Fórum Kvelbu

Božena Němcová jak ji neznáme. Mladá cestovatelka s pistolí za pasem.

Jaroslav Alexandr Dvorak· 15. 09. 2026 23:16 59 Připnuto

Dneska si každý pod jménem Božena Němcová představí autorku slavné Babičky, kterou jsme chtě nechtě museli přelouskat jako povinnou školní četbu. Představa samotné autorky nám byla předkládána v podobě chudé, ustarané postarší ženy pohybující se na malebném venkově, což zájem o autorku ve školních osnovách nikterak nezvýšil. Spousta z nás to ve škole brala jako nezbytnou nudu. Přitom její život byl velice zajímavý, především za jejího mládí, kdy se pohybovala na tu dobu, řekněme, v rebelském prostředí. Její manžel, coby bývalý voják čelící domovním prohlídkám za autorství tehdy protimonarchistické literatury, byl vyzbrojený a ani jeho mladičká žena necestovala po krajině jen s notesem a holýma rukama. Když bylo Boženě Němcové dvacet pět let, odstěhovali se s manželem do Chodska. Přitom zde ráda sama chodila pěšky od vesnice k vesnici, někdy i mnoho dní. Mluvila s místními starousedlíky, zapisovala si jejich vyprávění, staré písně či pohádky. Nezřídka přespala na seníku či v lese. Když zvážíme, že v době, kdy přepadení nebylo ničím zas až tak neobvyklým, sama mladá krásná žena cestovala po kraji, vysvětluje to, proč za pasem nosila pistoli. Tehdy to nebylo nic neobvyklého. Nic jako pomoc do pěti až patnácti minut po zavolání na tísňovou linku nebylo možné. V domácnosti Němcových byly zbraně běžnou součástí života a Božena věděla velice dobře, jak se ovládají. To dokazuje hned několik doložitelných zdrojů. Prvním z nich je již zmíněná domovní prohlídka, při které byly jejímu manželovi Josefu Němcovi zabaveny nějaké zbraně spolu s politicky závadnými texty. Dalším a velice vypovídajícím důkazem je samotná tvorba Boženy Němcové. Konkrétně v knize Pohorská vesnice, kde autorka velice detailně popisuje nošení, tasení a obranu pistolí hlavního aktéra, právě při osamocené cestě krajinou. Zda ji to naučil manžel Josef, či vycházela z vlastní zkušenosti, to už by dnes byly jen dohady. Každopádně pozitivní vztah ke zbrani coby obrannému prostředku byl v rodině Němcových nezpochybnitelný. A dle dobových zmínek nebyla mladá Božena někým, na koho by si kdejaký opilý místní floutek mohl někde počkat. Na tento příběh jsem si vzpomněl nedávno. Na střelnicích čím dál tím častěji potkáváme mladé dívky a ženy se zbrojním oprávněním, které trénují obrannou střelbu. V pohledu veřejnosti neznalé problematiky se pak mnohdy právě ony potýkají s nepochopením či nevhodnými narážkami. Dnes je to bráno jako nezvyklé a nové. Přitom životní příběh naší nejslavnější autorky devatenáctého století nám ukazuje, že ženy a zbraně nejsou ničím neslučitelným. Já osobně to vždy rád vidím a vítám tuto postupnou snahu o začlenění žen právě tam, kde to není na obtíž, ale naopak. To nemluvě o počtu dívek a žen nastupujících do bezpečnostních složek státu. Je to obdivuhodným bezpečnostním prvkem společnosti, kdy ozbrojená společnost tvoří společnost bezpečnou a slušnou. Co se týká obranyschopnosti státu, ani nemluvě. Kor v dnešních turbulentních časech. Nechť je odkaz Boženy Němcové inspirací jejím součastnicím. Ať u nás vydrží bezpečno i nadále. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák