Poradna · Fórum

Fórum Kvelbu

Diskutujte s ostatními uživateli, sdílejte zkušenosti, zajímavosti, fotografie, články a veřejné příspěvky ze sociálních sítí.

Připnutá témata

  • PřipnutoSurvival, bushcraft a prepping

    Krizové zásoby pro čtyřčlennou rodinu na třicet dní!

    V poslední době neustále slyšíme o zásobách na X dní, o hrozbách, o tom, jak se zachovat, když nějaká přijde, co mít nachystáno atd. Většina těchto přípravných pouček však počítá jen s omezenou dobou výpadku zásobování či jiných okolností znemožňujících běžné získávání potravin. To je však velice nebezpečný přístup. Jak víme z případů různých živelných katastrof, válek a jiných nepříjemností, které lidstvo sužují dnes a denně, jakmile přijde nedostatek, může začít rabování. Domácí zásoby jsou proto důležité k tomu, aby vaše zásoby vydržely déle, než je běžně doporučováno, a vy se tak vyhnuli nutnosti shánět vodu a potraviny v době, kdy dojdou většině a lidé vtrhnou do ulic. Model, který jsem vám připravil, je sestaven pro čtyřčlennou rodinu v panelovém bytě. Především takové rodiny, kde jsou malé děti, patří mezi nejohroženější. Ani otec či matka si nemohou dovolit ohrožovat bezpečnost své rodiny vlastním zraněním někde v ulicích. Tento plán jsem sestavil pro modelovou typicky českou rodinu: muž, otec, 35 let, žena, matka, 28 let, chlapec, syn, 8 let, a dívka, dcera, 5 let. Plán je sestaven záměrně na celý měsíc tak, aby výživová hodnota, trvanlivost a cena těchto zásob odpovídaly reálným možnostem a podmínkám bydlení. Krizové zásoby pro čtyřčlennou rodinu na třicet dní! Modelová domácnost: - muž, 35 let, - žena, 28 let, - syn, 8 let, - dcera, 5 let. Podmínky: - panelový byt bez sklepa, - výpadek elektřiny, - bez tekoucí vody, - bez vytápění, - bez možnosti používat lednici a mrazák, - vaření pouze na plynovém vařiči, - zásoby na celých třicet dní. Cílem tohoto plánu není vytvořit luxusní jídelníček. Jde o **co nejlevnější, skladnou a trvanlivou zásobu**, ze které může čtyřčlenná rodina po dobu jednoho měsíce fungovat bez nutnosti okamžitě vyrážet nakupovat. 1\. KOMPLETNÍ ZÁSOBA POTRAVIN NA 30 DNÍ Níže uvedené množství je určeno **pro celou čtyřčlennou rodinu dohromady**. ## Základní přílohy a zdroje energie Ovesné vločky **8 kg** Rýže **10 kg** Těstoviny **8 kg** Mouka **5 kg** Bramborové vločky nebo instantní bramborová kaše **3 kg** Kuskus **3 kg** Suchary nebo trvanlivé pečivo **3 kg** Knäckebrot nebo trvanlivý chléb **2 kg** Cukr **3 kg** Sůl **1 kg** ## Luštěniny Pro krizové zásoby je výhodné používat především luštěniny, které se připravují rychle. Červená čočka **5 kg** Hrách **2 kg** Suché fazole **2 kg** Konzervované fazole **8 konzerv** Konzervovaná cizrna **6 konzerv** Červená čočka je v tomto plánu důležitá především proto, že se vaří rychle a šetří plyn. 2\. MASO, RYBY A DALŠÍ ZDROJE BÍLKOVIN Protože nebude fungovat lednice, plán počítá pouze s trvanlivými výrobky. Masové konzervy **20 kusů po přibližně 400 g** Menší masové konzervy nebo paštiky **15 kusů** Rybí konzervy **20 kusů** Arašídové máslo **2 kg** Sušené mléko**2 kg** Masové a rybí konzervy by měly být během měsíce postupně spotřebovávány, aby jídelníček nestál pouze na luštěninách. 3\. TUKY Tuky jsou při dlouhodobější nouzové situaci velmi důležité. Jsou koncentrovaným zdrojem energie a výrazně zvyšují energetickou hodnotu jednoduchých jídel. Rostlinný olej **5 litrů** Sádlo nebo jiný trvanlivý tuk **1 kg** Celkem tedy přibližně **6 kilogramů tuku**. 4\. MLÉKO A SNÍDANĚ PRO DĚTI Trvanlivé mléko **24 litrů** Sušené mléko **2 kg** Ovesné vločky zahrnuty v hlavní zásobě Kakao **1 kg** Džem **3 kg** Med **1 kg** Trvanlivé mléko je určeno především pro děti a pro snídaně. Po otevření musí být bez lednice spotřebováno co nejdříve. 5\. ZELENINA Čerstvá zelenina bez funkční lednice dlouho nevydrží. Zásoba proto stojí na trvanlivých výrobcích. Konzervovaná zelenina **20 konzerv** Rajčatový protlak **10 malých balení nebo konzerv** Krájená rajčata v konzervě **12 konzerv** Kysané zelí **4 kg** Sušená cibule **500 g** Sušená zeleninová směs **1 kg** Bujón**30 kostek** 6\. OVOCE Konzervované ovoce **12 konzerv** Ovocné přesnídávky **30 kusů** Sušené ovoce **2 kg** Přesnídávky jsou vhodné zejména pro děti, ale v případě potřeby je může konzumovat kdokoliv. 7\. DOCHUCOVADLA Tato část zásob je levná, ale výrazně zlepšuje jídelníček. Jíst třicet dní rýži, těstoviny a čočku bez chuti je zbytečně demoralizující. Sůl **1 kg** Pepř **100 g** Sladká paprika **200 g** Kmín **100 g** Majoránka **100 g** Kari **200 g** Česnek sušený **200 g** Cibule sušená **500 g** Kečup **2 kg** Hořčice **1 kg** Sójová omáčka **1 litr** 8\. CELKOVÝ SOUHRN POTRAVIN Pro celou rodinu na jeden měsíc: - 8 kg ovesných vloček, - 10 kg rýže, - 8 kg těstovin, - 5 kg mouky, - 3 kg bramborových vloček, - 3 kg kuskusu, - 3 kg trvanlivého pečiva, - 2 kg knäckebrotu, - 3 kg cukru, - 5 kg červené čočky, - 2 kg hrachu, - 2 kg fazolí, - 14 konzervovaných luštěnin, - 20 velkých masových konzerv, - 15 menších masových konzerv nebo paštik, - 20 rybích konzerv, - 2 kg arašídového másla, - 24 litrů trvanlivého mléka, - 2 kg sušeného mléka, - 5 litrů oleje, - 1 kg sádla, - 20 konzerv zeleniny, - 12 konzerv rajčat, - 4 kg kysaného zelí, - 12 konzerv ovoce, - 30 ovocných přesnídávek, - 2 kg sušeného ovoce, - 3 kg džemu, - 1 kg medu, - koření, sůl a dochucovadla. 9\. VODA NA 30 DNÍ Voda představuje největší problém celého plánu. Pro krizovou zásobu bych oddělil: ## Pitná voda ### Muž **90 litrů** ### Žena **75 litrů** ### Syn **60 litrů** ### Dcera **45 litrů** ## Celkem na pití **270 litrů** ## Voda na vaření Pro přípravu rýže, těstovin, čočky, kaší a dalších jídel: **90 litrů** ## Celková zásoba pitné vody a vody na přípravu jídla: **360 litrů** To znamená přibližně **360 kilogramů**. V panelovém bytě bych tuto zásobu nikdy nesoustředil do jednoho místa. Voda musí být rozdělena do více nádob podle možností bytu. Praktické rozdělení může vypadat například: - 18 nádob po 10 litrech, - 18 kanystrů po 5 litrech. Voda určená k pití a vaření musí být uchovávána odděleně od užitkové vody. 10\. PLYN NA VAŘENÍ Celý jídelníček je sestaven tak, aby se co nejvíce šetřilo palivo. Základní pravidla: - vždy vařit pod pokličkou, - vařit jen potřebné množství vody, - využívat červenou čočku místo dlouho vařených luštěnin, - připravovat větší množství jídla najednou, pokud jej lze bezpečně spotřebovat, - používat kuskus, který potřebuje minimum vaření, - využívat instantní bramborovou kaši. Pro přesný počet 2,5kg lahví je nutné vycházet z konkrétního vařiče a jeho skutečné spotřeby. Jako krizová rezerva je rozumné počítat s **dostatečným množstvím paliva pro celý měsíc a zálohou**, ale skladování a používání tlakových lahví musí vždy odpovídat návodu výrobce a bezpečnostním pravidlům. 11\. JÍDELNÍČEK NA 30 DNÍ Níže uvedený jídelníček je určen pro **celou čtyřčlennou rodinu**. Porce se následně rozdělí podle věku a skutečné potřeby jednotlivých členů. ## DEN 1 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s mlékem, cukrem a sušeným ovocem. **Oběd:**\ Rýže s masovou konzervou a konzervovanou zeleninou. **Večeře:**\ Těstoviny s rajčatovou omáčkou. ## DEN 2 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s džemem. **Oběd:**\ Červená čočka s rýží. **Večeře:**\ Kuskus s konzervovanou zeleninou a rybou. ## DEN 3 **Snídaně:**\ Trvanlivé pečivo s arašídovým máslem. **Oběd:**\ Těstoviny s masovou konzervou. **Večeře:**\ Bramborová kaše s rybí konzervou. ## DEN 4 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s medem. **Oběd:**\ Čočková polévka s trvanlivým pečivem. **Večeře:**\ Rýže se zeleninou a masem. ## DEN 5 **Snídaně:**\ Knäckebrot s džemem a mléko. **Oběd:**\ Těstoviny s rajčaty a konzervovanou zeleninou. **Večeře:**\ Kuskus s čočkou. ## DEN 6 **Snídaně:**\ Ovesné vločky s mlékem. **Oběd:**\ Rýže s fazolemi v rajčatové omáčce. **Večeře:**\ Bramborová kaše s masovou konzervou. ## DEN 7 **Snídaně:**\ Ovesná kaše se sušeným ovocem. **Oběd:**\ Hrachová polévka s pečivem. **Večeře:**\ Těstoviny s rybí konzervou a rajčaty. DEN 8 **Snídaně:**\ Pečivo s arašídovým máslem. **Oběd:**\ Rýže s červenou čočkou a zeleninou. **Večeře:**\ Kuskus s masovou konzervou. DEN 9 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s džemem. **Oběd:**\ Těstoviny s masem a rajčatovou omáčkou. **Večeře:**\ Bramborová kaše s konzervovanou zeleninou. DEN 10 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s mlékem. **Oběd:**\ Čočková polévka. **Večeře:**\ Rýže s rybou a zeleninou. DEN 11 **Snídaně:**\ Knäckebrot s medem. **Oběd:**\ Fazole s rýží a rajčaty. **Večeře:**\ Těstoviny s masovou konzervou. DEN 12 **Snídaně:**\ Ovesná kaše se sušeným ovocem. **Oběd:**\ Kuskus s čočkou a zeleninou. **Večeře:**\ Bramborová kaše s rybí konzervou. DEN 13 **Snídaně:**\ Trvanlivé pečivo s džemem. **Oběd:**\ Rýže s masem. **Večeře:**\ Těstoviny s rajčaty. DEN 14 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s medem. **Oběd:**\ Hrachová polévka. **Večeře:**\ Kuskus s masem a zeleninou. DEN 15 **Snídaně:**\ Ovesné vločky s mlékem. **Oběd:**\ Rýže s červenou čočkou. **Večeře:**\ Těstoviny s rybou. DEN 16 **Snídaně:**\ Pečivo s arašídovým máslem. **Oběd:**\ Fazole s rýží. **Večeře:**\ Bramborová kaše s masem. DEN 17 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s džemem. **Oběd:**\ Čočková polévka s pečivem. **Večeře:**\ Kuskus se zeleninou a rybou. DEN 18 **Snídaně:**\ Ovesná kaše se sušeným ovocem. **Oběd:**\ Těstoviny s masovou konzervou. **Večeře:**\ Rýže se zeleninou. DEN 19 **Snídaně:**\ Knäckebrot s džemem. **Oběd:**\ Rýže s čočkou. **Večeře:**\ Bramborová kaše s rybou. DEN 20 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s mlékem. **Oběd:**\ Hrachová polévka. **Večeře:**\ Těstoviny s rajčaty a masem. DEN 21 **Snídaně:**\ Pečivo s medem. **Oběd:**\ Kuskus s konzervovanou zeleninou. **Večeře:**\ Rýže s masovou konzervou. DEN 22 **Snídaně:**\ Ovesná kaše. **Oběd:**\ Červená čočka s rýží. **Večeře:**\ Těstoviny s rybí konzervou. DEN 23 **Snídaně:**\ Ovesné vločky s mlékem a džemem. **Oběd:**\ Fazole v rajčatové omáčce s rýží. **Večeře:**\ Bramborová kaše s masem. DEN 24 **Snídaně:**\ Knäckebrot s arašídovým máslem. **Oběd:**\ Čočková polévka. **Večeře:**\ Kuskus s masem. DEN 25 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s medem. **Oběd:**\ Rýže s konzervovanou zeleninou. **Večeře:**\ Těstoviny s rajčaty a rybou. DEN 26 **Snídaně:**\ Trvanlivé pečivo s džemem. **Oběd:**\ Hrachová polévka. **Večeře:**\ Rýže s čočkou a masem. DEN 27 **Snídaně:**\ Ovesná kaše se sušeným ovocem. **Oběd:**\ Těstoviny s masovou konzervou. **Večeře:**\ Bramborová kaše se zeleninou. DEN 28 **Snídaně:**\ Knäckebrot s medem. **Oběd:**\ Fazole s rýží. **Večeře:**\ Kuskus s rybou. DEN 29 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s džemem. **Oběd:**\ Červená čočka s rýží a zeleninou. **Večeře:**\ Těstoviny s masem. DEN 30 **Snídaně:**\ Ovesná kaše s mlékem a sušeným ovocem. **Oběd:**\ Hrachová nebo čočková polévka s pečivem. **Večeře:**\ Rýže se zbývajícími konzervovanými zásobami. 12\. SVAČINY PRO DĚTI Každý den je vhodné rozdělit část zásob na svačiny. Pro děti mohou být během dne používány: - ovocné přesnídávky, - sušené ovoce, - knäckebrot, - trvanlivé pečivo, - arašídové máslo, - džem, - mléko, - konzervované ovoce. Zásoby je vhodné rozdělovat podle skutečné potřeby dítěte, nikoliv podle přesně stejného systému jako u dospělých. 13\. CO JE DŮLEŽITÉ U TOHOTO PLÁNU Tento plán není určen k tomu, aby rodina třicet dní žila pohodlně jako za běžných okolností. Jeho účelem je zajistit: - dostatek základních potravin, - pravidelné teplé jídlo, - dostatek pitné vody, - možnost zůstat doma, - omezení nutnosti chodit do obchodů, - možnost přečkat první týdny krizové situace. Nejdůležitější zásadou je zásoby pravidelně obměňovat. Nekupovat potraviny a nechat je deset let ležet ve skříni. Správný systém je jednoduchý. **Co nakoupím do krizové zásoby, to postupně běžně spotřebovávám.** A následně to opět doplním. Tak se z krizové zásoby nestane hromada prošlých konzerv, ale běžně fungující systém, který je kdykoliv připraven k použití. Protože skutečná připravenost nezačíná ve chvíli, kdy krize přijde. Začíná dlouho předtím. Nesmíme však zapomenout že zásoby vody a potravin jsou pouhým jedním pilířem přežití vaší rodiny a obecná příprava na krizové situace se nevztahuje pouze na něj. Chcete li získat všeobecnější přehled o této problematice, zjistěte si něco o pojmu PREPPERS. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 13. 11. 2026 01:37
    0
  • PřipnutoSurvival, bushcraft a prepping

    Trauma paradox: Jsme preppers proto, že jsme se někdy naučili bát?

    Odmítáš vlastní oslavy narozenin? Je ti nepříjemné, když ti ostatní gratulují, věnují pozornost nebo tě nutí užívat si nějaký slavnostní okamžik? Máš problém přijímat pochvaly, projevy náklonnosti nebo si jednoduše jen tak užívat života? Raději všechno plánuješ, počítáš s nejhorším a jen málokdy se dokážeš opravdu uvolnit? Možná jsi prostě jen takový podivín. A možná je za tím něco trochu hlubšího. V roce 1992 publikovala americká psychiatrička Judith Lewis Herman odbornou práci Complex PTSD: A Syndrome in Survivors of Prolonged and Repeated Trauma. Zabývala se v ní lidmi, kteří prošli dlouhodobým a opakovaným traumatem. Nešlo tedy o jednu nepříjemnou událost, ale o dlouhodobé vystavení situacím, ve kterých člověk ztrácel kontrolu nad vlastním životem a často neměl možnost jednoduše utéct. Hermanová popisovala, jak podobné zkušenosti mohou člověka poznamenat mnohem hlouběji, než si možná sám uvědomuje. Mohou ovlivnit jeho vnímání sebe sama, vztahy s ostatními, schopnost pracovat s vlastními emocemi i celkové vnímání bezpečí. A právě tady se dostáváme k něčemu, co mi v souvislosti s prepperstvím vrtá hlavou. Když se člověk naučí, že bezpečí není samozřejmost Představ si člověka, který vyrůstal v prostředí, kde nikdy pořádně nevěděl, co přijde. Prostředí, ve kterém se nemohl spolehnout na ostatní, kde jistota nebyla samozřejmostí a kde bylo často lepší počítat s nejhorším než doufat v nejlepší. Takový člověk si může vytvořit určité obranné mechanismy. Může mít problém důvěřovat ostatním, potřebovat mít věci pod kontrolou, být neustále ve střehu a mít problém skutečně vypnout. A teď si položme otázku: Nejsou některé z těchto vlastností zatraceně podobné tomu, co často pozorujeme u lidí pohybujících se v prepper komunitě? Neříkám, že každý prepper má traumatickou minulost. To by byla samozřejmě naprostá píčovina. Ale myslím si, že mezi některými psychologickými následky dlouhodobého traumatu a důvody, proč se někteří lidé začnou připravovat na krizové situace, může existovat zajímavá spojitost. Potřeba mít věci pod kontrolou Proč se vlastně připravuješ? Jasně, důvodů může být celá řada. Někdo se zajímá o historii, někdo o outdoor, někdo chce být soběstačný a někdo jednoduše nechce být závislý na systému, který považuje za křehký. Ale co když je u některých z nás v pozadí ještě něco jiného? Co když potřeba mít zásoby, vybavení, plány a záložní řešení není jen výsledkem racionálního vyhodnocování rizik, ale také potřebou vytvořit si pocit bezpečí, který nám v minulosti chyběl? Člověk, který má zkušenost s bezmocí, může mnohem více oceňovat možnost rozhodovat o vlastním osudu. Mít zásoby znamená nebýt tolik závislý na ostatních. Umět si poradit znamená nebýt bezmocný. Mít plán B znamená alespoň částečně omezit nejistotu. A není právě tohle jedna z věcí, které nás k přípravě na krizové situace přitahují? Možná si nekupujeme další filtr na vodu jen proto, že je zrovna ve slevě. Možná nám jednoduše dělá dobře vědomí, že máme alespoň něco pod kontrolou. Když neumíme vypnout ani ve chvíli, kdy je všechno v pořádku Další věc, nad kterou se zamýšlím, je náš vztah k přítomnému okamžiku. Znáš to? Všichni kolem tebe si užívají, smějí se, slaví, ale ty už v hlavě řešíš, co bude zítra. Co se může posrat, co je potřeba zařídit, co jsi zapomněl a na co by ses měl připravit. Někdy jako bychom ani neuměli přijmout skutečnost, že je právě teď všechno v pořádku. A tady bych chtěl zdůraznit jednu věc. Připravenost a neustálá ostražitost nejsou totéž. Umět vyhodnotit riziko je užitečná schopnost. Nedokázat přestat rizika hledat ani ve chvíli, kdy žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, už může být něco úplně jiného. Je možné, že pro některé lidi není příprava pouze koníčkem nebo životním stylem, ale také způsobem, jak se vyrovnávat s vlastní nejistotou. A možná je právě proto pro některé z nás tak těžké jen tak sedět na prdeli a užívat si chvíli, kdy se vlastně vůbec nic neděje. A co když se v tom poznáváme? Nechci tady nikoho diagnostikovat ani tvrdit, že každý člověk, který má rád soběstačnost, musí mít nějaké psychické zranění. Chtěl bych ale, abychom se nad sebou občas zamysleli. Proč se vlastně připravuješ? Baví tě to? Máš rád přírodu, vybavení, techniku a pocit soběstačnosti? Nebo je za tím také určitá potřeba mít jistotu, že tě už nikdy nic nezaskočí? Dokážeš si užívat přítomnost, aniž bys neustále přemýšlel nad budoucností? Dokážeš důvěřovat ostatním, nebo máš pocit, že se musíš vždycky spolehnout především sám na sebe? A když máš všechno připravené, dokážeš si říct, že pro dnešek stačí? Možná jsou to nepříjemné otázky. Ale myslím si, že stojí za to si je položit. Sám v tom totiž vidím určitou spojitost. Neříkám, že prepperství je důsledkem traumatu, ani že trauma automaticky vede k tomu, že se člověk začne připravovat na krizové situace. Myslím si ale, že některé životní zkušenosti mohou ovlivnit to, proč člověk začne vyhledávat soběstačnost, kontrolu a připravenost na nejhorší. A možná bychom si měli připomenout ještě jednu věc. Připravujeme se na to, abychom dokázali přežít těžké časy. Neměli bychom ale kvůli tomu zapomenout žít v těch dobrých.

    Omni redaktor· 11. 11. 2026 18:12
    0
  • PřipnutoRybolov

    Štika obecná

    *Esox lucius* Štika obecná patří mezi nejznámější dravé ryby severní polokoule. Pro mnoho rybářů je jednou z nejzajímavějších ryb, které mohou u nás ulovit. Její vzhled je natolik typický, že si ji s jiným druhem jen těžko spletete. Protáhlé tělo, široká tlama připomínající zobák, ostré zuby a hřbetní ploutev posunutá téměř až k ocasu z ní dělají dokonale přizpůsobeného lovce. Když se řekne štika, většina rybářů si představí dravce číhajícího mezi vodními rostlinami, odkud dokáže v jediném okamžiku vyrazit za neopatrnou rybou. Štiku najdeme v mnoha typech vod. Žije v rybnících, jezerech, přehradních nádržích i řekách. Nejlépe se jí obvykle daří tam, kde má dostatek potravy a možnost ukrýt se před okolím. Oblíbeným prostředím bývají mělčiny zarostlé vodní vegetací, zatopené větve, okraje rákosin a místa, kde se střídá volná voda s překážkami. Neznamená to ale, že bychom ji měli hledat pouze v zarostlých zátokách. Velké kusy se mohou zdržovat také ve větších hloubkách, u hran koryt nebo v blízkosti podvodních překážek. ## Tělo stvořené k lovu Když si štiku prohlédneme pozorněji, rychle pochopíme, že její stavba těla není náhodná. Protáhlé tělo jí umožňuje rychlý pohyb a prudké zrychlení. Ploutve umístěné v zadní části těla jí pomáhají při náhlém výpadu, kdy potřebuje během krátké chvíle získat rychlost a dostat se ke kořisti. Štika není dravec, který by musel svou oběť dlouho pronásledovat přes celou nádrž. Její předností je především překvapivý útok. Často zůstává nehybně stát mezi rostlinami nebo poblíž nějaké překážky a čeká, až se vhodná kořist přiblíží. Díky zbarvení dokáže v okolí poměrně dobře splynout s prostředím. Menší ryba si tak nemusí vůbec všimnout, že se v její blízkosti nachází predátor. Jakmile se dostane do vhodné vzdálenosti, štika prudce vyrazí. Celý útok může trvat jen okamžik. Právě tento způsob lovu je jedním z důvodů, proč je štika tak úspěšná. Nemusí zbytečně vydávat energii dlouhým pronásledováním. Většinu času může šetřit síly a čekat na příležitost. Pokud první útok nevyjde, může se pokusit o další, případně se vrátit na místo, odkud má dobrý přehled o okolí. Při pohledu na štiku zaujme také její hlava. Je poměrně velká a protáhlá, přičemž široká tlama je vybavena množstvím ostrých zubů. Ty neslouží k rozžvýkání potravy, ale především k jejímu uchopení a udržení. Ulovená ryba se tak jen obtížně vysmekne. Zuby má štika rozmístěné na více místech v tlamě a jejich tvar i velikost se liší podle konkrétní části ústní dutiny. Zuby se navíc průběžně obměňují. Pokud některý z nich vypadne nebo se poškodí, může být postupně nahrazen novým. Pro dravce, který se živí především rybami a musí svou kořist pevně zachytit, jde o velmi důležitou vlastnost. ## Tlama, která dokáže překvapit Štika svou kořist zpravidla polyká vcelku. Nemá potřebu ji rozkousat na menší části, a proto může ulovit i rybu, která na první pohled vypadá jako příliš velké sousto. Rozhodující není jen délka kořisti, ale také její výška těla a možnost dostat ji do tlamy. Rybáři se někdy setkávají s pohledem na štiku, které z tlamy vyčnívá ocas právě polykáné ryby. Takový výjev může působit neuvěřitelně, zvláště pokud je kořist poměrně velká. Štika však dokáže přijmout i potravu, jejíž velikost by jiné rybě činila značné potíže. Samotné polykání může chvíli trvat a dravec se při něm může dostat do situace, kdy část kořisti ještě vyčnívá ven. Po spolknutí pokračuje trávení v žaludku. Trávicí šťávy postupně rozkládají pozřenou potravu a štika získává potřebné živiny. Doba trávení závisí mimo jiné na velikosti kořisti, teplotě vody a celkových podmínkách. Po větším úlovku může štika delší dobu odpočívat a další potravu aktivně nevyhledávat. Její jídelníček tvoří především ryby. Podle dostupné potravy však může ulovit také jiné vhodné živočichy, kteří se ocitnou v dosahu její tlamy. Mladší štiky se živí drobnými vodními živočichy a postupně přecházejí na větší kořist. S růstem se mění nejen jejich tělesné rozměry, ale také možnosti při lovu. ## Zbarvení podle prostředí Jednou z vlastností, které mohou rybáře překvapit, je proměnlivé zbarvení štiky. Ne každá má boky stejného odstínu a stejně výrazné skvrny. Některé kusy jsou světle zelené se žlutavým nádechem, jiné mají tmavé, hnědozelené zbarvení. Rozdíly můžeme pozorovat také ve tvaru a rozmístění skvrn na bocích. Výsledný vzhled ryby ovlivňuje více faktorů, mimo jiné prostředí, ve kterém žije. Jinak může působit štika z čisté vody s kamenitým dnem a jinak ryba, která se dlouhodobě zdržuje v zarostlém rybníku. Významnou úlohu má také světlo, průhlednost vody a charakter okolního prostředí. Zbarvení není pouze otázkou vzhledu. Štice pomáhá při lovu, protože jí umožňuje lépe splynout s okolím. Dravec, který dokáže zůstat pro svou kořist téměř neviditelný, má při útoku značnou výhodu. Zvláště v místech s vodními rostlinami může být štika překvapivě nenápadná. Rybář někdy prohlíží vodu a vůbec netuší, že jen několik metrů od něj stojí mezi rostlinami pěkný kus. V minulosti vedly výrazné rozdíly ve vzhledu štik k různým představám o jejich příbuznosti a zařazení. Dnes víme, že samotné odlišné zbarvení ještě neznamená, že jde o jiný druh. Vzhled jednotlivých jedinců se může značně lišit, aniž by tím byla zpochybněna jejich příslušnost ke štice obecné. ## Dravec na vrcholu potravního řetězce Štika patří mezi významné predátory našich sladkých vod. Její přítomnost může ovlivňovat složení rybího společenstva, protože loví především menší a středně velké ryby. Neznamená to ovšem, že by každá voda obývaná štikami musela být plná dravců a chudá na ostatní ryby. Výsledná skladba rybí obsádky závisí na mnoha okolnostech, například na velikosti vodní plochy, množství potravy, podmínkách pro rozmnožování a rybářském hospodaření. Zajímavou součástí jejího života je kanibalismus. Větší štika může ulovit a sežrat menší štiku, pokud se jí naskytne vhodná příležitost. Pro člověka může být takové chování překvapivé, v přírodě je však zcela běžné. Dravec při lovu nerozlišuje mezi příslušníky vlastního druhu a ostatními rybami pouze podle toho, že patří do stejného druhu. Pokud se menší štika dostane do vhodné vzdálenosti a má odpovídající velikost, může se stát kořistí svého většího příbuzného. Kanibalismus může mít význam také pro přirozenou regulaci početnosti. V prostředí, kde se nachází mnoho mladých štik a potrava je omezená, mohou větší jedinci lovit menší kusy. Přesto nejde o jediný faktor, který ovlivňuje početnost štik v dané vodě. Velkou roli hraje také úspěšnost tření, dostupnost vhodných stanovišť a podmínky pro přežití mladých ryb. Štika navíc není neomylný lovec. I ona musí počítat s tím, že jí kořist unikne. Ne každý výpad skončí úspěchem a při lovu může vydat značné množství energie. Pokud je potravy dostatek, má možnost vybírat si vhodnější kořist. V horších podmínkách musí být při hledání potravy trpělivější. ## Život v různých typech vod Velkou předností štiky je její schopnost přizpůsobit se různým vodním prostředím. Dokáže žít v menších rybnících, rozsáhlých jezerech i v tekoucích vodách. V každém prostředí se však musí vyrovnávat s trochu jinými podmínkami. Rozhodující je především dostupnost potravy, vhodné úkryty, teplota vody a možnosti rozmnožování. V rybnících se často pohybuje v blízkosti břehů a vodních rostlin. Zvláště tam, kde se nachází dostatek drobných ryb, může mít dobré podmínky k růstu. V přehradních nádržích bývá situace odlišná. Rozsáhlá vodní plocha nabízí velké množství různých stanovišť a štika může využívat mělčiny, zátoky, zatopené porosty i hlubší části nádrže. V řekách záleží také na rychlosti proudu a charakteru břehů. Štika často vyhledává klidnější úseky, kde se může ukrývat a šetřit energii. Vhodná místa mohou představovat tůně, tišiny, slepá ramena nebo úseky s vodní vegetací. Neznamená to však, že se v proudnější vodě nevyskytuje. Její rozšíření závisí na místních podmínkách a na tom, zda má k dispozici vhodné prostředí pro celý svůj životní cyklus. Přizpůsobivost štiky má ovšem své hranice. Ani tento dravec nedokáže dlouhodobě prospívat ve vodě, kde chybí vhodné podmínky. Problémem může být zhoršená kvalita vody, nedostatek kyslíku, úbytek přirozených stanovišť nebo narušení míst, která ryby potřebují k rozmnožování. Samotná přítomnost vody ještě neznamená, že je daná lokalita pro štiku vhodná. ## Rozmnožování a mladé štiky Štika se rozmnožuje na jaře, obvykle v době, kdy se voda po zimě začíná oteplovat. Přesný termín se mění podle počasí, teploty vody a místních podmínek. K tření často využívá mělčí oblasti, zaplavované louky a místa s vodními rostlinami. Právě zde může najít vhodný prostor pro nakladení jiker. Jikry se přichycují na vodní rostliny nebo jiný vhodný podklad. Pro úspěšný vývoj mladých ryb je důležité, aby se jikry a následně vylíhlý potěr nacházely v prostředí, které jim poskytuje potřebné podmínky. Mělké zarostlé části vod mohou nabídnout nejen vhodné místo k rozmnožování, ale také úkryt před některými predátory. Po vylíhnutí jsou mladé štiky velmi malé a jejich životní podmínky se výrazně liší od podmínek dospělých jedinců. Zpočátku přijímají drobnou potravu a postupně přecházejí k větším živočichům a rybám. Jak rostou, mění se jejich nároky na potravu i prostor, který potřebují k životu. Právě období raného vývoje je pro mladé štiky důležité. Ne všechny přežijí do dospělosti. Část jich padne za oběť jiným predátorům, některé nepřežijí kvůli nepříznivým podmínkám a další mohou mít nedostatek potravy. Počet mladých ryb proto automaticky neznamená, že stejný počet jedinců v budoucnu doroste do trofejní velikosti. Pro rybářské hospodaření má význam ochrana vhodných míst k rozmnožování. Pokud z vod postupně mizí mělké zarostlé plochy a přirozené břehové prostředí, může to mít negativní dopad na úspěšnost tření nejen štiky, ale také dalších druhů ryb. ## Štika očima rybáře Pro sportovní rybáře je štika jedním z nejvyhledávanějších dravců. Důvodů je několik. Její velikost, síla a způsob útoku z ní dělají rybu, na kterou se nezapomíná. Záběr může přijít v okamžiku, kdy rybář očekává jen klidné vedení nástrahy, a souboj se může během několika vteřin změnit v pořádně napínavou záležitost. Štika dokáže zaútočit prudce a někdy se projeví až těsně u břehu nebo pod lodí. Rybář tak může mít dojem, že má situaci pod kontrolou, a vzápětí musí reagovat na další výpad. Zdolávání velkého kusu vyžaduje trpělivost a správně zvolenou výbavu. Přílišný spěch může vést ke ztrátě ryby, ale zbytečně dlouhý souboj také není žádoucí, zejména pokud má být štika po ulovení vrácena zpět do vody. Při lovu štik je důležité myslet na jejich ostré zuby. Neopatrná manipulace může skončit nepříjemným poraněním. Ryba by měla být zajištěna tak, aby se při vyprošťování háčku zbytečně nehýbala a aby měl rybář nad situací kontrolu. Vhodné pomůcky a zkušenosti jsou důležité nejen pro bezpečnost člověka, ale také pro omezení stresu a poranění ryby. Pokud rybář štiku pouští zpět do vody, měl by se snažit zkrátit dobu manipulace na minimum. Je vhodné mít předem připravené potřebné vybavení a s rybou zacházet šetrně. Dlouhé fotografování na suchém břehu nebo zbytečné prodlužování vyprošťování může rybu oslabit. Smyslem sportovního rybolovu by nemělo být pouze samotné ulovení, ale také zachování dobrých podmínek pro další život ryb. Štika může být úspěšně lovena různými způsoby. Někteří rybáři dávají přednost přívlači, jiní používají mrtvou rybku nebo další povolené nástrahy. Výběr metody závisí na konkrétní vodě, roční době, počasí a zkušenostech rybáře. To, co funguje na jedné lokalitě, nemusí přinést stejný výsledek jinde. ## Ryba, která má stále co nabídnout Štika obecná je mnohem zajímavější než pouhý dravec s ostrými zuby. Její tělesná stavba, způsob lovu, proměnlivé zbarvení a schopnost využívat různé typy prostředí z ní dělají důležitou součást našich vod. Zároveň patří mezi ryby, které dokážou rybáře neustále překvapovat. Někdy se dlouhé hodiny zdá, že se ve vodě nic neděje, a přitom může štika nehybně číhat jen několik metrů od nástrahy. Jindy zaútočí tak prudce, že rybář sotva stihne zareagovat. Právě tato nepředvídatelnost patří k tomu, co dělá lov štik tak přitažlivým. Každá voda má svá specifika a každá štika se může chovat trochu jinak. Zkušený rybář se proto nespoléhá pouze na jednu nástrahu nebo jediné místo. Pozoruje okolí, sleduje změny podmínek a snaží se pochopit, kde se dravec právě může zdržovat. Úspěch často nepřichází díky náhodě, ale díky trpělivosti a schopnosti číst vodu. Štika je zkrátka ryba, která si mezi našimi sladkovodními dravci drží výjimečné postavení. Pro někoho představuje především trofejní úlovek, pro jiného zajímavý druh hodný pozorování a poznávání. Ať už ji rybář vnímá jakkoli, jedno jí upřít nelze. Je to dokonale přizpůsobený lovec, který má v našich vodách své pevné místo. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 26. 10. 2026 23:06
    0
  • PřipnutoDiskuse k inzerátům

    Válečná hrozba - Okupace našeho státu.

