Myslivci a PČR střílí psy ?

Když vystřelí myslivec, jsou všichni vrazi. Když vystřelí policista, selhal jednotlivec. Kde je spravedlnost?

O zastřelených psech, tragických omylech, alkoholu, zbraních a kolektivní vině, která se některým profesím přisuzuje až podezřele snadno.

"Myslivci jsou opilí vrazi!“ nebo "Střílejí po psech!“ či "Vždyť oni střílejí i jeden po druhém!“ a "Dejte jim pryč zbraně, než někoho dalšího zabijí!“

Podobné komentáře čtu na sociálních sítích poměrně pravidelně. Laická veřejnost je ráda opakuje. Stačí zpráva o myslivci, který nezvládl manipulaci se zbraní, postřelil kolegu nebo neoprávněně usmrtil psa, a okamžitě se rozjíždí známý kolotoč urážek, odsudků a požadavků na omezení myslivosti, omezenost intelektu myslivců. Tyto ojedinělé nehody často agresivní či neznalí pisatelé komentářů používají i léta po oné tragické události a papouškují je jako "mantru" a ukázku špatnosti všech myslivců.

Jako myslivkyně rozhodně nehodlám omlouvat člověka, který zachází se zbraní nezodpovědně. Pokud někdo poruší bezpečnostní pravidla, ohrozí druhé nebo dokonce způsobí smrt, musí nést odpovědnost. Bez výmluv, bez ohledu na zelenou uniformu a bez jakéhokoliv zametání pod koberec.

Ale jednu věc odmítám. Aby se z individuálního selhání automaticky stala vina celého mysliveckého stavu a soudili se podle ní všichni myslivci. A právě proto bych dnes ráda položila poněkud nepříjemnou otázku.

Co kdybychom stejnou logiku, kterou někteří lidé tak rádi používají proti myslivcům, začali uplatňovat také na policisty?

Opilý policista zastřelil člověka i jeho psa. Znamená to, že jsou všichni policisté opilí vrazi?

V květnu roku 2008 informoval server Novinky.cz o tragédii v Trutnově. Podle tehdejší zprávy opilý policista v civilu během nočního konfliktu zastřelil muže a jeho psa.

Článek popisoval, že mezi policistou a mužem došlo k potyčce, při níž policista použil střelnou zbraň. Muž zemřel a případ začala vyšetřovat inspekce ministerstva vnitra.

Dovolím si další otázku.

Kdyby se stejného činu dopustil myslivec, kolik komentářů by během několika hodin hlásalo, že myslivci jsou opilci, kteří vraždí lidi a psy? A kolik lidí by žádalo zákaz myslivosti? Máme tedy podle stejné logiky označit všechny policisty za opilé vrahy?

Samozřejmě že ne!

Protože příslušnost k profesi nebo zájmové činnosti z člověka automaticky nedělá spolupachatele cizího jednání.

A jestli tohle dokážeme pochopit u policie, měli bychom to dokázat pochopit i u myslivosti.

Neozbrojený člověk zastřelený při policejním zásahu. A odpovědnost?

Dalším závažným příkladem je případ z pražských Ďáblic.

V srpnu 2025 zemřel při policejním zásahu sedmačtyřicetiletý Otakar Schmidt. Podle informací Seznam Zpráv jej během pádu z okna zasáhla střela z policejní útočné pušky.

Generální inspekce bezpečnostních sborů následně zahájila trestní stíhání policisty. Podle závěrů inspekce popsaných v srpnu 2026 kamerové záznamy ukazovaly, že muž byl neozbrojený a v okamžiku střelby nepředstavoval bezprostřední nebezpečí.

Podstata mé otázky zůstává.

Jestliže se ukáže, že policista použil zbraň neoprávněně, znamená to, že všichni policisté střílejí po nevinných lidech?

Neznamená.

Stejně jako tragické selhání myslivce neznamená, že všichni myslivci bezhlavě střílejí na všechno, co se pohne.

Proč tedy u jedné skupiny požadujeme individuální odpovědnost, zatímco druhé tak snadno připisujeme kolektivní vinu?

Alkohol za volantem služebního auta. Další nepříjemný příklad

V říjnu 2023 informoval Moravskoslezský deník o případu policisty, který v Ostravě řídil služební automobil pod vlivem alkoholu.

Podle zveřejněných informací měl téměř jedno promile alkoholu a při jízdě se zapnutými výstražnými znameními narazil rychlostí nejméně 113 km/h do jiného vozidla. Jeho řidič utrpěl vážné poranění mozku s trvalými následky. Okresní soud v Ostravě policistovi uložil dvouletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky a zákaz řízení na tři a půl roku. Rozsudek byl v době zveřejnění článku nepravomocný.

Představme si na okamžik, že by v tomto případě nešlo o policistu, ale o myslivce vracejícího se z honu.

Dovedu si představit, jak rychle by se objevily komentáře o opilých myslivcích, nebezpečných zbraních a myslivecké kultuře alkoholu. Jenže tady šlo o policistu.

Máme kvůli tomu tvrdit, že policisté běžně řídí opilí a ohrožují veřejnost?

Nemáme. A přesně tak bychom měli přistupovat i k myslivcům.

A co zastřelení nebo postřelení psi?

Další oblíbené obvinění zní, že myslivci nenávidí psy a bezdůvodně je střílejí.Neoprávněné usmrcení psa považuji za závažné jednání. Pes není terč a myslivecký lístek není povolenka ke svévolnému střílení domácích zvířat.

Jenže ani incidenty se psy nejsou výhradně mysliveckou záležitostí.

V březnu 2025 došlo v pražských Malešicích k případu, kdy policista postřelil fenu, která utrpěla vážná zranění. Podle policie zvíře na zasahujícího policistu zaútočilo a ten jednal v sebeobraně. Organizace pomáhající zraněné feně naopak oprávněnost střelby zpochybňovala. Případ proto prověřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů.

A tady se dostáváme k důležitému principu.

O oprávněnosti výstřelu nerozhoduje uniforma střelce, rozhořčení na sociálních sítích ani fotografie zraněného zvířete. Rozhodují skutečné okolnosti, důkazy a zákon.

Platí to pro policistu. A úplně stejně to musí platit pro myslivce.

Pokud myslivec zastřelí psa nezákonně, ať je potrestán. Pokud policista použije zbraň neoprávněně, ať je potrestán také. Ale nedělejme z jednoho případu důkaz o charakteru všech příslušníků dané skupiny.

Když se stane nehoda, hledáme viníka. Nebo rovnou celou skupinu viníků?Manipulace se střelnou zbraní s sebou vždy nese mimořádnou odpovědnost. Ať zbraň drží myslivec, policista, voják nebo sportovní střelec, platí základní bezpečnostní pravidla. Žádná profese ani záliba nedává člověku právo tato pravidla ignorovat.

Nehody při zacházení se zbraněmi se mohou stát v různých prostředích. Někdy jde o nedbalost, jindy o závažné porušení předpisů a někdy o úmyslný trestný čin. Tyto situace není možné házet do jednoho pytle.

Přesto právě to mnozí kritici myslivosti dělají. Objeví se zpráva o myslivci, který postřelil kolegu, a z konkrétní události se stává údajný důkaz, že myslivci neumějí zacházet se zbraněmi.

Přitom stejný princip bychom mohli absurdně použít na jakoukoliv ozbrojenou složku. A výsledkem by nebyla větší bezpečnost. Jen více předsudků.

Myslivci nejsou nad zákonem. Ale nejsou ani pod ním.

Ráda bych připomněla ještě jednu věc.

Myslivec není člověk, který si může vzít zbraň a dělat si s ní, co chce.

Držení a používání zbraní podléhá zákonným podmínkám. Při výkonu myslivosti platí pravidla bezpečnosti, povinnosti při lovu a zákaz činnosti pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek.

Policie může provádět kontroly, a to včetně kontroly alkoholu. Myslivci nejsou z těchto povinností vyňati.

To samozřejmě neznamená, že se mezi myslivci nemůže objevit člověk, který zákon poruší.

Znamená to ale, že porušení zákona není součástí myslivosti. Je to porušení pravidel, která má myslivec dodržovat.

Stejně jako policista, který poruší zákon, nejedná automaticky jménem všech svých kolegů.

Šest novinových článků není statistika. A právě v tom je celý problém. Zde bych chtěla upozornit na něco, co v podobných diskusích velmi často chybí.

Když vyberu několik tragických případů z prostředí policie, mohu vytvořit velmi negativní obraz celé policie.

Když někdo jiný vybere několik tragických případů z myslivosti, může vytvořit stejně negativní obraz všech myslivců.

Jenže ani jeden takový výběr nevypovídá o skutečné četnosti selhání.

K tomu bychom potřebovali srovnatelná data, jasně stanovené období, počet osob, počet příležitostí k použití zbraně a závažnost jednotlivých incidentů.

Bez toho nejsou jednotlivé zprávy statistikou. Jsou pouze dokladem, že se konkrétní události staly.

A přesně proto jsem uvedla příklady z policejního prostředí.

Ne proto, abych tvrdila, že policisté jsou nebezpečnější než myslivci. To by bylo bez odpovídajících dat stejně nepodložené tvrzení jako opačný závěr. Ale abych ukázala, jak nespravedlivě může působit argumentace založená na několika vybraných tragédiích.

Nechci omlouvat špatné myslivce. Chci spravedlivý metr pro všechny. Jsem myslivkyně a na myslivosti mi záleží. Právě proto nemám potřebu omlouvat člověka, který svým jednáním poškozuje její dobré jméno. Když myslivec poruší zákon, ohrozí ostatní, neoprávněně zastřelí psa nebo způsobí tragédii svou nedbalostí, musí za to nést odpovědnost.

A věřím, že většina slušných myslivců se za takové jednání rozhodně stavět nebude.

Ale stejně důrazně odmítám, aby někdo používal jednotlivé tragédie jako univerzální důkaz, že myslivci jsou opilci, vrazi nebo psychopati.

Protože kdybychom tento způsob uvažování přijali, mohli bychom stejnými slovy označovat policisty, vojáky, řidiče, lékaře nebo prakticky jakoukoliv jinou skupinu lidí. A vždy bychom našli nějaký případ, který by nám posloužil jako záminka. To ovšem není kritické myšlení. To je předsudek, ke kterému si dodatečně hledáme důkazy.

A tak bych na závěr ráda položila jednu jednoduchou otázku všem, kteří po každé myslivecké nehodě vykřikují, že myslivcům je třeba sebrat zbraně.

Pokud opilý policista zastřelí člověka a jeho psa, požadujete odzbrojení všech policistů?

Pokud policista způsobí pod vlivem alkoholu vážnou dopravní nehodu, označujete všechny policisty za opilce?

A pokud policista při zásahu neoprávněně použije zbraň, tvrdíte, že celá policie je organizace vrahů?

Předpokládám, že ne.

Tak proč vám stejná logika připadá přijatelná, když místo policejní uniformy vidíte mysliveckou kamizolu?

Já si práce policistů vážím. Stejně jako si vážím poctivé práce myslivců. A zároveň si myslím, že v obou skupinách musí platit nulová tolerance k závažnému porušování zákona a bezpečnostních pravidel.

Neobhajuji chyby myslivců tím, že poukazuji na chyby policistů. Obhajuji princip, že za chybu jednotlivce nemají být odsuzováni všichni ostatní.

Protože spravedlnost, která platí jen pro někoho, není spravedlnost.

A kritika, která mění metr podle toho, kdo právě drží zbraň, není objektivní kritikou.

Je to dvojí metr.

S mysliveckým pozdravem

Eliška Marie Nedvědová