Poradna · Fórum
Fórum Kvelbu
Diskutujte s ostatními uživateli, sdílejte zkušenosti, zajímavosti, fotografie, články a veřejné příspěvky ze sociálních sítí.
Připnutá témata
Survival Nůž od Radoslava Kanáta
**Konstrukce:** fulltang\ **Materiál:** 14260\ **Tvrdost:** 58 HRC\
0 29Zákaz norováni - nutnost nebo byznys?
Když emoce nahrazují biologi Proč zákaz norování nemusí být řešením Norování patří mezi myslivecké metody, kolem nichž se v posledních letech vede mimořádně emotivní veřejná debata. Nezisková organizace, kterou asi všichni znáte usiluje o jeho úplný zákaz a prezentuje jej jako praktiku, při níž pes v noře lišku napadá, trhá na kusy a usmrcuje. Tato organizace navíc sahá po materiálech starých, či pocházejících ze zahraničí, ktere nejdou použít jako ukázkový materiál, protože každá země má jinou legislativu. Takový obraz je pro veřejnost pak působivý. Vyvolává to cíleně silné emoce a zášť k myslivcům. Lajky se jen hrnou. Diskuze je obsáhlá, plná nenávisti a peněžní dary organizaci se jen sypou. Ve věcné diskusi o myslivosti je však podstatné oddělit emotivní popis a zavádějící fotografie od skutečného principu této lovecké metody. Norování není synonymem pro "trhání lišky psem“, jak ráda tato organizace tento způsob lovu popisuje. Norování je způsob lovu, při kterém je zvěř vyhledávána a lovena v podzemních norách za použití k tomu způsobilého loveckého psa, norníka. Při jeho klasickém provedení je do nory nasazen speciálně vedený lovecký pes. Jeho úkolem je lišku v podzemním systému vyhledat a přimět ji noru opustit. Lovec pak lišku usmrtí střelbou, stejně jako při jiných způsobech lovu. Úloha psa tedy není lišku zabít a roztrhat, ale vyhnat ji z místa, kam by se bez použití psa lovci jen obtížně dostávali. To je zásadní rozdíl. Pes totiž není "zbraň“. Norník je pracovní lovecký pes. Jeho práce spočívá ve vyhledání zvěře v podzemním prostoru a jejím vyhnání. Česká právní úprava dokonce počítá se psy se zkouškou z výkonu norování jako s jednou z kategorií loveckých psů, které mají být v honitbách k dispozici. Představa, že myslivec pošle psa do nory proto, aby lišku nechal roztrhat, proto nepopisuje podstatu této metody a dokonce je jí velmi vzdálená. A co liščata? Jedním z nejčastějších argumentů proti norování je tvrzení, že pes v období odchovu mláďat vnikne do nory, kde liščí fena své potomky brání a společně s nimi je psem usmrcena. Právě tady je nutné znát českou právní úpravu. Podle současného znění vyhlášky č. 245/2002 Sb., ve znění novely č. 64/2025 Sb., je doba lovu lišky obecné stanovena od 1. července do konce února. Z toho plyne, že období března až června je pro běžný lov lišky mimo její zákonnou dobu lovu. Tento časový režim není náhodný. Odpovídá potřebě ponechat lišce období rozmnožování a péče o mláďata. Je proto zavádějící vytvářet dojem, že běžné legální norování automaticky znamená útok na kojící liščí fenu bránící čerstvě narozená liščata a "genocidu“ liščat. Proč vůbec lišku regulovat? Liška obecná je mimořádně přizpůsobivý predátor. Dokáže využívat nejrůznější prostředí, od rozsáhlých lesních komplexů přes zemědělskou krajinu až po okraje měst a samotná města. V české krajině proto není problémem pouze otázka "kolik lišek máme“. Přesná velikost populace se obtížně stanovuje a nelze poctivě tvrdit jedno univerzální číslo pro celou Českou republiku. Významnější je skutečnost, že lokálně mohou být hustoty lišek velmi vysoké a jejich početnost je třeba posuzovat v souvislosti s charakterem prostředí, dostupností potravy a stavem ostatních druhů. Liška je přirozenou součástí ekosystému. Současně je však predátorem, který může při vysoké početnosti významně ovlivňovat populace drobné zvěře a dalších malých obratlovců. V současné době jsou stavy lišky obecné více než osminásobně nad normou. Myslivost proto nepracuje s představou "zvíře je hezké, takže ho necháme být“. Jejím úkolem je mimo jiné také regulace některých druhů zvěře a péče o rovnováhu v konkrétní honitbě. Nárůst jednoho druhu může znamenat zánik pro několik druhů dalších. A právě zde může být norování jednou z metod, které mají svůj význam. To ale od oné organizace neuslyšíte. S emocemi se pracuje lépe, nežli s fakty. Liška není jediný predátor, který se pohybuje pod zemí. A co psík mývalovitý? V celé debatě o zákazu norování je pozoruhodné ještě něco jiného. Jako by se ztratil jeden živočich, na kterého se přitom problematika regulace vztahuje velmi významně. A to psík mývalovitý. Organizace za léta, která vede svoji kampaň si existenci psíka uvědomila teprve nedávno. Do té doby, jako samozvaní experti neměli tušení, že se tohoto invazivního druhu norování též týká... Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) není v České republice původním druhem. Patří jak bylo zmíněno mezi invazní nepůvodní druhy a jeho regulace je součástí opatření zaměřených na omezení negativních dopadů nepůvodních druhů na původní ekosystémy. Psík mývalovitý je navíc predátor, který může lovit drobné savce, obojživelníky, ptáky, jejich vejce a mláďata. Dokáže využívat různá prostředí a ke svému úkrytu používá také nory a jiné podzemní prostory. A právě psík je důležitý i pro debatu o norování. Psík mývalovitý totiž rovněž využívá podzemní úkryty a při jeho lovu může být využit norník. Norování tedy není metoda, která existuje pouze kvůli lišce. Norníci jsou připravováni také na práci s jinými druhy živočichů, kteří se ukrývají v norách. To je důležitý detail, který se z veřejné debaty často vytrácí či tam naprosto chybí. Pokud organizace požaduje úplný zákaz norování, neměla by se ptát pouze na lišku. Měla by současně odpovědět na otázku, jak bude v konkrétních případech řešena regulace nepůvodních a invazních druhů, které se také ukrývají v podzemních norách. A nejde přitom pouze o psíka mývalovitého. V české myslivecké praxi se norníci používají především při lovu lišky, ale práce v norách se týká také dalších druhů, například jezevce, přičemž způsob a podmínky lovu se u jednotlivých druhů liší. Je tedy poněkud zvláštní vést celou veřejnou kampaň tak, jako by slovo "norování“ automaticky znamenalo pouze jednu konkrétní situaci. Situaci mezi liškou a psem. Norování je metoda práce v podzemním prostředí. A pod zemí se neskrývá pouze liška. U psíka mývalovitého je navíc situace ještě z principu odlišná. Zatímco liška obecná je náš původní druh a součást evropského ekosystému, psík mývalovitý je nepůvodní druh, jehož regulace je v českém právním systému řešena v souvislosti s jeho negativními dopady na původní druhy a ekosystémy. Pokud tedy někdo žádá zákaz metody bez toho, aby současně řešil, jakou metodou bude možné regulovat invazní druhy v jejich přirozených úkrytech, pak nejde o kompletní odbornou diskusi. Je to pouze část příběhu. Liška není jen otázka myslivosti. Je to také otázka nemocí. Další důvod, proč není rozumné problematiku lišek redukovat pouze na otázku lovecké etiky, představují infekční a parazitární onemocnění. Jedním z nejvýznamnějších příkladů je alveolární echinokokóza, kterou způsobuje tasemnice Echinococcus multilocularis. Jejím hlavním definitivním hostitelem v evropských podmínkách je liška obecná. Člověk se může nakazit pozřením vajíček parazita z kontaminovaného prostředí a onemocnění může mít závažný průběh, zejména při postižení jater. Doba od nákazy ke zjištění onemocnění může ale dosahovat i 15 let. Monitoring v České republice výskyt tohoto parazita u lišek dlouhodobě sleduje. V rámci monitoringu v roce 2021 bylo vyšetřeno 2 758 vzorků lišek a psíků mývalovitých, přičemž 645 vzorků bylo pozitivních. Ukazuje to, že jde o reálný parazitologický problém, který nelze ignorovat. Dalším onemocněním, které se u lišek objevuje, je prašivina neboli svrab. Ta může způsobovat rozsáhlé poškození kůže, ztrátu srsti, vyčerpání a v těžkých případech i úhyn zvířete. Z pohledu člověka nejde o stejný typ rizika jako u alveolární echinokokózy, ale nemocná liška v blízkosti lidských obydlí může představovat problém zejména pro psy a další domácí zvířata. Nicméně přenosná na člověka je. Státní veterinární správa přitom výslovně upozorňuje, že vyšší populace lišek mohou hrát roli při šíření svrabu a dalších onemocnění a že prašivé lišky se mohou objevovat v okolí lidských obydlí, v parcích či na dalších místech, kde se pohybují lidé a domácí zvířata. Například stačí, aby se liška nakažená tasemnicí liščí vykálela na dětské pískoviště a dítě, které si tam bude hrát si pak olízlo prsty. Podobně to funguje se svrabem. Tam ale stačí k přenosu podstatně méně. Ještě významnější je vzteklina. Česká republika je v současnosti oficiálně zemí prostou vztekliny u terestrických savců. Poslední případ vztekliny u lišky byl na našem území diagnostikován v roce 2002. Tento úspěch je výsledkem dlouhodobé veterinární prevence, zejména orální vakcinace lišek a povinného očkování psů. To ovšem neznamená, že virus zmizel z Evropy. Státní veterinární správa nadále upozorňuje na výskyt vztekliny v některých evropských státech. V roce 2024 byla například na Slovensku potvrzena vzteklina u lišky, která poranila psa, a případy byly zaznamenány také v Polsku a Rumunsku. V roce 2026 SVS znovu upozorňovala na pokračující výskyt vztekliny v některých evropských zemích včetně Polska, Rumunska, Maďarska a Ukrajiny. Hranice nakreslená na mapě samozřejmě žádný virus nezastaví. To neznamená, že zákaz norování automaticky způsobí návrat vztekliny do České republiky. Takový závěr by byl nepodložený. Znamená to však, že dlouhodobý monitoring a aktivní řízení populací potenciálních rezervoárových druhů zůstávají součástí preventivní ochrany veřejného zdraví. V době velkého přemnožení lišek regulovat způsoby lovu je tedy silně nerozumné. Liška se stěhuje do měst Dalším fenoménem současné Evropy je urbanizace lišek. Liška je mimořádně adaptabilní. Dokáže využívat lidské prostředí, zahrady, parky, hřbitovy, okraje komunikací, průmyslové areály i další městské biotopy. Studie z Varšavy například dokumentovala postupnou kolonizaci města liškami. V poslední sledované etapě byly lišky zaznamenány ve všech hodnocených čtvercích města a jejich výskyt byl zaznamenáván v celé řadě městských zelených ploch. Proč je to důležité? Protože čím více volně žijících predátorů žije v těsném kontaktu s člověkem, tím více vzniká příležitostí ke kontaktu mezi volně žijícími zvířaty, domácími zvířaty a lidmi. Liška může navštěvovat zahrady, odpadková místa, krmná místa pro zvířata nebo okolí lidských obydlí. Může se dostávat do konfliktu se psy, lovit drobné živočichy a přenášet parazity či další patogeny. Urbanizace tedy není argumentem pro bezhlavé vybíjení lišek. Je ale velmi dobrým důvodem, proč jejich populace sledovat a proč otázku regulace nelze odmítnout jediným heslem "nechte přírodu, ať si poradí sama“. Co se stane, když jednu regulační metodu jednoduše zakážeme? To je ve skutečnosti nejdůležitější otázka celé debaty. Zákaz norování sám o sobě neznamená zákaz lovu lišek. Lišky lze lovit i jinými způsoby. Proto by bylo nesprávné tvrdit, že zákaz norování automaticky povede k nekontrolovanému růstu jejich početnosti. Stejně tak by ale bylo chybou tvrdit, že jednotlivé způsoby lovu jsou navzájem dokonale zaměnitelné. Nora představuje specifické prostředí. Liška, která do ní unikne, může být pro člověka bez norníka prakticky nedostupná. Norování proto představuje specializovanou metodu určenou právě pro situace, kdy se zvěř ukrývá pod zemí. Jsou i místa, kde jiným způsobem lovit nelze. Pokud tuto metodu organizace zakáže, měla by zároveň první odpovědět na několik jednoduchých odborných otázek: Jak bude v konkrétních honitbách regulována početnost lišek, pokud se ukáže jako příliš vysoká? Jak budeme řešit situace, kdy se lišky výrazně koncentrují v blízkosti lidských sídel? Jak budeme minimalizovat predaci ohrožených nebo lokálně vzácných druhů drobné zvěře? Jak bude pokračovat monitoring nemocí a parazitů? A především, jaká metoda norování nahradí tam, kde je skutečně potřeba řešit lišku ukrytou v noře? A co invazní druhy? Pokud má být norování zakázáno jako celek, nelze přeskočit ani otázku psíka mývalovitého a dalších nepůvodních druhů, které využívají podzemní úkryty. U psíka nejde jen o estetickou otázku toho, zda je zvíře veřejnosti sympatické. Jde o druh, jehož regulace souvisí s ochranou původních druhů a ekosystémů na což daná organizace naprosto zapomněla. Odborná debata by proto měla říci nejen "norování nechceme", ale také "toto konkrétní řešení použijte místo něj a bude fungovat i v situaci, kdy se regulovaný živočich ukrývá pod zemí“. Bez této odpovědi zůstává zákaz pouze zákazem. Ne řešením. Ochrana zvířat musí stát na faktech Diskuse o norování může být legitimní. Stejně legitimní je požadovat vysoký standard ochrany jak lovené zvěře, tak loveckých psů. Co ale legitimní není, je nahrazovat odbornou debatu obrazem, který z konkrétní lovecké metody vytvoří jednoduchý příběh o psovi, který je poslán do nory "roztrhat lišku zaživa“ a stavět na dojemných příbězích o matce lišce a roztrhaných dětech (liščatech) na Den Matek. Stejně tak jako nelze taková kampaň vést blokací všech autorů odborných názorů, kteří se pod příspěvek slušně vyjádří s tím, že je to odtržené od reality. Přesně takto tato organizace diskuzi vede. Blokuje odborné názory a jejich autory a staví na dojemných, leč fakticky mylných informacích. Norování má v české myslivosti přesně definovaný účel. Pes vyhledává zvěř v podzemí a vyhání ji z nory, aby ji mohl lovec bezpečně ulovit. Právní úprava zároveň stanovuje období, kdy je liška lovena, a období mimo něj. A právě proto je důležité připomenout, že norování není otázkou jediné fotografie lišky a jednoho psa. Je to metoda, která souvisí s regulací živočichů využívajících podzemní úkryty a to včetně nepůvodního a invazního psíka mývalovitého. Pokud organizace chce tuto metodu změnit nebo zakázat, měla by být debata vedena nad skutečnými otázkami: nad welfare, efektivitou, zdravotními riziky, stavem populací, alternativními metodami a jejich dopady. Ne nad představou, která má především vyvolat emoci a zával peněžních darů "pro zvířata“. Příroda totiž nefunguje podle toho, co vypadá dobře na plakátu. Funguje podle vztahů mezi predátorem a kořistí, nemocí a hostitelem, krajinou a dostupností potravy. A pokud chceme do těchto vztahů zasahovat, ať už zákazem, nebo regulací, měli bychom nejprve velmi dobře vědět, co přesně tím změníme a jaké budou následky. Prosím, až příště narazíte na emotivní kampaň, ověřujte si fakta. Ne vše může být tak, jak se vám někdo snaží vykreslit. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová
0 153Proč každé poledne zvoní zvony.