    **Válečná hrozba.** V posledních letech se nad Evropou stahují mraky války. Ruská federace zaútočila na suverénní stát, ve kterém již předešlé roky probíhala občanská válka. V posledních měsících je však patrné, že si Rusové ukousli větší kus sousta, než dokáží přežvýkat, a to především poté, co jim západními státy podporovaná Ukrajina vylámala většinu zubů. Čísla jsou neúprosná. Ztráty lidských jednotek, techniky a stále častěji se ukazující ruské pokusy o improvizaci na frontě jen dokazují, že zdroje docházejí. To však neznamená, že je Rusko bezbranný kolos na hliněných nohou. Spousta vojevůdců se snažila srazit Rusko na kolena a spoustě se to nepovedlo, především díky podcenění samotné ruské nátury a dalších faktorů. Jedním z nich je fakt, že i Rusko má svoje spojence, jako je Čína, Severní Korea a další státy, které dokáží tento zkomírající stát vojensky podporovat. Jak tomu bylo i za druhé světové války, kdy Rusko (tehdy Sovětský svaz), prakticky vykrvácené, zachránily dodávky od spojenců, čímž dříve zmrzačená země obrátila válku ve svůj prospěch. K ruské nátuře stačí říci asi jen tolik, že Rusové, stejně jako další asijské národy, nelpí na životech vlastních občanů a vojáků tak jako ve vyspělém světě. Jsou ochotni utlouct protivníka vlnami a vlnami sebevražedných útoků, kdy i malá bitva o bezvýznamný kousek bažiny, byť vybojovaná, stojí Rusy naprosto neúměrné ztráty. K těmto všem faktorům si přičteme fakt, že Rusko vlastní jeden z největších jaderných arzenálů na světě. A co by se stalo, kdyby skutečně dříve či později válku i přes nynější stav obrátilo ve vlastní prospěch? Otočení chodu dějin může způsobit i náhoda, jako klimatické okolnosti. To společně s podporou třetích velmocí může zamíchat kartami a ano, narážím přímo na zmařenou operaci Barbarossa. Zastavilo by se Rusko na Ukrajině? Tato myšlenka je natolik bláhová, že jí může věřit snad jen naprosto dějiny neznalý člověk. Rusko vždy, buď přímým tažením, či salámovou metodou, postupovalo až tak daleko, kam mu byl svět ochoten ustupovat. Toto je fakt. Bohužel v Evropě, a to především na Slovensku a v Česku, je taktéž dostatek lidí (dále použijeme výraz kolaborantů), kteří by ruskou anexi vlastního státu dokonce i uvítali. Z většiny jsou to postarší lidé, kteří nostalgicky vzpomínají na komunismus. Je to pravděpodobně dáno tím, že nejsou schopni fungovat v moderní době či nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy byli mladí a zdraví. To spojme se západoevropskou politikou Bruselu, kterou nejen tito, ale většina Evropanů odmítá. Východisko vidí potom starší, sociálně slabší a především intelektuálně slabší jedinci v takzvaném ruském osvobození od útlaku z Bruselu místo ochoty volit a změnit Evropu zevnitř. Potom jsou tu ale ti horší, a těmi jsou prospěcháři. Extrémní levice a komunisté či jim podobné tradičně proruské kolaborační politické kliky, podnikatelé napojení na ruské oligarchy, sektáři a fanatici vidící v okupační ruské správě možnost vlastní seberealizace. I toto vše z historie již známe. Co začíná šeříkovými průvody, končí v lágrech a věznicích, zabavených majetcích a nucenou kolektivizací. Dnešní Rusko, jeho politika a Sovětský svaz totiž svojí ideologií a prosazováním státních zájmů na obyvatelích vlastní země a obyvatelích zabraných území represemi rozhodně nešetří. A nyní si představme, že by k něčemu takovému, jako je vojenská okupace naší země Ruskem, došlo. Vojenská okupační správa, kolaboranti snažící se dokázat svoji věrnost, politika země nevážící si lidského života... **Co jako člověk v takové situaci dělat?** Odpověď na tuto otázku je jasná. Jak kdysi řekl prezident Masaryk: *"Češi jsou lvi a lev zůstane lvem, i když jej zavřeš do klece!,,* Poučení z dějin zní jasně. Zde bych upozornil na takzvané prepperství. Vytvořit zásoby pro sebe, rodinu a blízké. Ale především získávat dovednosti. V případě okupace našeho státu lze zaujmout pouze jediné možné stanovisko, a tím je aktivní odpor. Jedině fyzické ztráty na straně okupační správy nepřátelské země, nastoleného režimu a kolaborantů ochromují jejich činnost. Chceme-li se vyhnout mnichovskému traumatu, musíme bojovat jakýmikoliv prostředky, a to i za cenu porušení rozkazů a vládních nařízení. Odpor musí být fyzicky citelný na každém kroku. Jedině tak zasejeme strach do řad okupační správy. I za cenu represí jakéhokoliv rozměru a podob je jedině fyzická likvidace členů okupační správy a především jejího vedení možnou odpovědí a způsobem, jak se vyvarovat desítky let trvajícího vlivu naší zemi. Historie je matkou vědomostí, v ní můžeme číst jako v otevřené knize. Víme, co by nás čekalo. Každý muž, žena, táta od rodiny, mladý chlapec, či dívka kteří si uvědomují, že bojovat za vlast neznamená bojovat za stát či jeho vedení, ale znamená bojovat za vlastní rodinu, přátele, způsob života a potomky. Mladí, staří nesmí podlehnout strachu a zbabělosti. Učit se v zacházení se zbraní nemusí automaticky znamenat vstoupit do ozbrojených sil státu, i když sám bych to každému člověku doporučil alespoň na základní formu výcviku. Když někdo již nemůže skrze zdravotní stav, věk či jiné okolnosti. To ale neznamená, že člověk na invalidním vozíku či osmdesátník nemá možnost klást odpor. Získat zbrojní oprávnění a trénovat se zbraní je další a velice důležitou cestou. A jsou další a další způsoby, jak se připravit. Ale na to máme čas dnes, ne až to přijde! Potom už na přípravu nebude čas. Češi jsou jedním z nejinteligentnějších národů vůbec. Opět to dokládají historická fakta. Vzpomeňme jen na zástupy vynálezců, konstruktérů až po garážové kutily. Toto je fenomén jinde na světě nevídaný. Využijme toho tedy. V případě napadení naší země už není čas na nadávky, není čas na sezení u piva. Na to už je pozdě a než bychom se nadáli, mohlo by během toho uplynout dalších čtyřicet let fyzického, mentálního a kulturního mrzačení naší země a obyvatel. Až se vás vaše děti, vnoučata a pravnoučata jednou zeptají, co jste dělali vy, nebuďte těmi, kteří se před nimi budou stydět za vlastní zbabělost, lenivost a neochotu postavit se nepříteli, když jiní za své rodiny pokládali život. Do dějin se zapisují jen hrdinové. Ty, kteří pohodlně seděli doma, sežere čas a za sto let si na ně nikdo nevzpomene. Přemýšlíte-li tedy, zda vstoupit do armády, k policii, záchranářům, nepřemýšlejte, udělejte to. Alespoň si to zkuste. Přemýšlíte, zda nepřišla doba pořídit si domů zbraň? Na tuto otázku bylo již taktéž odpovězeno. Ten, kdo si neuvědomuje fakt, že jsme ve válce, je hlupákem a dobrovolnou obětí. Je to už jen na každém z nás. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 17. 10. 2026 21:14
    0
  • Připnuto Jen pro registrovanéKK - Kvelb Kvíz

    Survival Nůž od Radoslava Kanáta

    **Konstrukce:** fulltang\ **Materiál:** 14260\ **Tvrdost:** 58 HRC\

    Omni redaktor· 03. 10. 2026 16:28
    5
  • PřipnutoMyslivost a lov

    Digitalizace

    Dobrý den všem myslivcům, rádi bychom zde představili aplikaci iHonitba (ihonitba.cz), která vznikla s cílem zjednodušit a hlavně digitalizovat každodenní správu myslivecké honitby. iHonitba je online nástroj pro vedení myslivecké evidence na jednom místě. Umožňuje evidovat například úlovky, plomby, povolenky nebo zařízení v honitbě a zároveň pomáhá s administrativou spojenou s mysliveckým hospodařením. Data jsou dostupná online a jednotlivým členům lze nastavit různá oprávnění podle jejich role v honitbě. Velkou část práce se snažíme automatizovat. Jednou z hlavních funkcí je například generování a vyplňování formulářů MYSL, takže hospodář nemusí opakovaně ručně přepisovat údaje z evidence do jednotlivých výkazů. Kromě samotné evidence nabízí iHonitba také další nástroje pro běžný chod honitby, například: • evidenci a správu zařízení honitby včetně jejich umístění v mapě, • evidenci brigád jednotlivých členů, • organizaci společných lovů, • správu a rezervaci loveckých úseků, • přehled událostí v honitbě, • sčítání zvěře, • evidenci trofejí a tisk trofejových štítků, • generování seznamu využitých plomb, • práci s mapou a hranicemi honitby, • mobilní aplikaci pro Android a iPhone. Smyslem není přidat myslivcům další administrativu, ale naopak co nejvíce rutinní práce odbourat. Hospodář tak může mít evidenci, výkazy i další informace o honitbě přehledně na jednom místě. Aplikace funguje na principu založení honitby a následného pozvání dalších členů. Každému členu lze nastavit, k jakým částem systému bude mít přístup. Pokud si chcete iHonitbu nezávazně prohlédnout, je k dispozici také ukázková honitba, takže si můžete aplikaci projít bez nutnosti registrace na odkaze app.ihonitba.cz/demo Budeme rádi za vaše dotazy, připomínky i zkušenosti. Rádi na vše odpovíme. Více informací najdete na ihonitba.cz.

    iHonitba· 25. 09. 2026 12:15
    0
  • PřipnutoNovodobé zbraně

    Rubin Schmidt - Video komplet

    podívejte se na kompletní video o Rubin Schmidt a napište nám do komentářů co si myslíte o této oblíbené zbrani, nebo co ve videu chybí?

    Kvelb Zbraní· 26. 09. 2026 15:41
    0
  • PřipnutoDiskuse k inzerátům

    Příští video na kvelbu bude Rubin schmidt pro ty co tuhle zbraň mají rádi

    Napište nám vaší zkušenost nebo se pochlubte tím co máte doma, příští týden na kvelbu se těšte na nové video.

    Kvelb Zbraní· 15. 09. 2026 13:57
    0
  • PřipnutoNovodobé zbraně

    Video o CZ 27 je konečně tady!

    Co si o této zbrani myslíte? Máte s ní vlastní zkušenosti? Napište nám do komentářů!

    Kvelb Zbraní· 13. 09. 2026 14:25
    3

Nejnovější témata

  • Myslivost a lov

    Co dát do krmítka a co do krmelce ?

    V listopadu si příchodu zimy všímám v honitbě i doma za oknem. Na loukách se ráno drží jinovatka, v lese ubývá zelené potravy a u krmítka se častěji ukazují sýkory a rozmanité druhy ptáčků. Letos jsem pro ně jako každý rok vyráběla domácí lojové koule. Při míchání slunečnice a dalších přísad s lojem jsem si vzpomněla, jak často se mě lidé ptají, co mohou v zimě nabídnout ptákům a co odnést zvěři do lesa. Každý druh má jiné potřeby a při přikrmování záleží i na množství, pravidelnosti a čistotě. Jak se v zimě staráme o zvěř Jako myslivkyně při obchůzce kontroluji, jestli je krmivo suché, kolik ho zvěř skutečně bere a v jakém stavu je krmelec i jeho okolí. Když přijde delší mráz nebo sníh s ledovou krustou, bývá přirozená potrava hůř dostupná. Potřeba přikrmování se proto řídí průběhem zimy a tím, co zvěř najde v konkrétní honitbě. Kde zůstaly biopásy nebo políčka pro zvěř, poskytují jí potravu i kryt. Před prvním použitím krmelce či krmítka je též velmi důležité je pořádně vyčistit. Pro srnčí a další přežvýkavou zvěř se používá kvalitní seno chráněné před deštěm a sněhem. Podle druhu zvěře a místních podmínek se může přidávat například oves nebo krmná řepa. Na taková krmiva musí zvěř navykat postupně a potom je dostávat pravidelně. Bažantům se doplňuje zrní do krytých zásypů, kde je chráněné před srážkami. Při kontrolách odstraňujeme znehodnocené zbytky a doplňujeme čerstvé krmivo podle toho, kolik ho zvěř spotřebuje. Zabraňuje se tak například splesnivění krmení. Co do krmelce nepatří? Do krmelců prosím nenoste starý chléb a rohlíky, cukroví, vařené nebo solené zbytky z kuchyně ani plesnivé či nahnilé krmivo. Srnčí zvěř může pečivo ochotně sežrat, ale větší dávka snadno zkvasitelného krmiva jí může vážně narušit trávení. Podobný problém může způsobit i nárazově vysypaná hromada obilí, pokud na něj zvěř není zvyklá. Máte-li kvalitní seno nebo oves a chcete pomoci, domluvte se s místními myslivci. Vědí, čím už zvěř přikrmují a kde se vaše pomoc hodí. Při zimní procházce můžete zvěři dopřát také klid. Pokud ji zahlédnete, dejte jí prostor a mějte psa pod kontrolou. Zbytečný útěk ji stojí energii, kterou v zimě potřebuje. Není dobrý nápad svoji zásobu pro "zvířátka " někde vysypat. Nejenže může ublížit zvěři, ale takové zplesnivélé krmivo pak lidé mylně pokládají za dílo myslivců. A co nasypat do ptačího krmítka? Kdybych měla vybrat jediné semínko, sáhnu po černé slunečnici. Rády ji berou sýkory a objevuje se u ní i řada dalších návštěvníků. Vrabci ocení také proso, oves nebo pšenici. Brhlíkům můžeme nabídnout nasekané nesolené ořechy. Kosi a kvíčaly využijí jablka, klidně i několik plodů ponechaných na stromě. K lojové směsi přilétají hlavně sýkory a brhlíci, někdy ji objeví i strakapoud. Krmítko patří na přehledné místo mimo dosah koček, ideálně s úkrytem poblíž, kam mohou ptáci v případě nebezpečí odletět. Potravu chráníme před deštěm a sněhem a doplňujeme ji v menších dávkách. Při dosypávání je dobré vymést slupky, trus a navlhlé zbytky. Alespoň jednou týdně krmítko důkladně vyčistíme. Na místě, kde se střídá hodně ptáků, se totiž mohou šířit nemoci. Co rozhodně nedávat ptákům? Do ptačího krmítka nedávejte chléb a rohlíky, sušenky, slané či kořeněné oříšky, uzeniny ani zbytky z talíře. Do lojových koulí nepoužívejte tuk po smažení ani slaný výpek. Nejsou vhodné ani lojové koule se síťkou, hrozí zamotání ptáčka. Kouli zbavte síťky a pak použijte. Navlhlá nebo plesnivá semínka vyhoďte a krmítko vyčistěte, než do něj nasypete čerstvá. Pokud se chcete s ptáky podělit o ořechy, vyberte čerstvé, nesolené a neochucené. Můj recept na domácí lojové koule, které jsem letos vyráběla [foto 2] Na malou várku stačí 200 g čistého nesoleného hovězího loje, hrnek černé slunečnice hrnek sušených moučných červů hrnek prosa či směsi do krmítka hrst nasekaných nesolených vlašských ořechů nebo ovesných vloček Lůj pomalu zahřejte, aby změkl a šel promíchat. Vmíchejte slunečnici, proso, červíky a ořechy nebo vločky. Až směs trochu zchladne a začne tuhnout, vytvarujte koule a nechte je zpevnit v lednici. Pokud se směs drolí, přidejte trochu změklého loje. Hotové koule vložte do pevného kovového držáku. Stejně zavěšujte i koule kupované, které nejdřív vyjměte z plastové síťky. Ptáci se do ní mohou zachytit drápky. Můžete položit i do krmítka. Lůj a olejnatá semena dodávají drobným ptákům hodně energie v malém množství potravy. To se hodí hlavně za mrazů, kdy ptáci vydávají energii na udržení tělesné teploty a krátký zimní den jim dává méně času na hledání potravy. Mě na domácích koulích baví i to čekání, kdo je objeví první. Stačí se na chvíli zastavit u okna a člověk si všimne, kolik života je venku i ve dnech, kdy příroda vypadá, že spí. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 17. 11. 2026 15:41
    0
  • Myslivost a lov

    MÝTY VS. FAKTA - MYSLIVOST

    Co si veřejnost myslí o myslivcích a jaká je skutečnost? Myslivost. Pro někoho láska k přírodě, tradice a celoživotní poslání. Pro jiného synonymum zabíjení a bezohledného střílení. Málokterá činnost spojená s přírodou vyvolává tolik emocí, předsudků a nepravdivých představ. Jako aktivní myslivkyně, která se dlouhodobě věnuje myslivecké osvětě, se s podobnými názory setkávám prakticky denně. Čtu je v komentářích, slýchávám od lidí. Nechci tvrdit, že mezi myslivci neexistují jednotlivci, kteří svým chováním poškozují pověst celého oboru. To se ale děje v každém oboru, viz můj předešlý článek " Myslivci a PČR střílí psy ?" Napíšu vám nejrozšířenější myslivecké mýty a postavit proti nim fakta, platnou legislativu a skutečnou mysliveckou praxi tak, jak skutečně je. A jelikož je těch mýtů kolem myslivosti opravdu hodně, dáme si to na části. Dnes tedy první díl. MÝTUS č. 1 : "Myslivci střílí všechno, co vidí!“ Velmi rozšířený mýtus od lidí, kteří bohužel o myslivosti nemají pojem. Myslivec rozhodně nemůže legálně střílet všechno, co se před ním pohne. Lov v České republice podléhá zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a souvisejícím předpisům. Ne každý živočich je zvěří a ne každá zvěř se smí lovit..Jednotlivé druhy mají zákonem stanovené doby lovu, které se mohou lišit podle věku a pohlaví. Lov navíc není nahodilý, ale je součástí mysliveckého hospodaření. Myslivci každoročně sčítají zvěř, sledují její početnost, zdravotní stav, věkovou a pohlavní strukturu i škody na lesních a zemědělských porostech. Na základě těchto údajů a podmínek konkrétní honitby se sestavuje plán mysliveckého hospodaření, jehož součástí je u příslušných druhů také plán lovu. Cílem je udržovat početnost zvěře v souladu s možnostmi krajiny. Ani při povoleném lovu myslivec nemůže střílet bez rozmyslu. Musí zvěř správně rozpoznat a mít jistotu, že výstřel je zákonný a bezpečný. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že naprostá většina mých setkání se zvěří končí pouhým pozorováním. A právě tyto okamžiky patří k nejkrásnějším zážitkům z myslivosti. Takže opravdu to není tak, že myslivec vyjde z domu do lesa, všechna lesní zvěř před něj přijde a on je popraví. Takhle to vážně prosím nefunguje. Lov k myslivosti neodmyslitelně patří, ale rozhodně není jejím jediným smyslem. Dobrého myslivce totiž nepoznáte podle toho, kolik kusů zvěře ulovil, ale také podle toho, kolikrát se dokázal zodpovědně rozhodnout, že nevystřelí. MÝTUS č. 2: "Myslivci jsou opilci, kteří po sobě na honech střílí!“ Toto je fakt častá představa. Obrázek myslivců, kteří se před honem posilní několika panáky a následně se opilí vydají se zbraněmi do lesa, patří k nejrozšířenějším stereotypům. Realita je však jiná. Alkohol a manipulace se střelnou zbraní pod jeho vlivem jsou neslučitelné. Zákon o zbraních zakazuje nosit či používat zbraň pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Porušení těchto pravidel může znamenat vysokou pokutu, zadržení zbraně i ztrátu zbrojního oprávnění.Myslivce navíc pravidelně kontroluje Policie ČR. Policisté provádějí namátkové kontroly na společných lovech, při kterých se zaměřují nejen na alkohol, ale také na oprávnění k držení zbraní a jejich technický stav. Kontrolováni mohou být rovněž myslivci při individuálním lovu. A co tedy výsledky? Například při kontrolách na Břeclavsku v listopadu 2021 prošlo kontrolou více než 100 myslivců. Všechny dechové zkoušky byly negativní a nebyly zjištěny žádné nedostatky. Podobné výsledky policie zveřejnila i z dalších kontrol. V dnešní době takový problém ani zarytému milovníku piva za to vážně nestojí. Takže pokud toto někde budete číst, víte, že pisatel neví o myslivosti zhola nic. A co údajné "střílení po sobě“? Lovecké nehody se bohužel stávají a jejich následky mohou být tragické. Nelze je však automaticky spojovat s alkoholem. Příčinou může být také porušení bezpečnostních pravidel, nesprávné vyhodnocení situace či neopatrná manipulace se zbraní. Každý takový případ si zaslouží důkladné vyšetření. Ale není to opět jen doménou myslivců. Takové nehody se stávají i u PČR a všude, kde se zachází se zbraněmi. Naštěstí takových nehod je opravdu mizivé minimum. Jako myslivkyně považuji bezpečnost při lovu za naprostou samozřejmost. A stejně tak odmítám omlouvat kohokoliv, kdo by ji vědomě ohrožoval. Jednotlivé případy porušení zákona existují, ale rozhodně neopravňují k označování všech myslivců za opilce. Myslivecký klobouk z nikoho alkoholika nedělá. A lovecká zbraň není hračka, ale především obrovská odpovědnost. MÝTUS č. 3: "Myslivci střílí psy a kočky!“ Velmi častý kec. Představa, že myslivec může beztrestně zastřelit každého psa či kočku, které potká v lese nebo na poli, je mylná a opět takový výrok jen ukazuje, že jeho autor viděl myslivce jen v TV. Usmrcení těchto zvířat podléhá přísným zákonným podmínkám. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v § 14 přesně vymezuje, kdo a za jakých okolností smí zasáhnout.Toto oprávnění nemá každý myslivec, ale POUZE MYSLIVECKÁ STRÁŽ, a to za splnění zákonných podmínek. U psů zákon umožňuje usmrcení pouze za určitých okolností, zejména pokud se pes nachází mimo vliv svého vedoucího, pronásleduje zvěř a je od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení vzdálen více než 200 metrů. Zákon zároveň stanovuje výjimky pro některé pracovní a služební psy. U koček je zákonná úprava odlišná. Myslivecká stráž může za stanovených podmínek usmrtit kočku potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení. Ani v jednom případě tedy neplatí, že myslivec může libovolně střílet domácí zvířata.Neoprávněné usmrcení psa nebo kočky může mít pro pachatele závažné právní následky. Jako myslivkyně vnímám ochranu zvěře jako důležitou součást naší práce. Stejně důležitá je však odpovědnost majitelů domácích zvířat, kteří mají povinnost dle zákona zabránit jejich nekontrolovanému pohybu a ohrožování volně žijící zvěře. MÝTUS č. 4: "Myslivci mají plné mrazáky masa a na myslivosti vydělávají velké peníze!“ Představa myslivce, který si zdarma plní mrazák zvěřinou a ještě na tom pohádkově vydělává, má k běžné myslivecké praxi daleko.Pro většinu řadových myslivců je myslivost především nákladným koníčkem, nikoliv zdrojem příjmů. Já samotná do myslivosti investuji velké části úspor. Při čtení komentářů, jak myslivci bohatnou díky výkonu práva myslivosti se vždy od plic zasměji. Myslivci platí členské příspěvky, pořizují si zbraně, střelivo, optiku, oblečení a další vybavení. Nemalé prostředky investují také do péče o zvěř, krmiv, mysliveckých zařízení či loveckých psů. A především věnují myslivosti stovky hodin svého volného času, narozdíl třeba od organizace Svoboda zvířat, která na HPP žije pouze z darů lidí. A co ty údajně plné mrazáky? Ulovená zvěř automaticky nepatří tomu, kdo ji ulovil. Se zvěřinou nakládá uživatel honitby podle stanovených pravidel. Část se může prodávat, část rozdělovat mezi členy nebo využívat při společných mysliveckých akcích. Příjmy z prodeje zvěřiny či poplatkových lovů navíc nelze automaticky považovat za osobní zisk jednotlivých myslivců. Často slouží k úhradě nákladů na provoz honitby a myslivecké hospodaření. MÝTUS č. 5: "Myslivci nechávají psy trhat lišky a liščata zaživa, zejména při norování!“ Tvrzení, že myslivci posílají psy do nor, aby tam trhali lišky a jejich mláďata, neodpovídá naprosto realitě a ten, kdo někdy byl přítomen tomuto způsobu lovu to ví. Liška obecná má v období odchovu mláďat stanovenou dobu hájení, od 1. března do 30. června. V tomto období se běžně neloví. Norování se tak provádí mimo toto období, kdy je riziko přítomnost liščat v noře velmi malé. Úkolem správně vycvičeného norníka není lišku trhat, ale vyhledat ji, hlasitě označit a vytlačit z nory. Liška, která nebrání mláďata, volí před psem instinktivně útěk. K trhání lišek na kusy jak tvrdí Svoboda zvířat tedy nedochází. Výhodou norování je možnost ulovit lišku při jejím opuštění nory na předem připraveném stanovišti. Myslivec tak může za vhodných a bezpečných podmínek střílet na kratší vzdálenost, což zvyšuje přesnost a snižuje riziko postřelení oproti obtížné střelbě na větší vzdálenost. Právě proto považuji za důležité zachování odborného výcviku a zkoušek norovacích psů. Při bezkontaktním výcviku s živou liškou v umělé noře odděluje psa od lišky pevná přepážka. Pes se učí správné práci, zejména vyhledání a hlasitému označování lišky, nikoliv jejímu napadání a trhání. Výcvik je důležitý také pro bezpečnost samotného psa. Nevycvičený pes totiž může do nory vběhnout i při běžném pohybu v přírodě, přičemž hrozí zranění jemu i zvířeti v noře. Norování navíc představuje jednu z možností lovu invazního psíka mývalovitého, který může významně ohrožovat zejména drobnou zvěř a ptáky hnízdící na zemi. Tak a na zbytek se podíváme zase příště. Doufám, že tento první díl přinesl trochu vysvětlení mezi změť prapodivných tvrzení a mýtů o myslivcích. S myslivostí pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 11. 11. 2026 08:39
    0
  • Outdoor, camping a EDC

    Paracord náramek, další BIS v EDC? Totální píčovina? A nebo jen módní doplněk?

    Zdar zbojníci, dnešní téma bych rád věnoval věci, na kterou minimálně hodil očko každý z nás. Je to náramek upletený z paracordu. Ať už se jedná o takové ty levnější survival náramky, které se dnes prodávají i v Lidlu, nebo o trošku kvalitnější, upletené z 550, věřím, že většině z nás minimálně blýskla v hlavě myšlenka, že si něco takového koupí. První „náramky z paracordu“ se objevily už v době 2. světové války. Vojáci si pár metrů padákové šňůry namotali na zápěstí. Padáková šňůra jako taková je super na všelijaké provizorní opravy. V moderní době si tyhle náramky často motají kluci z americké armády. Mezi civilisty se zpopularizovaly až díky použití ve filmech, jako je například Mad Max, kde je má na zápěstí Tom Hardy (který si mimochodem tyhle náramky taky dělá sám). Můj první „survival“ náramek jsem si koupil, když jsem byl snad ještě na střední. Dodnes si pamatuju, jak zkurveně debilní sračka to byla. Naštěstí mi dlouho nevydržel. Vzhledem k tomu, že jsem na praxích ve škole dělal automechanika, byl furt od oleje a postupem času byl fakt nechutný. Hlavně se pod ním zachytával i bordel jako písek, stavební suť a podobné věci. Co se týče samotného materiálu, tak nebyl ani upletený z paracordu. Spíš to byla jen nějaká levnější nylonová šňůra. Pokud se budeme bavit o tom, čím byl ještě vybaven, tak v části toho plastového klipu i s píšťalkou byla také malá feroceriová tyčinka na rozdělání ohně. Na druhé části byl takový vtipný zubatý striker. No, rozdělat s tím oheň? To už bych radši zkusil svými koulemi škrtnout o mraky a byl bych úspěšnější. Takže co se týče těch levných, jsou úplně k hovnu. Ten, co mám momentálně, je poctivější, z klasické 550. Každopádně je to pro mě jen sentimentální záležitost. Za chvíli to bude 6 let, co jsem ho dostal od své partnerky. Šest let nepřetržitého nošení z něj udělalo jednu věc: kromě funkce náramku z něj člověk neudělá absolutně nic jiného. Bavíme se o fakt nepřetržitém nošení – slunce, voda, mráz, sníh, bazén, sprcha, spánek, prostě nonstop. Nylon má tendenci vlivem počasí degradovat. Ten můj je po těch letech tak zatvrdlý, že jediná použitelná varianta by byla jako boxer… Nedělám si prdel. Takže, mají takové náramky smysl? Z praktického hlediska vůbec. Funkce šňůry po rozmotání by byla maximálně využitelná v době, kdy je ten náramek „čerstvý“. Jediná další funkce je maximálně ta samá, jako používají homosexuálové v podobě tetování ananasu naruby. Podle náramku dokážete zhruba odhadnout, že člověk, který ho nosí, to nebude dělat jen kvůli tomu, že je to módní trend. To už dávno taky není. Takže je to možná dobrý otvírák, co se týče konverzace. Každopádně pokud patříte mezi takové hodně opatrné šedé muže, tak je lepší se těmto doplňkům vyhnout úplně. Protože žádné jiné využití nemají.

    Omni redaktor· 09. 11. 2026 20:11
    0
  • Ostatní diskuse

    Pořídit si futrál na zbraně ??

    Kvelb Zbraní· 07. 11. 2026 16:13
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Co dělat, až budeš leaderem

    Zdarec, zbojníci. Dnešní článek bude trošku obsáhlejší a píšu ho nerad. Každopádně nesu s sebou pár myšlenek, které bych rád odevzdal dál. Třeba se někomu budou hodit. Kamarádi, jestli chceme, nebo ne, a budeme se teď bavit o těch nejhorších možných scénářích, které si většina z nás ani nechce představovat, je dobrá šance, že velká část nás bude postavena do situace, kdy budete stát před skupinou bezradných lidí, které všechny bude trápit jedna otázka... A co teď? A zároveň s tou otázkou budou všichni upírat svůj pohled na vás. Proč na vás? No, protože vy jste ti, kteří těsně před tou otázkou vypustili větu z huby: „Já vám to celé ty roky říkal.“ Budete postaveni před rozhodnutí: sbalit si svoje saky paky a vypadnout jako zbabělec, anebo se k tomu postavit zodpovědně a převzít zodpovědnost za celou skupinu morčat, která se vám celé ty roky smála. Je mi úplně jasné, že některým z vás teď srdce zaplesalo štěstím. Ano... Teď nastal můj čas, celé ty roky si ze mě dělali srandu a teď jim budu velet. Gratuluji, jako vůdce jsi selhal hned v první minutě. A to z jednoduchého důvodu: každý, kdo se na vedoucí pozice dívá pohledem, že je to žůžo labůžo, a vidí se, jak si skládá vlastní harém z nádherných děv, tak vás zklamu. S velkou pravděpodobností to bude spíš skupina, za kterou přebíráte plnou odpovědnost, a ještě se o ně budete muset postarat, rozhodovat za ně, řešit interní konflikty a zároveň řešit i externí konflikty s dalšími skupinami. Jak už z mého tónu jde patřičně vycítit, tak ano. Z mého pohledu je to opruz. Netvrdím, že mám nějaké bohaté zkušenosti s vedením lidí, ale co vím jistě, je, že celý svůj život jsem se těmto druhům zodpovědnosti vyhýbal. Vždycky jsem miloval činnosti, kde jsem byl zodpovědný jen za svoji práci a výsledky, které jsem si dokázal obhájit. Bohužel ale celý svůj život jsem se setkával s tím, že mě někdo takovou sračkou, jako je vedení lidí, pověřil... Ať už to bylo, když jsem pracoval v Čechách na stavbě, kde z nějakého důvodu dát do čela vedení skupinky cikánů nebo směsice cizinců Slováka byla vždycky ta obvious volba, anebo teď, kdy mám na starost malý obchod a pár lidí pod sebou. Důvod, proč to ale píšu, je, že vám chci dát pár dobrých rad, jak se při vedení lidí chovat. Vždycky jsem nenáviděl termíny jako vedoucí, šéf, manažer atd. Každopádně jeden termín, který jsem dostal během práce jako střelecký instruktor, jsem si užíval nejvíce... Byl to teamleader. (I když jsem jako teamleader z mého pohledu selhal, protože ukočírovat partu chlapů, kterým testosteron tekl doslova ušima.A na to, abych si konstantně s někým měřil pinďoura, jsem jednak velký flegmatik a ani toho pinďoura nemám dostatečně velkého – obrazně řečeno.) Co tím ale chci říct, je, že pojem teamleader je za mě nejlepší způsob, jak pojmout takovou funkci. Vedení skupiny by nemělo být o egu... Je píčovina povyšovat se nad lidi, se kterými kopete za jeden cíl. Ano, ten cíl vybíráte vy, proto je lepší, když lidi, se kterými jste ve skupině, stavíte na stejný piedestal, na kterém stojíte vy sami. Proč je to lepší? Oni si budou připadat lépe, protože můžou stát po vašem boku, a vám se, co se týče autoritativního břemena, uleví. Takže nedělejte chybu jako někteří mezi námi, kteří tyhle lidi nazývají podřízenými (zdravím tě, Romane ;)). Další věc: nesnažte se manipulovat intrikami. Manipulace je jedna věc, naučit se mluvit s lidmi tak, abyste za jejich pomoci dokázali naplnit svůj cíl, je v pořádku. Dělejte to ale čestně a z vlastního přesvědčení. Mluvte vždy k celé skupině. Neposílejte polopravdivé informace do skupiny prostřednictvím někoho ze skupiny. Už tak je velký průser v tom, že lidi mají tendence vaši verzi překroutit podle sebe a podávat informace dál i se svým dodatečným pohledem na věc. Následná rozhodnutí s lidmi rovnou řešte a probírejte, protože ani ten nejlepší vůdce není neomylný a kolektivní názor může být velkým přínosem. Víc hlav víc ví. A hlavně, za žádných okolností, v návaznosti na předchozí řádky, se nesnažte lidem lhát a každému podsouvat jinou verzi příběhu. Myslím, že nikdo z nás není tak inteligentní, aby dokázal skupinu lidí krmit několika různými verzemi příběhu a ještě si pamatovat, komu co řekl, i za týden. A ne to ještě za měsíc. Nejde o to, že si tím člověk podkope autoritu. Přijde o něco mnohem horšího, a to je důvěryhodnost.

    Omni redaktor· 04. 11. 2026 21:47
    0
  • Myslivost a lov

    Myslivci a PČR střílí psy ?

    Když vystřelí myslivec, jsou všichni vrazi. Když vystřelí policista, selhal jednotlivec. Kde je spravedlnost? O zastřelených psech, tragických omylech, alkoholu, zbraních a kolektivní vině, která se některým profesím přisuzuje až podezřele snadno. "Myslivci jsou opilí vrazi!“ nebo "Střílejí po psech!“ či "Vždyť oni střílejí i jeden po druhém!“ a "Dejte jim pryč zbraně, než někoho dalšího zabijí!“ Podobné komentáře čtu na sociálních sítích poměrně pravidelně. Laická veřejnost je ráda opakuje. Stačí zpráva o myslivci, který nezvládl manipulaci se zbraní, postřelil kolegu nebo neoprávněně usmrtil psa, a okamžitě se rozjíždí známý kolotoč urážek, odsudků a požadavků na omezení myslivosti, omezenost intelektu myslivců. Tyto ojedinělé nehody často agresivní či neznalí pisatelé komentářů používají i léta po oné tragické události a papouškují je jako "mantru" a ukázku špatnosti všech myslivců. Jako myslivkyně rozhodně nehodlám omlouvat člověka, který zachází se zbraní nezodpovědně. Pokud někdo poruší bezpečnostní pravidla, ohrozí druhé nebo dokonce způsobí smrt, musí nést odpovědnost. Bez výmluv, bez ohledu na zelenou uniformu a bez jakéhokoliv zametání pod koberec. Ale jednu věc odmítám. Aby se z individuálního selhání automaticky stala vina celého mysliveckého stavu a soudili se podle ní všichni myslivci. A právě proto bych dnes ráda položila poněkud nepříjemnou otázku. Co kdybychom stejnou logiku, kterou někteří lidé tak rádi používají proti myslivcům, začali uplatňovat také na policisty? Opilý policista zastřelil člověka i jeho psa. Znamená to, že jsou všichni policisté opilí vrazi? V květnu roku 2008 informoval server Novinky.cz o tragédii v Trutnově. Podle tehdejší zprávy opilý policista v civilu během nočního konfliktu zastřelil muže a jeho psa. Článek popisoval, že mezi policistou a mužem došlo k potyčce, při níž policista použil střelnou zbraň. Muž zemřel a případ začala vyšetřovat inspekce ministerstva vnitra. [foto 1] Dovolím si další otázku. Kdyby se stejného činu dopustil myslivec, kolik komentářů by během několika hodin hlásalo, že myslivci jsou opilci, kteří vraždí lidi a psy? A kolik lidí by žádalo zákaz myslivosti? Máme tedy podle stejné logiky označit všechny policisty za opilé vrahy? Samozřejmě že ne! Protože příslušnost k profesi nebo zájmové činnosti z člověka automaticky nedělá spolupachatele cizího jednání. A jestli tohle dokážeme pochopit u policie, měli bychom to dokázat pochopit i u myslivosti. Neozbrojený člověk zastřelený při policejním zásahu. A odpovědnost? Dalším závažným příkladem je případ z pražských Ďáblic. V srpnu 2025 zemřel při policejním zásahu sedmačtyřicetiletý Otakar Schmidt. Podle informací Seznam Zpráv jej během pádu z okna zasáhla střela z policejní útočné pušky. Generální inspekce bezpečnostních sborů následně zahájila trestní stíhání policisty. Podle závěrů inspekce popsaných v srpnu 2026 kamerové záznamy ukazovaly, že muž byl neozbrojený a v okamžiku střelby nepředstavoval bezprostřední nebezpečí. [foto 2] Podstata mé otázky zůstává. Jestliže se ukáže, že policista použil zbraň neoprávněně, znamená to, že všichni policisté střílejí po nevinných lidech? Neznamená. Stejně jako tragické selhání myslivce neznamená, že všichni myslivci bezhlavě střílejí na všechno, co se pohne. Proč tedy u jedné skupiny požadujeme individuální odpovědnost, zatímco druhé tak snadno připisujeme kolektivní vinu? Alkohol za volantem služebního auta. Další nepříjemný příklad V říjnu 2023 informoval Moravskoslezský deník o případu policisty, který v Ostravě řídil služební automobil pod vlivem alkoholu. Podle zveřejněných informací měl téměř jedno promile alkoholu a při jízdě se zapnutými výstražnými znameními narazil rychlostí nejméně 113 km/h do jiného vozidla. Jeho řidič utrpěl vážné poranění mozku s trvalými následky. Okresní soud v Ostravě policistovi uložil dvouletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky a zákaz řízení na tři a půl roku. Rozsudek byl v době zveřejnění článku nepravomocný. [foto 3] Představme si na okamžik, že by v tomto případě nešlo o policistu, ale o myslivce vracejícího se z honu. Dovedu si představit, jak rychle by se objevily komentáře o opilých myslivcích, nebezpečných zbraních a myslivecké kultuře alkoholu. Jenže tady šlo o policistu. Máme kvůli tomu tvrdit, že policisté běžně řídí opilí a ohrožují veřejnost? Nemáme. A přesně tak bychom měli přistupovat i k myslivcům. A co zastřelení nebo postřelení psi? Další oblíbené obvinění zní, že myslivci nenávidí psy a bezdůvodně je střílejí.Neoprávněné usmrcení psa považuji za závažné jednání. Pes není terč a myslivecký lístek není povolenka ke svévolnému střílení domácích zvířat. Jenže ani incidenty se psy nejsou výhradně mysliveckou záležitostí. V březnu 2025 došlo v pražských Malešicích k případu, kdy policista postřelil fenu, která utrpěla vážná zranění. Podle policie zvíře na zasahujícího policistu zaútočilo a ten jednal v sebeobraně. Organizace pomáhající zraněné feně naopak oprávněnost střelby zpochybňovala. Případ proto prověřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů. A tady se dostáváme k důležitému principu. O oprávněnosti výstřelu nerozhoduje uniforma střelce, rozhořčení na sociálních sítích ani fotografie zraněného zvířete. Rozhodují skutečné okolnosti, důkazy a zákon. Platí to pro policistu. A úplně stejně to musí platit pro myslivce. Pokud myslivec zastřelí psa nezákonně, ať je potrestán. Pokud policista použije zbraň neoprávněně, ať je potrestán také. Ale nedělejme z jednoho případu důkaz o charakteru všech příslušníků dané skupiny. Když se stane nehoda, hledáme viníka. Nebo rovnou celou skupinu viníků?Manipulace se střelnou zbraní s sebou vždy nese mimořádnou odpovědnost. Ať zbraň drží myslivec, policista, voják nebo sportovní střelec, platí základní bezpečnostní pravidla. Žádná profese ani záliba nedává člověku právo tato pravidla ignorovat. Nehody při zacházení se zbraněmi se mohou stát v různých prostředích. Někdy jde o nedbalost, jindy o závažné porušení předpisů a někdy o úmyslný trestný čin. Tyto situace není možné házet do jednoho pytle. Přesto právě to mnozí kritici myslivosti dělají. Objeví se zpráva o myslivci, který postřelil kolegu, a z konkrétní události se stává údajný důkaz, že myslivci neumějí zacházet se zbraněmi. Přitom stejný princip bychom mohli absurdně použít na jakoukoliv ozbrojenou složku. A výsledkem by nebyla větší bezpečnost. Jen více předsudků. Myslivci nejsou nad zákonem. Ale nejsou ani pod ním. Ráda bych připomněla ještě jednu věc. Myslivec není člověk, který si může vzít zbraň a dělat si s ní, co chce. Držení a používání zbraní podléhá zákonným podmínkám. Při výkonu myslivosti platí pravidla bezpečnosti, povinnosti při lovu a zákaz činnosti pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Policie může provádět kontroly, a to včetně kontroly alkoholu. Myslivci nejsou z těchto povinností vyňati. To samozřejmě neznamená, že se mezi myslivci nemůže objevit člověk, který zákon poruší. Znamená to ale, že porušení zákona není součástí myslivosti. Je to porušení pravidel, která má myslivec dodržovat. Stejně jako policista, který poruší zákon, nejedná automaticky jménem všech svých kolegů. Šest novinových článků není statistika. A právě v tom je celý problém. Zde bych chtěla upozornit na něco, co v podobných diskusích velmi často chybí. Když vyberu několik tragických případů z prostředí policie, mohu vytvořit velmi negativní obraz celé policie. Když někdo jiný vybere několik tragických případů z myslivosti, může vytvořit stejně negativní obraz všech myslivců. Jenže ani jeden takový výběr nevypovídá o skutečné četnosti selhání. K tomu bychom potřebovali srovnatelná data, jasně stanovené období, počet osob, počet příležitostí k použití zbraně a závažnost jednotlivých incidentů. Bez toho nejsou jednotlivé zprávy statistikou. Jsou pouze dokladem, že se konkrétní události staly. A přesně proto jsem uvedla příklady z policejního prostředí. Ne proto, abych tvrdila, že policisté jsou nebezpečnější než myslivci. To by bylo bez odpovídajících dat stejně nepodložené tvrzení jako opačný závěr. Ale abych ukázala, jak nespravedlivě může působit argumentace založená na několika vybraných tragédiích. Nechci omlouvat špatné myslivce. Chci spravedlivý metr pro všechny. Jsem myslivkyně a na myslivosti mi záleží. Právě proto nemám potřebu omlouvat člověka, který svým jednáním poškozuje její dobré jméno. Když myslivec poruší zákon, ohrozí ostatní, neoprávněně zastřelí psa nebo způsobí tragédii svou nedbalostí, musí za to nést odpovědnost. A věřím, že většina slušných myslivců se za takové jednání rozhodně stavět nebude. Ale stejně důrazně odmítám, aby někdo používal jednotlivé tragédie jako univerzální důkaz, že myslivci jsou opilci, vrazi nebo psychopati. Protože kdybychom tento způsob uvažování přijali, mohli bychom stejnými slovy označovat policisty, vojáky, řidiče, lékaře nebo prakticky jakoukoliv jinou skupinu lidí. A vždy bychom našli nějaký případ, který by nám posloužil jako záminka. To ovšem není kritické myšlení. To je předsudek, ke kterému si dodatečně hledáme důkazy. A tak bych na závěr ráda položila jednu jednoduchou otázku všem, kteří po každé myslivecké nehodě vykřikují, že myslivcům je třeba sebrat zbraně. Pokud opilý policista zastřelí člověka a jeho psa, požadujete odzbrojení všech policistů? Pokud policista způsobí pod vlivem alkoholu vážnou dopravní nehodu, označujete všechny policisty za opilce? A pokud policista při zásahu neoprávněně použije zbraň, tvrdíte, že celá policie je organizace vrahů? Předpokládám, že ne. Tak proč vám stejná logika připadá přijatelná, když místo policejní uniformy vidíte mysliveckou kamizolu? Já si práce policistů vážím. Stejně jako si vážím poctivé práce myslivců. A zároveň si myslím, že v obou skupinách musí platit nulová tolerance k závažnému porušování zákona a bezpečnostních pravidel. Neobhajuji chyby myslivců tím, že poukazuji na chyby policistů. Obhajuji princip, že za chybu jednotlivce nemají být odsuzováni všichni ostatní. Protože spravedlnost, která platí jen pro někoho, není spravedlnost. A kritika, která mění metr podle toho, kdo právě drží zbraň, není objektivní kritikou. Je to dvojí metr. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 04. 11. 2026 17:04
    0
  • Outdoor, camping a EDC

    Další BIS item: Kožená bunda.

    **Další BIS item: Kožená bunda.** Zdarec, moji milovaní zbojníci! Vzhledem k tomu, že můj příspěvek o kšandách, které považuji za totální prkotinu, měl celkem příjemný dosah (za což bych vám rád poděkoval), bych rád věnoval pozornost dalšímu kusu oblečení, který se možná i vám válí doma ve skříni, a tím je kožená bunda. V první řadě bych rád zdůraznil slovo kožená, ne nějaká levná koženka, která se během roku začne loupat kolem krku. Prostě klasická bunda z hovězí kůže. Ještě než začnete projíždět e-shopy, zkuste se prvně svých rodičů zeptat, jestli se jim náhodou podobný kousek neválí někde ve skříni. Je na to dobrá šance a hlavně je to levnější než kupovat novou z pravé hovězí kůže. Probereme si, proč je to z mého pohledu jeden z nejlepších kusů vybavení právě do počasí, jako je například teď na podzim. Kožená bunda je doslova věc, kterou lze při dobré volbě spodních vrstev nosit všechny 3 sezóny. Obrovskou výhodou kožené bundy je hlavně to, že pokud je poctivá, není možné, aby profoukla. Dekády užívání například motorkáři to jen potvrzují. Další výborná věc je, že kožená bunda se dá celkem lehce opravit a při dobré údržbě a občasné impregnaci je do jisté míry i hydrofobní (ano, i kůže může promoknout, ale to jen tehdy, pokud se o ni nestaráš). A pak tu máme motorkářské finty našich dědů. Kožená bunda se dá v pohodě dočasně zevnitř vylepšit pro nepříznivé počasí například i novinovým papírem. Ano, slyšíte dobře. Pokud vás zastihne déšť a nemáte na sobě pod bundou mikinu nebo dobrý svetr, pohodlně ji jde výcpat novinami. Další z výhod je větší odolnost vůči oděrkám, trnům nebo klidně i bodnutí nožem (za předpokladu, že Jouda, který ho na vás chce použít, neumí brousit). Co já osobně nejvíc cením, je civilní vzhled. Známe to všichni, člověk se podívá na kteréhokoliv tvůrce, co se týče survivalu, a je to vždy to samé. Krásná softshell bunda, maskáčová blůza atd. Přitom kožená bunda absolutně neevokuje militantní vzhled. Další výhodou oproti jiným materiálům je mnohonásobně větší odolnost vůči jiskrám a krátkodobému žáru. Kožená bunda vydrží nesmyslně víc než nějaká umělotina, do které ti vypálí díru i blbý popel z cigára. Jedinou nevýhodou je větší váha. Ano, vím, do batohu si koženku člověk nenarve, ale přeci jen na sobě už tolik znát nejde. A poslední věc. Chápu, že většina z nás jsou modelky, zase tam hraje roli faktor: „Vždyť v tom budu vypadat jak blbec.“ Ani neuvěříte, kolikrát jsem tu moji zachránil před vyhozením. Moje drahá paní té mojí dala i jméno, říká jí Zlaté osmdesátky. Každopádně já se ke své dostal tím způsobem, že jsem ji škemral od fotra při každé vhodné příležitosti po dobu 10 let. Doslova by bylo jednodušší veškerý ten čas investovaný do prošení strávit v práci a prostě si koupit novou. Každopádně tu svoji prostě nedám z ruky. :D

    Omni redaktor· 02. 11. 2026 19:50
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Francouzská BDP očima preppera: Stojí za ty peníze?

    Zdar zbojníci! Bojové dávky potravy, MRE, BDP a podobné zkratky. Pro někoho vojenská romantika, pro jiného praktická součást výbavy. Jenže co z toho má skutečně běžný prepper? Vyplatí se investovat do hotových bojových dávek, nebo je lepší nakoupit běžné trvanlivé potraviny a udělat si vlastní zásoby? Rozhodl jsem se vyzkoušet francouzskou bojovou dávku potravy a podívat se na ni nejen jako na jídlo, ale především jako prepper. Nečekejte žádnou profesionální gastronomickou recenzi. Jde o moje zkušenosti, moje dojmy a především o to, jestli bych něco podobného chtěl mít ve vlastní výbavě. ## Co vlastně dostanete? Francouzská dávka je koncipovaná jako jídlo na celý den. To je důležité, protože ji nelze přímo srovnávat s jedním americkým MRE, které představuje jednotlivé jídlo. Už při pohledu na obsah je vidět, že se Francouzi snaží nabídnout poměrně pestrou skladbu potravin. Najdeme tu hlavní jídlo, masovou pomazánku, několik druhů sušenek, marmeládu, konzervované ovoce, müsli, instantní polévku, nápoje a různé sladkosti. Nechybí ani příslušenství v podobě malého plechového vařiče, lihových tablet, sirek a tablet na úpravu vody. Na papíře tedy dostanete poměrně kompletní balíček. Jak ale obstojí v praxi? ## Hlavní jídlo Hlavním jídlem byly nějaké salámy s bramborami. Chuťově to nebyl žádný gastronomický zážitek. Spíš taková hmota, která neurazí, ale ani nenadchne. Pokud s sebou taháte sůl, můžete si výsledek alespoň trochu vylepšit. Porce byla v pohodě a oceňuji možnosti ohřevu. Jídlo lze ohřívat přímo v konzervě, využít přiložený plechový vařič s lihovými tabletami, případně obsah přendat do ešusu a ohřát na ohni. Na několik dní by se na tom fungovat dalo. Člověk se nají a o to v krizové situaci jde především. ## Sušenky, marmeláda a ovoce V balení najdeme tři druhy sušenek: kakaové, celozrnné a bílé sladké. Celozrnné se dají jíst bez problémů i samotné, u ostatních jsem ocenil kombinaci s marmeládou nebo konzervovaným ovocem. Marmeláda odpovídá spíš levnější supermarketové kvalitě. Žádná hitparáda, ale svůj účel splní. Konzervované fíky byly příjemným sladkým doplňkem, i když ani tady nejde o něco, kvůli čemu by člověk psal ódy na francouzskou kuchyni. Důležité je, že jednotlivé položky lze kombinovat. Nemusíte všechno jíst samostatně přesně tak, jak to výrobce zabalil. ## Masová pomazánka a instantní polévka Masová pomazánka mě na první pohled úplně nepřesvědčila. Na povrchu byly podivné tukové sraženiny. Nakonec jsem ji snědl, žádné zažívací problémy jsem nepozoroval a chuťově mi přišla lepší než některé běžné paštiky Hamé. U podobných výrobků ale platí, že vzhled ani absence následných potíží samy o sobě nezaručují bezpečnost potraviny. Instantní polévka byla další kapitola. Zalít horkou vodou, zamíchat a hotovo. Jenže chuťově to na mě působilo spíš jako ochucená voda než jako pořádná polévka. Zahřeje, ale od skutečného jídla bych čekal víc. ## Müsli, nápoje a sladkosti Müsli mě příjemně překvapilo. Dá se jíst nasucho nebo zalít trochou vody a chuťově nebylo špatné. V nápojích najdeme iontový prášek, kávu a kakao. Iontový nápoj mi chutnal, ale přiznávám, že tyhle práškové nápoje mám rád obecně. Káva? Jako člověk, který si pod pojmem káva představuje skutečnou kávu, jsem si při ochutnání vzpomněl spíš na druhák. Kakao jsem osobně nehodnotil, ale dětem chutnalo. Granko prý vede. Sladkostí je v dávce poměrně hodně. Najdeme tu ovocnou energetickou tyčinku, tyčinku z kuliček a další sladké položky. Některé jsem jen ochutnal, protože zbytek následně zmizel v dětech. A víte co? Zrovna tohle považuji za jednu z výhod. V krizové situaci nejde jen o to mít kalorie. Pokud máte s sebou děti, je výhodou, když se v zásobách najde něco, co ochotně snědí a co jim zároveň trochu zpříjemní den. ## Ohřev a další vybavení Součástí dávky je malý plechový vařič a lihové tablety. Podle množství paliva by měly vystačit přibližně na dva až tři ohřevy. Samotnou soupravu jsem nezkoušel, takže nemůžu hodnotit její skutečnou účinnost. Na pohled ale působí použitelně a oceňuji, že je součástí balení. V krabici jsem také zaznamenal sirky a tablety na úpravu vody. Ani ty jsem prakticky netestoval, takže jim nebudu připisovat vlastnosti, které nemám ověřené. ## Balení a odpad Tady přichází jedna z praktických nevýhod. Každá položka má vlastní obal, takže po konzumaci vznikne poměrně velké množství odpadu. V domácnosti to není zásadní problém, ale při několikadenním pobytu v lese je situace jiná. Pokud po sobě nechcete nechávat nepořádek, musíte všechny obaly odnést. A ty zaberou další místo v batohu. Na druhou stranu musím pochválit celkové rozměry dávky. Na to, kolik energie a jídla obsahuje, zabírá překvapivě málo místa. To je výhoda, kterou ocení každý, kdo musí zásoby někam přenášet. ## Trvanlivost a cena Důvodem, proč jsem dávku otevřel, byla její blížící se minimální trvanlivost, která končila v listopadu tohoto roku. Zajímavé bylo, že řada jednotlivých výrobků měla na obalu delší dobu trvanlivosti. Je možné, že společné datum na celé krabici určuje položka s nejkratší trvanlivostí. Bez ověření u výrobce to ale beru pouze jako předpoklad. A teď se dostáváme k zásadní otázce: vyplatí se něco podobného koupit jako zásobu? Za peníze, které stojí hotová bojová dávka, si podle mě člověk může nakoupit běžné trvanlivé potraviny, které jí, chutnají mu a v mnohem větším množství pokryjí jeho potřeby. Pokud budujete dlouhodobé domácí zásoby, dává mi vlastní výběr potravin větší smysl. ## Má tedy francouzská BDP využití pro preppera? Ano, ale podle mě spíš specifické. Představte si situaci, kdy musíte opustit svůj domov a přejít z režimu bug-in do evakuace. Nemáte čas přemýšlet, co všechno z kuchyně zabalit, kolik čeho vzít a jak jídlo poskládat. Prostě vezmete krabici, hodíte ji do batohu a víte, že máte jídlo na celý den vyřešené. Dokonce si umím představit, že bych z jedné krabice při rozumném rozdělení vystačil přibližně dva dny. To ale záleží na fyzické aktivitě, energetickém výdeji a individuálních potřebách. Oficiálně jde o celodenní dávku, takže bych s tím jako s univerzálním pravidlem nepočítal. Pro domácí zásoby bych si raději nakoupil potraviny podle vlastních potřeb. Pro rychlou evakuaci ale hotový balíček určité kouzlo má. ## Závěrečné hodnocení Francouzská bojová dávka u mě dostává **8 z 10**. Není špatná, ale není to ani žádný vrchol. Chuťově mě některé položky nenadchly, polévka byla slabá a množství obalů je v terénu nepraktické. Naopak oceňuji skladnost, pestrý obsah, možnosti ohřevu a dostatek sladkostí. Osobně mám stále raději americké MRE, především kvůli chemickému ohřevu, který považuji za praktickou výhodu. Francouzská dávka má ale také své místo. **Můj verdikt?** Nekupoval bych ji jako základ dlouhodobých krizových zásob. Pokud ale potřebujete mít připravené jídlo, které můžete při evakuaci jednoduše popadnout a vzít s sebou, smysl dávat může. A jestli máte děti, nějaká ta sladkost navíc rozhodně nemusí být na škodu. ## A na závěr něco pro vás A protože nechci, aby tahle zkušenost skončila jen u recenze, chystáme pro vás soutěž o tyhle francouzské bojové dávky potravy. Zajímá mě ale, jak by se vám taková soutěž líbila. Máme soutěžit o jednu krabici, nebo rovnou o několik balení najednou? A co forma soutěže — baví vás kvízy, ve kterých musíte trochu zapojit hlavu, nebo byste raději něco jednoduššího? Hoďte mi svůj názor do komentářů. Podle vašeho zájmu vymyslíme, jak soutěž pojmout, aby to stálo za to. A kdo ví, třeba si některý z vás odnese zásobu, která se mu jednou bude zatraceně hodit. 😉

    Omni redaktor· 25. 10. 2026 12:32
    4
  • Higiena a survival
    Survival, bushcraft a prepping

    Higiena a survival

    **Tento článek se věnuje hygieně v nouzových podmínkách přežití.** Před časem jsem točil video na téma hygieny a péče o spodní prádlo. Uběhla nějaká doba a na podobné téma natočil video i pan Chlíbek, který je v survival a preppers komunitě dlouhodobě považován za průkopníka. Ten tuto problematiku pojal trošku odlišně, a tak jsem se rozhodl zhodnotit práci nás obou a dojít k nějakému závěru. Já jsem zastáncem pravidelné hygieny a praní oděvů, ale především spodního prádla. Důvody nutnosti fyzické čistoty, především v partiích, které se potí a dochází u nich k otěru, jako je podpaží, stehna… Totiž hrozí přemnožení kožních roztočů a bakterií zpracovávajících pot a zbytky kůže, což může způsobit opruzeniny a záněty. Především v těchto pohybově namáhaných partiích. Jde-li o pohodlný, komfortní a především bezpečný pohyb po krajině v rámci kolapsu civilizace či nějaké události, kdy jste odkázáni jen sami na sebe, považuji toto za stěžejní a za důležité pro udržení hygienické kondice. Ohledně údržby oděvů. Bavíme se stále o krajní nouzi, kdy nemáme mýdlo a jsme někde v lese. Kromě delšího drhnutí prádla v čisté tekoucí vodě lze prádlo takzvaně vyvařit. Tento způsob byl používán mimo jiné armádami v táborech a leženích. Souhlasím s tím, že uniformu či čistě svrchní oděv není třeba vždy nutně prát. Zde mnohdy postačí kartáč a vyvěšení. Problém by zde však nastal při napadení nějakým škůdcem typu blechy a podobně. Ti z vás, kteří někdy jedli veverku či ježka, vědí, že takzvaně chytit blechy není při manipulaci s těmito zvířaty nic nereálného. Potom už nezbývá než předvařit i svrchní oděv. Stále se bavíme o situaci, kdy se snaží přežít či cestovat do bezpečí jednotlivec. V případě skupiny problémy s cizopasníky raketově vzrůstají. Pak jsou zde otázky ochrany, například preventivní chemické, kdy se dá oděv impregnovat stejně jako proti dešti i proti klíšťatům a podobným škůdcům. Ale to už bychom zabíhali dál. Oproti tomuto stojí názor pana Chlíbka, který jako jedno z doporučení uváděl chodit takzvaně naostro. Tvrdil, že lidské tělo je přirozeně přizpůsobeno samočisticímu efektu při vzájemném otěru kůže o sebe. Nechci tvrdit ani napadat teorii chození bez spodního prádla, ale podle mého názoru má své limity. V některých situacích může být pohodlná a praktická, jindy však může vést k většímu tření, podráždění pokožky a horší hygieně. Rozhodující je proto konkrétní prostředí, míra fyzické zátěže a možnost pravidelného omytí či výměny oděvu. V tomto případě by mě proto zajímal názor čtenářů. Je totiž pravdou, že lidé používají spodní prádlo jen relativně krátkou dobu své existence. Stejně tak ale chodili bez bot. Nicméně pokrok v odívání a materiálech ukazuje nutnost spíše většího počtu vrstev oděvu. Sám si velice dobře vzpomínám, jak dokázala vypocená sůl v armádním bavlněném tričku rozedřít kůži v místě například popruhů batohů. Děkuji vám tedy za přečtení a případné názory v diskuzi pod tímto článkem. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 28. 10. 2026 03:56
    0
  • Myslivost a lov

    Představuje liška riziko ?

    Dnes si s vámi zde rozeberu lišku obecnou a její přemnožení, nemoci, rizika pro člověka a proč zákaz norování nemusí být řešením ale problémem. Též se podíváme na zdravotní rizika, urbanizaci lišek, jejich vliv na drobnou zvěř a důsledky plánovaného omezení tradičních způsobů lovu. Liška obecná (Vulpes vulpes) je přirozenou součástí naší krajiny. Je chytrá, přizpůsobivá a dokáže přežít v lese, na polích, v blízkosti vesnic i uprostřed velkých měst. Právě její mimořádná přizpůsobivost však přináší také otázky, které bychom neměli přehlížet. Co se děje, když se liškám v určité oblasti daří natolik, že jejich početnost překračuje místní možnosti prostředí? Jaká zdravotní rizika mohou představovat? Co jejich rostoucí přítomnost znamená pro zajíce, bažanty a další drobnou zvěř? A jaké důsledky může mít plánovaný zákaz norování, který prosazuje organizace Svoboda zvířat? Z pohledu aktivní myslivkyně vnímám toto téma především jako otázku odpovědnosti. Ochrana přírody totiž neznamená pouze chránit jednotlivé "moderní" zvíře před člověkem. Znamená také rozumět vztahům mezi druhy, předcházet šíření nemocí, chránit biologickou rozmanitost a hledat taková řešení, která mají skutečný přínos pro krajinu i její obyvatele. Liška není nepřítel přírody. Není ale ani druhem, jehož početnost a zdravotní stav bychom měli přestat sledovat jen proto, že je nám sympatická či je schopna "neziskovým" organizacím vydělat skrz dary od lidí miliony korun. Otázka, kterou si málo kdo položí je "kolik lišek unese naše krajina?" Liška obecná patří mezi nejpřizpůsobivější evropské šelmy. Její jídelníček zahrnuje především drobné hlodavce, ale také zajíce, ptáky, vejce, hmyz, mršiny a další dostupnou potravu. V některých situacích může významně přispívat k regulaci hlodavců, jindy se její predace dotýká druhů, jejichž populace už tak čelí řadě dalších problémů a její stavy jsou nízké. [foto 1] Je důležité rozlišovat mezi přirozeným výskytem lišky a situací, kdy je její početnost vzhledem k místním podmínkám problematická. Neexistuje totiž jedno univerzální číslo, které by určovalo správný počet lišek pro celé území České republiky. Záleží na prostředí, dostupnosti potravy, rozmístění nor, reprodukci, nemocnosti i na tom, jaké další druhy v dané lokalitě žijí. Lišky se navíc dokážou velmi dobře přizpůsobit člověkem pozměněné krajině. Zemědělské plochy, okraje obcí, skládky, komposty a nezabezpečené nádoby na odpad jim poskytují snadno dostupnou potravu. Někteří lidé dokonce lišky krmí. Tato schopnost přizpůsobivosti též přispívá k faktu, že počty lišky obecné rychle vzrůstají. Z mysliveckého pohledu proto není podstatná pouze otázka, kolik lišek v krajině žije, ale také jaké důsledky má jejich početnost pro zdravotní stav zvěře, šíření parazitů a přežívání dalších druhů. Regulace predátorů má smysl posuzovat podle místních podmínek a skutečných výsledků, nikoliv podle představy, že každá liška je škodná, nebo naopak že jakýkoliv zásah do její populace je nepřípustný. Tasemnice liščí Parazit, který může smrtelně ohrozit i člověka. Jedním z nejzávažnějších zdravotních rizik spojených s liškami je měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis), běžně označovaný jako tasemnice liščí. Tento drobný parazit žije v dospělosti ve střevě svého definitivního hostitele, kterým bývá zejména liška. Její trus pak může kontaminovat půdu a okolní prostředí infekčními vajíčky. Člověk se může nakazit jejich neúmyslným pozřením, například prostřednictvím kontaminovaných rukou, potravin nebo předmětů. V případě dětí stačí, aby se liška vykálela na dětské pískoviště či na trávník, kterého se dítě dotkne a pak si dá prsty do ruky... Nebezpečí spočívá především v tom, co se může stát po nákaze. Larvální stádium parazita může v lidském těle způsobit alveolární echinokokózu, závažné onemocnění, které nejčastěji postihuje játra. Může se vyvíjet mnoho let (až 15) bez nápadných příznaků a následně způsobovat vážné poškození orgánů. Neléčené onemocnění může být smrtelné. Podle údajů Státního zdravotního ústavu může v České republice podíl lišek pozitivních na tohoto parazita přesahovat 40 %. To je důležitý údaj, ale nelze jej automaticky vztahovat na všechny lišky v celé republice. Výsledky se liší podle regionu a způsobu sledování. Proč je důležitá ochrana dětí? Malé děti si často hrají na zemi, na zahradách, v pískovištích a na místech, která mohou navštěvovat volně žijící zvířata. Ruce si následně mohou vkládat do úst, aniž by si uvědomovaly potřebu hygieny. Pokud je prostředí kontaminováno infekčními vajíčky, představuje to potenciální cestu nákazy. Riziko se může týkat také dospělých při práci na zahradě, sběru lesních plodů nebo manipulaci se zeminou. Zvláštní pozornost si zaslouží ovoce a další plody, které rostou nízko nad zemí nebo leží přímo na půdě. Základní prevence zahrnuje důkladné mytí rukou po práci s půdou a po pobytu venku, mytí volně sbíraných plodů, zabránění přístupu lišek k odpadu a zabezpečení pískovišť. Důležité je také pravidelné veterinární ošetřování psů a koček (nenechat vaše kočky toulat), které mohou parazita přenášet, pokud se nakazí například při lovu hlodavců. Svrab lišek Dalším významným problémem je svrab, způsobený roztočem Sarcoptes scabiei. U lišek se může projevovat intenzivním svěděním, tvorbou strupů, ztrátou srsti a poškozením kůže. V těžkých případech vede k vyčerpání, podchlazení a úhynu. Svrab může výrazně ovlivnit zdravotní stav jednotlivých zvířat i místních populací. Jeho výskyt je důležitý také proto, že se lišky stále častěji pohybují v těsné blízkosti lidských obydlí a domácích zvířat. Roztoči způsobující svrab u lišek mohou vyvolat přechodné kožní potíže také u člověka. U lidí se však nemusí jednat o stejný průběh ani dlouhodobé usídlení parazita jako u hostitele, kterému je původce přizpůsoben. Riziko přenosu na kočky, psy a další zvířata je třeba řešit s veterinářem. Zvláštní pozornost si zaslouží lišky, které jsou nápadně apatické, pohybují se nezvykle pomalu, mají rozsáhlá lysá místa nebo se bez zjevného strachu přibližují k lidem. Takové chování může mít více příčin a samo o sobě svrab nepotvrzuje. Nemocnou lišku bychom neměli chytat, krmit ani se ji pokoušet ošetřovat vlastními silami. Vhodné je kontaktovat příslušnou veterinární správu nebo místně příslušné odborníky. [foto 2] Myslivecká péče o zvěř se proto nemůže omezovat pouze na přikrmování a pozorování zvířat. Její součástí musí být také sledování zdravotního stavu populací a odpovědné řešení výskytu infekčních onemocnění. Vzteklina Vzteklina je jedním z nejnebezpečnějších virových onemocnění přenosných ze zvířat na člověka. Po nástupu klinických příznaků je téměř vždy smrtelná. Přenáší se zejména slinami nakaženého zvířete, typicky při pokousání. V České republice je však nutné uvádět fakta přesně. ČR je oficiálně zemí prostou vztekliny u suchozemských obratlovců od roku 2004. Poslední známé případy u lišek byly zaznamenány v roce 2002. Tento výsledek je zásluhou dlouhodobých opatření, především plošné orální vakcinace lišek. Znamená to snad, že můžeme na vzteklinu úplně zapomenout? Nikoliv. Vzteklina se stále vyskytuje v některých evropských zemích a riziko zavlečení do ČR nelze absolutně vyloučit. Právě proto má smysl zachovávat stavy lišek na optimálních číslech a nepodporovat přemnožení tohoto predátora. Vzteklina totiž nezná hranice států a čím více lišek - tím větší riziko opětovného zavlečení vztekliny do ČR. Vyšší počet zvířat by při zavlečení nákazy mohl představovat též větší problém pro její šíření. Pokud bychom jako myslivci přestali sledovat zdravotní stav volně žijících šelem a rezignovali na jejich odpovědný management, zbytečně bychom oslabovali jeden z nástrojů prevence. Proto v době přemnožení lišek se nejeví moudré nám brát jeden ze způsobů lovu, tedy norování. A ještě jedno praktické pravidlo ode mě. Pokud se volně žijící zvíře chová neobvykle, nesnažte se ho sami odchytit. Při pokousání nebo jiném rizikovém kontaktu je potřeba ránu ihned důkladně omýt vodou a mýdlem a neprodleně vyhledat lékařskou pomoc. Urbanizace lišek Stále častěji můžeme lišky pozorovat v městských parcích, na sídlištích, v zahradách nebo v okolí rodinných domů. Tento jev označujeme jako urbanizaci lišek. Městské prostředí jim nabízí několik výhod. Dostupné zbytky potravy, odpadky, komposty, úkryty pod zahradními stavbami, relativně klidná místa pro odchov mláďat a někdy dokonce krmení přímo lidmi. Některé lišky si postupně zvyknou na přítomnost lidí a ztrácejí přirozenou plachost. Zde je na místě se začít chovat odpovědně. Zvláštní pozornost si zaslouží především pískoviště a dětská hřiště, která je vhodné zabezpečit před vstupem zvířat, nezabezpečené popelnice, komposty a krmivo ponechané venku, zahrady, na kterých lišky pravidelně nacházejí potravu, domácí psi a kočky, kteří mohou přicházet do kontaktu s volně žijícími zvířaty. Ideálně kočky nepouštět na "toulky". Urbanizace navíc mění způsob, jakým lidé přicházejí do kontaktu s přírodou. Liška, která se dříve pohybovala především v lesích a na polích, se dnes může pohybovat i v prostoru, kde si hrají děti, pobíhají domácí zvířata a lidé pěstují ovoce a zeleninu. Proto považuji za důležité veřejnosti vysvětlovat nejen to, že liška je přirozenou součástí naší krajiny, ale také to, proč ji není vhodné lákat k lidským obydlím. [foto 3] Predační tlak na zajíce a bažanty Liška je oportunistický predátor. To znamená, že využívá potravu, která je v daném prostředí dostupná a kterou dokáže získat s přiměřeným úsilím. Vedle hlodavců může lovit také zajíce, bažanty, koroptve, mladé ptáky a další drobné živočichy. U drobné zvěře musíme vnímat širší souvislosti. Zajíc polní i bažant se potýkají s řadou problémů, které souvisejí s proměnou zemědělské krajiny, úbytkem vhodných úkrytů, intenzivním hospodařením, dopravou a dalšími predátory. Liška není jedinou příčinou jejich úbytku. Bylo by odborně nesprávné tvrdit, že za nízké stavy drobné zvěře odpovídá výhradně ona. Stejně nesprávné by však bylo její vliv automaticky ignorovat. Pokud se v určité honitbě vyskytuje vysoká početnost lišek a současně tam žije zranitelná populace zajíců nebo bažantů, je namístě posuzovat, jaký podíl na jejich ztrátách má právě predace. Nejzranitelnější bývají mláďata a jedinci, kteří se ještě nedokážou účinně bránit. Predační tlak může být významný zejména v období hnízdění a odchovu mláďat, kdy jsou na zemi dostupná vejce, kuřata a další snadná kořist. Zkušený myslivec proto nevnímá péči o drobnou zvěř pouze jako otázku přikrmování. Patří k ní také podpora vhodného prostředí, ochrana hnízdních možností, sledování stavů zvěře a přiměřená regulace predátorů podle konkrétní situace. Chceme-li podporovat zajíce, bažanty a koroptve, musíme řešit celý soubor příčin jejich úbytku. Regulace lišek může být jedním z opatření. Norování Právě v souvislosti s regulací lišek se vede spor o norování. Organizace Svoboda zvířat prosazuje zákaz této metody lovu a argumentuje především ochranou zvířat před utrpením. Kritici zákazu naopak upozorňují na význam norování při regulaci lišek a na potřebu zachovat možnosti účinného managementu jejich populací. Je důležité rozlišovat mezi skutečným průběhem lovu, jeho právními podmínkami, welfare použitých psů a lišek a dopady případného zákazu na další způsoby regulace. Norování je specifická metoda lovu, při které se využívá práce loveckého psa v noře. Jejím účelem je lišku z nory vypudit, aby ji bylo možné ulovit. Nejde o metodu, kdy je dle Svobody zvířat liška trhána psy na kusy. Ani o mlácení liščat lopatami. Norování má svá jasně daná pravidla. [foto 4] Před zásadní změnou pravidel je vhodné zkoumat, zda a kde norování přispívá k regulaci liščí populace. Jaké jsou alternativní metody, (zatím Svoboda zvířat žádné nesdělila) jaké by byly výsledky oněch metod a jaké by byly náklady a rizika. Stejně tak je nutné hodnotit welfare zvířat a možnosti kontroly dodržování pravidel. Potřebujeme porovnání účinnosti, bezpečnosti, utrpení zvířat, praktické proveditelnosti a ekologických důsledků. Ochrana zvířat a odpovědná péče o krajinu se nemají stavět proti sobě. Cílem by mělo být hledání řešení, které bere vážně obě stránky problému. Co by měla zahrnovat odpovědná péče o liščí populaci? Podle mého názoru nestačí vést spor pouze o to, zda je norování přijatelné. Je třeba se ptát, jaký stav chceme v krajině dlouhodobě udržovat a podle čeho poznáme, že zvolená opatření fungují. Odpovědný přístup by měl zahrnovat pravidelné sledování početnosti lišek, vyhodnocování výskytu parazitů a dalších onemocnění, podporu veterinárního dohledu, prevenci zavlékání vztekliny a ochranu druhů, jejichž populace jsou ohrožené. Součástí má být také ochrana přirozených stanovišť a omezení snadno dostupných zdrojů potravy v obcích. Regulace by měla vycházet z odborných poznatků, místních podmínek a platných právních předpisů. Pokud se ukáže, že některá metoda je neúčinná, neúměrně riziková nebo z hlediska welfare nepřijatelná, je namístě hledat lepší alternativu. Pokud se naopak navrhuje zákaz účinného nástroje, je vhodné doložit, jaké jiné opatření zajistí srovnatelný výsledek. Takový přístup není projevem nepřátelství vůči lišce. Je projevem odpovědnosti vůči celému ekosystému. Příroda není pohádka od Disneyho, kde myslivci jsou zlí a chtějí zabít "Bambiho". Lišku chránit neznamená přestat ji regulovat. Liška obecná má v přírodě své místo. Pomáhá regulovat hlodavce, je součástí potravních vztahů a zaslouží si, abychom ji poznávali bez zbytečných předsudků. Současně však může přenášet závažné parazity, trpět infekčními onemocněními, vyhledávat potravu v lidských sídlech a vyvíjet významný predační tlak na některé druhy drobné zvěře. Jako myslivkyně ze své praxe odmítám jednoduché dělení na hodná a zlá zvířata. V přírodě neexistují morální kategorie, které by samy o sobě určovaly, jak máme spravovat populace jednotlivých druhů. Existují ekologické vztahy, zdravotní rizika, právní pravidla a naše odpovědnost za rozhodnutí, která ovlivňují krajinu. EMOCE MOHOU OTEVŘÍT DŮLEŽITOU DISKUSI. SAMY O SOBĚ ALE NENAHRADÍ ODBORNÉ POSOUZENÍ. Opravdová ochrana přírody totiž nespočívá v tom, že budeme chránit pouze ta zvířata, která se nám líbí, či Svobodě zvířat vydělávají. Spočívá v tom, že budeme rozumět souvislostem, přijímat odpovědná rozhodnutí a průběžně vyhodnocovat jejich skutečné důsledky. A právě takovou myslivost, která stojí na znalostech, odpovědnosti a respektu k přírodě, považuji za důležitou. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 25. 10. 2026 18:45
    1
  • Myslivost a lov

