Jak se stát myslivcem ?

Cesta začíná mnohem dříve než prvním lovem

Myslivost může zvenčí působit jako svět, do kterého člověk jednoduše vstoupí s puškou přes rameno a loveckým kloboukem na hlavě. Ve skutečnosti je cesta k vlastnímu loveckému lístku poměrně dlouhá a především vyžaduje znalosti, odpovědnost, praxi a respekt ke zvěři i přírodě.

Stát se myslivcem totiž neznamená pouze naučit se střílet. Znamená to porozumět zvěři, její biologii, způsobům chovu a péče, myslivecké legislativě, kynologii, nemocem zvěře, bezpečnosti, loveckým způsobům i tradicím. A především pochopit, že lov je pouze jednou částí mnohem širšího oboru. Pokud by vás zaujala například pouze kynologie či představa péče o zvěř, ale nemáte kladný vztah ke zbraním/lovu, můžete směle pokračovat ve snaze stát se myslivcem. Mezi myslivci jsou i lidé, kteří nemají zbrojní oprávnění a nevlastní zbraň.

První krok: rozhodnout se, že nechci být jen lovcem

Pokud člověk o myslivosti teprve uvažuje, měl by si položit jednu jednoduchou otázku: Chci pouze lovit, nebo se chci stát myslivcem?
Rozdíl je zásadní.
Myslivec se během roku věnuje řadě činností, které s vlastním lovem často vůbec nesouvisejí. Pečuje o zvěř, pomáhá při jejím přikrmování v době nouze, sleduje její zdravotní stav, podílí se na péči o prostředí, může se věnovat kynologii - práci s mysliveckými psy, účastní se střeleckých, vzdělávacích a kynologických akcí, pomáhá při ochraně zvěře a v neposlední řadě se učí rozpoznávat, co se v přírodě skutečně děje.

Právě proto je dobré začít ještě před přihlášením do kurzu. Zajít mezi myslivce, navštívit místní myslivecký spolek, podívat se na práci v honitbě a zjistit, jestli člověku tento způsob života skutečně vyhovuje. Protože to není jen "koníček". Myslivost je životní styl a zabere v životě člověka velkou část volného času.

Kde začít a jak najít kurz?
Pro člověka, který nikoho z myslivců nezná, může být první krok trochu matoucí. V mém případě tomu nebylo jinak. Nepocházím z myslivecké rodiny a svět myslivosti pro mě byl velká neznámá. Ale ani v takovém případě není důvod k obavám. Není potřeba mít žádné kontakty ani předchozí zkušenosti.

Jednou z nejjednodušších cest je obrátit se na Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) a její okresní myslivecké spolky, známé jako OMS. Ty v jednotlivých okresech organizují kurzy pro adepty a zkoušky z myslivosti.
Stačí do internetového vyhledávače zadat například "ČMMJ OMS + název okresu + kurz myslivosti“ nebo "kurz myslivosti + název města či okresu“. Na stránkách příslušného OMS pak hledejte sekci "Kurzy", "Adepti", "Zkoušky z myslivosti" nebo "Vzdělávání".

Pokud aktuální termín kurzu nenajdete, vyplatí se přímo zavolat nebo napsat. Jednoduchá věta "Chtěl/a bych začít s myslivostí a připravit se na zkoušku z myslivosti. Bydlím v …, můžete mi poradit, kde se mohu přihlásit do kurzu?“ úplně stačí.
A pokud kurz právě nezačíná, lze se informovat i u okolních OMS. Důležité je ověřit si také možnosti praktické přípravy v honitbě. Absolvování praxe je podmínkou pro získání loveckého lístku.
A když nemáte žádné známé myslivce? Nevadí. I s tím vám může OMS pomoci a nasměrovat vás, kde lze potřebnou praxi absolvovat. Mě takto například doporučil vedoucí adeptského kurzu OMS, kde jsem mohla praxi vykonat.

Druhý krok: přihlásit se do kurzu pro adepty
Standardní cesta k prvnímu loveckému lístku vede přes zkoušku z myslivosti. Kurzy pro adepty pořádají například okresní myslivecké spolky ČMMJ. Jednotlivé kurzy se mohou lišit termíny, organizací i cenou.

S hledáním kurzu je proto dobré začít s předstihem. Součástí přípravy není jen teorie, ale také praktická příprava v honitbě (již zmíněná).
A právě praxe je jednou z nejdůležitějších částí celé cesty.

Třetí krok: praxe v honitbě
Při praktické přípravě začnete zjišťovat, že to, co vypadá jednoduše v učebnici, je v reálné přírodě často mnohem složitější.
Poznávat zvěř pouze podle obrázků nestačí. Musíte ji umět rozeznat v různých podmínkách, v různém věku a pohlaví a ideálně také podle jejího chování. Učíte se poznávat stopy, pobytové znaky, potravní návyky i prostředí, ve kterém jednotlivé druhy žijí.

Postupně se seznamujete také s mysliveckými zařízeními, péčí o zvěř, způsoby lovu, bezpečným pohybem v honitbě, praktickou stránkou práce s loveckými psy a celou řadou dalších věcí, které k dovednosti myslivce patří.
Právě tady vznikají první skutečné myslivecké zkušenosti.

Co se vlastně musíte naučit?
Rozsah znalostí ke zkoušce rozhodně není malý. Příprava zahrnuje například mysliveckou osvětu, legislativu, zoologii, péči o zvěř, mysliveckou kynologii a nemoci zvěře, zbraně a střelivo včetně první pomoci a samozřejmě lov zvěře.
Zkouška je ústní. Zkušební komise je devítičlenná a zkouška z jedné skupiny může trvat nejvýše 15 minut. Čeká na vás 7 skupin témat, na která se po celý adepský kurz připravujete. Jsou to:

1. Dějiny myslivosti, etika, tradice a myslivecká mluva
   Ta zahrnuje historii, tradice, kulturu a mysliveckou mluvu. Myslivost totiž není pouze soubor technických znalostí, ale také určitý vztah ke zvěři, přírodě a společnosti a jedinečné historické tradice, které má Česká myslivost.

2. Legislativa
   To je jedna z nejdůležitějších oblastí. Myslivec musí vědět, co smí a nesmí, znát pravidla lovu, doby lovu jednotlivých druhů, své povinnosti i pravidla související s nakládáním se zvěří a zákony s tím související.
   Neznalost zákona není omluvou.

3. Zoologie a biologie zvěře
   Budoucí myslivec se zde učí biologii jednotlivých druhů, jejich rozpoznávání, způsob života, rozmnožování i specifika jednotlivých druhů zvěře.

4. Chov a péče o zvěř, ekologie, ochrana přírody
   Protože myslivost není pouze lov. Její součástí je také myslivecké hospodaření, péče o zvěř a její prostředí, ochrana zvěře, prevence škod a vytváření podmínek pro zachování a rozvoj populací zvěře. Velká část práce probíhá v době, kdy se vůbec neloví. Do tohoto tématu spadá péče o zvěř a její prostředí, údržba mysliveckých zařízení nebo ochrana zvěře. Součástí péče o zvěř je také přikrmování v době nouze. Nejde však o bezhlavé sypání potravy do krmelce. Důležité je vědět, jaké krmivo je pro konkrétní druh vhodné, v jakém množství a v jakém období, aby místo pomoci nedošlo k poškození zdraví zvěře.

5. Kynologie a nemoci zvěře
   Lovecký pes je důležitou a nedílnou součástí mnoha mysliveckých činností. Poznáte rúzná plemena mysliveckých psů, jejich historii a upotřebitelnost pro jednotlivé typy práce v lese. Jako adept se zároveň seznamujete s nemocemi zvěře a jejich rozpoznáváním, což je důležité také z hlediska bezpečnosti lidí a domácích zvířat, prevence a správného nakládání se zvěřinou.

6. Zbraně, střelivo a první pomoc
   Tady není prostor pro lehkovážnost. Bezpečné zacházení se zbraní je naprostý základ. Součástí přípravy je také střelecká příprava a znalosti první pomoci. Nezavazuje vás to k pořízení zbraně, ani po vás není požadováno složení zbrojního oprávnění. Nicméně bezpečnost a první pomoc musí znát každý myslivec, i když se rozhodne si zkoušku zbrojního oprávnění neudělat a zbraň si nepořídit.

7. Způsoby lovu zvěře, ošetřování zvěřiny a trofeje
   Lov není "střílení na zvířata pro zábavu“. Je to činnost přesně upravená právními předpisy, která vyžaduje znalost zvěře, bezpečnosti, loveckých způsobů, správného výběru i následného zacházení s ulovenou zvěří. Zde se prolínají zkušenosti z předchozích témat.

Zkouška z myslivosti
Po absolvování přípravy absolvované na adeptském kurzu a na praxi následuje zkouška z myslivosti před zkušební komisí.

Nejlepší je se učit v průbéhu kurzu i praxe, aby před zkouškou nebyl nával informací nezpracovatelný. Informace si během roku postupně spojujte s tím, co skutečně vidíte v honitbě při praxi. Když se například učíte o srnčí zvěři a následně pozorujete srnce, srnu a srnče v přírodě, začnou vám informace dávat úplně jiný smysl.
A hlavně se ptejte. Zkušenější myslivci jsou často tou nejlepší učebnicí, jakou můžete mít a rádi vám poradí a podělí se o své zkušenosti. Protože každý jednou začínal a učil se.

