlavně 28".
0 13Polnice ze zbrojnice - Nová BERETTA APX A1 Ported
Italská zbrojovka BERETTA představila 26. VIII. 2026 novinku v podobě pistole APX A1 Ported. Zbrojovka cílí na zákazníky především z řad sportovních střelců IPSC, USPSA a IDPA.
2 53
