Proč každé poledne zvoní zvony.

Připomínka krvavé bitvy s českou stopou, která zachránila Evropu před islámem.
Je 3. VII. 1456 a k Bělehradu pochoduje armáda šedesáti až sedmdesáti tisíc zocelených vojáků sultána Mehmeda druhého. Jedná se o jedno z největších tažení elitní muslimské armády vstříc Evropě. Ta nyní stojí před branami Bělehradu, ale něčím je jiná, celá tato bitva bude něčím jiná. Hned následujícího rána nechává sultán rozmístit na tři sta obléhacích děl, kterými hodlá srazit hradby Bělehradu k zemi, stejně, jako se mu to podařilo před třemi lety u Konstantinopole. Netuší však, kdo stojí proti němu a s jakou výzbrojí. Tato bitva se stane jednou z prvních s nasazením obléhacích děl, tarasnic, houfnic, hákovnic a píšťal v dějinách lidstva. Nová éra válek, kdy střelné zbraně a taktika boje změní svět, jaký jsme dosud znali.

Posádku Bělehradu tvoří pět tisíc žoldnéřů z Uher, Čech a Polska, těm velí János Hunyadi, uherský vojevůdce, který již několikrát varoval Vídeň před hrozbou sultánovy armády. Nebyl však brán vážně, a tak sám složil vojsko, jehož nejvýraznější skupinou byli žoldnéři z Čech. Ti disponovali zkušenostmi z husitských tažení, ale především si osvojili novou technologii. Tou byly střelné zbraně. Píšťaly, hákovnice, lehká hrncová děla a další tehdy nejmodernější válečný arzenál. Hradby a domy byly osazeny těmito zbraněmi a když došlo k útoku, celé okolí se zahalilo do ohně, ran a kouře. Obě armády se ostřelovaly a i přes poničené hradby se sultánovým vojákům nedařilo proniknout. Pět tisíc žoldnéřů proti šedesáti tisícům. Bitva trvala několik dní a obléhání bylo vyčerpávající pro obě strany. Zuřící sultán posílal další a další vlny útočících vojáků vstříc rachotu střel. Až 21. VII. 1456 se po mohutném útoku do prakticky zničeného města daří vniknout. To však posádku města nikterak neomezuje v odporu a přeskupení ostřelují předem zaminované okraje města sudy se střelným prachem a zápalným olejem. Osmanské vojsko vpadlo do připravené léčky a ranním zuřivým protiútokem je tak překvapeno, že prchá. Jízda se následně zmocňuje obléhacích děl a během ostřelování prchajícího vojska těžce zraní i samotného sultána. Žoldnéřská armáda Jánose Hunyadiho vítězí a drtí tak islámská vojska a jejich postup do Evropy. Papež pak vydává příkaz, že na památku tohoto vítězství budou každý den až na věky zvonit kostelní zvony na připomínku vítězství.

V této historické události bych rád zdůraznil poučení.

Kdykoliv v poledne uslyšíte zvonit zvony. Vzpomeňte si na to, že Evropany nikdy nikdo před ani po této události neporazil, nepodrobil si nás a nikdy se to ani nestane! Protože vždy, když je nejhůř a cizáci z pouští či stepí chtějí zničit Evropu, podrobit si nás, a náš způsob života.
Vždycky odložíme malicherné spory mezi sebou, spojíme se a díky inteligenci a technologiím vypráskáme společně cizáky tam, odkud přišli.

Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák