Rabovači, agresoři atd. „Jak jsem se jedním stal“ a jak se proti nám bránit.

Zdar zbojníci. Před pár dny jsem absolvoval zajímavý telefonát s jedním kolegou z našich řad. Teda, jestli to tak můžu říct, protože pokud jsem dobře v kontextu telefonátu pochopil, tak jsem někde na úrovni podrážky Pána, se kterým jsem telefonoval. Položil mi velice zajímavou otázku, a to jestli bych byl ochoten vzít zbraň a jít si pro zásoby v době průseru jinam. Nemám ve zvyku moc lhát a jsem rád upřímný za všech okolností, odpověděl jsem, že nikdo z nás neví, jak se zachová, až naše děti nebo prostě naši nejbližší budou hladovět. Ano, tuhle možnost bych taky zvažoval (i když je na mém žebříčku priorit asi na nejnižším možném stupni, jednak z morálního hlediska, ale zároveň i z logického, protože je to zároveň i neskutečně riskantní způsob získávání zdrojů). Každopádně teď už si to asi jen morálně obhajuji a pro tento článek to není nijak extra důležité, takže jsem byl velice taktně a diplomaticky označen za rabovače. Jelikož jsem ale dobrá duše, rozhodl jsem se napsat článek o tom, jak se mně a podobným zmrdům bránit. Nemusíte mít strach, pokud se schýlím někdy k nějakému rabování, půjdu prvně po lidech, kteří moje příspěvky označují za AI tvorbu. I když uznávám, že někdy AI nechávám pracovat víc, než by bylo potřeba.

Nebuď snadný cíl.

V první řadě, člověk, co tě přijde vybrat, ti dost možná prvně taktně zaklepe na dveře. Vystupuj sebevědomě, odhodlaně, i když ho odmítneš, nedávej informace, kolik vás doma je, no mluv v množném čísle, i kdybys byl sám. Jak říkám, jen blázen by šel pro zásoby někam, kde může riskovat vážné zranění.

Neměj rutinní činnost a ani systém.

Nebudu uvádět konkrétní příklady rozpadu, ale dejme tomu, že mezi námi budou lidi, kteří mají rádi nějaký režim. Ráno vstát, jít lovit/pracovat/atd. Pak oběd, pak zase nějaká činnost, a pak zase domů a pravděpodobně spánek. Každý, kdo vás bude chtít vybrat, vás bude určitě prvně nějakou dobu sledovat. Pokud budete vypadat spořádaně, jednak to bude působit, že u vás funguje vše, jak má = zdroje. A druhá věc, bude mít možnost dobře si svoji strategii naplánovat. Pokud budu chtít někoho vykrást v momentě, kdy vím, že šel na ryby, tak mu logicky do baráku nepolezu, když nevím, kdy se vrátí.

Nespoléhej na svůj dům.

Teď je dobrá šance, že většinu z vás naštvu. Každopádně hodně prepperů je fixováno k jednomu místu, a chápu to, člověk celý život makal, aby si mohl koupit svůj vysněný dům/statek. Měl tam nějaký základ, hospodářská zvířátka. Atd. Každopádně, dům není věc, která by automaticky fungovala jako pevnost. Vůči agresorům už vůbec ne. Faktem je, že dům jako takový má spoustu slabin, o kterých většina z nás ani nepřemýšlí. Nemyslím tím ale to, že až se něco posere, tak máte všechny svoje věci přestěhovat do prvního řopíku, co vás napadne. Každopádně mějte v plánu to, jak v první dny průseru zabezpečit plot/pozemek/dveře/okna atd. Levné pletivo není žádná překážka pro štípací kleště, okno není bariéra pro vstup do baráku, dveře nejsou stejně pevné jako zeď. Co se týče svého obydlí, už teď přemýšlejte, jak zabezpečit dům, aby byl vstup co nejvíc komplikovaný a zároveň co nejvíc nenápadný.

Trénujte si reakci na násilné vniknutí do svého obydlí.

Tohle je věc, co kolegům střelcům asi vysvětlovat nemusím, protože věřím, že každý z nás pro zábavu občas doma suší a přemítá si scénáře. Každopádně i nestřelci můžou mít u sebe doma obrovskou výhodu. Kór jestli probíhá vloupání v noci. Pokud máte u postele silnou baterku a jakýkoliv tupý objekt, tak máte z velké části dobré šance se bránit. Hlavně co se týče hry se světlem, pokud vím, že mi do baráku vlezl někdo cizí, určitě neudělám to, že rozsvítím, vezmu baterku, tupý objekt a pokud možno tak se v domě pohybuju po tmě. Baterka by měla sloužit spíš na oslepení, pokud bude potřeba.

Provizorní alarm.

Vím, že většina z vás má na baráku kamery. Pohybové senzory na rozsvícení světel. Každopádně tohle jsou věci, které budou jednak na váš dům lákat zbytečnou pozornost. A nebo v průseru nebudou fungovat vůbec. Co se týče těchto věcí, dodnes si vzpomínám na domeček mých starých rodičů. U každého okna bylo vysazené křoví, sice trošku na hovno, protože po křoví se do baráku oknem mohly dostat myši, na druhou stranu se člověku přes křoví do okna leze blbě. Neumím si to představit přes keř divokých růží. A nebo v případě průseru se na to křoví dají pověsit nějaké plechovky. A co se týče dveří, neskutečně dobrá věc je zvonec. Tady se fantazii meze nekladou, klidně bych za dveře pověsil rolničky, nebo děda měl právě za dveřmi kravský zvonec.

A rada na konec? Když už budete v průseru, nespěte tak tvrdě, aby vám přes plot prošel někdo, kdo si myslí, že vaše zásoby jsou jeho. Protože ty, když v bouři spíš, já ti vezmu konzervu. A když budeš chrápat, tak možná i tu druhou.