Co když zkoušku napoprvé nezvládnu?
Ani neúspěch nemusí znamenat konec. Pokud neprospějete pouze z jedné skupiny předmětů, můžete tuto skupinu jedenkrát opakovat. Opakování musí být stanoveno nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců od původní zkoušky. Pokud neprospějete ani při opakování, u zkoušek z myslivosti jste neprospěli.
Důležité je nevnímat zkoušku jako cíl celé cesty. Je to především ověření, že jste získali potřebné základní znalosti. Pravou prověrkou vám bude teprve čas v roli právoplatného myslivce, který ukáže, co jste si z kurzu odnesli.

A konečně: lovecký lístek
Úspěšně složená zkouška ještě neznamená, že můžete druhý den vyrazit do libovolné honitby lovit.
Po získání odborné způsobilosti přichází na řadu lovecký lístek.
První si zařídíte pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu právamyslivosti (například přes ČMMJ).
Bez platného pojištění vám úřad lovecký lístek ze zákona nevydá. S touto částí může pomoci též vedoucí adeptského kurzu například členstvím v ČMMJ. Nebo si ho lze sjednat individuálně u některých z komerčních pojišťovnen.

Následně zamíříte s dokladem o složení zkoušky z myslivosti, občanským průkazem a dokladem o pojištění na obecní úřad s rozšířenou působností dle vašeho trvalého bydliště na odbor životního prostředí, kde vám vystaví lovecký lístek. Pokud jste z Prahy - úřad příslušných městských částí.

Lovecký lístek není povolenka k lovu
Tohle je důležité rozlišovat. Lovecký lístek není vstupenka do jakékoli honitby. Pro konkrétní lov potřebujete také povolenku k lovu od uživatele příslušné honitby a musíte splnit další zákonné podmínky. S loveckým lístkem se začnete ptát, kde ve vašem okolí by vzali nového člena do spolku, či z doby adeptury již máte místo domluvené.

Stejně tak samotný lovecký lístek není automatickým oprávněním držet nebo nosit střelnou zbraň. Pokud chcete lovit se zbraní, musíte splnit také požadavky vyplývající z právních předpisů upravujících zbraně.

Musím být členem mysliveckého spolku?
Ne. Členství v konkrétním mysliveckém spolku není zákonnou podmínkou pro získání loveckého lístku a ani to není totéž co získání loveckého lístku. Ani po získání loveckého lístku se nemusíte hlásit do žádného spolku a můžete jít cestou například poplatkového lovce. Ale to již není myslivost.
V praxi je ale kontakt s místními myslivci velmi cenný. Myslivost je totiž obor, ve kterém se zkušenosti získávají především prakticky.
Pokud chcete skutečně myslivecky žít, a ne pouze vlastnit lovecký lístek, je dobré být součástí mysliveckého kolektivu a postupně získávat zkušenosti přímo v honitbě.

Nejlepší rada pro začínajícího adepta?
Nespěchejte na pušku. Začněte dalekohledem.
Choďte do přírody. Pozorujte. Učte se poznávat zvěř, její stopy, pobytové znaky i chování. Zajděte mezi myslivce. Ptejte se. Pomozte s tím, co je v honitbě potřeba.
A nebojte se přiznat, že něco nevíte a ptejte se.
Každý zkušený myslivec byl jednou adeptem, který se učil základní pojmy, poznával jednotlivé druhy zvěře a zjišťoval, že myslivost je mnohem složitější, než si původně představoval.
Učíme se celý život a proces učení není nikdy u konce, pokud chcete myslivosti opravdu porozumět.

Myslivcem se nestáváte dnem vydání loveckého lístku

Možná právě to je na celé cestě nejhezčí. Lovecký lístek je spíš začátek než cíl.
Zkouška potvrdí, že jste získali základní odborné znalosti. Lovecký lístek vám umožní za splnění dalších podmínek vstoupit do světa legálního lovu. Skutečné myslivecké zkušenosti ale přicházejí až s dalšími roky strávenými v honitbě.
Časem zjistíte, že poznat zvěř neznamená pouze znát její jméno. Začnete rozumět její kondici, prostředí, ve kterém žije, jejímu chování i vztahům mezi jednotlivými druhy.
Začnete vnímat les jinak.
A možná právě tehdy pochopíte, že myslivost nikdy nebyla jen o lovu. Je o odpovědnosti. O znalostech. O péči. O respektu. A také o ochotě každý rok znovu a znovu se učit něco, co příroda nikdy nedělá úplně stejně.

S mysliveckým pozdravem
Eliška Marie Nedvědová