Útok mrtvých mužů – proč by měl každý prepper přemýšlet i o vzduchu

Zdarec zbojníci.

Představte si, že je srpen 1915.

Sedíš v zákopech. Je klid. Pak se na obzoru objeví podivný zelenožlutý mrak. Neozývají se výstřely, žádné dělostřelectvo. Jen vítr. A ten vítr nese smrt.

Německá armáda vypouští obrovské množství chlóru směrem k ruské pevnosti Osowiec.

Plyn proniká do plic, pálí oči, leptá sliznice. Lidé se dusí, kašlou krev,kousky plící a padají k zemi.

Němci jsou přesvědčeni, že je hotovo.

Nasazují bajonety a vyrážejí obsadit pevnost.

Jenže pak se z mlhy začnou vynořovat postavy.

Několik desítek ruských vojáků, kteří útok přežili. Uniformy roztrhané, obličeje popálené chlórem, obvazy nasáklé krví. Kašlou krev, sotva dýchají, ale přesto jdou vpřed s nasazenými bajonety.

Podle svědků vypadali jako mrtvoly, které odmítly zůstat ležet.

Němečtí vojáci propadli panice. Místo útoku se dali na ústup. V panice se ušlapávali,zakopávali o vlastní ostnatý dráty...

Do historie se tahle událost zapsala jako Útok mrtvých mužů.

Ne, není to hororová legenda. Je to připomínka toho, že někdy není největší hrozbou kulka, ale vzduch, který dýcháš.

V prepper komunitě řešíme zásoby jídla, vody, elektřinu nebo zbraně. To všechno je důležité.

Ale dýchání je úplně první lidská potřeba. Bez jídla vydržíš týdny. Bez vody několik dní. Bez vzduchu jen pár minut.

Přesto je ochrana dýchacích cest často až někde na konci seznamu.

Neříkám, že každý musí běžet koupit plynovou masku. Jen stojí za zamyšlení, jestli někdy nepřehlížíme jednu z nejzákladnějších věcí jen proto, že čistý vzduch považujeme za samozřejmost.

Historie už několikrát ukázala, že samozřejmostí být nemusí.