    Vysazují myslivci zajíce a bažanty jen proto, aby je potom "vyvraždili“? Pravda o drobné zvěři

    Často se setkávám s komentáři od nemyslivců, které tvrdí, že myslivci chovají drobnou zvěř jen proto, aby ji pak sadisticky zabili. Pojďme se na to podívag blíže. Proč myslivci v řadě honiteb drobnou zvěř především chrání a podporují, proč se zajíc neloví všude a proč vypouštění bažantů automaticky neznamená, že je myslivci chtějí všechny vystřílet. "Takže vy ty zajíce a bažanty vypustíte do přírody jen proto, abyste je potom mohli zabít?“ Tuhle otázku může člověk slyšet poměrně často, zvlášť když se myslivost posuzuje pouze podle fotografií z honů nebo podle počtu ulovených kusů. Na první pohled se totiž zdá, že vypouštění zvěře a její následný lov nedávají smysl. Proč bychom měli pomáhat zvířatům, jejichž život pak sami ukončíme? Jenže takto jednoduché to není. A pokud chceme o myslivosti skutečně diskutovat, musíme se podívat na to, jaké jsou dnešní stavy drobné zvěře, co se děje v zemědělské krajině a jak se myslivecké hospodaření v posledních desetiletích změnilo. Jako myslivkyně považuji za důležité vysvětlovat jednu zásadní věc: vypouštění zvěře, péče o její populaci a její lov nejsou tři totožné činnosti. Mohou spolu souviset, ale každá má jiný účel a ne každá honitba má podmínky k tomu, aby si mohla dovolit drobnou zvěř lovit. Zajíc, králík a bažant nejsou nekonečný zdroj, ze kterého se dá stále brát. Ještě před několika desetiletími byla česká krajina pro drobnou zvěř v mnoha oblastech podstatně příznivější. Zajíci byli běžnou součástí polí a bažanti se pohybovali v remízcích, mezích a na okrajích zemědělských pozemků. Jejich výskyt byl v řadě míst takový, že lov drobné zvěře tvořil běžnou součást mysliveckého hospodaření. Dnešní situace je ale jiná. Změnila se struktura zemědělské krajiny, zvětšily se mnohé půdní bloky, ubylo některých mezí, remízků a dalších úkrytů. Intenzivní zemědělství, mechanizace, používání chemických přípravků, nedostatek vhodné potravy v některých obdobích roku, predace ( například osminásobně přemnožená liška obecná) i počasí ovlivňují přežívání a rozmnožování drobné zvěře. Nejde o jedinou příčinu, ale o souběh několika faktorů. Kočky domácí, které jejich majitelé nechávají toulat se a lovit k tomuto stavu též přispívají. Kočka je velmi efektivní lovec. Narozdíl od volně žijící zvěře, ale lovit nepotřebuje pro své přežití. Zajíc polní potřebuje nejen potravu, ale také prostředí, ve kterém může přežít období kladení mláďat a jejich odchovu. Bažant potřebuje vhodné krytové podmínky, místa k hnízdění a dostatek potravy pro kuřata, která jsou v raném věku závislá mimo jiné na drobných bezobratlých. Představme si honitbu, ve které zůstalo jen několik zajíců. Pokud bychom v ní začali pravidelně lovit bez ohledu na skutečný stav populace, nepodporovali bychom udržitelný chov. Naopak bychom riskovali další oslabení již tak malé populace či naprosté vymizení. A právě proto se v řadě honiteb zajíc neloví vůbec, případně se jeho lov výrazně omezuje. Myslivci se tam snaží především o to, aby zajíců neubývalo a aby se jejich stavy postupně zlepšovaly. To není žádný paradox. To je odpovědnost za zvěř, kterou máme ve svěřeném území. Proč tedy my myslivci zajíce a bažanty vypouštíme? Pojem vypouštění zvěře může označovat různé situace, a proto je potřeba rozlišovat jejich účel. Jedním z důvodů může být snaha o posílení populace nebo obnovení jejího výskytu v určité lokalitě. Takový krok ale sám o sobě nezaručuje úspěch. Pokud v krajině přetrvávají příčiny, kvůli kterým zvěř ubývala, pouhé vypuštění dalších jedinců problém nevyřeší. Představme si, že do krajiny vypustíme zajíce, ale nenabídneme mu vhodné prostředí, dostatek krytu a podmínky pro úspěšný odchov mláďat. Můžeme tím krátkodobě zvýšit počet přítomných jedinců, ale nemusíme tím vytvořit životaschopnou populaci. Smyslem podpory proto musí být především dlouhodobé zlepšení podmínek pro přežití daných jedinců. U bažanta obecného se vedle podpory populace setkáváme také s vypouštěním odchovaných jedinců pro účely lovu, zejména v bažantnicích a v některých dalších honitbách. V takovém případě je situace odlišná od snahy obnovit přirozeně se rozmnožující divokou populaci. Obě činnosti existují, ale není správné je zaměňovat. Ne každý vypuštěný bažant je důkazem obnovy divoké populace. Stejně tak ale neplatí, že každé vypouštění znamená bezmyšlenkovité vypuštění zvěře určené k okamžitému odstřelu. Důležitá je také právní stránka věci. Vypouštění zvěře do honitby podléhá zákonným podmínkám a v případech stanovených právními předpisy vyžaduje souhlas příslušného orgánu státní správy myslivosti. Nejde tedy o činnost, při které si může kdokoliv libovolně pořídit zvířata a vypustit je do volné přírody. Myslivci neloví drobnou zvěř všude. Právo zvěř lovit neznamená, že je rozumné ji lovit v každé honitbě a v každé situaci. V České republice se při hospodaření se zvěří vychází mimo jiné ze zjišťovaných stavů, podmínek konkrétní honitby, platných právních předpisů a odpovědnosti za zachování populace. Praktická rozhodnutí se proto mohou mezi jednotlivými honitbami výrazně lišit. Tam, kde je populace zajíce nízká a její další vývoj nejistý, může být nejrozumnějším řešením jeho nelovení. Jinde může být lov při odpovídajících podmínkách součástí hospodaření. Neexistuje tedy jeden univerzální přístup, který by byl správný pro celé území republiky. A to je to podstatné. Myslivecké hospodaření není soutěž v tom, kdo uloví nejvíce kusů. Smyslem není naplnit plán za každou cenu ani vystřílet vše, co se v honitbě pohybuje. Ostatně současná statistika ukazuje, jak zásadně se situace zajíce změnila. Podle Českého statistického úřadu bylo v mysliveckém roce 2025/2026 v České republice vykázáno 25 924 ulovených zajíců. Šlo o historicky nejnižší zaznamenaný odstřel. Pro srovnání, v období 1950–1978 se roční odstřely pohybovaly ve vyšších stovkách tisíc a v některých letech dosahovaly až jednoho milionu kusů. Tato čísla sama o sobě nevypovídají o přesném počtu zajíců v krajině ani o tom, kolik honiteb je loví či neloví. Velmi dobře však ukazují, jak velký rozdíl existuje mezi někdejšími možnostmi lovu a dnešní situací. Už samotná statistika tedy vyvrací představu, že zajíc je v současnosti všude běžnou a nevyčerpatelnou lovnou zvěří. A jak to máme u bažanta ? U bažanta obecného je potřeba být ještě přesnější, protože jeho vykazované úlovky mohou zahrnovat různé situace. Bažant se loví v honitbách, kde to podmínky a způsob hospodaření umožňují, a významnou roli mají také bažantnice. Zde se může pracovat s odchovanými a vypouštěnými jedinci určenými pro lov. To ovšem nelze automaticky ztotožňovat s hospodařením s přirozeně se rozmnožující populací. Jestliže myslivci podporují divokou populaci bažanta v krajině, je podstatné, zda mají ptáci vhodné podmínky k hnízdění, zda přežívají kuřata a zda se populace dlouhodobě udržuje. Pokud takové podmínky chybějí, samotné vypouštění nemusí přinést trvalý výsledek. ( stejně jako u zajíce) Ani u bažanta tedy neplatí jednoduché pravidlo, že se vypustí určitý počet kusů a všechny se následně uloví. Záleží na účelu vypouštění, konkrétním režimu honitby a skutečných podmínkách. Podle ČSÚ bylo v mysliveckém roce 2025/2026 vykázáno 389 339 ulovených bažantů. Tento údaj je třeba číst v kontextu různých forem hospodaření s bažantí zvěří. Nelze z něj vyvozovat, že jde výhradně o přirozeně odchované volně žijící jedince. Stejně tak z něj nelze určit, kolik bažantů bylo vypuštěno nebo kolik honiteb bažanty nelovilo. Právě proto je zavádějící vytrhnout samotné číslo z kontextu a použít ho jako důkaz, že myslivci bez rozdílu vypouštějí divokou zvěř jen proto, aby ji následně zlikvidovali. Existuje varianta kdy myslivci zvěř podporují, ale vůbec ji neloví? Taková situace není nijak nelogická. Naopak může být velmi dobře odůvodněná. Myslivecká péče o drobnou zvěř zahrnuje i činnosti, které nejsou na první pohled vidět. Může jít o zlepšování krytových podmínek, podporu vhodných krajinných prvků, péči o klidová místa, monitoring stavů, spolupráci se zemědělci nebo další opatření odpovídající konkrétní lokalitě. Myslivci mohou věnovat čas, peníze a práci podpoře populace, aniž by z toho měli jakýkoliv bezprostřední lovecký výsledek. A pokud je stav zvěře neuspokojivý, může být správným rozhodnutím dát jí prostor k obnově. Samozřejmě ne každá honitba hospodaří stejně a nelze tvrdit, že všichni myslivci vždy postupují ideálně. Jako v každé lidské činnosti se i zde mohou lišit přístupy a kvalita práce. Odborné hodnocení by však mělo vycházet z konkrétních postupů a výsledků, nikoliv z automatického předpokladu, že každý, kdo podporuje zvěř, ji chce následně vyhubit. Taková tvrzení jsou velmi odtržená od reálného základu. A není tedy lov drobné zvěře v rozporu s její ochranou? Ne nutně. Rozhodující je, jakým způsobem se s populací hospodaří. Udržitelný lov musí respektovat biologii daného druhu, stav populace, místní podmínky a právní pravidla. Pokud populace nedokáže snášet další odběr, lov se omezuje nebo se od něj upouští. Pokud jsou podmínky příznivé a lov je odborně i právně odůvodněný, může být součástí hospodaření. Odpovědná myslivost vyžaduje také úsudek, znalost honitby a ochotu dát přednost dlouhodobému stavu zvěře před okamžitým úlovkem. Stejně tak nelze zaměňovat vypouštění bažantů určených k lovu s opatřeními, jejichž cílem je obnovit přirozeně se rozmnožující populaci. Pokud chceme o myslivosti vést věcnou debatu, musíme rozlišovat mezi těmito přístupy. Myslivost není jen o tom, co se uloví a o lovu. Když se řekne myslivec, mnoho lidí si představí pušku a ulovenou zvěř. Jenže takový obrázek zachycuje pouze jednu část myslivecké činnosti. Za dlouhodobě udržitelným hospodařením stojí také sledování stavů, znalost místních podmínek, práce pro zvěř a rozhodování, kdy lovit a kdy naopak nelovit. U drobné zvěře, jako jsou zajíci a bažanti, je tento rozdíl zvlášť důležitý, protože její populace jsou v řadě oblastí pod tlakem změn krajiny a dalších faktorů. Ne, vysazování zajíců a bažantů nelze paušálně označit za nesmyslnou přípravu na jejich "vyvraždění“. U některých chovů bažantů je lov skutečně součástí záměru. Jinde je cílem podpora nebo obnova populace. A v mnoha honitbách je nejdůležitější především vytvořit podmínky, aby drobná zvěř vůbec měla šanci dlouhodobě přežívat. Odpovědná myslivost totiž nespočívá v tom, že myslivec musí všechno, co může ulovit, také uloví. Spočívá i v tom, že dokáže poznat okamžik, kdy je správné zbraň odložit a dát zvěři prostor. A právě to je skutečnost, kterou bychom jako myslivci měli veřejnosti vysvětlovat mnohem častěji. Veřejnost by se naopak měla snažit akceptovat fakta, nikoli jen emoce. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 23. 10. 2026 12:11
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Prepper a protesty?

    Zdar zbojníci, určitě většina z vás zaznamenala, co se děje ve světě v návaznosti na probíhající protesty. Jo, a ještě než mi dezoláti začnou knučet v komentářích, že za to můžou migranti, ono nejsou protesty jen ve Francii. V Albánii je to teď taky ostrý a imigrantů a doktorů z dovozu je tam minimum, takže kecy, že za to může migrační krize, jsou mimo. To, že některé opice jenom využívají situaci, je věc druhá. Ale lidi jsou globálně čím dál tím míň spokojení a je fajn, že to dávají najevo. Ještě abych vyvrátil domněnku, že schvaluju devastaci městského majetku, památek atd. Tak to taky ne. Holt někteří lidi se v návalu agrese a koktejlu dalších emocí mají problém krotit. A tím se konečně dostávám k jádru věci, o které chci mluvit: Měli by se preppers účastnit těchto protestů? Za mě ve většině případů ne. A hned taky řeknu proč. Základní vlastností preppera je dobrý pud sebezáchovy a intuice, která mu napoví, kdy je lepší zůstat sedět doma na prdeli. Co reálně dokážeš získat tím, když půjdeš protestovat? Spršku z vodního děla? Pepřákem přímo do papule? Ne že bych byl přizdisráč, ale myslím, že obětavých beránků je na protestech dostatek a nám zbývá jen celé dění sledovat a užívat si ho z povzdálí. Celý náš život se konstantně točí okolo protestů a nedůvěry v to, že systém vydrží věčně. A pokud i vydrží, věříme, že je prohnilý, a děláme vše pro to, abychom byli co nejvíce soběstační. Více méně vedeme tichý protest celý svůj život.Většina z nás jsou v návaznosti na to držitelé zbrojního oprávnění. Fakt chcete, aby se stalo něco, kvůli čemu byste skončili ve vazbě a byli pak nálepkováni systémem jako nespolehliví? Já si myslím, že ne. Jediné, co bych v rámci nějakých protestů dělal já, je ochrana vlastního majetku, pokud by hrozilo, že by mohl během protestů přijít k újmě. Za mě je prepping hlavně o tom, abychom dokázali ochránit sebe a svoje blízké, a to i v situaci, kdy se svět kolem nás začne sypat. Nemusíme být u každého průseru osobně, abychom na něj byli připravení. Někdy je totiž největší známkou zdravého rozumu právě to, že člověk ví, kdy se do něčeho nesrat.

    Omni redaktor· 22. 10. 2026 13:39
    2
  • Survival, bushcraft a prepping

    MY SME PREPPERS!

    *Alebo čo sa stane, keď si niekto pomýli našu slušnosť so slabosťou.* Zdar zbojníci! Dneska to bude trochu jiné. Žádné recenze nožů, žádné rozebírání batohů ani debaty o tom, jestli je lepší Mora, nebo nůž za patnáct tisíc, kterým by jeho majitel v případě průseru tak maximálně otevřel konzervu. Dneska si povíme něco o tom, kdo kurva jsme. My, co se připravujeme. My, co nechceme být za každou cenu závislí na tom, že někdo jiný všechno zařídí. My, co se odmítáme smířit s představou, že když se svět posere, nezbývá nám než sedět na prdeli a čekat, až nás někdo přijde zachránit. Protože víte co? Svět nám odjakživa nabízí dvě možnosti. Buď budeš poslouchat, držet hubu a krok, nebo začneš přemýšlet, rozhodovat sám za sebe a přebírat odpovědnost za vlastní život. Ta první možnost je pohodlnější. Nemusíš nic řešit, nemusíš nic umět a nemusíš za nic nést odpovědnost. Stačí nakoupit v supermarketu, zaplatit účty a věřit, že ti nahoře vědí, co dělají. A když nevědí? Tak to přece není tvoje starost. To je nádherný životní plán, kurva. V díle *Mor ho!* od Sama Chalupky přichází skupina slovanských junáků za římským císařem. Nepřicházejí jako žebráci, se sklopenou hlavou a nataženou rukou. Přinášejí chléb a sůl, pozdrav a nabídku míru. Nechtějí cizí zemi, nechtějí nikomu vládnout. Chtějí si žít po svém na vlastním území. Jenže proti nim stojí někdo, kdo si spletl moc s právem. Císař jim dává najevo, že jeho vůle je zákon, jejich země bude patřit někomu jinému a kdo se vzepře, ten si za svůj osud může sám. Neříkám, že dnešní svět je starověký Řím a každý úředník je císař v naleštěné zbroji. To bychom se už trochu zbláznili. Ale ten princip? Ten známe všichni. Někdo rozhodne za tebe, protože si myslí, že ví všechno nejlépe. Někdo ti vysvětlí, že tvoje obavy jsou nesmysl, tvoje otázky nevhodné a tvoje snaha postarat se sám o sebe zbytečná. Systém se přece postará! A pokud ne? Tak se omluvíme za vzniklé komplikace. Protože až se něco posere, bude úplně jedno, kdo měl pravdu v internetové debatě. Důležité bude, kdo dokáže zachovat chladnou hlavu, pomoct ostatním a udělat to, co je potřeba. Když se řekne prepper, spousta lidí si představí chlapa v maskáčích, který má v garáži arzenál, v obýváku mapu světa s červenými špendlíky a v hlavě nejméně sedm scénářů, jak se zítra zhroutí civilizace. A jasně, takoví lidé existují. Stejně jako existují chlapi, kteří si koupí nůž za cenu ojetého auta a potom se bojí s ním uříznout větev, aby si náhodou nepoškrábali povrchovou úpravu. Ale to není podstata. Podstata je mnohem prostší. Je to člověk, který nechce, aby jeho rodina hladověla jen proto, že dva dny nejde elektřina. Je to ženská, která ví, kde má lékárničku a co dělat, když se něco stane. Je to děda, který sice nemá drahou výbavu, ale dokáže opravit plot, naštípat dřevo a vypěstovat brambory. Je to soused, který místo focení hořícího domu zavolá hasiče a pomůže lidem dostat se ven. **Prepper není člověk, který se připravuje na to, aby přežil všechny ostatní. Je to člověk, který se připravuje na to, aby nemusel při prvním průseru obětovat všechno, na čem mu záleží.** Nejde o to být největší drsňák v lese, mít nejdražší batoh nebo nejdelší seznam vybavení. Jde o to mít hlavu na krku, protože bez ní je ti všechno ostatní tak nějak na hovno. V *Mor ho!* nepřichází zlom ve chvíli, kdy slovanská družina vytáhne zbraně. Přichází ve chvíli, kdy pochopí, že nabídka míru byla odmítnuta a že proti nim stojí někdo, kdo jim svobodu nehodlá ponechat. Do té doby mluví, vysvětlují a nabízejí pokoj. Když ale zjistí, že jejich svoboda nemá pro císaře žádnou cenu, odmítnou se podřídit. A právě v tom je síla té básně. Ne v samotném násilí, ale v odmítnutí přijmout roli bezmocné oběti jen proto, že si někdo jiný myslí, že má dost velkou moc, aby tě mohl přinutit. Ti chlapi nepotřebovali nejdřív vyhrát, aby si zachovali svou důstojnost. Věděli, co hájí. A to je něco, co bychom si měli občas připomenout. Svoboda totiž není jenom slovo, které si dáš na nášivku. Svoboda je taky odpovědnost. Za vlastní rozhodnutí, za svoje děti, za lidi, které máš rád, a za to, co uděláš, když se něco posere. **Připravenost bez charakteru je jenom hromada vybavení. A svoboda bez ochoty nést odpovědnost je jenom hezká fráze.** Můžeš mít sklep plný konzerv, ale jestli při prvním problému zavřeš dveře před člověkem, kterému jsi ještě včera říkal přítel, možná by ses měl zamyslet, na co ses vlastně připravoval. Můžeš mít nejlepší nůž na světě, ale jestli ho potřebuješ k tomu, abys ostatním dokazoval vlastní důležitost, problém nebude v tom noži. A můžeš mít plnou hubu řečí o nezávislosti, ale jestli nedokážeš připustit, že někdy potřebuješ pomoc ostatních, nejsi nezávislý. Jsi jenom osamělý člověk s přehnaným sebevědomím. Já nechci být pánem nad ostatními, ale taky nechci být otrokem vlastní bezmoci. Nechci svět, kde se každý stará jenom o svou vlastní prdel, kde je soused automaticky nepřítel a kde se z každé krizové situace stává soutěž o to, kdo bude poslední stát na hromadě trosek. Chci být připravený na to, že svět může být zlý, aniž bych se sám musel stát zlým člověkem. Chci mít prostředky, abych ochránil svou rodinu, a zároveň dost rozumu na to, abych věděl, kdy je potřeba spolupracovat. Chci umět věci, které mi nikdo nevezme jen proto, že se někde rozbije kabel, zavře obchod nebo přestane fungovat systém, na který jsme si všichni zvykli. A hlavně chci, aby moje děti jednou věděly, že jejich táta nebyl člověk, který se celý život jenom bál toho, co přijde. Byl to člověk, který se snažil být připravený. To je pro mě prepping. Ne strach, ne póza, ne nekonečné nakupování. Připravenost, svoboda, odpovědnost a schopnost nezlomit se jen proto, že někdo jiný čeká, že se zlomíš. Představte si obyčejný den. Ráno vstaneš, uděláš si kafe, vypravíš děti do školy a jdeš do práce. Někdo nadává na počasí, někdo na ceny, někdo na vládu a někdo na to, že mu zase zdražili oblíbenou značku granulí. Prostě normální den. A pak se něco stane. Nejdřív nejde proud, potom nefungují platby, zprávy jsou plné protichůdných informací a v obchodech začínají mizet základní věci. Najednou nikoho nezajímá, jaký máš telefon ani kolik máš sledujících. Zajímá je, jestli máš vodu, jestli dokážeš udržet teplo, jestli víš, co dělat, a jestli dokážeš zachovat klid, když ostatní začínají panikařit. Možná se za tebou zastaví soused a bude potřebovat pomoc. Možná ji budeš potřebovat ty. A v tu chvíli se ukáže, jestli jsme jenom banda lidí, kteří si na internetu hrají na přeživší, nebo jestli jsme se za ty roky skutečně něco naučili. Já osobně nechci žít ve světě, kde se každý stará jenom o svou vlastní prdel. Chci mít možnost postarat se o své blízké a zároveň nebýt takový čurák, abych v nouzi automaticky otočil záda všem ostatním. Protože největší síla není v tom, kolik toho máme, ale v tom, co dokážeme udělat s tím, co máme. Samo Chalupka ve své básni nechává slovanské junáky dojít až na konec jejich cesty. Vítězství nad přesilou jim nezaručuje. Jejich smrt není pohádková odměna za statečnost. Je to tragédie, která dává jejich rozhodnutí skutečnou váhu. A právě proto ta báseň funguje i dnes. Připomíná nám, že ne všechno, co je správné, je zároveň snadné, a že člověk, který ví, za čím stojí, se nemusí automaticky sklonit před tím, kdo má větší moc. Já si z toho beru jednu věc. Nemusíme čekat, až nám někdo dovolí být připravení. Nemusíme čekat, až nám někdo řekne, že máme začít přemýšlet, učit se a starat se o vlastní rodiny. Můžeme začít hned. Dneska, tady, s tím, co máme. Nemusíme být všichni hrdinové, bojovníci ani stát na barikádě a řvát hesla do větru. Někdy stačí být člověkem, který se postará o své blízké, neuteče od odpovědnosti a dokáže podat ruku, když je to správné. A někdy to chce větší odvahu než vytáhnout nůž a hrát si na drsňáka. **TAK KDO TEDY JSME? JSME PREPPERS!** Jsme lidi, kteří vědí, že civilizace není samozřejmost, že plný regál není přírodní zákon a že voda z kohoutku není žádná magická schopnost planety. Jsme lidi, kteří se učí, zkoušejí, chybují a občas koupí nějakou naprostou píčovinu, protože ani prepper není imunní vůči marketingu a vlastní blbosti. Jsme lidi, kteří vědí, že žádný batoh, nůž, filtr ani střelná zbraň za nás nevyřeší všechno. A jsme lidi, kteří by si měli uvědomovat, že největší síla není v tom, kolik toho máme, ale v tom, co dokážeme udělat s tím, co máme. Nechceme vidět svět hořet. Ale až jednou začne hořet, nechceme jenom bezmocně stát a čekat, kdo nás zachrání. Chceme vědět, co dělat. Chceme mít možnost volby. A chceme si zachovat vlastní tvář, i když to kolem nás přestane být pohodlné. Tak se držte, zbojníci. Učte se, připravujte se, pomáhejte si. Nevěřte každé kravině, kterou vám někdo naservíruje, ale nezaměňujte zdravou nedůvěru za paranoiu. A hlavně nezapomínejte, že největší průser není vždycky to, co se stane venku. Někdy je to to, co se stane s člověkem uvnitř, když mu někdo vezme všechno, čemu věřil. **Já nechci být pánem nad ostatními. Ale taky nechci být otrokem vlastní bezmoci. A jestli tohle znamená, že jsem prepper, tak kurva jo!** Zdar zbojníci!

    Omni redaktor· 19. 10. 2026 19:10
    0
  • Outdoor, camping a EDC

    Kšandy: Praktická klasika, která přežila svou dobu.

    Zdarec zbojníci, dnes je to přesně rok, co jsem si objednal jednu úžasnou věc, která se dnes už na normálních lidech skoro nevidí. Po roku skoro každodenního používání (kromě léta, protože bych v tom vypadal fakt jak píčus) jsem se rozhodl napsat článek o věci, která je už dnes strašný sleeper item, ať už v oblasti preppingu, nebo mezi střelci, outdoor týpkama atd. Jsou to kšandy. Já vím... Když se řekne kšandy, většina z nás si představí typického Pepu boomera někde v hospodě, šedé tričko s flekem od včerejšího oběda a červené kšandy. Vím, vypadá to extrémně na píču. 😂 To, že je to ale doslova BIS item pro lidi, co s sebou tahají nějaké to kilo navíc, ať už je to v podobě pistole, multitoolu, nože, teleskopu nebo čehokoliv, co máme tendence tahat po kapsách navíc, je věc, o které se moc nemluví. Pro ty, kteří neznají terminologii z World of Warcraft: BIS znamená „Best in Slot“, tedy nejlepší možná věc do daného slotu výbavy. V našem případě prostě něco, co ti za málo peněz udělá obrovskou službu. Ještě než do komentářů začnete posílat fotky svých taktických opasků, na kterých svoje vybavení nosíte, já vím, já opasek taky nosím. Bez něj by mi pouzdro na pistoli nedrželo na kalhotách. Jde o to, že když mám všechno po kapsách v kalhotách + na opasku, veškerá váha se u kalhotami přibližuje ke třem kilům, když počítám i mobil, peněženku, klíče atd. S kšandami většinu téhle váhy přesuneš z pásu na ramena. A to je kurva rozdíl, který jde hodně znát. Vím, že většina bude pořád přemýšlet: „Tvl... Ale vždyť v tom budu vypadat jak blbec!“ A ano, ale v tomto období stejně nosíme ještě mikiny, takže to stejně není vidět, a pocit, že ti už konečně nepadají kalhoty, je k nezaplacení. On ten Pepa z hospody má kromě politických debat a dalších věcí alespoň v něčem pravdu, a to v tom, že je to kurva pohodlný. 😁

    Omni redaktor· 16. 10. 2026 19:35
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Prepperství, nebo budování vlastního kultu osobnosti?

    Poslední dobou sleduju příspěvky jednoho člověka, který se rád prezentuje jako zkušený prepper s patnáctiletou praxí. Píše o zásobách, technologiích, budování komunit, spolupráci a přípravě na zlé časy. Na první pohled samé rozumné věci. Jenže když jsem se do jeho příspěvků začetl trochu víc, začalo mi na tom něco nesedět. Nechci nikomu počítat konzervy ve sklepě, závidět generátor, soláry ani stodolu plnou dřeva. Každý máme jiné možnosti, jiné zkušenosti a jiný rozpočet. Pokud má někdo peníze a rozhodne se je investovat do přípravy, jeho věc. Naopak mu to přeju. Jenže mezi tím, že se člověk připravuje na průser, a tím, že se začne stavět do role autority, která bude ostatním vysvětlovat, kdo je dobrý prepper a kdo jen gaučový expert, je kurva velký rozdíl. A právě o tom chci mluvit. Dobrý člověk, stratég, gaučák a agresor V jednom ze svých příspěvků autor představuje vlastní kategorizaci prepperů. Máme tu běžné preppery, které nazývá dobrými lidmi, stratégy, hardcore preppers, agresory a samozřejmě jeho oblíbené gaučáky a experty. Sám přitom otevřeně píše, že chce některé skupiny zesměšňovat a jiné ostrakizovat. To mě docela pobavilo. Na jedné straně totiž čteme o tom, jak je spolupráce základem přežití společnosti, jak potřebujeme budovat komunity a jak se musíme připravovat na dobu, kdy si budeme navzájem pomáhat. Na druhé straně tu máme člověka, který si vytvořil vlastní škatulky a podle nich hodlá posuzovat ostatní. Samozřejmě, že mezi preppery existují lidé, kteří toho moc neumí, ale mají plnou hubu řečí. Stejně tak existují lidé, kteří se připravují na úkor ostatních a v případné krizi by chtěli sklízet plody cizí práce. To není žádná novinka. Jenže nesouhlas s nějakým názorem z tebe automaticky nedělá gaučáka. Kritika z tebe nedělá destruktivní živel a jiný pohled na svět z tebe nedělá špatného člověka. Pokud chci budovat komunitu, musím počítat s tím, že v ní budou lidé s různými názory, zkušenostmi a schopnostmi. Jinak nebuduju komunitu, ale skupinu lidí, kteří se musí vejít do mých představ. A to je sakra rozdíl. Patnáct let praxe. A co z toho? Autor se prezentuje jako člověk s patnáctiletou praxí. Dobře. Jenže samotný počet let mi neříká vůbec nic, pokud nevím, co člověk za tu dobu skutečně dělal a co se naučil. Když projdu jeho příspěvky, najdu spoustu informací o skladování potravin, nákupu zásob, hospodaření, technologiích a vybavení domácnosti. Některé jsou zajímavé, jiné představují osobní zkušenosti, ke kterým se může dopracovat spousta dalších lidí. A to je v pořádku. Od toho přece zkušenosti sdílíme. Ale pokud má jeho patnáctiletá praxe spočívat především v tom, co nám předvádí v těchto příspěvcích, pak se ptám, čím se vlastně tak zásadně odlišuje od ostatních. Protože jestli je měřítkem preperství nakoupit zásoby, mít nářadí, připravit si zdroj energie a přemýšlet dopředu, tak tu máme spoustu lidí, kteří to zvládají také. Někteří s mnohem menším rozpočtem, někteří v paneláku a někteří bez možnosti objednat si několik tun materiálu a nechat si je přivézt až ke dveřím. Peníze dokážou přípravu výrazně usnadnit. Samy o sobě ale z člověka nedělají zkušenějšího prepera, schopnějšího člověka ani větší autoritu. A právě tady bych byl opatrný s tím, když někdo začne vystupovat, jako by jeho způsob přípravy představoval nějaký vyšší stupeň preperství. Mít prostředky a umět je využít je jedna věc. Měřit podle toho schopnosti ostatních je věc druhá. Komunita má i jiné osobnosti než jednoho stratéga A teď se dostávám k něčemu, co mi na celé věci přijde snad ještě zajímavější. V naší komunitě jsou lidé, jejichž přínos pro ostatní považuju za mnohonásobně větší, než jaký dokáže vyvolat sebevíc sebevědomý příspěvek na sociálních sítích. Lidé, kteří mají skutečné zkušenosti, předávají ostatním znalosti, pomáhají, něco budují a posouvají komunitu kupředu. A za celou dobu, co je sleduju, jsem od nich nečetl nic, co by na mě působilo tak egotripicky jako některé příspěvky našeho staromilce. Nepotřebují ostatním vysvětlovat, do jaké kategorie patří. Nemusejí sami sebe stavět do role stratégů a rozhodovat, kdo je dostatečně dobrý, aby se s nimi mohl bavit. Prostě něco dělají. A jejich práce mluví za ně. Jednu věc ale autorovi uznat musím. Dokázal si kolem sebe vytvořit okruh lidí, kteří mu důvěřují a jsou ochotní se zapojit do jeho projektu. To se mu povedlo a nemá smysl mu to upírat. Ale získat si respekt lidí a následně se stavět na úroveň těch, kteří mají za sebou skutečně významnou práci pro komunitu, jsou dvě naprosto odlišné věci. A když někdo začne sám sebe prezentovat jako stratéga, který buduje síť dobrých lidí a zachraňuje společnost, zatímco ostatní rozděluje do kategorií, nemůžu si pomoct, ale celé mi to připadá poněkud úsměvné. Možná je to jen můj dojem. Ale přesně takový dojem ve mně ty příspěvky vyvolávají. A kdo jsem vlastně já, abych tohle všechno psal? Abychom si rozuměli, já se rozhodně nepovažuju za žádného velkého stratéga ani odborníka, který má patent na rozum. Jsem obyčejný kluk, kterého od malička posedl survival, chladné a střelné zbraně, pasti, partyzánská válka a všechno, co se točí kolem schopnosti poradit si v situaci, kdy běžné věci přestanou fungovat. Je to můj dlouhodobý zájem. Učím se, čtu, zkouším, zajímám se o nové věci a snažím se své znalosti posouvat dál. A víš co? V životě bych si nedovolil automaticky se stavět na stejnou úroveň jako lidé, kteří mají v některých oblastech mnohem větší znalosti a zkušenosti než já. Můžu mít svůj názor. Můžu s někým nesouhlasit. Můžu napsat kritický článek. Ale to ze mě ještě nedělá autoritu, která bude ostatním rozdávat nálepky a rozhodovat, kdo je dobrý prepper a kdo jen gaučový expert. Já vím, co mě baví, co se chci naučit a kde mám svoje limity. A myslím si, že právě schopnost přiznat si vlastní limity je jedna z věcí, kterou bychom se měli učit všichni. Jediná oblast, ve které si kurva věřím, je čtení lidí. Jako člověk, který si v životě prošel traumatickými zkušenostmi, jsem se naučil věnovat velkou pozornost tomu, jak se lidé chovají, jak komunikují a jaký je rozdíl mezi tím, co říkají, a tím, jak působí jejich jednání. Neznamená to, že mám vždycky pravdu. Nejsem detektor lži a neumím člověku nahlédnout do hlavy. Ale když mi na někom něco nesedí, většinou tomu věnuju pozornost. A u tohoto člověka mi něco smrdí. Neříkám, že tím automaticky dokazuju nějaké nekalé úmysly. Říkám, že na mě jeho vystupování působí způsobem, který ve mně vyvolává nedůvěru. A když už někdo sám veřejně píše o tom, jak důkladně prověřuje ostatní, myslím, že je naprosto legitimní podívat se kriticky i na něj. Kdo prověřuje koho? Autor ve svých příspěvcích popisuje, jak si prohlíží digitální stopy zájemců o vstup do své komunity, sleduje jejich reakce, přátele a shání na ně reference. Zdůvodňuje to tím, že chce minimalizovat riziko a mít jistotu, koho si pouští k tělu. Rozumím tomu. Pokud někdo buduje uzavřenou skupinu lidí, kteří si mají v případě krize důvěřovat, je pochopitelné, že nechce dovnitř pustit každého. Jenže pokud se někdo rozhodne prověřovat ostatní, musí počítat s tím, že se lidé začnou podobně dívat i na něj. A přesně to se stalo. Z čisté zvědavosti, ale i na základě pochybností, které ve mně jeho příspěvky vyvolaly, jsem se začal o jeho veřejné působení zajímat podrobněji. A nebyl jsem sám. Podíval jsem se na jeho veřejně dostupné příspěvky, způsob komunikace a na to, jak prezentuje sebe i ostatní. Mluvil jsem také s dalšími lidmi, kteří k jeho působení mají výhrady. A panečku, člověk se někdy dozví zajímavé věci. To samozřejmě neznamená, že každá kritika, kterou o někom uslyšíš, je automaticky pravdivá. Ani to, že když se sejde více lidí, kteří někoho nemají rádi, musí být jejich hodnocení správné. Proto je potřeba oddělovat ověřitelné skutečnosti od osobních dojmů, zkušeností a interpretací. Ale stejně tak by bylo naivní předpokládat, že člověk, který sám sebe prezentuje jako autoritu, je automaticky nad jakoukoli pochybností. Pokud chce někdo prověřovat ostatní, musí se smířit s tím, že ostatní budou prověřovat i jeho veřejná tvrzení. A jestli má jeho projekt stát na důvěře, měl by počítat s tím, že důvěru nelze vynutit ani si ji přisvojit vlastním prohlášením. Musí se budovat. Švestkobraní, které mi vlastně otevřelo oči Teď si možná někdo řekne, že jsem jen zhrzený, protože mě dotyčný nepozval na své Švestkobraní. A víš co? Klidně si to mysli. Je to jednoduché vysvětlení, které se přímo nabízí. Kritizuju člověka, který mě nepozval na svou soukromou akci, takže jsem uražený a potřebuju si vyřídit účty. Jenže s odstupem času jsem za to vlastně rád. Ne proto, že bych měl něco proti lidem, kteří tam byli. Ani proto, že by někdo měl povinnost mě zvát na své soukromé setkání. Neměl. Ale právě tahle situace mě přiměla podívat se na celé jeho působení trochu jinak. Místo abych řešil, proč jsem nebyl pozvaný, začal jsem přemýšlet o tom, jakým způsobem se prezentuje, jak mluví o ostatních a co vlastně znamená jeho představa komunity. A čím víc jsem toho četl, tím méně mi to celé dávalo smysl. Možná jsem některé věci dříve přehlížel. Možná jsem jim nepřikládal takovou váhu. Každopádně právě s odstupem času jsem začal vidět rozpory, které mi předtím unikaly. A tak jsem udělal přesně to, co podle svých slov dělá i on. Začal jsem se dívat na veřejné informace a digitální stopy člověka, který mě zajímal. Ironie, co? Člověk se někdy musí dostat mimo vlastní okruh, aby si dokázal udělat lepší obrázek o tom, co se v něm vlastně děje. A jestli mě nepozvání na Švestkobraní přivedlo k tomu, abych se na celou věc podíval kritičtěji, pak to pro mě nakonec mělo svůj přínos. Prepperství není soutěž o největší ego Na závěr bych chtěl říct jednu věc. Nemám nic proti lidem, kteří píšou knihy, prodávají vlastní produkty, budují komunity nebo se snaží předávat zkušenosti ostatním. Pokud za jejich prací něco stojí, zaslouží si uznání. Nemám ani nic proti lidem, kteří mají více peněz, lepší vybavení nebo větší zásoby než já. Vadí mi ale, když se z toho začne stávat měřítko toho, kdo má právo ostatní poučovat, hodnotit a rozdělovat. Vadí mi, když někdo hlásá spolupráci, ale zároveň otevřeně mluví o zesměšňování a ostrakizaci určitých skupin lidí. Vadí mi, když se někdo staví do role stratéga a budovatele komunity, zatímco si sám přisvojuje právo určovat, kdo je dostatečně dobrý, aby do ní patřil. A vadí mi, když se vlastní zkušenosti začnou prezentovat způsobem, který vytváří dojem, že ostatní jsou proti nim jen nezkušení gaučáci. Protože prepperství není titul. Není to počet tun dřeva, tisíce konzerv ve sklepě, drahý generátor ani počet lidí, kteří tě obdivují. Je to soubor schopností, zkušeností, znalostí a rozhodnutí, které člověku pomáhají zvládat problémy. A taky schopnost spolupracovat s ostatními, i když nejsou úplně stejní jako my. Já jsem pořád jen obyčejný kluk, který se chce učit nové věci, posouvat svoje schopnosti a jednou být co nejlépe připravený na situace, které mohou přijít. Nepotřebuju si kvůli tomu říkat stratég. Nepotřebuju rozdělovat lidi na dobré a špatné preppery. A nepotřebuju, aby mi někdo přiznal titul odborníka. Stačí mi, když budu vědět, co umím, co neumím a na koho se můžu spolehnout. Protože až jednou opravdu půjde do tuhého, bude úplně jedno, kdo se na internetu prohlásil za stratéga. Rozhodovat bude to, co skutečně umíme, jak se zachováme a jestli dokážeme táhnout za jeden provaz. A já si raději budu stát vedle lidí, kteří nepotřebují ostatním neustále vysvětlovat svou důležitost. Protože ti největší machři, které jsem v životě potkal, většinou neměli potřebu všem kolem sebe vysvětlovat, jak velcí machři vlastně jsou.

    Omni redaktor· 14. 10. 2026 16:19
    5
  • Myslivost a lov

    Proč myslivci loví?

    Proč myslivci loví? Protože příroda není pohádka a péče o zvěř nekončí u krmelce Můj pohled myslivkyně na lov, únosné stavy zvěře, odpovědnost člověka a předsudky, které se kolem myslivosti stále opakují. "Myslivci se vyžívají v zabíjení.“ "Chtějí toho zabít co nejvíc.“ "Jsou to vrazi a psychopati.“ A když se myslivec vyfotí s ulovenou zvěří, dozví se, že se chlubí mrtvolou. Podobné komentáře čtu pravidelně. Často mám pocit, že někteří lidé hodnotí celou myslivost podle jediného okamžiku a to výstřelu nebo fotografie, aniž by tušili, co mu předchází a jaká odpovědnost za ním stojí. Jsem myslivkyně ale netvrdím, že každý myslivec je automaticky vzorem etiky. I mezi námi se najdou lidé, jejichž jednání zaslouží kritiku. Odmítám ale představu, že samotný lov z člověka dělá bezcitného násilníka. Myslivost není jen lov. Je to znalost zvěře, péče o její prostředí, hospodaření, ochrana přírody a odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Kolik zvěře naše krajina skutečně uživí? Představme si honitbu plnou srnčí zvěře. Na první pohled to může vypadat jako důkaz zdravé přírody. Jenže vysoký počet zvířat automaticky neznamená, že se jim daří dobře nebo že je jejich množství pro krajinu přijatelné. Rozhoduje dostupnost potravy a vody, zdravotní stav, reprodukce, struktura populace, klidová místa i podmínky konkrétního prostředí. Důležitá je také úživnost honitby, tedy schopnost krajiny dlouhodobě poskytovat zvěři potřebné zdroje. Jinou situaci představuje pestrá krajina s remízky, mokřady a rozmanitými porosty a jinou intenzivně zemědělská oblast nebo les s omezenou potravní nabídkou. Navíc musíme rozlišovat mezi tím, kolik zvěře prostředí uživí, a tím, jaká početnost je slučitelná s ochranou lesa, zemědělských kultur a biodiverzity. Pokud zvěř opakovaně okusuje mladé stromky, poškozuje terminální výhony nebo loupe kůru, může komplikovat obnovu lesa a měnit jeho druhovou skladbu. V zemědělství může poškozovat plodiny a louky. Vysoká hustota některých populací může za určitých podmínek přispívat také k šíření nemocí a parazitů. Zvěř sama o sobě problémem není. Je přirozenou součástí ekosystému. Problém nastává, když její početnost a vliv na prostředí překročí únosnou míru. Cílem myslivosti proto nemůže být ani co nejvyšší počet zvěře, ani její bezhlavé snižování. Smyslem je odpovědné hospodaření, které zohledňuje biologii jednotlivých druhů, stav krajiny a potřeby ochrany přírody. Často čítam komentář "Nechte přírodu, ať si poradí sama.“ Tahle věta zní krásně. Jenže v jaké přírodě? Dnešní krajina je zásadně ovlivněná člověkem. Máme silnice, železnice, pole, hospodářské lesy, průmyslové zóny i rozšiřující se zástavbu. Přirozená stanoviště jsou rozdělená a životní podmínky volně žijících zvířat měníme prakticky na každém kroku. Ano, příroda má vlastní regulační mechanismy. Predaci, nemoci, nedostatek potravy i vliv počasí. Jejich působení ale není všude stejné a v člověkem pozměněné krajině nemusí samo zajistit rovnováhu, kterou potřebujeme. Nemůžeme zvěři zásadně měnit prostředí, a potom tvrdit, že za všechny důsledky odpovídá výhradně příroda. Pokud jsme součástí problému, nemůžeme se odpovědnosti za jeho řešení jednoduše vzdát. To ovšem neznamená, že se musí lovit všude a za každých okolností. Někde je namístě omezit lov, jinde obnovit přirozená stanoviště, zlepšit podmínky v krajině nebo chránit klidová místa. Každý zásah musí mít důvod a respektovat zákonná pravidla. A proč tedy myslivci loví? Jedním z důvodů je regulace početnosti tam, kde je to potřebné. Lov může pomáhat omezovat škody na lesních porostech a zemědělských kulturách nebo usměrňovat vývoj konkrétní populace. Význam má také způsob hospodaření s ohledem na biologii druhu, věkovou a pohlavní strukturu a místní podmínky. Za určitých okolností může být lov součástí opatření proti šíření nákaz. Samotný odstřel však není univerzálním řešením každé nemoci. Důležitá bývá také veterinární kontrola, koordinace a biologická bezpečnost. A pak je tu zvěřina. Ulovené zvíře není pouze trofej nebo fotografie. Je také zdrojem kvalitní potraviny, kterou bychom měli smysluplně využít. Odpovědný lovec dbá na hygienické zacházení se zvěřinou, její odborné posouzení a co největší využití masa. Lov ovšem musí mít své hranice. Myslivec musí znát druh, který loví, posoudit situaci a umět se rozhodnout, kdy nestřílet. Bezpečnost a snaha minimalizovat utrpení zvířete nejsou volitelné doplňky myslivosti, ale základ odpovědného lovu. Z vlastní zkušenosti vím, že lov rozhodně neznamená úspěšný výstřel při každé vycházce. Když se vydám do přírody s úmyslem lovit, v průměru se devětkrát vrátím s prázdnou a jednou se zadaří. Zvěř nám nechodí na požádání. Pokud nejsou vhodné podmínky, raději si výstřel odpustím. Rozdíl mezi odpovědným lovem a bezmyšlenkovitým zabíjením není v tom, zda zvíře zemře. Je v důvodu, podmínkách, způsobu provedení a odpovědnosti člověka. Další velmi častý a zcela mylný komentař bývá "myslivci chtějí zabít co nejvíc zvířat.“ Počet ulovených kusů sám o sobě nedokazuje ani dobré, ani špatné hospodaření. V jedné honitbě může být potřeba intenzivnější lov, například kvůli vysoké početnosti divokých prasat nebo mimořádným opatřením při výskytu nákazy. Jinde může být vhodný podstatně nižší odlov. Rozhodující je konkrétní situace, cíle hospodaření, vývoj populace a výsledky. Vysoký odlov může mít odborné opodstatnění, ale také musí být možné vysvětlit, proč je potřebný. Ani myslivost není bezchybná a samotné označení "myslivec“ nikoho automaticky nezbavuje odpovědnosti. Ano, existují lidé, kteří mohou lov vnímat především jako soutěž, prestiž nebo příležitost získat trofej. Nebylo by poctivé tvrdit opak. Stejně nepoctivé je ale přisuzovat takovou motivaci všem myslivcům. Myslivost zahrnuje plánování, pozorování zvěře, sledování jejího stavu, péči o prostředí, spolupráci se zemědělci a lesníky i řešení škod. Většina této práce není na fotografiích vidět. Pokud chceme myslivost hodnotit odborně, ptejme se na důvody lovu, jeho průběh, dodržování zákona a výsledky hospodaření. Nesnažme se posuzovat celou činnost podle jediného čísla nebo jedné fotografie. Zcela scestný je i agument "fotí se s mrtvolami.“ Právě fotografie s ulovenou zvěří bývají častým terčem posměchu a urážek. Z jednoho snímku někteří lidé okamžitě vyvozují, že jeho autor je bezcitný člověk, který se raduje ze smrti a utrpení. Ale opravdu lze z fotografie spolehlivě poznat, co člověk cítí a proč se rozhodl svůj zážitek zachytit? V mysliveckém prostředí může mít taková fotografie osobní význam. Může připomínat první ulovený kus, dlouhé čekání, konkrétní místo nebo společný lov s rodinou a přáteli. Někdy dokumentuje důležitý okamžik v životě myslivce, podobně jako si ostatní uchovávají fotografie z jiných životních milníků. Lovu často předcházejí hodiny pozorování, poznávání chování zvěře, znalost prostředí a rozhodování, zda je vůbec vhodné lovit. Fotografie pak může připomínat celý tento příběh, nejen samotnou smrt zvířete. V české myslivecké kultuře má své místo také vzdání úcty ulovené zvěři, například prostřednictvím posledního hryzu, úlomku nebo mysliveckých poct. Samotná fotografie samozřejmě není důkazem etického lovu. Stejně tak ale není důkazem bezcitnosti. Rozumím tomu, že člověku, který nikdy nelovil, může být takový snímek nepříjemný. Může v něm vidět především mrtvé zvíře, zatímco myslivec vnímá také vlastní zážitek a vzpomínku. To je rozdíl v pohledu, nikoli automatický důkaz toho, že jeden člověk má srdce a druhý ne. Samozřejmě i lovecká fotografie má mít své hranice. Drastické snímky, zesměšňování zvířete nebo prezentace, která působí jako oslava utrpení, mohou oprávněně vyvolávat kritiku. Úcta ke zvěři by neměla končit výstřelem ani zveřejněním fotografie. Fotografie sama o sobě neříká, zda je člověk bezcitný. Pokud chceme hodnotit etiku lovu, posuzujme konkrétní jednání, důvody a zacházení se zvěří, nikoli domnělé motivy autora snímku. A již snad klasické komentáře v každé diskuzi "kdo zabíjí zvířata, musí být psychopat.“ Tohle je jeden z nejtvrdších a zároveň nejméně věcných argumentů, které v diskusích čtu. Psychopatie není synonymem pro každé jednání, které se nám morálně příčí. Samotná skutečnost, že člověk loví v souladu se zákonem, není podkladem pro psychiatrickou diagnózu. Takovou nálepku nelze odborně odvozovat jen z toho, že někdo usmrtí zvíře. To samozřejmě neznamená, že se lze za myslivce schovat a omlouvat tím jakékoli chování. Úmyslné týrání, zbytečné působení bolesti nebo porušování zákona zaslouží důslednou kritiku bez ohledu na to, kdo se ho dopustí. Je totiž zásadní rozdíl mezi usmrcením zvířete při odpovědném lovu a způsobováním bolesti pro vlastní potěšení. Pro mě osobně je respekt k životu důležitý i ve chvíli, kdy se rozhodnu lovit. Respekt neznamená, že nikdy nedojde k usmrcení. Znamená, že smrt zvířete nepovažuji za bezvýznamnou, utrpení nezlehčuji a přijímám odpovědnost za své rozhodnutí. O etice lovu jsem připravena diskutovat. O konkrétních postupech, pochybeních i zbytečném utrpení. Co ale nepovažuji za argument, je urážka, která má druhého člověka předem zbavit práva na věcnou diskusi. A proč vlastně nestačí zvěř jen přikrmovat? Když se řekne myslivec, mnozí si představí krmelec, seno, kaštany, žaludy nebo pytel obilí. Péče o zvěř je ale mnohem širší. Patří do ní také ochrana a zlepšování prostředí, podpora pestré krajiny, zajištění klidových míst, sledování zdravotního stavu, prevence škod a spolupráce s vlastníky pozemků. Přikrmování může být v určitých situacích vhodné, ale není univerzálním řešením. Nevhodné nebo nadměrné podávání potravy může naopak způsobovat problémy. A potom je tu lov, který může být jedním z nástrojů odpovědného hospodaření. Nevyřeší sám o sobě všechny problémy krajiny, stejně jako samotné přikrmování nezajistí zdravou a únosnou populaci zvěře. Péče a lov nejsou automaticky protiklady. Obojí musí mít svůj smysl, své hranice a odborné odůvodnění. Myslivost není bezchybná. Ale předsudky nejsou argument. Nemyslím si, že každý člověk musí lov schvalovat nebo se s myslivostí ztotožňovat. Veřejnost má právo klást otázky, požadovat vysvětlení a upozorňovat na chyby. Myslivci by vůči kritice neměli být imunní. Naopak by měli umět vysvětlit, proč loví, jak hospodaří a jaké výsledky jejich práce přináší. Současně ale odmítám představu, že každý lov je zbytečný a každý lovec bezcitný. Takové zjednodušení ignoruje biologické souvislosti, potřebu odpovědného hospodaření i skutečnost, že člověk sám zásadně proměnil prostředí, ve kterém zvěř žije. Myslivost není soutěž o to, kdo zabije nejvíc zvířat. Je o znalosti jejich života, pochopení potřeb krajiny a rozhodnutích, která nejsou vždy příjemná, ale někdy jsou nezbytnou součástí odpovědného hospodaření. Ne každý myslivec je automaticky dobrý hospodář. Ale ani každý lovec není člověk, který se vyžívá v zabíjení. Pokud chceme myslivost posuzovat, posuzujme skutečné jednání, odborné důvody, dodržování zákona a výsledky. Ne nálepky. Zvěř nepotřebuje, abychom o ní jen hezky mluvili. Potřebuje funkční prostředí, dostatek prostoru, vhodné podmínky k životu a odpovědný přístup člověka. Někdy to znamená obnovovat krajinu, jindy chránit zvěř před rušením. A někdy také lovit. Právě proto jsem myslivkyně. Ne proto, že bych chtěla vidět co nejvíce mrtvých zvířat, ale proto, že věřím v odpovědnost za přírodu, kterou jsme jako lidé zásadně proměnili. Pokud někdo s lovem nesouhlasí, pojďme o něm diskutovat. Věcně, odborně a s respektem. Kritizujme konkrétní chyby, ale nepřisuzujme lidem vlastnosti a motivy, které neznáme. Příroda si nezaslouží, abychom z ní dělali nástroj vlastních předsudků. Zaslouží si, abychom jí skutečně rozuměli. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 14. 10. 2026 19:55
    0
  • Moderní ,, vojenské,, zbraně, myslivecká tradice
    Myslivost a lov

    Moderní ,, vojenské,, zbraně, myslivecká tradice

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 14. 10. 2026 16:32
    0
  • Diskuse k inzerátům

    Zachraňte vojína Ryana očima znalce militarií

    Máme pro vás pár zajímavých postřehů ze světa militarií k filmu Zachraňte vojína Ryana. Podívejte se na slavný válečný film trochu jinýma očima — tentokrát s českými titulky. Autorem videa je **COMPTOIR ANTIQUE DE BOURGOGNE**, kterému děkujeme za svolení přeložit jeho komentář do češtiny a sdílet video na Kvelbfóru. Český překlad titulků připravil Kvelb zbraní. Původní video najdete na autorově YouTube kanálu:\ <https://www.youtube.com/watch?v=LBKxd7f67Lc>

    Kvelb Zbraní· 14. 10. 2026 15:10
    0
  • Myslivost a lov

    Myslivost a osvěta kolem ní

    Myslivost potřebuje nejen dobré myslivce, ale také veřejnost, která jí rozumí Osvěta je důležitá cesta k pochopení myslivosti, ochraně přírody a důvěře mezi myslivci a veřejností. Myslivost je v české společnosti tématem, které dokáže vyvolat silné emoce. Sama o tom za tu dobu, co se snažím o edukaci kolem myslivosti něco málo vím. Pro někoho představuje tradici, péči o zvěř a odpovědné hospodaření v krajině, pro jiného je spojena především se zbraní a lovem. Často zaznívají i velmi extremistické a nepravdivé názory typu "vraždění zvířátek" a jiné, podobné. Právě tento rozdíl v pohledu ukazuje, jak důležitá je osvěta. Pokud má veřejnost myslivost správně chápat, musí mít možnost poznat nejen její viditelnou stránku, ale také práci, která jí předchází a která často zůstává skrytá. Jako myslivkyně oceněná ČMMJ za šíření myslivecké osvěty mezi veřejnost vnímám osvětu jako jednu z nejdůležitějších součástí současné myslivosti. Nestačí pouze dobře pečovat o zvěř a plnit povinnosti v honitbě. Stejně důležité je umět vysvětlit, proč se jednotlivé činnosti provádějí, jaký mají význam pro přírodu a proč myslivost nelze zúžit pouze na samotný lov. Pokud o své práci nebudeme mluvit my sami, vzniká prostor pro zjednodušování, polopravdy a manipulace, které mají s každodenní mysliveckou praxí jen málo společného. Jedním z největších úkolů myslivecké osvěty je vysvětlovat, co myslivost skutečně znamená. Ukazovat a vysvětlovat přesně ty věci, které "aktivisté" nejčastěji ignorují. Myslivost není pouhým synonymem pro lov zvěře. Zahrnuje péči o volně žijící živočichy, sledování jejich početnosti a zdravotního stavu, znalost přírodních zákonitostí, spolupráci s vlastníky pozemků, ochranu přírody i odpovědné hospodaření. Její součástí je také dodržování právních předpisů, bezpečnost při zacházení se zbraněmi a respekt k životu i smrti zvířete. Myslivci během roku řeší řadu činností, které veřejnost mnohdy vůbec nevidí. Sledují vývoj stavů zvěře, pomáhají s ochranou mláďat při zemědělských pracích, udržují a obnovují myslivecká zařízení, zajišťují vhodná krmná a napájecí opatření podle aktuálních podmínek a podílejí se na prevenci i sledování nákaz. Věnují se také výsadbě zeleně, podpoře biodiverzity a vzdělávání dalších generací. A pokud srazíte a zraníte či usmrtíte zvěř autem, je to právě myslivec, který k této smutné záležitosti vyjíždí. Myslivost přitom není činnost bez pravidel. Je upravena právními předpisy a její výkon předpokládá odborné znalosti, potřebná oprávnění a odpovědnost. Lov má své zákonné podmínky, doby lovu, pravidla bezpečnosti a další omezení. Odpovědná myslivost proto nemůže stát na libovůli jednotlivce, ale na znalostech, zkušenostech a respektu k zákonu. Právě zde se otevírá prostor pro osvětu. Veřejnost by měla vědět, že myslivec není automaticky člověkem, který chce zvířata zabíjet, jak často čtu v diskuzích. Je to člověk, který se podílí na péči o zvěř a její životní prostředí a který zároveň musí přijmout, že v kulturní krajině může být za určitých okolností nezbytné regulovat početnost některých druhů. Tato regulace musí vycházet z odborných poznatků, právních pravidel a konkrétní situace v dané honitbě, nikoli z osobních sympatií či antipatií k jednotlivým druhům. V dnešní době plné technologií se informace šíří rychleji než kdy dříve. Sociální sítě umožňují představit veřejnosti krásné okamžiky z přírody, ale stejně snadno se na nich šíří zavádějící tvrzení, emotivní záběry a jednostranné interpretace myslivecké činnostil či třeba manipulace ze stran "neziskových" organizací. Fotografie uloveného zvířete může během několika minut vyvolat vlnu odsouzení, zatímco měsíce práce spojené s péčí o zvěř zůstávají bez povšimnutí. Nemá smysl předstírat, že každý myslivec vždy jedná správně. I v našich řadách se mohou objevit pochybení, která je nutné řešit. Právě schopnost přiznat chybu, trvat na dodržování pravidel a odlišit jednotlivé selhání od celé odborné činnosti je známkou zodpovědného přístupu. Stejně tak ale není správné hodnotit celou myslivost pouze na základě jednotlivých negativních případů. Osvěta musí stát na faktech, nikoli na vzájemném nálepkování. Pokud někdo nerozumí důvodům lovu, neměli bychom jej automaticky považovat za nepřítele myslivosti. Měli bychom mu dát příležitost pochopit souvislosti a ponořit se do problematiky. Vysvětlit mu, jak mohou vysoké stavy některých druhů zvěře ovlivňovat obnovu lesa, zemědělské hospodaření nebo jiné živočišné druhy. Přiblížit mu význam sledování zdravotního stavu zvěře, prevenci nákaz a odpovědné péče o krajinu. Zároveň musíme otevřeně mluvit o tom, že příroda není jednoduchý systém, ve kterém lze každý problém vyřešit jediným opatřením. Jednotlivé druhy mají v ekosystému své místo a jejich početnost ovlivňuje celá řada faktorů. Odborná diskuse proto musí zohledňovat konkrétní podmínky, dostupná data a dlouhodobé dopady jednotlivých rozhodnutí. Právě schopnost vysvětlovat složité souvislosti srozumitelně a bez zbytečné agresivity rozhoduje o tom, zda si myslivost dokáže získat důvěru lidí, kteří s ní dosud nemají osobní zkušenost. Významnou úlohu v tomto úsilí má Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), která patří k nejvýznamnějším mysliveckým organizacím v České republice. Její role nespočívá pouze v zastupování myslivců a podpoře mysliveckých tradic. Důležitou součástí jejího působení je také vzdělávání, odborná příprava, práce s mladou generací a komunikace s veřejností. Prostřednictvím svých organizačních složek, vzdělávacích aktivit, odborných akcí a práce s dětmi ČMMJ pomáhá předávat znalosti, které by jinak zůstaly dostupné pouze úzkému okruhu lidí. Myslivecké kroužky, přednášky ve školách, ukázky přírodnin, poznávání stop zvěře a pobyt v přírodě umožňují dětem získat vztah k volně žijícím živočichům na základě skutečných zkušeností, nikoli pouze obrázků a krátkých příspěvků na internetu. Velký význam má také vzdělávání samotných myslivců. Odborné znalosti musí jít ruku v ruce se schopností komunikovat. Dnešní myslivec by měl umět nejen správně posoudit situaci v honitbě, ale také vysvětlit své rozhodnutí člověku, který o myslivosti nic neví. Měl by se orientovat v právních předpisech, sledovat vývoj poznatků o zvěři a přírodě a být schopen věcně reagovat na otázky i kritiku. ČMMJ má možnost vytvářet prostor pro jednotnou, odborně podloženou komunikaci myslivecké veřejnosti. Podporuje tvorbu kvalitních osvětových materiálů, spolupráci se školami, médii a dalšími organizacemi zabývajícími se ochranou přírody. Pomáhá také jednotlivým myslivcům, kteří chtějí veřejnosti přiblížit svou práci, ale nemají dostatečné zkušenosti s mediální komunikací. Samotná existence organizace však nestačí. Myslivci by se neměli spoléhat jen na ČMMJ a být pasivní. Osvěta musí být viditelná, srozumitelná a dlouhodobá. Veřejnost potřebuje dostávat informace průběžně, včas a také tehdy, když se kolem myslivosti objeví sporné téma. Právě v těchto okamžicích je důležité, aby byly odborné informace dostupné, přehledné a podložené. A tady je důležité si uvědomit, že každý myslivec je také tváří myslivosti. Osvěta není výhradně úkolem ČMMJ ani myslivců kteří vystupují v médiích. Za obraz myslivosti odpovídá svým způsobem každý z myslivců. Když myslivec odpoví na otázku kolemjdoucího, vysvětlí dětem, proč je potřeba chránit mláďata před zemědělskou technikou, nebo vysvětlí rodině na vycházce rozdíl mezi srncem a jelenem, dělá pro osvětu konkrétní práci. Stejně tak když srozumitelně popíše, proč se v určité situaci provádí lov, jak se využívá zvěřina nebo jaká pravidla musí lovec dodržovat. Důležité je nezůstávat uzavřeni pouze ve vlastním prostředí. Myslivecké tradice mají velkou hodnotu, ale pokud chceme, aby jim lidé rozuměli, musíme je umět přiblížit i těm, kteří je nezdědili po rodičích a prarodičích. Nestačí očekávat, že veřejnost automaticky pochopí význam našich činností. Musíme jí dát možnost je poznat. A trpělivě vysvětlovat a vysvětlovat... Významnou cestou jsou sociální sítě, kde lze sdílet nejen fotografie úlovků, ale především každodenní práci v honitbě, péči o krajinu, vzdělávací příspěvky a odpovědi na časté otázky. Právě zde je ale potřeba dbát na věcnost. Pokud chceme vyvracet nepřesnosti, musíme sami pracovat s ověřenými informacemi a vyhýbat se tvrzením, která nedokážeme doložit. Důvěra veřejnosti se buduje dlouhodobě, ale jediný nepodložený výrok ji může zbytečně oslabit. Stejně důležité je umět naslouchat. Osvěta není jednostranné přesvědčování lidí, že myslivost je správná. Je to také příležitost zjistit, čeho se veřejnost obává, co jí není jasné a kde vznikají nedorozumění. Teprve potom můžeme volit způsob vysvětlení, který má šanci skutečně něco změnit. Ze svého povolaní učitelky vím, že zvláštní pozornost bychom měli věnovat dětem a mladým lidem. Právě v dětství si vytváříme základní představy o přírodě, zvířatech a vztahu člověka k životnímu prostředí. Pokud dítě poznává les pouze jako místo pro procházku a zvěř pouze jako krásná zvířata na fotografiích, chybí mu část důležitých souvislostí. Děti by měly poznávat, jak zvířata žijí, čím se živí, jak se rozmnožují, co je ohrožuje a jak člověk ovlivňuje jejich prostředí. Měly by chápat, že péče o přírodu neznamená pouze obdivovat její krásu, ale také přijímat odpovědnost za důsledky lidské činnosti. Myslivci mají v tomto směru co nabídnout. Praktické zkušenosti, znalost místní krajiny a přímý kontakt s přírodou jsou cenným doplněním školní výuky. Odborně vedené exkurze, ukázky mysliveckých tradic nebo besedy o životě zvěře mohou dětem ukázat přírodu v širších souvislostech. ČMMJ a její místní organizace zde mohou sehrát důležitou spojovací roli mezi odborníky, školami, rodinami a veřejností. Nejde přitom o to vychovávat všechny děti k myslivosti. Cílem je vychovávat lidi, kteří přírodě rozumějí, dokážou rozlišovat mezi faktem a dojmem a respektují, že péče o krajinu vyžaduje znalosti, odpovědnost a někdy i obtížná rozhodnutí. Jsem přesvědčena, že budoucnost myslivosti nebude záviset pouze na odbornosti lidí, kteří ji vykonávají. Bude záviset také na tom, zda dokážeme veřejnosti vysvětlit její smysl a obhájit jednotlivé činnosti věcnými argumenty a zda tímto způsobem dokážeme obstát před tlakem manipulace a zavádějících informací, které se směrem k myslivosti šíří. Nestačí říkat, že myslivost je tradice. Tradice má význam, ale sama o sobě nemůže být jediným argumentem pro současné fungování určité činnosti. Nestačí ani tvrdit, že myslivci pečují o přírodu. Musíme umět ukázat, jak tato péče vypadá, jaké má výsledky a v čem spočívá její odborný základ. A pokud něco nefunguje, měli bychom být připraveni o tom otevřeně mluvit a hledat nápravu. ČMMJ je v tomto úsilí významnou oporou, ale její činnost doplňuje aktivity jednotlivých myslivců, mysliveckých spolků a odborníků. Každá beseda, kvalitní článek, rozhovor, vzdělávací video nebo otevřená akce pro veřejnost přispívá k tomu, aby lidé viděli myslivost v celé její šíři. Myslivost nepotřebuje, aby s ní každý člověk bezvýhradně souhlasil. Potřebuje však, aby o ní lidé rozhodovali a diskutovali na základě znalostí, nikoli předsudků. K tomu vede cesta přes trpělivou osvětu, otevřenou komunikaci a ochotu vysvětlovat i témata, která nejsou jednoduchá nebo příjemná. Jako myslivkyně nechci, aby veřejnost vnímala myslivce pouze ve chvíli, kdy drží zbraň nebo přinášejí úlovek. Chci, aby poznala také člověka, který zná svou honitbu, sleduje zvěř, věnuje svůj volný čas péči o krajinu a nese odpovědnost za své jednání. Člověka, který ví, že příroda není pohádka bez konfliktů, ale živý systém, v němž se musí hledat rovnováha mezi mnoha zájmy a potřebami. Osvěta není doplňkem myslivosti, který můžeme dělat, až nám zbude čas. Je její důležitou součástí. Protože pokud chceme, aby myslivost měla své místo i v budoucnosti, musíme nejen dobře pracovat v přírodě, ale také dokázat vysvětlit, proč to děláme. A právě v tom spočívá jeden z nejdůležitějších úkolů současné myslivecké generace. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 13. 10. 2026 08:41
    0
  • Diskuse k inzerátům

    Když ti spasitel sahá do peněženky aneb jak nenaletět náboženské sektě

    Zdar zbojníci! Když se řekne příprava na krizi, většina z nás si představí zásoby jídla, vodu, lékárničku, nějakou tu výbavu a plán, co dělat, až se něco posere. Přemýšlíme, jak ochránit rodinu, majetek a vlastní svobodu. Jenže na jednu věc se občas zapomíná. Ne každé nebezpečí má podobu ozbrojeného lupiče, zloděje nebo bandy hladových zoufalců. Někdy přijde člověk v čistém oblečení, usměje se na tebe, podá ti ruku a začne ti vysvětlovat, že konečně našel pravdu. Že svět je zkažený, lidé jsou slepí a právě on patří mezi ty, kteří pochopili, jak to všechno doopravdy je. A jestli budeš dostatečně poslouchat, možná tě čeká spása, nový začátek nebo život v komunitě, kde se o sebe všichni postarají. A pak přijde první prosba o příspěvek. Potom druhá. Pak zjistíš, že by bylo nejlepší trávit méně času s rodinou, protože tě prý brzdí na duchovní cestě. Následně se objeví nějaká smlouva, převod majetku nebo požadavek, abys všechno svěřil do rukou těch, kteří přece vědí lépe než ty, co je pro tebe dobré. A najednou nejsi člověk, který se připravuje na krizi. Jsi člověk, který si vlastníma rukama připravuje krizi, ze které nemusí být jednoduchá cesta ven. Víra není problém. Zneužívání víry ano. Abychom si rozuměli, tenhle článek není útok na věřící. Každý ať si věří, čemu chce. Pokud někomu víra pomáhá zvládat život, dává mu smysl a vede ho k tomu, aby byl lepším člověkem, nemám s tím nejmenší problém. Jenže existuje rozdíl mezi společenstvím, které ti nabízí pomoc, a skupinou, která si tě postupně omotává kolem prstu. Nebezpečné skupiny často nezačínají žádným šíleným požadavkem. Naopak. Mohou být přátelské, ochotné a nabídnout ti přesně to, co ti v životě chybí. Přijetí, kamarády, pocit smyslu nebo odpovědi na otázky, které tě trápí. Právě proto nemusí být jednoduché poznat, kdy se z obyčejného společenství stává prostředí, ve kterém někdo zneužívá tvoji důvěru. Nejde o to, čemu někdo věří. Jde o to, co po tobě požaduje a co se stane, když odmítneš. 1\. Když chtějí tvoje peníze, dům nebo celý majetek Tohle je za mě jeden z největších varovných signálů. Dobrovolný příspěvek na provoz společenství je jedna věc. Něco úplně jiného je přesvědčování, že musíš odevzdat úspory, převést na někoho nemovitost, vzdát se dědictví nebo podepsat dokument, kterému pořádně nerozumíš. Může to být zabalené do krásných slov o oběti, pokoře, důvěře nebo duchovním očištění. Někdo ti může tvrdit, že majetek tě svazuje, že se musíš zbavit svého ega nebo že odevzdáním všeho dokážeš svou oddanost. Jenže dům není kus ega. Jsou to roky práce, bezpečí tvojí rodiny a střecha nad hlavou. Pokud po tobě někdo chce zásadní finanční rozhodnutí jako důkaz víry, zastav se. Nikomu nemusíš dokazovat oddanost tím, že se připravíš o vlastní zabezpečení. A hlavně: nic nepodepisuj pod tlakem, neposílej peníze jen proto, že tě někdo duchovně vydírá, a o velkých majetkových rozhodnutích se poraď s nezávislým právníkem. Ne s právníkem, kterého ti doporučil člověk, jenž chce tvůj majetek. 2\. Smlouva, kterou přece nemusíš číst „To je jen formalita.“ „To podepisují všichni.“ „Když nám důvěřuješ, nemáš důvod pochybovat.“ Jestli uslyšíš podobné věty ve chvíli, kdy máš něco podepsat, zbystři. Může jít o členskou smlouvu, darovací smlouvu, plnou moc, závazek k pravidelným platbám nebo dokument týkající se majetku. Samotná existence smlouvy samozřejmě není důkazem podvodu. Rozhodující je, co obsahuje, jak ti ji vysvětlují a jestli máš skutečnou možnost se svobodně rozhodnout. Každý seriózní člověk by měl respektovat, že si chceš dokument přečíst, odnést domů a nechat zkontrolovat někým nezávislým. Pokud začne nátlak, výčitky nebo řeči o tom, že pochybováním urážíš Boha, vesmír či svého duchovního vůdce, je čas dát ruce pryč. Smlouva není test tvojí víry. Je to právní dokument, který může mít následky ještě dlouho poté, co se s lidmi, kteří ti ho předložili, přestaneš stýkat.3. Rodina a kamarádi jsou najednou nepřátelé Další velký vykřičník. Najednou ti někdo začne vysvětlovat, že tvoje rodina tě nechápe, kamarádi tě stahují dolů a všichni, kteří mají na tvoje nové společenství kritický názor, jsou špatní lidé. Časem může přijít doporučení, abys s nimi omezil kontakt. Některé skupiny mohou dokonce tvrdit, že tě blízcí chtějí připravit o spásu nebo tě odvádějí od jediné správné cesty. Proč je to tak nebezpečné? Protože člověk bez kontaktu s okolím ztrácí možnost porovnávat informace a získávat nezávislou pomoc. Pokud se všechno, co slyšíš, točí jen kolem jedné skupiny a jednoho vůdce, mnohem snadněji začneš přijímat věci, které by ti ještě před několika měsíci připadaly naprosto šílené. Zdravé společenství nemusí souhlasit s každým tvým rozhodnutím. Mělo by ale respektovat, že máš vlastní rodinu, přátele a právo rozhodovat o svém životě. 4\. Vůdce, který nikdy nemůže udělat chybu Každý člověk může udělat chybu. Duchovní učitel, kněz, kazatel ani zakladatel komunity není výjimkou. Varovné je, když se kolem jednoho člověka vytvoří prostředí, ve kterém se jeho rozhodnutí nesmějí zpochybňovat, kritika se trestá a veškerá odpovědnost se přenáší na obyčejné členy. V takovém prostředí se může stát, že vůdce rozhoduje o tom, s kým se smíš stýkat, jak máš žít, kam máš posílat peníze a co si máš myslet o lidech mimo skupinu. A když se něco pokazí? Může za to tvoje nedostatečná víra, špatná poslušnost nebo to, že jsi nebyl dost oddaný. Tohle není důkaz duchovní autority. Je to způsob, jak se vyhnout odpovědnosti. Ptej se, kdo skupinu kontroluje, jak nakládá s penězi, kdo rozhoduje o majetku a jestli existuje možnost vedení kritizovat bez ponižování nebo trestů. 5\. Když tě tlačí k rychlému rozhodnutí Další klasika: musíš se rozhodnout hned. Právě teď je jedinečná příležitost. Když odmítneš, propásneš svou šanci. Když si to chceš rozmyslet, znamená to, že nemáš dost víry. Když se chceš poradit s někým zvenčí, údajně riskuješ, že tě ovlivní zlé síly. Tlak na rychlost je obzvlášť nebezpečný u finančních a právních rozhodnutí. Normální člověk, který ti nabízí členství ve společenství, nemá důvod vyžadovat, abys během jednoho večera převedl úspory, podepsal závazek nebo se rozhodl, že opustíš dosavadní život. Dej si čas. Ověřuj informace. Mluv s lidmi mimo skupinu. Pokud nabídka přestane platit ve chvíli, kdy si ji chceš pořádně prověřit, možná nebyla tak výhodná, jak se tvářila. 6\. Jak se bránit, než bude pozdě Nemusíš být hlupák, zoufalec ani člověk bez vzdělání, abys naletěl manipulaci. Podobné skupiny mohou oslovovat lidi v těžké životní situaci, ale také lidi, kteří prostě hledají komunitu a smysl života. Proto bych se držel několika jednoduchých pravidel. Nikdy nepřeváděj majetek pod tlakem. Dům, pozemek ani celoživotní úspory nejsou vstupenkou do žádného společenství. Každou smlouvu si přečti, a pokud jí nerozumíš, nech ji posoudit nezávislým právníkem. Udržuj kontakt s okolím. Člověk, který tě nutí přerušovat vztahy s rodinou a přáteli, by měl vzbudit tvoji pozornost. Prověřuj finanční transparentnost, zajímej se o to, kdo vybírá peníze, komu patří majetek a na co se prostředky používají. Nenech si zakázat pochybnosti. Máš právo klást otázky, nesouhlasit a kdykoliv odejít. A hlavně si nenech vzít kontrolu nad vlastním životem. Plné moci, přístupy k účtům, doklady a další citlivé věci si hlídej. Pokud už máš pocit, že jsi do něčeho podobného zabředl, nestyď se požádat o pomoc. Promluv si s někým nezávislým, uchovej smlouvy a komunikaci a před dalšími platbami či podpisy se poraď s právníkem. Pokud máš podezření na podvod nebo nátlak, můžeš se obrátit také na policii. Závěrem My preppeři často přemýšlíme nad tím, jak nás může někdo okrást, přepadnout nebo připravit o zásoby. Učíme se přežít bez systému, bez elektřiny a možná i bez státu, jak ho známe dnes. Jenže co když tě někdo připraví o všechno ještě předtím, než vůbec nějaká krize nastane? Nemusí ti vyrazit dveře. Nemusí mít zbraň. Stačí, když tě přesvědčí, že mu máš důvěřovat víc než vlastnímu úsudku. A tak si pamatuj jednu věc: člověk, který ti slibuje spásu výměnou za tvoji svobodu, majetek a poslušnost, si zaslouží pořádně důkladnou kontrolu.(A zaroven násadou od krumpáče přes palici) Připravuj se na krizi, buduj zásoby, chraň rodinu a uč se nové věci. Ale nezapomeň přitom používat hlavu. Protože nejhorší past nemusí být ta, do které spadneš omylem. Může to být ta, do které tě někdo přesvědčí, že vstupuješ dobrovolně. A co vy, zbojníci? Setkali jste se někdy s podobnou skupinou, nebo znáte někoho, kdo kvůli ní přišel o peníze, majetek či rodinu? Podělte se o zkušenosti. Někdy může právě cizí příběh někomu dalšímu ušetřit pořádný průser. A ještě jedna věc, zbojníci. Pokud je tu někdo, kdo má pocit, že ho nějaké sektářské kundy manipulují, tlačí do odevzdávání majetku nebo ho pomalu odřezávají od rodiny a okolí, klidně se mi ozvěte. Rád pomůžu, bez souzení a bez keců. Nikdo by neměl mít pocit, že na podobnou situaci musí být sám. 💪

    Omni redaktor· 12. 10. 2026 15:38
    2
  • Survival, bushcraft a prepping

    FMJ a nebo HP pro preppers?

    Zdar zbojníci, dneska bych se rád věnoval tématu ohledně volby munice v pistolové ráži 9mm Luger. Rozdíl mezi HP a FMJ asi nemá smysl střelcům vysvětlovat, všichni to známe a všichni už přesně víme, jak bude vypadat debata v komentářích. Co se ale v diskuzích řeší málo, je téma, který druh střeliva je vhodnější pro preppera. Aby to nevypadalo, že jsem přišel házet špínu na střelivo s řízenou deformací, sám ho nosím. Má jednoznačné výhody, které se mu nedají odpárat. První bych řekl, že má lepší zastavovací účinek, mnohem podstatnější je menší riziko odrazu projektilu a poslední samozřejmě nemá takovou tendenci k nadměrnému průniku. Ale za mě je přehnaná penetrace u 9x19 strašák, který není až tak skutečný, jak se říká. 9 Luger v celoplášti nikdy neměla a ani nikdy nebude mít penetrační účinek takový, aby po průniku lumpem pronikla ještě sousedícím domem. To by prolítla autem v garáži, psí boudou včetně Fida a nakonec by ještě porazila maminku s kočárkem, jak se vždy s oblibou uvádí. Při délce hlavně kompaktní nebo subkompaktní pistole je rarita, když má střela po průniku chlapským torzem na konci dostatek kinetické energie, aby pronikla ještě bundou lumpíka. Neříkám, jsou jiné pistolové ráže, kde HP dávají mnohem větší smysl, ale bavíme se dnes o tom nejběžnějším náboji. Teď, co má větší smysl pro preppera? Co si budeme, rádi si tyhle věci syslíme. Neskutečná výhoda je cena. Za cenu krabičky HP si dokážeš pořídit a zakonzervovat menší bednu FMJ. A ruku na srdce, když chceš mít doma nějakou rozumnou zásobu, rozdíl v ceně už sakra poznáš. Zatímco u HP člověk přemýšlí, jestli mu těch pár krabiček vůbec stojí za ty peníze, u FMJ se dá nakupovat ve větším bez toho, aby to člověka finančně zruinovalo. Druhá věc je trénink. Jsem favoritem logiky „nosím to, s čím trénuju“ a dává to smysl. FMJ se při střelbě, hlavně co se týče zpětného rázu, může chovat jinak než HPčka, záleží samozřejmě na konkrétním střelivu. Proto je dobré znát svou zbraň a vědět, jak se s konkrétní municí chová. A hlavně trénink je ta nejpodstatnější část. Bohužel nejsem na úrovni některých prepperů, kteří by se odvážili s brokovnicovým slugem mířit vedle hlavy rukojmího. Proto člověk musí trénovat a logicky nebude chtít pálit drahé HPčka na každém tréninku. Aby se na tu úroveň, kdy je schopen brokovnicí mouše ustřelit ptáka, vůbec dostal. A pak je tu ještě jedna věc, na kterou se často zapomíná – barter. V postapu může být střelivo docela zajímavá směnná komodita. Když bude někdo potřebovat náboje, bude mu nejspíš úplně u prdele, jestli mu nabídneš celoplášť, nebo HPčka. Samozřejmě za předpokladu, že půjde o ráži, kterou sám používá, a střelivo bude v dobrém stavu. Jenže tady se zase dostáváme k ceně. Proč nakupovat drahé HP, když si za stejné peníze můžeš pořídit podstatně větší množství FMJ? Pokud chceš mít zásobu nejen pro vlastní potřebu, ale i pro případnou směnu, dává celoplášť z ekonomického hlediska smysl. V postapu ti totiž bude krabička drahých nábojů na poličce k hovnu, pokud sis ji pořídil za cenu, za kterou jsi mohl mít několik jiných věcí důležitých pro přežití. A to pořád mluvíme o situaci, kdy vůbec bude někdo ochotný střelivo směňovat. Na závěr, pokud máš pistoli, kup si krabičku HP a vyzkoušej si na střelnici, jak se tvoje pistole s tímto střelivem chová a jestli s ním spolehlivě funguje. Pokud ho chceš nosit pro případ sebeobrany, je dobré vědět, co od něj můžeš čekat. Z prepperského hlediska a z hlediska pravidelného tréninku ale podle mě dává smysl nakupovat FMJ ve větším množství. Nauč se střelivo správně skladovat, hlídej jeho stav a především nezapomínej, že náboje nejsou jediná věc, kterou budeš v krizové situaci potřebovat. Vždyť to známe. Prepper, který má doma bednu nábojů, ale nemá vodu, jídlo a plán, je pořád jenom člověk s bednou nábojů.

    Omni redaktor· 12. 10. 2026 13:12
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Zabezpečení domácnosti - Díl první

    Čas dovolených již pro většinu letos skončil a statistiky vykradených bytů a domů v čase, kdy si jejich majitelé užívali u moře, se začínají sčítat. Přitom odradit zloděje od nevítané návštěvy vašeho obydlí nemusí znamenat to, že ztratíte vyšší desetitisíce za kamerový systém či elektronické zabezpečení. V tomto článku vám poradím pár triků, jak prakticky zdarma či za pár korun odradit pachatele. Prevence Nedávejte zbytečně svému okolí vědět, že se někam chystáte či že jste někde na dovolené. Chcete-li se pochlubit na sociálních sítích fotkami od moře, vždy tak učiňte až po návratu domů. Zbytečně neinformujte okolí o tom, kdy, kam a do kdy odjíždíte. Máte-li zvířata, rostliny, které vyžadují péči třetí osoby po dobu vaší nepřítomnosti, domluvte se s daným člověkem (kamarád, příbuzný), aby tak činil v různých časových intervalech bez pravidelného systému. V místnostech s okny si do zásuvek strčte časové spínače proudu. Je to věc buď digitální, či s ciferníkem, kde si nastavíte, od kdy do kdy má proud ze zásuvky běžet do zásuvky na zařízení (cena kolem 200 Kč/kus). Do tohoto zapojte spuštěné lampičky tak, aby imitovaly rozsvícení a zhasínání odpovídající pohybu po domě. Jeden z časových spínačů umístěte na hlasité rádio tak, aby nerušilo sousedy, ale bylo slyšitelné přes vstupní dveře či jiná násilím jednoduše dostupná místa. Domluvte se s některým ze sousedů, že bude parkovat před vaším domem. Klidně náhodně i více než jedno vozidlo. Okna v přízemí zatáhněte závěsy či žaluziemi tak, aby bylo obtížné z ulice sledovat vnitřek obydlí. Domluvte se se známým, aby posekal či kropil trávník tak, aby porost souhlasil se stavem sousedů. V případě odjezdu v době, kdy již padá listí či plody ze stromů, domluvte si s někým úklid. To vás vyjde na pár stokorun u sousedova syna, který si rád přivydělá. Zkrátka je důležité, aby dům či byt vykazoval běžný režim. Chceme-li se vyvarovat nechtěné návštěvě, musíme si představit, jak takový drban přemýšlí a jak pracuje. V lepším případě si váš dům vybere nějaký feťák. Na takového stačí rozsvícená světla. Stojíme-li však proti případné organizované skupině, tak ta si vás může vytipovat i skrze banalitu, jako je neposečená tráva plná listí a jablek, temný dům… Potom si na mobilním telefonu přes katastr nemovitostí zjistí jméno vlastníka. Přitom ve stejné ulici stačí najít telefonní kontakt na jakéhokoliv místního živnostníka či úředníka. Tomu potom zavolají, že jsou kolegou či spolužákem vlastníka vytipované nemovitosti. Tuto pohádku doplní o to, že tam nyní byli, že dotyčnému něco vezou a zda pán neví, jestli jsou třeba na dovolené… atd. Současně s tím na sociálních sítích otevřou všechny profily odpovídající jménem vlastníka nemovitosti a tu je udeří do očí fotka z pláže, jen několik hodin stará… Sečteno podtrženo, máte o návštěvu postaráno. Ale při dodržení výše zmíněných rad i tak otrlé gaunery odradí světla, auto před domem, trávu stékající mladík už od samotného pokusu prověřování, ale i když k němu dojde, nechtějí riskovat, že jste si do domu nastěhovali třeba bratra. Stejně jako každý pracovník dodržuje alespoň v rámci pudu sebezáchovy bezpečnost práce, tak i drban nepůjde do domu, kde si není stoprocentně jistý, že tam krom rodinky, která si peče šunky někde na pláži, nebydlí ještě zlej strejda Boris. Přeji vám závěrem tohoto článku, aby vás v životě nic podobného nepotkalo a váš majetek zůstal v bezpečí. V příštím článku ohledně zabezpečení domácnosti si povíme něco o tom, jak za sebou neponechat či záměrně překroutit digitální stopu ohledně dohledání výskytu vašeho majetku a osoby. Jako praktikující Prepper to považuji vzhledem k zásobám za to nejdůležitější. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 11. 10. 2026 08:59
    0
  • Ostatní diskuse

    Jak začít s dronem ?

    Uvažoval jsem jakým směrem si zvýšit zkušenosti a co se naučit nového a napadlo mne zkusit dron. Nechci s ním nikoho bombardovat, zajímá mne hlavně kvůli pruzkumu a říkám si, že když se naučím s nějakým základem budu mít lepší další cestu na přeškolení na něco lepšího.\ V dronech i jejich ovládání jsem uplně nepolíbený, ted studuji legislativu, takže bych uvítal doporučení čím začít, abych nekoupil uplný šunt, na druhou stranu nemohu do toho vrazit desítky tisíc. Je mi jasné, že asi v te cenové relaci neseženu nic s live přenosem obrazu, jde mi spíše naučit se to ovládat. Doporučíte nějaký setup, a případně někoho kdo by zaučil v ovládání?

    Idaho· 09. 10. 2026 19:48
    1
  • Kvelb Žurnál

    Internet patří lidem, ne algoritmům

    Zdar zbojníci, pojďme si zase jednou říct něco o tom, co se nám pomalu a nenápadně děje pod prdelí. Facebook. Kdysi to byla normální stránka, kam člověk hodil fotku, napsal kámošovi, sdílel článek nebo se pochlubil novým nožem. Dneska je to čím dál větší digitální chlív, kde vám nějaká umělá inteligence rozhoduje, co smíte napsat, co smíte sdílet a co už je podle nějakého algoritmického moul y moc závadné. A samozřejmě za to můžete zaplatit. Meta postupně utahuje kohout. Chceš sdílet víc odkazů? Zaplať. Chceš větší dosah? Zaplať. Chceš propagovat svůj obsah? Zaplať. A když už teda platíš, tak tě u toho ještě může nějaký algoritmus poslat do prdele, protože si usmyslí, že jsi napsal něco závadného. Takže platíš za to, aby tě pustili dál, a zároveň platíš za to, aby ti pak něco zakázali. To už je skoro jak když si koupíš hospodu a hospodskej ti řekne, že si v ní nesmíš sednout. A teď přichází ta nejlepší část. Za svoje prachy dostaneš ještě víc cenzury. Komentář může zmizet, protože ho umělá inteligence vyhodnotí jako problém. Příspěvek o zbrani může být omezený nebo smazaný. Něco, co normální člověk přečte jako úplně obyčejnou větu, může algoritmus pochopit úplně jinak. A někdy je to fakt vyjebané panoptikum. Na Facebooku může být problém dát příspěvek o zbraních. Problém může být i obyčejná diskuze kolem lovu nebo survivalu. A když už člověk něco napíše, musí počítat s tím, že někde v útrobách Facebooku sedí digitální trouba, který nerozezná srandu od nabídky drog. My jsme se proto rozhodli jít trochu jinou cestou. Kvelb není Facebook. Nemáme tady nějakého digitálního papaláše, který vám bude z pozice algoritmického boha určovat, co je ještě vhodné a co už je moc. Nemáme tady umělou inteligenci, která vám bude mazat komentáře jen proto, že jí přijdou podezřelé. A hlavně nemáme problém s tím, že se u nás bavíte o zbraních, lovu, survivalu, bushcraftu nebo věcech, ze kterých by se Facebooku nejspíš začala kouřit koule. Chcete napsat článek o noži? Napište ho. Chcete řešit zbraně? Řešte je. Chcete ukázat, jak stáhnout srnku z kůže? Kurva proč ne. Je to realita lovu a přežití, ne Disneyho pohádka o lesních skřítcích. A když nám něco chybí, napište nám. Chcete změnit nějakou funkci? Napište. Něco vám nefunguje? Napište. Máte nápad? Napište. Jsme platforma, kterou pořád dělají lidi. Normální lidi. Ne banda kravaťáků někde v kanceláři, co si myslí, že nejlepší způsob komunikace s uživatelem je poslat mu automatickou odpověď, že jeho požadavek byl přijat a někdy v příštích pěti letech ho možná někdo přečte. A možná je tu ještě jeden důvod, proč má vlastní platforma smysl. Vaše data. Spousta lidí nám řekne: „Ty vole, máte pěknou platformu, ale já se tam registrovat nebudu.“ Proč? Protože už mají plné zuby toho, že internet chce vědět úplně všechno. Jméno, mail, telefon, polohu, co hledáš, na co klikáš, co tě zajímá a pomalu i to, kolikrát sis byl ráno nasrat. A pak se divíme, že lidi nechtějí svoje údaje rozdávat každému, kdo si o ně řekne. A nejde jen o nějakou paranoiu. Jde o princip. Když se bavíme o zbraních, lovu, survivalu nebo přípravě na průser, je úplně pochopitelné, že člověk nechce svoje údaje házet na každou sociální síť, která si s nimi potom může dělat bůhvíco. Ne každý má potřebu dát svoje jméno, mail a další údaje nějakému Zuckerbergovi jen proto, aby mohl napsat do komentářů, že Mora je lepší než půlka těch předražených taktických kundovin. A právě proto chceme, aby Kvelb byl místo, kam člověk přijde proto, že tam chce být. Ne proto, že ho tam dotlačil algoritmus. Nechceme vám prodávat iluzi svobody a přitom vám za každým druhým komentářem stát s gumovým razítkem „SCHVÁLENO UMĚLOU INTELIGENCÍ“. Chceme fórum. Kurva normální fórum. Místo, kde člověk něco napíše, ostatní mu na to odpoví a když někdo napíše kravinu, tak mu prostě někdo řekne, že napsal kravinu. Žádná raketová věda. Žádný algoritmický šaman, který tři hodiny přemýšlí, jestli slovo „nůž“ náhodou neohrožuje demokracii. A ano. Možná jsme malí. Možná nemáme miliardy uživatelů. Možná nemáme algoritmus, který dokáže během tří sekund rozhodnout, jestli je fotka nože ještě outdoor, nebo už terorismus. Ale máme jednu věc. Můžeme se bavit normálně. Takže jestli vás už sere Facebook, jeho algoritmy, placení za dosah, mazání komentářů a věčné dokazování, že nejste internetový terorista jen proto, že máte doma kudlu, flintu nebo se zajímáte o survival, tak vás zveme na Kvelb. Protože Facebook si klidně může dál dělat svoje. A my si budeme dělat svoje. Ať si ten Zuckerberg klidně strčí svůj algoritmus do prdele. My si zatím v klidu stáhneme srnku z kůže, nabrousíme kudlu a budeme se bavit o tom, co nás baví. Bez povolení od robota. :D https://kvelbzbrani.cz/ jo a připom ínám že máme do neděle soutěž o nůž ;)

    Omni redaktor· 09. 10. 2026 13:22
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Morová hrozba!

    Jak je to s morem v Rusku? Hrozí lidstvu morová pandemie, či je mor dnes již lehce léčitelnou bakteriologickou chorobou? Mor Bakterie *Yersinia pestis* v podobě, jak ji zná lidstvo z minulosti, je potlačitelná běžnými antibiotiky. To však z moru nedělá dnes neškodnou chorobu. Důležité je včasné nasazení antibiotik. Různé formy bakterií působí totiž rozdílný průběh onemocnění. Dle WHO a CDC může být průběh odlišný i u bakterie stejného kmene a u různých pacientů. Proto je podání antibiotik důležité okamžitě, jen při samotném podezření na nákazu. Tím rozhodně nechci nikterak dramatizovat nově vzniklou situaci údajného úniku *Y. pestis* v Rusku a už vůbec není třeba propadat panice! Ale bakterie jako taková se může chovat nepředvídatelně a naopak zlehčovat situaci rozhodně není dobré. Především zohledníme-li další možný faktor, který si nyní rozebereme. ## K samotnému případu úniku moru v Rusku Přijmeme-li fakt ruskou stranou zatím nepotvrzeného úniku z laboratoře a nakažení laborantky, která měla na následky pneumonie způsobené *Y. pestis* skonat, musíme si položit otázku vycházející z logiky. Proč byla bakterie *Y. pestis* v laboratoři? Co s ní dělali? Nemusíme ihned myslet na nejhorší, obviňováním z úmyslu použít mor jako biologickou zbraň. Ve spoustě středisek po celém světě se totiž bakterie a viry schopné zdecimovat lidskou populaci naprosto běžně zkoumají. Jsou na nich testovány léky, ochranné pomůcky a tak dále. Problém je, a znovu opakuji, jde pouze a jen o hypotézu, může totiž jít o bakterii modifikovanou a rezistentní vůči běžným antibiotikům. To by naprosto měnilo pravidla hry. ## Je tedy možná nová morová pandemie? Na to se nedá prozatím odpovědět. Musíme vycházet z faktů, nikoliv senzacechtivých poplašných zpráv, konspiračních teorií a propagandy. Civilizovaný svět je totiž s Ruskem ve válce a to je bohužel faktor, který do informací vnáší více nejasností a otázek, než je v případě možné hrozby žádoucí. ## Konspirační teorie Tento oddíl berte s rezervou. Kolem případu údajného úniku moru se již napříč světem skrze sociální sítě začínají valit různé teorie. Od naprosto za vlasy přitažených, jako ta, že únik záměrně zinscenovala Ukrajina jako vypuštění biologické zbraně na území nepřítele, až po teorii, že Rusko samo vypustilo tuto zprávu (nikoliv však nákazu) záměrně, aby si zachovalo čest při stažení vojsk z Ukrajiny, kde jejich vojenské ztráty a bezvýchodná situace neumožňují vést válku dál. A tak aby neklesly v očích světa a především obyvatel Ruska jako poražení. Místo kapitulace musejí stáhnout vojska domů a věnovat se prioritnímu řešení situace a ochraně vlastních obyvatel. Ale být to může všelijak. Berete morovou hrozbu vážně? Slyšeli jste i jinou z teorií či konspirací? Podělte se o vaše názory v komentářích pod tímto článkem. **Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák**

    Jaroslav Alexandr Dvorak redaktor· 08. 10. 2026 14:21
    0
  • Myslivost a lov

    Zvěřina na talíři + můj recept

    Zdravé, libové a poctivé maso z české přírody Proč se zvěřina stále častěji vrací do českých kuchyní, v čem je její výživová hodnota, kde ji koupit a kolik za ni zaplatíme? Na to vše se dnes spolu se mnou můžete podívat. Zvěřina má v české kuchyni dlouhou tradici. Přesto se dnes může zdát, že jde o maso, které si dopřáváme hlavně při slavnostních příležitostech nebo v restauracích. Srnčí kýta, jelení hřbet, kančí guláš nebo pečený daněk přitom nemusí být výsadou mysliveckých rodin. Zvěřina je dostupnější, než si mnoho lidí myslí, a z výživového hlediska představuje velmi zajímavou alternativu k běžným druhům masa. Její největší předností je především to, že jde u řady druhů o přirozeně libové maso s vysokým obsahem kvalitních bílkovin. Obsahuje také železo, fosfor a vitaminy skupiny B včetně vitaminu B12. Současně má zpravidla výrazně méně tuku než mnoho běžných druhů červeného masa. Česká databáze složení potravin například u jeleního masa určeného na guláš uvádí na 100 gramů přibližně 114 kcal, 21,5 gramu bílkovin a pouze 3,1 gramu tuku. A právě v tom spočívá jedno z největších kouzel zvěřiny. Člověk dostává na talíř maso s vysokým podílem bílkovin, ale bez zbytečně vysokého množství tuku. U evropské zvěřiny se podle odborného přehledu složení masa pohybují například hodnoty u jeleního a daňčího masa často přibližně kolem 20 až 23 gramů bílkovin na 100 gramů a obsah tuku bývá velmi nízký. U masa divočáka se hodnoty podle partie a konkrétního kusu samozřejmě liší, ale i zde se jedná o maso s poměrně vysokým obsahem bílkovin a relativně nízkým obsahem tuku. Proč je zvěřina tak libová? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Divoké zvíře nežije stejně jako hospodářské zvíře chované pro produkci masa. Většinu života se pohybuje svobodně v krajině, hledá potravu, uniká predátorům, reaguje na počasí a využívá své svaly. Výsledkem je svalovina, která bývá pevnější, tmavší a výrazně aromatičtější. Tmavé zbarvení souvisí mimo jiné s množstvím myoglobinu ve svalovině. Právě aktivně používané svaly ho obsahují více. Zvěřina proto mívá typickou tmavě červenou barvu a výraznější chuť. Nízký obsah tuku je z pohledu jídelníčku zajímavý zejména pro lidi, kteří chtějí přijímat dostatek bílkovin a současně si hlídat energetický příjem. U libového jeleního masa mohou mít některé části podle databázových údajů kolem 20 až 23 gramů bílkovin na 100 gramů masa při velmi nízkém obsahu tuku. U tepelně upraveného libového jeleního masa uvádějí výživové databáze přibližně 150 kcal a přes 30 gramů bílkovin na 100 gramů, přičemž konkrétní hodnota se pochopitelně mění podle části masa a způsobu úpravy. Právě způsob přípravy je přitom velmi důležitý. Zvěřina sama o sobě může být velmi libová, ale když ji člověk utopí ve smetanové omáčce, přidá velké množství másla, slaniny nebo tučné přílohy, výsledné jídlo už samozřejmě nebude stejně dietní jako samotné maso. Zdravotní přínos tedy nelze oddělit od celkové úpravy pokrmu. Bílkoviny, železo a vitaminy skupiny B Maso obecně patří mezi významné zdroje plnohodnotných bílkovin, železa a vitaminů skupiny B, zejména vitaminu B12. Ministerstvo zemědělství upozorňuje, že maso je důležitým zdrojem bílkovin, vitaminů skupiny B a minerálních látek včetně železa, přičemž jeho výživové vlastnosti se liší podle druhu zvířete a konkrétní části masa. U zvěřiny je zajímavá především kombinace vysokého obsahu bílkovin a nízkého obsahu tuku. To z ní dělá vhodnou součást jídelníčku například pro člověka, který nechce maso vyřadit, ale zároveň nechce mít na talíři příliš tučné maso. Železo je důležité pro tvorbu hemoglobinu a přenos kyslíku v organismu. Vitamin B12 se podílí mimo jiné na správné funkci nervového systému a tvorbě červených krvinek. Zvěřina tak není jen otázkou chuti a tradice. Má skutečně zajímavý nutriční profil. Srnčí, jelení, dančí nebo kančí? Není zvěřina jako zvěřina a jednotlivé druhy se od sebe chuťově i výživově liší. Srnčí maso patří mezi vůbec nejjemnější zvěřinu. Je velmi libové, jemné a má výraznou, ale přitom kultivovanou chuť. Hodí se na minutkovou úpravu, pečení, medailonky, rolády i klasické české omáčky. Právě srnčí kýta nebo hřbet patří k částem, které lze připravit velmi jednoduše a bez těžké omáčky. Jelení maso je rovněž velmi libové, ale bývá chuťově výraznější a struktura masa je podle stáří kusu pevnější. Skvěle se hodí na pečení, ragú, guláš, steaky i pomalu dušené pokrmy. Dančí maso je velmi oblíbené pro svou jemnost. V kuchyni se používá podobně jako jelení nebo srnčí maso a výborné je například na pečení nebo medailonky. Dle mé osobní preference se jedná o nejlepší druh zvěřiny. A potom je tu prase divoké, tedy maso, které si většina lidí spojuje s pojmem kančí. Kančí maso je zpravidla výraznější a podle konkrétní části může být o něco tučnější než velmi libové maso jelenovitých. Přesto jde stále o hodnotný zdroj bílkovin. Jeho velkou výhodou je také univerzálnost. Z krkovice nebo plece vznikne výborný guláš, z kýty pečeně a z vhodných částí lze připravit steaky či medailonky. Zvěřina navíc umožňuje pracovat s různými kuchyňskými postupy. Jemné partie si zaslouží spíše krátkou a šetrnou úpravu, zatímco plec, krkovice nebo maso na guláš přímo vybízejí k pomalému dušení. Zvěřina není automaticky „dietní“ v každé podobě Slovo dietní bychom však měli používat s trochou rozumu. Samotné libové maso může být velmi vhodnou součástí redukčního jídelníčku, ale neznamená to, že každý pokrm ze zvěřiny bude nízkokalorický. Rozdíl udělá především kuchyňská úprava. Srnčí steak připravený s minimem tuku a doplněný zeleninou je úplně jiná potravina než kančí guláš zalitý velkým množstvím tuku a podávaný s obřím množstvím knedlíků. To ale není důvod zvěřinu odmítat. Naopak. Právě její přirozená libovost umožňuje připravovat velmi chutná jídla bez toho, aby bylo nutné maso předem "vylepšovat“ velkým množstvím tuku. A možná právě tady má zvěřina v moderní kuchyni obrovský potenciál. Nemusí být jen těžkým svátečním jídlem se šesti knedlíky a smetanovou omáčkou. Může být základem lehkého salátu, těstovin, rizota, ragú, burgeru, steaku nebo jednoduchého masa se zeleninou. Proč může být zajímavá i z hlediska původu masa? U zvěřiny je zásadní ještě jeden aspekt. Nejde o maso zvířete, které bylo celý život chováno pouze za účelem produkce potraviny. Volně žijící zvěř získává potravu v krajině a její maso je výsledkem přirozeného způsobu života. Z pohledu spotřebitele je proto zvěřina zajímavou možností, jak jídelníček obohatit o maso s jiným původem a charakterem než běžné maso z intenzivní živočišné výroby. Současně je ale důležité nezaměňovat "volně žijící“ za "automaticky bezpečné“. Zvěřina musí být získávána, prohlížena, zpracovávána a uváděna na trh podle veterinárních pravidel. Právě proto je při nákupu zásadní vědět, odkud maso pochází. Kde se dá zvěřina v Česku koupit? Možností je dnes překvapivě mnoho. Jednou z nejjednodušších cest jsou Lesy České republiky. Ty nabízejí celorepublikový prodej zvěřiny prostřednictvím lesních správ a odběrných míst. Zpravidla jde o čerstvou a neopracovanou zvěřinu, často celé kusy v kůži. Lesy České republiky zároveň provozují zpracovnu zvěřiny v Klínech, kde je možné koupit naporcované maso a výrobky ze zvěřiny, a zpracovnu s prodejnou v Židlochovicích. Další možnost představují Vojenské lesy a statky ČR, které mají prodejní místa v různých částech republiky. Nabídka zahrnuje například jelení, srnčí, dančí, mufloní, sičí a maso z prasete divokého. Ceny se liší podle lokality a způsobu prodeje. Zvěřinu lze samozřejmě získat také přímo od uživatele honitby v režimu, který umožňuje česká veterinární legislativa. Státní veterinární správa uvádí, že v malém množství může uživatel honitby dodávat zvěřinu konečnému spotřebiteli přímo nebo prostřednictvím maloobchodní prodejny. Zásadní je však kupovat maso z legálního a dohledatelného zdroje, nikoli od někoho, kdo nabízí "maso ze svého střeleného prasete“ bez potřebných náležitostí. A kolik zvěřina stojí? Tady může být spotřebitel příjemně překvapený. Zvěřina totiž nemusí být dražší než kvalitní hovězí maso. Hodně záleží na tom, zda kupujete celý kus v kůži, nebo již opracovaný a vakuově zabalený kilogram masa. Například aktuální ceník Lesů ČZU pro rok 2026 uvádí u vakuovaného srnčího masa cenu přibližně 264 Kč za kilogram za ořez na guláš, 341 Kč za kilogram za plec a 374 Kč za kilogram za kýtu. U divočáka je ořez na guláš kolem 209 Kč za kilogram, plec a krkovice kolem 242 Kč a kýta přibližně 308 Kč za kilogram. U jeleního masa je ořez na guláš kolem 242 Kč, plec 310 Kč, kýta 394 Kč a hřbet 548 Kč za kilogram. Podobně se pohybují ceny i u dalších českých prodejců. Například zámek Jemniště uvádí u masa z divočáka přibližně 210 Kč za kilogram za maso na guláš, 240 Kč za kilogram za krkovici a 260 Kč za kilogram za kýtu. U jeleního masa je gulášové maso kolem 220 Kč za kilogram, plec 270 Kč a kýta 320 Kč. U srnčího je maso na guláš kolem 230 Kč za kilogram, plec 270 Kč, kýta 480 Kč a hřbet 790 Kč. Při porovnávání cen je ale potřeba dávat pozor na jednu důležitou věc. Cena za kilogram celého kusu v kůži není přímo srovnatelná s cenou kilogramu čisté vakuované kýty bez kosti. U Vojenských lesů a statků se například u některých prodejů cena počítá z hmotnosti zvěře v srsti, zatímco u zpracovaného masa platíme za skutečně využitelnou část. Zjednodušeně řečeno tedy může být kilogram zvěřiny z celého kusu velmi levný, ale následné stažení, vykostění a opracování představuje další práci. U spotřebitele, který chce maso jednoduše vytáhnout z mrazáku a vařit, proto dává smysl porovnávat hlavně ceny již opracovaných částí. Na co si dát při nákupu pozor? U zvěřiny platí stejně jako u jiných potravin, že původ je důležitý. Státní veterinární správa výslovně doporučuje nekupovat maso neznámého původu. Zvěřina uváděná na trh musí splňovat stanovené veterinární podmínky a podle způsobu prodeje musí být příslušně prohlédnuta. Velkou pozornost je potřeba věnovat především masu z divočáka. Prase divoké patří mezi druhy vnímavé k trichinelám, tedy svalovci. Proto musí být divočák určený ke konzumaci vyšetřen na přítomnost tohoto parazita. Tato povinnost platí i v případě, kdy má být maso určeno pro vlastní domácí spotřebu lovce. To není důvod se kančího masa bát. Je to důvod kupovat ho z odpovědného zdroje a správně s ním zacházet. U divočáka proto rozhodně není vhodné experimentovat s nedostatečně tepelně upraveným masem. Státní veterinární správa upozorňuje, že maso divokých prasat musí být řádně tepelně opracováno a že rozhodující je dosažení potřebné teploty v celém kusu, nikoli pouze na jeho povrchu. Zvěřina jako návrat k jednoduchému jídlu Možná je právě tohle nejzajímavější. Zvěřina nepotřebuje být složitá. Dobře opracované maso, sůl, pepř, několik bylinek, trochu kvalitního tuku a správná tepelná úprava často stačí. U guláše zase není potřeba maso utopit v litrech oleje. Dobré kančí maso, cibule, koření, kvalitní vývar a čas dokážou vytvořit jídlo, které je výrazné samo o sobě. A právě proto stojí za to dát zvěřině v české kuchyni větší prostor. Není pouze symbolem mysliveckých hostin a podzimních restaurací. Je to kvalitní surovina, která může být chutná, výživově zajímavá a při správné úpravě také velmi rozumnou součástí běžného jídelníčku. A pokud člověk navíc koupí zvěřinu z české honitby, podpoří místní produkci a využití zvěře, která je součástí hospodaření v naší krajině. Napíšu vám sem i svůj recept kančí guláš (Viz foto) Na pořádný kančí guláš budeme potřebovat přibližně jeden kilogram masa z divočáka, ideálně plec, krkovici nebo maso určené přímo na guláš. Připravíme si také asi 700 až 800 gramů cibule, několik stroužků česneku, dvě až tři lžíce sádla nebo oleje, dvě lžíce sladké mleté papriky, podle chuti trochu papriky pálivé, jednu až dvě lžíce rajčatového protlaku, několik kuliček jalovce, trochu kmínu, majoránku, sůl, pepř a přibližně půl litru kvalitního vývaru, lžíci povidel a skleničku červeného vína. Podle chuti můžeme přidat také bobkový list a malé množství červeného vína. Maso nakrájíme na větší kostky a osušíme. V hrnci rozehřejeme tuk a maso postupně opečeme tak, aby se zatáhlo a získalo pěknou barvu. Pokud bychom ho dali do hrnce příliš mnoho najednou, začalo by se dusit ve vlastní šťávě místo opékání. Maso potom vyjmeme a do stejného hrnce dáme nadrobno nakrájenou cibuli. Ta je u dobrého guláše zásadní, takže není potřeba na ní šetřit. Necháme ji pomalu zesklovatět a postupně zezlátnout. Přidáme česnek, krátce promícháme a následně vmícháme sladkou papriku a rajčatový protlak. Paprika se nesmí spálit, jinak guláš zhořkne. Proto ji necháme v tuku jen krátce rozvonět a okamžitě přidáme červené víno a podlijeme trochou vývaru nebo přidáme maso. Do hrnce vrátíme opečené maso, přidáme jalovec, kmín, pepř a podle chuti bobkový list. Podlijeme vývarem tak, aby bylo maso téměř ponořené, přiklopíme a necháme pomalu dusit. A právě tady přichází nejdůležitější ingredience kančího guláše a to čas. Kančí maso není potřeba honit. Pomalé dušení mu prospívá a umožní, aby se pevnější svalovina postupně stala krásně měkkou. Podle konkrétního masa může příprava trvat přibližně dvě až tři hodiny. Maso kontrolujeme, případně podléváme menším množstvím vývaru. Ke konci dochutíme solí, pepřem a majoránkou a na posledních 20 minut vaření přidáme lžíci povidel. Kdo má rád výraznější chuť, může přidat i trochu brusinek. Hotový guláš necháme chvíli odpočinout. Druhý den bývá často ještě lepší. Podáváme ho klasicky s houskovým nebo karlovarským knedlíkem, ale pokud chceme zachovat lehčí charakter celého jídla, můžeme zvolit vařené brambory, pečenou kořenovou zeleninu nebo jen čerstvý chléb a zeleninový salát. U kančího masa samozřejmě platí, že musí pocházet z bezpečného a kontrolovaného zdroje a musí být správně tepelně opracováno. Právě u divočáka není vhodné podávat maso krvavé nebo nedostatečně propečené. Zvěřina nemusí být sváteční. Může být úplně obyčejnou součástí jídelníčku Možná by se mělo na zvěřinu přestat pohlížet jako na něco exotického. V českých lesích žijí tisíce kusů zvěře, jejíž maso se po ulovení může stát kvalitní potravinou. Když je zvěřina správně zpracována, veterinárně kontrolována a dobře připravena, není důvod ji v kuchyni odsouvat pouze na sváteční stůl. Srnčí, jelení, dančí nebo kančí maso nabízí vysoký podíl bílkovin, často velmi nízký obsah tuku a řadu důležitých živin. Zároveň poskytuje něco, co je dnes v jídelníčku možná trochu vzácné : výraznou chuť bez potřeby složitého průmyslového zpracování. A možná právě v tom je největší kouzlo zvěřiny. Je to maso, které má svůj příběh ještě předtím, než se dostane na talíř. Příběh české krajiny, lesa, zvěře a také práce lidí, kteří o tuto krajinu pečují. Stačí ho jen správně připravit. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová

    Eliška Marie Nedvědová redaktor· 07. 10. 2026 14:01
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Desatero preppera.

    Nazdar zbojníci, po delší době a po menší inspiraci načerpané po víkendu stráveném s podobně smýšlejícími lidmi jsem se rozhodl dát dohromady příspěvek, který jsem se delší dobu zdráhal pustit ven veřejně. Uvědomuji si, že je mezi námi spousta jak nevěřících, tak věřících lidí, a tento příspěvek nikdy nebyl určen k tomu nikoho urazit nebo zesměšnit (sám se hodně okrajově řadím k ortodoxní větvi církve). Berte to prosím jako inspiraci. voda: nejdůležitější komodita pro vznik a zároveň udržení života. Prepper by měl mít nejen zásobu pitné vody, ale zároveň by ji měl umět získat (vědomosti o zdrojích pitné vody ve svém okolí) a zároveň by ji měl umět i „vyrobit“. Mít v zásobě pár filtrů + fundamentální znalosti filtrace a purifikace vody nejsou nikdy na škodu. přístřešek: ať už ten svůj, nebo nějaký krizový, člověk by měl být vždy chráněn před nepříznivými vlivy zvenku, ať už jde o lapky, kteří se rozhodnou tě připravit o tvoje zdroje, nebo o déšť a vítr v momentě, kdy o svoje primární obydlí přijdeš. Pamatuj, že tvůj dům není pevnost a můžeš o něj kdykoliv přijít, ať už násilným způsobem, žhářstvím nebo jakýmkoliv jiným. Člověk by měl být vždy ready svoje obydlí opustit a mít v rukávu plán B. Nauč se, jak svůj dům pořádně zabezpečit už teď, a nauč se, jak zůstat v suchu a teple – inspirace je všude dostatek. jídlo: sice méně důležité než voda, ale pár dní bez sousta může mít hodně negativní vliv jak na tebe, tak na tvoje nejbližší. Měj zásobu hlavně trvanlivého jídla a věcí, které jíš. Zásoba fazolí v konzervě ti moc dobře neposlouží, pokud fazole nejíš (doporučím ale začít, protože je to jeden z nejlepších zdrojů proteinů). Nauč se, kde další jídlo sehnat, jaké jsou alternativy, a klidně si vyhledej i jak lovit nebo zpracovat zvěř. Hlavně tu malou, protože v první vlně průseru moc velké zvěře na nás ostatní nezbyde. Jak znám většinu myslivců (čest výjimkám), tak jsou to většinou řezníci v tmavě zelené. Co půjde, vybijou jako první. A poslední, co chceš, je přetahovat se o kus žvance s magorem, co má v optice i termovizi. Nezapomeň, že maso je sice důležité, ale není zcela nezbytné. Pár stovek let zpátky naši předci měli maso jednou týdně a taky přežili. ty / nejbližší rodina / komunita ve tvém okolí / kamarádi: nauč se postarat a pomáhat přesně v tomto pořadí. Pokud zanedbáš sebe, z dlouhodobého hlediska moc nepomůžeš ani ostatním. Pak bys měl klást důraz na svoji nejbližší rodinu, se kterou sdílíš domácnost, pak komunita, ve které se nacházíš, sousedé atd. Už teď s nimi buduj dobré vztahy, protože když přijde průser a budeš potřebovat sehnat lékařskou pomoc pro své dítě, tak ti v ten moment nepomůže bratranec žijící 40 km daleko ani kamarád, kterého vidíš 3× ročně. Bude to soused, kterému jsi ještě měsíc zpátky nemohl přijít na jméno, protože si dovolil v pátek večer udělat kalbu se svými kamarády a tím rušili tvůj drahocenný spánek. V případě toho kamaráda: samozřejmě, pokud se něco semele a ten kamarád zrovna vyhledá tebe, měl bys ho přivítat s otevřenou náručí, protože lidé, kterým důvěřuješ už teď, se ti v době průseru budou sakra hodit. zdraví: prepper by měl věnovat maximální důraz na své zdraví a fyzickou kondici. Začíná se u základů jako hygiena, zuby, kondička a spousta dalších věcí, protože to, co se nám dnes zdá jako banalita, nám v průseru může kurva zkomplikovat život. Je sice super, že si umíš postavit parádní přístřešek, který odolá větru i dešti, ale je ti to k hovnu, když se nevyspíš kvůli bolavému zubu. Je sice pěkné, že máš krásný bugout bag, ale co z něj, když s ním nedáš poklus ani 10 minut. mentalita: faktem je, že psychicky připravený člověk má mnohem větší šanci přežít než člověk, který svůj survival předem vzdal. Stačí se podívat na jednoduché pokusy, jako například s plavajícími potkany Curtise Richtera. Buď tvrdohlavý, buď neoblomný, věř v sebe, ve svou záchranu a ve své schopnosti. schopnosti: dej si předsevzetí – každý týden se pokusím naučit něco nového nebo se zdokonalit / zopakovat jednu ze svých stávajících schopností. Faktem je, že to, co máš v hlavě, ti nikdo nevezme. Člověk je tvor učenlivý a získávání nových zkušeností by tě mělo bavit. Nutit člověka naučit se něco, k čemu nemá vztah, je opruz, zkus ale získat alespoň fundamentální znalosti a ideálně i trochu praxe v co nejširším spektru života. Nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit. improvizace: neboj se a nauč se tvořit a řešit situace z věcí, které by tě nikdy nenapadly. Začni se na objekty a situace dívat pohledem, na co by daný předmět šel použít, případně co by se z něj dalo vytvořit, co bys v dané situaci dělal, kdyby nastala tahle a tahle situace. Prepper by za mě měl být MacGyver – schopný uplést z hovna bič a ještě tak, aby střílel. nůž: jeden z nejzákladnějších nástrojů lidstva, který nám pomáhal přežít už v dobách, kdy naši předci matlali hovnem jelena na zeď v jeskyni. Je jedno, jestli zvolíš pevný nůž, zavírák, multitool nebo cokoliv jiného. Měj u sebe ale nástroj, který ti pomůže stavět, improvizovat, tvořit, ničit i bránit. Za všech okolností a zároveň mu věnuj stejnou péči jako svému zdraví – přece jen je to tvůj nástroj, tvoje prodloužená ruka v rozmezí schopností a dovedností. pistole: jasně, vím, že tohle bude nejvíc kontroverzní část, každopádně z mého pohledu co se týče prepperství je pistole / revolver asi nejdůležitější střelná zbraň celkově. Jde o to, že pistole / revolver je zbraň určená primárně na obranu, dá se nosit skrytě, tudíž nebudí pozornost. Je x scénářů, kde mi přijde lepší být vyzbrojen revolverem schovaným v kapse než kalašnikovem pověšeným na krku. Jediná další zbraň, která je pro preppera hodně důležitá z mého pohledu, je lovecká malorážka nebo nějaká lovecká kulová brokovnice. Většina lidí, co si myslí, že přežije post-apo stylem, že si pověsí na hruď AR-15 a vyrazí do ulic, si rovnou může na záda nakreslit terč s nápisem „aha, mám zbraň a v batohu určitě pár nábojů navíc, zkus mi je vzít“. pokud ji nemáš, opatři si ji co nejdříve legální cestou. Kdo by si nevěděl rady jak na to, rád se podělím o moje zkušenosti ve zprávách (pro rýpaly zdarma a nezištně). V případě, že ji máš/budeš mít, a v rámci demilitarizace civilního občanství vládou, odevzdej vše co máš, ale pistoli/revolver ztrať, nech si ji ukradnout, „sežral mi pes“… nevím, prostě si něco vymysli, ale nesmíš o ni přijít.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:34
    0
  • Jen pro registrovanéSurvival, bushcraft a prepping

    2 druhy prepperů kvůli kterým se občas stydím o sobě tvrdit, že jsem prepper.

    Nazdar zbojníci, rozhodl jsem se napsat článek, u kterého počítám, že to rozdmýchá emoce a určitě se nevyhnu trošku ostřejší zpětné vazbě. Každopádně i to je součást budování kolektivního vědomí. Jakákoli podoba s konkrétními lidmi je zcela náhodná a určitě to není myšleno na konkrétní jednotlivce, každopádně pokud se v tom někdo z vás uvidí, možná je čas se nad sebou zamyslet, nebo mi můžete vesele nadávat v komentářích

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:32
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Další zbytečné poznatky z DayZ – Nemoci

    Zdar zbojníci, v minulosti jsem už nakousl téma videoher a co si z nich může člověk vzít do reality. Proto se dnes vrátím k mému oblíbenému „simulátoru postapo“ a českému klenotu – DayZ. Hra jako taková je sama o sobě dost těžká, takže bohužel není úplně pro nové začínající hráče. Tudíž věřím, že hodně z vás by se na tento klenot vykašlalo v momentě, kdy by ve hře potkali dalšího přeživšího, který by jim místo pomoci poslal kulku mezi oči. Jakoby hra sama o sobě nebyla už tak těžká na hraní, má tento „simulátor“ i propracovanou mechaniku, co se týče nemocí. Ano, slyšíte správně – v téhle hře jsou i nemoci. Zkušený hráč to už bere automaticky. Jelikož je to survival, musíte svoji postavu držet nakrmenou a hydratovanou. Každopádně to není jen tak a špatná hygiena nebo špatné rozhodnutí vás může stát život. 1\. Cholera Ano, v této hře se můžete nakazit cholerou. Většinou k tomu dochází po požití neupravené vody z přírodních zdrojů, jako jsou rybníky, řeky, nebo po napití z nádob, u kterých neznáte jejich původ. A teď si řekněme, proč je to zajímavé i z pohledu reálného světa. Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae, která se šíří hlavně kontaminovanou vodou a potravinami. Typickým problémem je masivní průjem a rychlá dehydratace organismu. Bez dostatku tekutin a léčby může být nebezpečná hlavně pro oslabené jedince. Po případném rozpadu infrastruktury by se riziko podobných nemocí výrazně zvýšilo. Kanalizace, úpravny vody a hygienické standardy jsou věci, které dnes bereme jako samozřejmost. Jakmile přestanou fungovat, obyčejná voda ze studny, potoka nebo nádrže už nemusí být bezpečná. Nejlepší ochrana je prevence – pít pouze bezpečnou vodu, vodu z nejistého zdroje převařit nebo správně filtrovat a dodržovat hygienu rukou. Zároveň bych rád zmínil nemoc, která se ve hře naštěstí nenachází – legionářskou nemoc. Legionářská nemoc je způsobena bakterií Legionella, která se množí hlavně ve stojaté nebo špatně udržované vodě. Člověk se většinou nenakazí vypitím vody, ale vdechnutím drobných kapének kontaminované vody například ze sprch, klimatizací nebo vodních systémů. V postapo světě by problém mohly představovat například opuštěné budovy se starými vodními rozvody, neudržované nádrže nebo improvizované sprchy. Prevence je hlavně pravidelná údržba vodních systémů, nepoužívání podezřelých zdrojů vody a při možnosti vodu ohřívat. 2\. Salmonela Zase, zkušený hráč už tuto mechaniku zná. Pokud porcuje zvíře, které následně upeče a sní, může dostat salmonelu. Jak je to možné? Protože si po porcování neumyl ruce, kterými následně jedl. A přesně tohle je věc, která je v realitě velmi důležitá. Salmonelózu způsobují bakterie rodu Salmonella. Člověk se může nakazit hlavně konzumací kontaminovaných potravin, například nedostatečně tepelně upraveného masa, vajec nebo při přenosu špinavýma rukama. V krizové situaci, kdy by lidé lovili, zpracovávali vlastní maso a neměli ideální hygienické podmínky, by podobné infekce byly mnohem častější. Ochrana je jednoduchá, ale zásadní – po manipulaci se syrovým masem si vždy umýt ruce, používat čistý nůž a náčiní a maso dostatečně tepelně upravit. 3\. Plicní a respirační infekce Další věc, kterou DayZ řeší, jsou nemoci spojené s nachlazením a respiračními problémy. Ve hře k nim dochází hlavně při dlouhodobém pobytu v mokrém oblečení, zimě nebo kontaktu s nakaženými hráči. Postava začne kašlat, kýchat a může mít problémy s udržením kondice. I když je herní mechanika zjednodušená, princip je reálný. V postapo situaci by byl velký problém hlavně zápal plic. Lidé by byli vystavení zimě, kouři z ohnišť, špatnému spaní a vyčerpání. Prevence je opět základ – být v suchu, udržovat tělo v teple, mít kvalitní oblečení, dostatek odpočinku a nesnižovat zbytečně svoji imunitu. U všech těchto nemocí je nejdůležitější hlavně prevence. Udržuj hygienu. Nepij vodu, u které si nejsi jistý původem, a převař ji, i když si jejím původem jsi jistý. Buď v suchu a teple. A hlavně si uvědom, že v krizové situaci tě často nezabije nějaká velká katastrofa, ale malá chyba, kterou bys dnes vyřešil během pár minut návštěvou lékaře nebo lékárny.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:31
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Teorie šedého muže, superschopnost začínajícího preppera a jak o tuhle superschopnost pokročilý přichází

    Dnešní článek bych rád věnoval schopnosti, kterou měla většina z nás, když jsme s preppingem začínali. Samozřejmě jsou mezi námi i lidi, kteří vyrůstali v militantních rodinách, a poznáš na nich už od pohledu, že jsou „gumy“. Co se týče začínajících prepperů, je dobré se zamyslet nad tím, jakou nespornou výhodu mají. Protože málokdy to funguje tak, že jeden den tě prepping zaujme a druhý den máš plný nákupní košík na nějakém e-shopu. S výjimkou lidí, kterým se poštěstilo narodit se do lepších poměrů – co si budem, vybavit preppera od hlavy až k patě stojí nemalé částky. Hlavně když se začneme bavit o gearu. Začínající prepper většinou projede skříňky a upraví si svoje první EDC metodikou „co dům dal“. A není na tom nic špatného, spíš naopak. Protože když takového preppera postavíš vedle někoho, kdo v tom jede už několik let, tak bude působit skoro komicky. Má to ale jedno velké ALE. Uvedu příklad. Představ si, že se ti při zásobovací výpravě povede dostat do nějakého opuštěného domu. Na posteli vidíš ležet dva batohy, které jsou zjevně plné něčeho a nemáš čas zjišťovat čeho. Dokážeš popadnout jeden – který vezmeš? Taktický batoh s MOLLE vazbou? Nebo sportovní, nudnou tašku, kterou s sebou někdo tahá do gymu? A to je přesně ono. Prepper „co dům dal“ je dokonalý příklad greymana. Není to o šedém oblečení, ale o tom, jak moc dokážeš vypadat obyčejně, aniž bys byl nápadný. Protože co si budem – i člověk, který vynaloží velké úsilí na to, aby vypadal nenápadně, zkušenějšímu oku neuteče. Známe to dobře z praxe. Ti, co tahají po kapsách nůž, si většinou všimnou, že někdo další má na kalhotách clip. Ti, co nosí skrytě, neustále řeší, jestli jim pistole neprintuje přes mikinu, a většinou si toho všimnou i u dalších držitelů. Atd. Jak o tuhle superschopnost přicházíme? Jednoduše. Stačí si říct: „Já přece potřebuju něco pořádného, něco co vydrží,“ atd. Nechci tomu odporovat – sám mám rád kvalitnější věci. Ale sami se tímhle připravujeme jak o moment překvapení, tak si zároveň malujeme na záda pomyslný terč. Protože víme, že týpek, co má na zádech Savottu, bude jako předčasný Ježíšek, pokud se mi z něj povede ten batoh sundat ve špatné situaci. Zkuste se jenom trošku zamyslet, když upgradujete svůj gear. Taktické věci jsou sice cool, ale nejsou zcela nezbytné. A něco navíc na závěr: Greyman není o tom hrát si na neviditelného ninju. Je to o tom nebýt zajímavý cíl. Nejlepší gear je ten, který nevzbuzuje otázky, závist ani chuť tě „zkontrolovat“. Možná je někdy větší umění vypadat jako nikdo než jako někdo připravený. A to je superschopnost, o kterou je fakt škoda přijít.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:29
    0
  • Outdoor, camping a EDC

    Používej svůj nástroj na to, k čemu byl určen.

    Zdar zbojníci. V návaznosti na předchozí článek bych rád pokračoval na téma nožů. Tentokrát bych se rád pověnoval třem základním druhům výbrusu nože a tomu, na co je každý z nich určen. Nebudu dnes řešit tvar čepele, protože to je z mého pohledu hodně o vkusu daného uživatele a v konečném důsledku to na práci nemá až takový vliv oproti samotnému výbrusu. Co se výbrusu týče, jde hlavně o geometrii čepele a každý výbrus má svoje + a -. První, kterému bych rád věnoval pozornost, je plochý výbrus. Z mého pohledu je to asi nejlepší výbrus pro nůž, který chceš mít fakt ostrý. Co se konkrétně broušení týče, nože s plochým výbrusem brousím na 15°. Jde o to, že jsou to nože určené primárně na řezání. Jestli je to příprava jídla, krájení masa, zeleniny nebo třeba jenom řezání kartonových krabic, je úplně jedno – v tomhle ten výbrus exceluje. Potkáte se s tímto výbrusem jak u klasických kuchyňských nožů, tak u většiny kapesních nožů. Za mě je to nejlepší varianta na každodenní nošení. Ten nůž řeže jak svině, má minimální odpor v materiálu a člověk má pocit, že mu všechno jde tak nějak snáz od ruky. Samozřejmě to má i svoje mínusy – tenká geometrie znamená, že když s tím začneš páčit jak kokot nebo sekat do suku, tak si koleduješ o to, že to dřív nebo později odskáče ostří. 2\. Šavlový výbrus. Co se šavlového výbrusu týče, je to takový kompromis. Dost často se s ním můžeme potkat jak u armádních nožů, tak u různých survival nožů. Je to prostě něco mezi. Všeobecně ten nůž nebude úplně top, co se přípravy jídla týče, protože tam už ten materiál klade větší odpor, a ani na jemnou práci do dřeva to nebude bůhvíco. Každopádně jakýkoliv úkol by tenhle nůž měl zvládnout obstojně. A to je přesně účel toho výbrusu. Takový allrounder – od otevírání konzerv, přes řezání provazu, až po nějaké drobné práce kolem tábora. Není to specialista, ale když máš u sebe jen jeden nůž a nevíš, co všechno s ním budeš muset dělat, tak tenhle typ výbrusu je dost často dobrá volba. Prostě univerzální dělník, který sice není nejlepší v žádné disciplíně, ale zároveň tě nenechá úplně ve sračkách v žádné z nich. Poslední je skandinávský výbrus. Za mě nejlepší varianta na jakoukoliv práci se dřevem. Ať už je to dlabání do dřeva, výroba chlupatých klacíků na podpal, výroba kolíků, kolíčků, nebo batonování a štípání dřeva. Ten tupější úhel hned od začátku hodně pomáhá při práci do dřeva a zároveň dává ostří docela solidní výdrž. Navíc se tenhle typ výbrusu strašně dobře brousí v terénu – stačí kámen, trocha cviku a jsi zpátky ve hře. Na druhou stranu to není úplně ideální výbrus třeba na přípravu jídla, protože ten materiál se při řezu víc rozráží do stran a nemá to tak hladký průchod jako plochý výbrus. Ale jakmile přijde na dřevo, tam tenhle výbrus kraluje a proto ho taky najdete na většině skandinávských pracovních nožů. Jde o to, že každý nástroj má svoje + a - a každý nástroj by měl být používán na to, na co byl určen. Když začneš s kuchyňským nožem páčit hřebíky nebo se skandi výbrusem krájet kilo cibule na guláš, tak to prostě nebude ideální. Snad tenhle článek alespoň někomu pomůže s volbou toho správného nástroje pro sebe.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:24
    0
  • Outdoor, camping a EDC

    Zápisník – jeden z nejpodceňovanějších, ale zároveň nejvíc „Best in Slot“ itemů každého preppera

    Dnešní příspěvek věnuju něčemu, co většina lidí bere jako totální banalitu. Paradoxně až tak velkou, že když jsem si nedávno šel vsadit Sportku (tiket vždy zakládám do zápisníku), paní v trafice na můj vošoupaný diář koukala jak na artefakt z jiného světa. A přitom ještě před pár lety nosil zápisník skoro každý chlap. Můj táta mi kdysi říkával: „Ty si tak blbej, že bys měl nosit zápisník. Podívej na mě, já nosím dva.“ A měl pravdu. Proč je to podle mě Best in Slot gear? Protože všechno, co zapíšu, už nemusím tahat v hlavě. Až na hesla a PINy mám v zápisníku fakt všechno: kontakty na rodinu souřadnice k místům s pitnou vodou poznámky, nápady, úkoly věci, které chci mít uložené offline A ještě jedna věc – psaní rukou není jen oldschool, ale i funkční. Když si něco zapíšeš, mozek si to zapamatuje mnohem líp než když to jen přečteš. To není žádná ezo kravina, ale reálný poznatek z psychologických studií. Využití v běžném životě (SHTF zatím nenastal) termíny doktorů a zubaře expirace zásob firemní porady (už několikrát jsem zastínil kolegy, kterým nešla WiFi, když jsem měl výsledky napsané na papíře) A nejlepší historka? Jednou na mě jeden pán v práci vyběhl totálně nas\*aný a začal na mě řvát, že jsem „debil“. Tak jsem vytáhl zápisník a suše řekl: „Výborně, takže DEBIL… co tam máte dál?“ Koukal jak vyoraná myš, pak přidal, že jsem „úplně blbej“. Tak jsem to tam připsal, ukázal mu to, vytrhl stránku, zmuchlal, hodil do koše a řekl: „Tak. A teď… jak vám můžu pomoct?“ Absolutní win. Deeskalace hadr. A teď to hlavní – využití v post-apo Tady se zápisník mění z doplňku v nástroj přežití: Vzkazy – varování, tajné informace, komunikace bez elektroniky Recepty – hlavně pro nás, co vaříme stylem „něco tam hoď a modli se“ Učebnice uzlů Denník – psychika je v přežití stejně důležitá jako nůž Souřadnice meeting pointů Schémata pastí Plány improvizovaných nástrojů Schémata filtrace vody, úkryty Rádiové frekvence a offline info o spojení s dalšími lidmi Papír se nevybije, nehackne, nečeká na aktualizace a neodmítne poslušnost. Závěrem Zápisník není nostalgie ani hipsterská móda. Je to mentální úložiště, mapa, deník, technická dokumentace, komunikační nástroj a psychologická pojistka v jednom. V digitální době je zápisník paradoxně jednou z nejpokročilejších forem redundance. A v okamžiku, kdy přestane fungovat svět kolem nás, může být právě tahle „obyčejná blbost“ to, co ti pomůže udržet přehled, klid a náskok.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:22
    0
  • Jen pro registrovanéSurvival, bushcraft a prepping

    Agrese – osvoj si dovednost, kterou tví nepřátelé už dávno mají.

    Nazdar zbojníci, po delší době jsem dostal chuť napsat něco víc kontroverzního, co by mohlo rozdmychat zajímavou diskuzi, a to téma agresivita. Co je agresivita? Základní lidský pud, který nám pomáhal přežít už v dobách, kdy jsme byli v jeskyni. Moderní společnost dělá vše pro to, aby agresivitu z lidí vymámila a lidi otupila, protože stádo krotkých oveček se určitě ovládá lépe než smečka hladných a agresivních vlků.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:21
    0
  • Outdoor, camping a EDC

    NŮŽ — NEJSTARŠÍ KAMARÁD ČLOVĚKA

    Nůž je dokonalý nástroj. Bodka. Lidi ho používali dřív, než vůbec věděli, že jsou lidi. Pazourek, kosti, kameny… a dneska? Dnešní společnost ti řekne, že jsi magor, když máš na kapse klip. Já nosím dva — pevný Ruike Jagger F118 a zavírák Spyderco Persistence. Nosím je denně. Používám je denně. A ne, ještě jsem nikoho nepodřízl. Ani se nechystám. Jenže pokaždé, když vysvětlím, proč mám nůž, tak se na mě někteří koukají, jako bych právě oznámil, že mám v batohu granát. „Proč ho nosíš?“ Kámo… já se spíš ptám, proč ty nic nenosíš. Nůž je jedna z mála věcí, která ti umí sloužit od rána do večera. Otevře obálku. Uřízne provaz. Odloupne jablko. V nouzi tě zachrání. A když jsi lama, tak si s ním i uřízneš prst a aspoň se naučíš, proč je ostrý nástroj bezpečnější než tupý. A když vidím u někoho na kalhotách klip… bráško… to je jak tajný handshake pro normální chlapy. Všichni víme, proč to tam máme. Všichni víme, že se cítíme líp, když víme, že máme nástroj, ne dekoraci. \--- Kvalita vs. cena Nebojte se investovat. Dobrý nůž není rozmar. Je to věc, kterou držíš v ruce celý život. Ale fakt nemusíš kupovat high-end, když nevíš, co s tím. Mora, Opinel, spousta levných ale poctivých kudel — fungují skvěle. I za málo peněz můžeš mít nůž, který vydrží víc, než tvoje nervy u Black Friday. \--- A teď ta nejdůležitější věc — péče. Máš nůž? Tak se nauč ho nabrousit. Kup si obyčejný vodní kámen a nauč se to. Nepotřebuješ tisíc euro brusnýho robota, co ti na konci řekne „šroubek chýbá, systém nefunkční“. V post-apo se ti ten stojan rozsype rychleji než Baťa dřeváky. Knife-sharpening je skill. A skill přežije i tehdy, když technika zdechne. \--- A ještě něco k sebeobraně Ano, nůž může použít člověk v krajní nouzi. Ale upřímně? Je to ta nejhorší možná varianta. Nikdo nechce řešit následky. Radši ho nosím jako nástroj. Protože to je jeho smysl. \--- Závěrem Prosím všechny, co tohle čtou — noste nůž. Fakt. Žijeme v jedné z mála krajín, kde je to legální, normální a nikdo ti nedýchá na krk. Je v tom něco archetypálního. Nosit nůž je jako mít u sebe kus civilizace… a zároveň kus divočiny. A hlavně — není na tom nic špatného. Je to nástroj. A dobrý nástroj je jako dobrý přítel.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:20
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Videohry a co jsem si z nich vzal do preppingu

    Ještě než začnu: jsem si vědom, že tohle je dost ošemetné téma a mým cílem není hry ani vyzdvihovat, ani shazovat. Vzkaz pro „Alfa guru prepperníka nejvyššího, vládce konzerv, věčného rýpala, supreme velitele endžojmentu, toho, který už přežil všechno – i to, co se teprve stane“: Ano, já vím, že jsem dvacetileté dítě žijící u mamky (i když nejsem), které by mělo vypnout PC a jít „něco dělat“. Děkuju za tvůj názor. A teď si vem svého Bráníka a vrať se k televizi nadávat sportovcům za mizerný výkon. My všichni víme, že bys to určitě zvládl líp. Takže. Napíšu o třech hrách, ze kterých jsem si vytáhl pár poznatků použitelných i v reálu – hlavně pro situace, o kterých všichni doufáme, že nikdy nepřijdou, ale připravujeme se na ně. Hry mají spoustu dalších kvalit, o těch ale psát nebudu, protože krásná grafika ti venku nepomůže, když je svět v lepším rozlišení než tvoje GPU. \--- 1) Hunt: Showdown Co mě na té hře zaujalo, je dokonale udělaný zvuk. Všechno vydává šum, který slyší nejen ty, ale i parťák a hlavně nepřítel. Mapa je plná audiopastí: ranění koně, klece se psy a slepicemi, hejna ptáků… když něco vyplašíš, hráči přesně ví, kde seš. A jelikož je to extraction shooter, každý tě chce zabít – buď kvůli lootu, nebo aby měli klid na vlastní úkol. Další věc: žádné „tacticool“ hračky. Odehrává se to v Louisianě na konci 19. století, takže broková kozlice, páka, opatrný postup. A ejhle – mozek porazí prasata, co běhají bez krytí, střílí po každém stínu a plaší zvuky jak stádo králíků na RedBullu. Reálnej přenos? Je hezké mít v trezoru ARko navoněné olejíčkem, osazené holosunem, optikou a gripem… ale co z toho, když jsi ho jednou vzal na střelnici a od té doby leží. Zatímco borec se starou „kosou“ a čtyřmi bednami munice, co z ní pálí pravidelně, tě převálcuje, protože se mu nerozklepou ruce při první závadě. A poslední věc – smrt v té hře znamená ztrátu postavy i vybavení. Hodně lidí šetřilo. Nejhorší nebylo šetřit na zbrani, ale zapomenout lékárničku. Parťák bez možnosti ošetřit tě v blbé situaci = katastrofa. V reálu to máme stejně: investujte do turniketu, lékárničky a kurzu, jak to používat. Zbraň je fajn, ale TQ ti zachrání život. ARko ne. \--- 2) DayZ Šílený simulátor chůze – což je mimochodem reálnější než by člověk chtěl. Běh tě dehydratuje, spaluje kalorie a přitahuje pozornost. Oko reaguje na pohyb mnohem víc než na pomalu jdoucí postavu. Ve městech? Často po hodině lootu najdeš jen sardinky, shnilou cuketu a frakturu pravé nohy, protože tě potkal hráč s krumpáčem, kterému se líbil tvůj batoh. Nejvíc se měli ti, co se od začátku snažili nebýt závislí na městech – pěstovali nebo lovili. Teorie šedého muže tu funguje perfektně. Nová postava = tričko, kraťasy, tenisky, jablko v kapse. Nikdo po tobě nestřílí, protože nestojíš za námahu. Jakmile se navlečeš do armádní výstroje a dáš na sebe nosič plátů, jsi automaticky terč. Vybavení z tebe dělá hrozbu. A zbraně? Díky animacím jsem přesně věděl, jak nabít, odjistit a řešit závadu, ještě než jsem poprvé držel reálnou zbraň. Závady v DayZ jsou častější než ve skutečnosti, ale díky tomu se naučíš řešit: zádržku, selhač… kdo to viděl tisíckrát ve hře, tomu to přejde do podvědomí. Jasně, naučíš se to před ZP – ale proč si nepomoct i jinak. \--- 3) This War of Mine Úplně jiný žánr, ale pro mě největší srdcovka. Je to hra inspirovaná válkou v Sarajevu. Nehraješ za vojáka, ale za obyčejné civilisty. Každé rozhodnutí má následky. Pokud někoho zabiješ jen kvůli chlebu, postava upadne do deprese, ostatní se na tebe začnou dívat skrz prsty a často postava od skupiny uteče. A -1 člověk ve skupině je problém – ať je to kuchař, hlídač nebo noční scavenger. Výměnný obchod: nejcennější byly šperky a munice, ale velmi ceněné byly taky cigarety, alkohol, káva, tabák a samozřejmě jídlo. Přes den nikam nelez, odstřelovači jsou všude. A nezapomeň: až se něco skutečně posere, taky tu budou magoři, co si chtěli „vyzkoušet snajpra“ v reálu. Nejdůležitější pointa: Čím víc času věnuješ přes den přípravám, barikádování a opravám, tím menší šance, že tě v noci někdo vykrade nebo že se ti něco posere. \--- Určitě je spousta dalších her, ale nechci psát o něčem, o čem nemám jistotu – a nechci plácat kraviny. Samozřejmě: získané poznatky mají asi nejhorší poměr čas vs. výsledek, ale možná to můžeš brát tak, že jsem to „odseděl“ já, aby vy jste nemuseli. Haha, kecám. Je to moje forma relaxu – ne vždycky má člověk náladu číst knížky nebo dokumenty. Díky každému, kdo dočetl až sem. A omlouvám se za délku, ale víte, jak to je – když člověka něco baví, těžko se to krátí.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:19
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    SKILLs, které jsou sice „homo“, ale zachrání ti prdel

    Na začátku své prepperské cesty (když se to tak dá nazvat) jsem si bláhově myslel, že nejvíc za vodou budou ti, kteří mají doma hromadu zbraní a umí ulovit zvěř (myslivci), vojáci z profese (kteří jsou v době průseru z nás všech asi nejvíc v prdeli, protože buď uposlechnou povolávací rozkaz, nebo budou mít na krku – mimo toho, že se svět hroutí – ještě další průser v podobě vojenského soudu) a celkově lidi se širokými rameny, kteří doma po sobě ani neumývali pánev po omeletě, protože takové věci má doma přece dělat ženská. Postupem času jsem přišel na to, že věci jako střelba (a ne, nejsem profík), základní zacházení se zbraněmi atd. se člověk naučí poměrně rychle. O dost podstatnější rány od života přijdou v momentě, kdy je člověk odkázaný sám na sebe. A začíná se u banalit – jídlo, oprava oblečení, hygiena. Teď možná potěším trochu lidí, kteří tyhle drobnější skills zvládají, ale chci podotknout, že jenom o tom to taky není. Správný prepper by podle mě měl být mistr v improvizaci, mít obrovskou všeobecnou zásobu vědomostí a hlavně dovednosti, ne jen gear. Pár dovedností, které by sis měl osvojit, než padnou sračky do větráku: Šití Promiň, ale nejsi prepper, když si neumíš přišít ani knoflík na kalhotách. Sorry. Pistolník s kalhotami u kotníků vypadá spíš komicky než seriózně. Sežeň si od někoho staršího v rodině silnou nit a pořádnou jehlu. Já osobně je mám zapíchnuté přímo v BOBu – zabere to hovno místa, takže nemá cenu se vymlouvat, že všechno kdyžtak vyřešíš paracordem a duct tapem. Hlavně se aspoň nauč, jak provléct nit okem jehly. V době, kdy máš na YouTube i návod, jak otevřít krabici od mléka, by to neměl být problém. Vaření – alespoň základ Tohle je naštěstí běžnější skill, každopádně se občas potkávám s lidmi, kteří neumí vařit vůbec. Promiň, ale žrát instantní nudle ti z dlouhodobého hlediska dojebe jak pajšl, tak i mentální pohodu. Nevěřím, že člověk, který by tenhle xindl žral déle než měsíc, by neměl chuť si do huby radši strčit brokovnici. Zase – v dnešní době, kdy najdeš podrobný videonávod fakt na všechno, se z tebe za krátkou dobu může stát slušný kuchař. Řekni doma, že odteď každou sobotu vaříš ty. Garantuju ti, že všem doma spadne saně, pokud jsi doteď lezl do kuchyně jen pro pivko do lednice. Ošetření ran, šití ran Tady už je to se zkoušením v praxi horší, každopádně je dobré načerpat znalosti alespoň z teoretického hlediska. V průseru se i drobná nevyčištěná rána může bez lékařské pomoci změnit v mega průser. Minimalismus Buď skromný a zásoby drž pod kontrolou. V kombinaci s tím, že někteří z nás mají sklony k bordelářství, je hromadění nepotřebných pičovin čisté zlo. Je sice hezké, že máš hromadu věcí „pro případ kdyby náhodou“, ale co z toho, když je ani nenajdeš? A otázka je, jestli půlku z těch věcí vůbec umíš používat. Motání uzlů Nemusíš mít nutně paracord a zvládat 50 uzlů. Stačí 10 základních a trénovat můžeš klidně na staré tkaničce od bot. Ten uzel na botách fakt většinu problémů nevyřeší. Meditace / práce s hlavou Začni se věnovat meditaci, aspoň pár minut denně. Jde o to, že až všechno ztichne, nebudeš mít problém zvyknout si na ticho – které je ze začátku kurva nepříjemné. Základní hygiena v krizových situacích Možná to zní jako píčovina, ale několik dní neumytý, zpocený chlap je fakt humus. Nejde jen o komfort – se zapářenou prdelí pochodovat denně třeba 20 km je trest boží. A hlavně: na to, aby tě někdo vystopoval, pak není potřeba ani lovecký pes, když smrdíš na 100 metrů. A ano, človečina jde v přírodě kurva dobře cejtit. Čtení lidí a základy psychologie Tuhle část můžou moji soukmenovci s ADHD klidně přeskočit. Čtení lidí, drobné výrazy v obličeji, když někomu řekneš něco, co se mu nelíbí, nebo rozeznání, že ti někdo lže – to všechno se dá naučit. Stačí se tomu začít věnovat. Důvod, proč zmiňuju ADHDčkaře, je ten, že jsme na tohle často vnímavější. Neustále řešíme, co nám kdo řekl, jak to asi myslel atd. Nauč se to taky. Možná tě to jednou zachrání před tím, až ti někdo bude chtít strčit kudlu do zad. Vyjednávání a deeskalace konfliktu Asi není potřeba víc rozebírat. Trpělivost Bohužel jsou věci, které nejsou hned. Občas se musíme naučit, že některé věci trvají, než se dotáhnou k dokonalosti. Ať už jde o čekání, než se převaří voda, kterou jsi nabral v louži (počkej ještě minutku – ta tě nezabije, mozek požírající améba ale ano), nebo než vyschne maso na sušáku. Učit se: od žen od starých lidí od dětí z chyb ostatních Pýcha zabíjí rychleji než hlad.

    Omni redaktor· 06. 10. 2026 10:18
    0
  • Jen pro registrovanéSurvival, bushcraft a prepping

    Pes v post-apo — kompletní úvaha bez romantiky

    V minulosti tu padla řeč na téma čtyřnohého parťáka v post-apo. Jelikož jsem velký milovník a chovatel psů, zamyslel jsem se nad tímto tématem pořádně do hloubky a snažil se podívat na problematiku z ryze pragmatického hlediska. Věřím, že hodně dalších milovníků psů můj názor velice zklame, každopádně jsem člověk, co se snaží mít vždy střízlivý pohled na věc. Romantická představa kráčení pustinou se svým čtyřnohým parťákem jako ve Falloutu 4 nebo Já, lege…

    Omni redaktor· 01. 10. 2026 17:03
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Kambium – přežiješ i hladomor, pokud víš, kde hledat

    Zdravím zbojníci, tento příspěvek byl tvořen hodně za pomoci AI – první věc je, že s kambiem osobně zkušenost nemám. Každopádně na preppers není jediný příspěvek o kambiu, takže jsem chtěl tuhle díru zakrýt. A druhá věc – protože je ve skupině pár nevděčných blbečků, kteří mají z AI takový problém, že jim rád podráždím ten jejich maličký mozeček, berte to s humorem . Co je kambium? Je to vnitřní měkká vrstva kůry stromů, většinou jehličnanů (borovice, smrk, jedle). Obsahuje sacharidy a trošku živin, takže v survival situaci tě dokáže udržet při životě, když už fakt není nic jiného. Jak ho získat: Odstraníš tvrdou vnější kůru. Odloupneš světlou měkkou vrstvu pod ní – to je právě kambium. Můžeš ho nakrájet na nudle nebo usušit a rozemlít na mouku. Jak ho uvařit v přírodě: Nakrájej kambium na tenké proužky (jako nudle). Najdi čistou vodu – v nouzi se dá použít i převařená voda z potoka. Do malého ešusu nebo hrnce dej vodu, přiveď k varu. Přidej kambium a vař cca 10–15 minut, dokud nebude měkké. Pokud chceš, můžeš přidat trošku soli, bylinky nebo kousek tuku, pokud je k dispozici. Podávej horké – v nouzi samotné nudle, jinak jako doplněk k masu, kořenové zelenině nebo houbám. Takže zbojníci, příště, až budete chodit po lese a nic jiného k jídlu nenajdete, vzpomeňte si na kambium – ať už jako nouzovku, nebo drobný doplněk vašich zásob. A pro ty pár blbečky: AI vám nedá moudrost, ale aspoň vám otevře oči.

    Omni redaktor· 01. 10. 2026 16:59
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Střelné zbraně z hlediska preppers

    Zdar zbojníci Původně jsem svůj pohled na prepping vůbec nechtěl stavět na střelných zbraních, ale co si budeme, jsme chlapi a tyhle věci nás prostě baví a máme je v krvi. Předem upozorňuji, že tenhle pohled je čistě z prepperského hlediska. Nebudeme tu řešit EDC atd., i když okrajově se toho taky dotknu, protože zbraň, kterou denně nosíš, trénuješ s ní a jsi s ní sžitý, má z prepperského hlediska mnohem větší váhu než nějaký naleštěný Desert Eagle, který už 10 let leží v trezoru a lapá prach. Střelná zbraň z prepperského hlediska by měla být hlavně co nejjednodušší z konstrukčního hlediska, spolehlivá a co se týče dostupnosti náhradních dílů, měla by být co nejdostupnější. Popisovat budu jenom zbraně, se kterými jsem se já osobně setkal díky práci střeleckého instruktora, nebo se kterými jsem se setkal od doby, co vlastním zbrojní průkaz (dnes už zbrojní oprávnění). Začnu krátkými a pak se přesuneme na dlouhé. CZ 75 Ano, vím, některým z vás tahle platforma může přijít zastaralá. Faktem ale je, že je to jedna z nejdostupnějších krátkých zbraní na území České republiky. Náhradní díly, zásobníky atd. seženete skoro za hubičku. V ráži 9mm Luger z ní pořád dělá pistoli použitelnou i v dnešní době. Zároveň jsem se nesetkal s tím, že by byla nějak extra poruchová oproti jiným. A co si budeme, celokov je celokov. Glock 17, Glock 43X, Glock 19 a další Jedná se o jednu z nejspolehlivějších pistolových platforem vůbec. Nezanedbatelná výhoda je, že Glock vám s prominutím sere na údržbu a čištění a dost často vám to odpustí. Ano, vím, je to hnusná a nevzhledná pistole, ale kdybych si měl vybrat něco, na co se mám spolehnout, tak to prostě bude Gčko. CZ P-09 a další S těmito "čízami" mám bohužel málo zkušeností. No z nějakého důvodu populární budou a logika věci je stejná jako u CZ 75. Prostě chceš mít něco, co jednoduše nahradíš nebo opravíš. Věřím, že se v komentářích najde hodně zástupců a schvalovačů těchto platforem. Revolver, hlavně ráže .357 Magnum / .38 Special Spolehlivost, penetrační vlastnosti .357 Magnum a dostupnost krmení. Ano, .357 Magnum a .38 Special sice nejsou tak běžné jako 9mm Luger, každopádně jsou pořád hojně populární mezi střelci. Další výhoda je, že je to prostě revolver. Nemusíš s sebou tahat další zásobníky, prostě nasypeš pár nábojů do kapsy a jdeš. Ano, přebíjení může být v krizových situacích oser. No pokud se jako prepper ocitneš v otevřené přestřelce, tak jsi prostě někde udělal velkou chybu. Dlouhé zbraně VZ.58 – CZ 858 a další Pamětníci je ještě znají pod názvy jako kosa, pádlo, sapr atd. Důvod, proč v něm pořád vidím smysl, je právě dostupnost náhradních dílů, spolehlivost a krmení ještě pořád za relativně dobrou cenu. Navíc pár doplňků od FAB Defense a je kompatibilní s dalšími doplňky. A hlavně, co si budeme – pořizovací cena. Momentálně se dá kosa sehnat za cenu ojeté jedničkové fábky. AR-15 a její platformy I když osobně ARko nemám rád, nelíbí se mi ani manipulace s ní a vždy mě to víc táhlo k platformám typu AKM, jednu věc jí musím nechat – její popularitu ve střelecké komunitě. A právě to je něco, co určitě stojí za zvážení. Další fakt je ráže .223 Remington / 5,56 NATO. Sice nemá bůhvíjak úžasné balistické vlastnosti oproti větším rážím, ale z hlediska preppingu je to cenově dostupná ráže. A hlavně – dávno nejsme členy Sovětského svazu, takže AR má mnohem větší potenciál co se týče logistiky a dostupnosti jak krmení, tak náhradních dílů. Opakovací brokovnice Ať už je to Mossberg 88, Remington 870 nebo další. Velká výhoda brokové pumpy je spolehlivost, jednoduchost a větší tolerance na horší kvalitu krmení, jelikož cokoliv jí dáš, můžeš vystřelit. Zároveň není problém s přebitím, protože celý nabíjecí mechanismus zastáváš ty jako člověk. Samopal Škorpion EVO 3 Hlavně cenová dostupnost jak dílů, tak krmení. Opakovací pušky ráže .308 Winchester Silná, spolehlivá ráže. Dostupné krmení a zároveň moderní ráže, která má pořád co nabídnout. Mosin-Nagant 7,62×54R Neskutečně mě sere, že jsem prošvihl dobu, kdy se tahle sranda dala sehnat v hospodě za láhev vodky a krabičku Startek. Každopádně z balistického hlediska je to pořád potenciálně dobrá puška na lov. Možná to píšu čistě z nostalgického hlediska, ale člověk, který bude mít na rameni pověšeného Mosina, na mě nepůsobí tak agresivním dojmem jako frajer v nosiči plátů se samopalem na hrudníku. Steyr AUG Ano, vím – hnusný plastový bull-pup. Co se ale téhle platformě musí nechat, je kompaktnost. Při relativně dlouhé hlavni máš pušku, která se dá pohodlně používat i v omezeném prostoru. Ano, nabíjení a manipulace stojí za piču, ale stojí za piču hlavně z toho důvodu, že je to pro většinu střelců prostě jen nezvyk. Co mě ale neskutečně sere na AUGu, je nechutná spoušť. Další obrovská výhoda je skladnost. Po vyndání hlavně se pohodlně vejde do středně velkého batohu. Další výhodou je vestavěná optika (kdo má rád šperky, tak původní optiku dělal Swarovski ). A další věc – momentálně se dá pořídit za cenu ojeté jedničkové Octavie. Dvouhlavňová brokovnice Ano, vím, teď bude mít většina skalních střelců hysterický záchvat. Každopádně co se těmto jednoduchým kráskám nedá upřít, je spolehlivost a hlavně cenová dostupnost. Prostě brokovnice, kterou si pořídíš v komisi za 4000 Kč, ti zákonitě musí dělat dobře na tvoje prdel. Další věc – nevím, jak si rozpad společnosti představují jiní, ale já se rozhodně necítím na to, abych s nějakou zbraní chodil čistit jeden barák za druhým. Pokud bych se k něčemu takovému snížil, tak moje volba určitě nebude, že si na to vezmu brokovnici. Tyhle brokovnice mají sloužit právě tomu obránci jako zbraň, kterou strčí do ruky nezkušenému střelci a udělá mu rychlokurz ala: "Tady si sedni, tady se dívej a pokud se za tou kuličkou, které se říká muška, objeví nějaký problém, zmáčkni oba kohouty naráz." Poslední a asi nejdůležitější ze všech – .22 LR Malorážky. Je jedno, jestli zvolíš dlouhou opakovací (za mě asi nejlepší volba), samonabíjecí (větší náchylnost na závady) nebo krátkou (za mě jsou úplně boží malorážkové pistole od firmy Ruger). Nějakou malorážku by ale jako prepper měl mít každý. Důvodů je několik. Malorážka je z hlediska lovu drobné zvěře nejlepší věc, co může být. Cokoliv silnějšího, například na zajíce, je prostě overkill. Čistě teoreticky se v krajních případech dá použít malorážka i na sebeobranu, i když je to dosti nešťastná volba. Každopádně nikdy nevíme, co všechno může napáchat jedna "dobře mířená". Další neskutečně velká výhoda je cenová dostupnost krmení a zároveň jeho váha a velikost. Člověk, který se rozhodne jít na lov, si s malorážkou vystačí celkem bohatě už jen z toho důvodu, že s sebou může mít několik desítek nábojů a nezabere mu to ani polovinu místa v kapse. Hlavně je to i relativně tichá ráže a poslední, co chceš, je aby lidi v okruhu několika kilometrů věděli, že jsi zrovna vyrazil lovit. Pokud má někdo další poznatky, další a nové zkušenosti, veselé s tím do komentářů. Co se tohoto týče, informací není nikdy dost.

    Omni redaktor· 01. 10. 2026 16:57
    0
  • Survival, bushcraft a prepping

    Zásoby, osobní potřeba vs. barter

    Nazdar, zbojníci. Vím, že se tohle téma řešilo už mockrát, ale stejně jsem se rozhodl přinést svůj pohled na věc. Skladování a hromadění věcí – ať už jde o jídlo, vodu, hygienu, alkohol nebo další zásoby – je v podstatě jeden ze základních pilířů preppingu. Co jsem ale moc neviděl, je rozdělení na zásoby pro vlastní potřebu a zásoby určené na barter. Pokusím se proto rozepsat pár věcí, které mi přijdou důležité. Osobně mi totiž přijde jako nesmysl směňovat věci, které sám potřebuješ k přežití. Je přece hloupost vyměnit někomu konzervu s trenčianským párkem za zlatý prsten ve chvíli, kdy vůbec nevíš, kdy se dostaneš k dalšímu jídlu. Jídlo Vlastní zásoby Velký smysl vidím v rýži, luštěninách a obilovinách. Pokud máš mlýnek, jsou obilná zrna výborná věc. Neporušené zrno vydrží při správném skladování opravdu dlouhé roky. Občas ale narážím na problém se škůdci, ať už jde o potravinové moly nebo pilouse. Pokud má někdo lepší řešení než levanduli a podobné babské rady, rád si nechám poradit. Jídlo na barter Tady je to podle mě složitější. Osobně bych jídlo směňoval až jako jednu z posledních možností. Pokud nevíš, jak dlouho budeš bez pravidelného přísunu potravin, měl bys energií šetřit a každé sousto mít dobře rozmyšlené. Jako vhodné barterové zásoby mi přijdou například instantní polévky, polévky do hrnku a podobné levné věci s dlouhou trvanlivostí. Zajímavou položkou jsou i tvrdé bonbóny. Možná to zní zvláštně, ale garantuji vám, že rodiče malých dětí by v krizové situaci za sáček bonbónů dokázali nabídnout nečekané věci. Koření Jak pro vlastní potřebu, tak na barter. Hlavně sůl. Sůl byla v historii natolik cenná, že podle ní vzniklo i slovo „salary“ odměna vojáků v římských dobách. Má to svůj důvod. Sůl je dochucovadlo, konzervant a zároveň důležitá součást lidské stravy. Bez ní tělo dlouhodobě fungovat nedokáže. Obrovskou výhodou je, že se nekazí. I když navlhne, vznikne maximálně jedna velká solná hrouda, kterou lze rozdrtit a používat dál. Navíc se hodí nejen na vaření, ale i ke konzervaci masa, ryb nebo zeleniny. Oheň Vlastní zásoba Ferocerové a magneziové tyče, různá křesadla a podobné vybavení. S minimální zásobou máš možnost rozdělat oheň nesčetněkrát. Osobně si myslím, že pokud máš tři nebo čtyři kvalitní ferocerové tyče a neztratíš je, budeš schopný rozdělávat oheň po zbytek života. Barter Jednorázové zapalovače a sirky. Právě tyhle věci bych držel primárně na obchod. Jsou levné, skladné a většina lidí si jejich důležitost uvědomí až ve chvíli, kdy je potřebují. Když dnes potkáš kuřáka, který u sebe nemá oheň, tak si umím představit, že v době krize to lepší nebude. Osobní hygiena Vlastní zásoby Za mě obyčejné tuhé mýdlo. Pokud jsi chlap, tak mi věř, že kostka mýdla zvládne většinu toho, co potřebuješ. Osobně jedu téměř výhradně na mýdle už asi osm let. Nejvíc mě na sprchových gelech vždycky štvala cena. Když si člověk spočítá poměr cena/výkon, zjistí, že kupuje naředěné mýdlo za několikanásobek ceny. Barter Malá hotelová mýdla a šampony. Pokud má někdo legální přístup k většímu množství těchto věcí, přijde mi to jako jedna z nejchytřejších položek do barterových zásob. Jsou malé, lehké a každý je někdy potřebuje. Další kapitolou jsou dámské hygienické potřeby. Tampony a vložky budou v případě dlouhodobějšího průšvihu velmi žádané zboží. Alkohol A teď něco, za co mě část lidí nejspíš ukamenuje. Vlastní zásoby Tvrdý alkohol má několik využití. Nemusí sloužit jen k pití. Dá se použít jako dezinfekce, při výrobě různých tinktur, případně jako nouzové rozpouštědlo. Navíc kvalitní destilát vydrží prakticky neomezeně dlouho. Barter Tady vidím obrovský potenciál hlavně v malých lahvičkách alkoholu, takových těch hotelových nebo jednorázových baleních po pár deci či panácích. Ať už vodka, rum, slivovice nebo cokoliv podobného. Mají několik výhod. Jsou skladné, snadno se přenášejí a hlavně nemusíš při výměně otevírat velkou láhev. Místo toho můžeš obchodovat po malých dávkách. Stejně jako se dnes nechodí do obchodu s celou výplatou v kapse, nebudeš chtít při barteru vytahovat pětilitrový demižon. Ať si o alkoholu myslíme cokoliv, historie ukazuje jednu věc celkem spolehlivě – dokud budou mít lidé co pít, budou pít. V těžkých dobách to platí možná ještě víc než v těch dobrých. Někteří budou alkohol chtít kvůli oslavě, jiní kvůli stresu, další prostě proto, že jsou na něj zvyklí. Z pohledu barteru tak půjde pravděpodobně o jednu z komodit, která si svou hodnotu udrží velmi dlouho. Samozřejmě všeho s mírou. V krizové situaci je opilý člověk většinou větší hrozbou sám sobě než okolí. Ale právě proto bych alkohol vnímal spíš jako obchodní artikl než jako položku určenou ke každodenní spotřebě. Holení Vlastní zásoby Pokud umíš používat břitvu a starat se o ni, je to podle mě nejlepší řešení. Pro většinu lidí je ale praktičtější klasický kovový strojek na výměnné žiletky. Pořizovací cena je vyšší, ale když koupíš několik balení kvalitních žiletek, máš zásobu na mnoho let. Navíc se dají při troše šikovnosti používat opakovaně. Barter Nejobyčejnější jednorázová holítka. Ať už pánská nebo dámská. Když je koupíš ve slevě po větších baleních, můžeš je v případě potřeby rozdělovat po kusech a směňovat podle situace. Další věci, na které se často zapomíná Nebudu znovu vypisovat všechno, o čem jsem psal v minulosti, ale za zmínku stojí: lepicí pásky všeho druhu, stahovací pásky, provazy a šňůry, spojovací materiál, hřebíky, vruty, šrouby, jehly a nitě, pracovní rukavice, semínka zeleniny, sáčky a uzavíratelné obaly. Právě tyhle obyčejné věci bývají často podceňované, přitom dokážou vyřešit spoustu problémů. A úplně na závěr jedna myšlenka. Barter není o tom nahradit obchod a zbohatnout. Je to způsob, jak získat něco, co zrovna potřebuješ, aniž bys musel sahat do vlastních zásob určených k přežití. Proto mi dává smysl mít odděleně zásoby „pro sebe“ a zásoby „na výměnu“. Člověk pak nemusí řešit dilema, jestli právě směnil něco, co bude za měsíc zoufale potřebovat. Každopádně pokud vás napadá něco dalšího, co se hodí držet primárně na barter, budu rád za další nápady v komentářích.

    Omni redaktor· 01. 10. 2026 16:55
    0