Připomínka krvavé bitvy s českou stopou, která zachránila Evropu před islámem. Je 3. VII. 1456 a k Bělehradu pochoduje armáda šedesáti až sedmdesáti tisíc zocelených vojáků sultána Mehmeda druhého. Jedná se o jedno z největších tažení elitní muslimské armády vstříc Evropě. Ta nyní stojí před branami Bělehradu, ale něčím je jiná, celá tato bitva bude něčím jiná. Hned následujícího rána nechává sultán rozmístit na tři sta obléhacích děl, kterými hodlá srazit hradby Bělehradu k zemi, stejně, jako se mu to podařilo před třemi lety u Konstantinopole. Netuší však, kdo stojí proti němu a s jakou výzbrojí. Tato bitva se stane jednou z prvních s nasazením obléhacích děl, tarasnic, houfnic, hákovnic a píšťal v dějinách lidstva. Nová éra válek, kdy střelné zbraně a taktika boje změní svět, jaký jsme dosud znali. Posádku Bělehradu tvoří pět tisíc žoldnéřů z Uher, Čech a Polska, těm velí János Hunyadi, uherský vojevůdce, který již několikrát varoval Vídeň před hrozbou sultánovy armády. Nebyl však brán vážně, a tak sám složil vojsko, jehož nejvýraznější skupinou byli žoldnéři z Čech. Ti disponovali zkušenostmi z husitských tažení, ale především si osvojili novou technologii. Tou byly střelné zbraně. Píšťaly, hákovnice, lehká hrncová děla a další tehdy nejmodernější válečný arzenál. Hradby a domy byly osazeny těmito zbraněmi a když došlo k útoku, celé okolí se zahalilo do ohně, ran a kouře. Obě armády se ostřelovaly a i přes poničené hradby se sultánovým vojákům nedařilo proniknout. Pět tisíc žoldnéřů proti šedesáti tisícům. Bitva trvala několik dní a obléhání bylo vyčerpávající pro obě strany. Zuřící sultán posílal další a další vlny útočících vojáků vstříc rachotu střel. Až 21. VII. 1456 se po mohutném útoku do prakticky zničeného města daří vniknout. To však posádku města nikterak neomezuje v odporu a přeskupení ostřelují předem zaminované okraje města sudy se střelným prachem a zápalným olejem. Osmanské vojsko vpadlo do připravené léčky a ranním zuřivým protiútokem je tak překvapeno, že prchá. Jízda se následně zmocňuje obléhacích děl a během ostřelování prchajícího vojska těžce zraní i samotného sultána. Žoldnéřská armáda Jánose Hunyadiho vítězí a drtí tak islámská vojska a jejich postup do Evropy. Papež pak vydává příkaz, že na památku tohoto vítězství budou každý den až na věky zvonit kostelní zvony na připomínku vítězství. V této historické události bych rád zdůraznil poučení. Kdykoliv v poledne uslyšíte zvonit zvony. Vzpomeňte si na to, že Evropany nikdy nikdo před ani po této události neporazil, nepodrobil si nás a nikdy se to ani nestane! Protože vždy, když je nejhůř a cizáci z pouští či stepí chtějí zničit Evropu, podrobit si nás, a náš způsob života. Vždycky odložíme malicherné spory mezi sebou, spojíme se a díky inteligenci a technologiím vypráskáme společně cizáky tam, odkud přišli. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák
2 108Digitalizace
Dobrý den všem myslivcům, rádi bychom zde představili aplikaci iHonitba (ihonitba.cz), která vznikla s cílem zjednodušit a hlavně digitalizovat každodenní správu myslivecké honitby. iHonitba je online nástroj pro vedení myslivecké evidence na jednom místě. Umožňuje evidovat například úlovky, plomby, povolenky nebo zařízení v honitbě a zároveň pomáhá s administrativou spojenou s mysliveckým hospodařením. Data jsou dostupná online a jednotlivým členům lze nastavit různá oprávnění podle jejich role v honitbě. Velkou část práce se snažíme automatizovat. Jednou z hlavních funkcí je například generování a vyplňování formulářů MYSL, takže hospodář nemusí opakovaně ručně přepisovat údaje z evidence do jednotlivých výkazů. Kromě samotné evidence nabízí iHonitba také další nástroje pro běžný chod honitby, například: • evidenci a správu zařízení honitby včetně jejich umístění v mapě, • evidenci brigád jednotlivých členů, • organizaci společných lovů, • správu a rezervaci loveckých úseků, • přehled událostí v honitbě, • sčítání zvěře, • evidenci trofejí a tisk trofejových štítků, • generování seznamu využitých plomb, • práci s mapou a hranicemi honitby, • mobilní aplikaci pro Android a iPhone. Smyslem není přidat myslivcům další administrativu, ale naopak co nejvíce rutinní práce odbourat. Hospodář tak může mít evidenci, výkazy i další informace o honitbě přehledně na jednom místě. Aplikace funguje na principu založení honitby a následného pozvání dalších členů. Každému členu lze nastavit, k jakým částem systému bude mít přístup. Pokud si chcete iHonitbu nezávazně prohlédnout, je k dispozici také ukázková honitba, takže si můžete aplikaci projít bez nutnosti registrace na odkaze app.ihonitba.cz/demo Budeme rádi za vaše dotazy, připomínky i zkušenosti. Rádi na vše odpovíme. Více informací najdete na ihonitba.cz.
0 74Rubin Schmidt - Video komplet
podívejte se na kompletní video o Rubin Schmidt a napište nám do komentářů co si myslíte o této oblíbené zbrani, nebo co ve videu chybí?
0 26Dva výstřely, po kterých hořela celá Evropa
Dne 28. VI. 1914 se z davu na ulici u Appelova nábřeží v Sarajevu zvedá ruka držící pistoli. Jeden z teroristů a spiklenců proti monarchii, atentátník Gavrilo Princip, toho dne dvěma výstřely z pistole zavraždil vévodkyni z Hohenbergu Žofii Chodkovou a rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este, vévodu z Modeny a následníka rakousko-uherského trůnu. Dnes již víme, že tento čin započal první světovou, tehdy Velkou válku. To zapříčinilo rozpad monarchie a v důsledku toho vznikly podmínky války ještě strašnější, a to té druhé světové. Dva výstřely. Dva výstřely z jediné pistole, které převrátily chod dějin. Dvě světové války si během první poloviny dvacátého století vyžádaly kolem sta milionů životů, což bylo zhruba pět procent tehdejší lidské populace. Na kluka s pistolí slušný výkon, co říkáte? Přestaňme ale brečet nad rozlitým mlékem. Čas již bohužel zpět nevrátíme. Pojďme se společně podívat, co za pistoli to tehdy vlastně způsobilo takovou paseku. Pistole, která změnila svět - FN 1910 Gavrilo Princip tehdy dostal pro provedení svého úkolu konstrukčně moderní samonabíjecí pistoli. A to belgickou FN 1910. Nejedná se o žádnou robustní armádní zbraň. Naopak. FN 1910 je malá kapesní pistole s řadovým zásobníkem na sedm ran kalibru 7,65 Browning. Pistole byla vyráběna pro skryté nošení a měla nahradit revolvery pro osobní obranu. Konstruktér John Moses Browning byl v té době už legendou. Právě on přišel s řadou konstrukcí, které změnily svět střelných zbraní. U tohoto modelu sázel především na úzký profil pistole, která se tak dala nosit i v kapse těsnějších, tehdy moderních pánských kalhot, v saku nebo ve vestě. Na první pohled působí nenápadně. Žádná velká vojenská pistole. Žádný mohutný revolver. Spíš elegantní kapesní zbraň pro gentlemana. Jenže právě tahle nenápadnost byla její největší zbraní. FN 1910 přinesla několik tehdy moderních řešení. Závěr obepínal hlaveň, což umožnilo zkrátit celou konstrukci. Vratná pružina byla navlečená přímo kolem hlavně, takže pistole byla kompaktnější než mnoho konkurentů. Fungovala na principu dynamického závěru a používala náboj 7,65 Browning, který byl tehdy jedním z nejrozšířenějších pistolových nábojů Evropy. FN 1910 dnes sběratelé hledají hlavně kvůli její historii. Technicky existují zajímavější pistole. Silnější pistole. Přesnější pistole. Jenže málokterá může říct, že dvěma ranami změnila celý svět. Pistole, která prolila první krev a vzala první dva životy z milionů. A právě proto zůstává FN 1910 jednou z nejvýznamnějších zbraní moderních dějin a to kvůli dvěma stiskům spouště, po kterých hořela celá Evropa. Ještě jedna zajímavost. Během atentátu seděl ve voze i hrabě František Maria Alfréd Harrach z Velkého Meziříčí. Právě on přiložil arcivévodovi kapesník na krvácející ránu a ten je dodnes vystaven na velkomeziříčském zámku jako němý svědek okamžiku, kdy se prolila první krev, měnící světové dějiny. Určitě stojí za návštěvu. Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák
0 124Kuru, nemoc kanibalů
V minulosti jsem psal článek o videohrách a zmínil jsem v něm hru DayZ (survival hra, přehnaně realistická, postavená na armádním simulátoru). Ve hře se u své postavy staráte o všechno – hydrataci, jídlo, podchlazení… prostě klasická survival mechanika. V moment, kdy fakt nemůžete sehnat žrádlo, máte velký problém. A i když je to jen hra, najít něco k snědku je fakt opruz – bohužel tam konzervy nenajdete v každém obchodě. Protože obchody v DayZ připomínají…
1 19Příští video na kvelbu bude Rubin schmidt pro ty co tuhle zbraň mají rádi
Napište nám vaší zkušenost nebo se pochlubte tím co máte doma, příští týden na kvelbu se těšte na nové video.
0 34Video o CZ 27 je konečně tady!
Co si o této zbrani myslíte? Máte s ní vlastní zkušenosti? Napište nám do komentářů!
3 34
Nejnovější témata
Desatero preppera.
Nazdar zbojníci, po delší době a po menší inspiraci načerpané po víkendu stráveném s podobně smýšlejícími lidmi jsem se rozhodl dát dohromady příspěvek, který jsem se delší dobu zdráhal pustit ven veřejně. Uvědomuji si, že je mezi námi spousta jak nevěřících, tak věřících lidí, a tento příspěvek nikdy nebyl určen k tomu nikoho urazit nebo zesměšnit (sám se hodně okrajově řadím k ortodoxní větvi církve). Berte to prosím jako inspiraci. voda: nejdůležitější komodita pro vznik a zároveň udržení života. Prepper by měl mít nejen zásobu pitné vody, ale zároveň by ji měl umět získat (vědomosti o zdrojích pitné vody ve svém okolí) a zároveň by ji měl umět i „vyrobit“. Mít v zásobě pár filtrů + fundamentální znalosti filtrace a purifikace vody nejsou nikdy na škodu. přístřešek: ať už ten svůj, nebo nějaký krizový, člověk by měl být vždy chráněn před nepříznivými vlivy zvenku, ať už jde o lapky, kteří se rozhodnou tě připravit o tvoje zdroje, nebo o déšť a vítr v momentě, kdy o svoje primární obydlí přijdeš. Pamatuj, že tvůj dům není pevnost a můžeš o něj kdykoliv přijít, ať už násilným způsobem, žhářstvím nebo jakýmkoliv jiným. Člověk by měl být vždy ready svoje obydlí opustit a mít v rukávu plán B. Nauč se, jak svůj dům pořádně zabezpečit už teď, a nauč se, jak zůstat v suchu a teple – inspirace je všude dostatek. jídlo: sice méně důležité než voda, ale pár dní bez sousta může mít hodně negativní vliv jak na tebe, tak na tvoje nejbližší. Měj zásobu hlavně trvanlivého jídla a věcí, které jíš. Zásoba fazolí v konzervě ti moc dobře neposlouží, pokud fazole nejíš (doporučím ale začít, protože je to jeden z nejlepších zdrojů proteinů). Nauč se, kde další jídlo sehnat, jaké jsou alternativy, a klidně si vyhledej i jak lovit nebo zpracovat zvěř. Hlavně tu malou, protože v první vlně průseru moc velké zvěře na nás ostatní nezbyde. Jak znám většinu myslivců (čest výjimkám), tak jsou to většinou řezníci v tmavě zelené. Co půjde, vybijou jako první. A poslední, co chceš, je přetahovat se o kus žvance s magorem, co má v optice i termovizi. Nezapomeň, že maso je sice důležité, ale není zcela nezbytné. Pár stovek let zpátky naši předci měli maso jednou týdně a taky přežili. ty / nejbližší rodina / komunita ve tvém okolí / kamarádi: nauč se postarat a pomáhat přesně v tomto pořadí. Pokud zanedbáš sebe, z dlouhodobého hlediska moc nepomůžeš ani ostatním. Pak bys měl klást důraz na svoji nejbližší rodinu, se kterou sdílíš domácnost, pak komunita, ve které se nacházíš, sousedé atd. Už teď s nimi buduj dobré vztahy, protože když přijde průser a budeš potřebovat sehnat lékařskou pomoc pro své dítě, tak ti v ten moment nepomůže bratranec žijící 40 km daleko ani kamarád, kterého vidíš 3× ročně. Bude to soused, kterému jsi ještě měsíc zpátky nemohl přijít na jméno, protože si dovolil v pátek večer udělat kalbu se svými kamarády a tím rušili tvůj drahocenný spánek. V případě toho kamaráda: samozřejmě, pokud se něco semele a ten kamarád zrovna vyhledá tebe, měl bys ho přivítat s otevřenou náručí, protože lidé, kterým důvěřuješ už teď, se ti v době průseru budou sakra hodit. zdraví: prepper by měl věnovat maximální důraz na své zdraví a fyzickou kondici. Začíná se u základů jako hygiena, zuby, kondička a spousta dalších věcí, protože to, co se nám dnes zdá jako banalita, nám v průseru může kurva zkomplikovat život. Je sice super, že si umíš postavit parádní přístřešek, který odolá větru i dešti, ale je ti to k hovnu, když se nevyspíš kvůli bolavému zubu. Je sice pěkné, že máš krásný bugout bag, ale co z něj, když s ním nedáš poklus ani 10 minut. mentalita: faktem je, že psychicky připravený člověk má mnohem větší šanci přežít než člověk, který svůj survival předem vzdal. Stačí se podívat na jednoduché pokusy, jako například s plavajícími potkany Curtise Richtera. Buď tvrdohlavý, buď neoblomný, věř v sebe, ve svou záchranu a ve své schopnosti. schopnosti: dej si předsevzetí – každý týden se pokusím naučit něco nového nebo se zdokonalit / zopakovat jednu ze svých stávajících schopností. Faktem je, že to, co máš v hlavě, ti nikdo nevezme. Člověk je tvor učenlivý a získávání nových zkušeností by tě mělo bavit. Nutit člověka naučit se něco, k čemu nemá vztah, je opruz, zkus ale získat alespoň fundamentální znalosti a ideálně i trochu praxe v co nejširším spektru života. Nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit. improvizace: neboj se a nauč se tvořit a řešit situace z věcí, které by tě nikdy nenapadly. Začni se na objekty a situace dívat pohledem, na co by daný předmět šel použít, případně co by se z něj dalo vytvořit, co bys v dané situaci dělal, kdyby nastala tahle a tahle situace. Prepper by za mě měl být MacGyver – schopný uplést z hovna bič a ještě tak, aby střílel. nůž: jeden z nejzákladnějších nástrojů lidstva, který nám pomáhal přežít už v dobách, kdy naši předci matlali hovnem jelena na zeď v jeskyni. Je jedno, jestli zvolíš pevný nůž, zavírák, multitool nebo cokoliv jiného. Měj u sebe ale nástroj, který ti pomůže stavět, improvizovat, tvořit, ničit i bránit. Za všech okolností a zároveň mu věnuj stejnou péči jako svému zdraví – přece jen je to tvůj nástroj, tvoje prodloužená ruka v rozmezí schopností a dovedností. pistole: jasně, vím, že tohle bude nejvíc kontroverzní část, každopádně z mého pohledu co se týče prepperství je pistole / revolver asi nejdůležitější střelná zbraň celkově. Jde o to, že pistole / revolver je zbraň určená primárně na obranu, dá se nosit skrytě, tudíž nebudí pozornost. Je x scénářů, kde mi přijde lepší být vyzbrojen revolverem schovaným v kapse než kalašnikovem pověšeným na krku. Jediná další zbraň, která je pro preppera hodně důležitá z mého pohledu, je lovecká malorážka nebo nějaká lovecká kulová brokovnice. Většina lidí, co si myslí, že přežije post-apo stylem, že si pověsí na hruď AR-15 a vyrazí do ulic, si rovnou může na záda nakreslit terč s nápisem „aha, mám zbraň a v batohu určitě pár nábojů navíc, zkus mi je vzít“. pokud ji nemáš, opatři si ji co nejdříve legální cestou. Kdo by si nevěděl rady jak na to, rád se podělím o moje zkušenosti ve zprávách (pro rýpaly zdarma a nezištně). V případě, že ji máš/budeš mít, a v rámci demilitarizace civilního občanství vládou, odevzdej vše co máš, ale pistoli/revolver ztrať, nech si ji ukradnout, „sežral mi pes“… nevím, prostě si něco vymysli, ale nesmíš o ni přijít.
0 32 druhy prepperů kvůli kterým se občas stydím o sobě tvrdit, že jsem prepper.
Nazdar zbojníci, rozhodl jsem se napsat článek, u kterého počítám, že to rozdmýchá emoce a určitě se nevyhnu trošku ostřejší zpětné vazbě. Každopádně i to je součást budování kolektivního vědomí. Jakákoli podoba s konkrétními lidmi je zcela náhodná a určitě to není myšleno na konkrétní jednotlivce, každopádně pokud se v tom někdo z vás uvidí, možná je čas se nad sebou zamyslet, nebo mi můžete vesele nadávat v komentářích
0 4Další zbytečné poznatky z DayZ – Nemoci
Zdar zbojníci, v minulosti jsem už nakousl téma videoher a co si z nich může člověk vzít do reality. Proto se dnes vrátím k mému oblíbenému „simulátoru postapo“ a českému klenotu – DayZ. Hra jako taková je sama o sobě dost těžká, takže bohužel není úplně pro nové začínající hráče. Tudíž věřím, že hodně z vás by se na tento klenot vykašlalo v momentě, kdy by ve hře potkali dalšího přeživšího, který by jim místo pomoci poslal kulku mezi oči. Jakoby hra sama o sobě nebyla už tak těžká na hraní, má tento „simulátor“ i propracovanou mechaniku, co se týče nemocí. Ano, slyšíte správně – v téhle hře jsou i nemoci. Zkušený hráč to už bere automaticky. Jelikož je to survival, musíte svoji postavu držet nakrmenou a hydratovanou. Každopádně to není jen tak a špatná hygiena nebo špatné rozhodnutí vás může stát život. 1\. Cholera Ano, v této hře se můžete nakazit cholerou. Většinou k tomu dochází po požití neupravené vody z přírodních zdrojů, jako jsou rybníky, řeky, nebo po napití z nádob, u kterých neznáte jejich původ. A teď si řekněme, proč je to zajímavé i z pohledu reálného světa. Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae, která se šíří hlavně kontaminovanou vodou a potravinami. Typickým problémem je masivní průjem a rychlá dehydratace organismu. Bez dostatku tekutin a léčby může být nebezpečná hlavně pro oslabené jedince. Po případném rozpadu infrastruktury by se riziko podobných nemocí výrazně zvýšilo. Kanalizace, úpravny vody a hygienické standardy jsou věci, které dnes bereme jako samozřejmost. Jakmile přestanou fungovat, obyčejná voda ze studny, potoka nebo nádrže už nemusí být bezpečná. Nejlepší ochrana je prevence – pít pouze bezpečnou vodu, vodu z nejistého zdroje převařit nebo správně filtrovat a dodržovat hygienu rukou. Zároveň bych rád zmínil nemoc, která se ve hře naštěstí nenachází – legionářskou nemoc. Legionářská nemoc je způsobena bakterií Legionella, která se množí hlavně ve stojaté nebo špatně udržované vodě. Člověk se většinou nenakazí vypitím vody, ale vdechnutím drobných kapének kontaminované vody například ze sprch, klimatizací nebo vodních systémů. V postapo světě by problém mohly představovat například opuštěné budovy se starými vodními rozvody, neudržované nádrže nebo improvizované sprchy. Prevence je hlavně pravidelná údržba vodních systémů, nepoužívání podezřelých zdrojů vody a při možnosti vodu ohřívat. 2\. Salmonela Zase, zkušený hráč už tuto mechaniku zná. Pokud porcuje zvíře, které následně upeče a sní, může dostat salmonelu. Jak je to možné? Protože si po porcování neumyl ruce, kterými následně jedl. A přesně tohle je věc, která je v realitě velmi důležitá. Salmonelózu způsobují bakterie rodu Salmonella. Člověk se může nakazit hlavně konzumací kontaminovaných potravin, například nedostatečně tepelně upraveného masa, vajec nebo při přenosu špinavýma rukama. V krizové situaci, kdy by lidé lovili, zpracovávali vlastní maso a neměli ideální hygienické podmínky, by podobné infekce byly mnohem častější. Ochrana je jednoduchá, ale zásadní – po manipulaci se syrovým masem si vždy umýt ruce, používat čistý nůž a náčiní a maso dostatečně tepelně upravit. 3\. Plicní a respirační infekce Další věc, kterou DayZ řeší, jsou nemoci spojené s nachlazením a respiračními problémy. Ve hře k nim dochází hlavně při dlouhodobém pobytu v mokrém oblečení, zimě nebo kontaktu s nakaženými hráči. Postava začne kašlat, kýchat a může mít problémy s udržením kondice. I když je herní mechanika zjednodušená, princip je reálný. V postapo situaci by byl velký problém hlavně zápal plic. Lidé by byli vystavení zimě, kouři z ohnišť, špatnému spaní a vyčerpání. Prevence je opět základ – být v suchu, udržovat tělo v teple, mít kvalitní oblečení, dostatek odpočinku a nesnižovat zbytečně svoji imunitu. U všech těchto nemocí je nejdůležitější hlavně prevence. Udržuj hygienu. Nepij vodu, u které si nejsi jistý původem, a převař ji, i když si jejím původem jsi jistý. Buď v suchu a teple. A hlavně si uvědom, že v krizové situaci tě často nezabije nějaká velká katastrofa, ale malá chyba, kterou bys dnes vyřešil během pár minut návštěvou lékaře nebo lékárny.
0 2Teorie šedého muže, superschopnost začínajícího preppera a jak o tuhle superschopnost pokročilý přichází
Dnešní článek bych rád věnoval schopnosti, kterou měla většina z nás, když jsme s preppingem začínali. Samozřejmě jsou mezi námi i lidi, kteří vyrůstali v militantních rodinách, a poznáš na nich už od pohledu, že jsou „gumy“. Co se týče začínajících prepperů, je dobré se zamyslet nad tím, jakou nespornou výhodu mají. Protože málokdy to funguje tak, že jeden den tě prepping zaujme a druhý den máš plný nákupní košík na nějakém e-shopu. S výjimkou lidí, kterým se poštěstilo narodit se do lepších poměrů – co si budem, vybavit preppera od hlavy až k patě stojí nemalé částky. Hlavně když se začneme bavit o gearu. Začínající prepper většinou projede skříňky a upraví si svoje první EDC metodikou „co dům dal“. A není na tom nic špatného, spíš naopak. Protože když takového preppera postavíš vedle někoho, kdo v tom jede už několik let, tak bude působit skoro komicky. Má to ale jedno velké ALE. Uvedu příklad. Představ si, že se ti při zásobovací výpravě povede dostat do nějakého opuštěného domu. Na posteli vidíš ležet dva batohy, které jsou zjevně plné něčeho a nemáš čas zjišťovat čeho. Dokážeš popadnout jeden – který vezmeš? Taktický batoh s MOLLE vazbou? Nebo sportovní, nudnou tašku, kterou s sebou někdo tahá do gymu? A to je přesně ono. Prepper „co dům dal“ je dokonalý příklad greymana. Není to o šedém oblečení, ale o tom, jak moc dokážeš vypadat obyčejně, aniž bys byl nápadný. Protože co si budem – i člověk, který vynaloží velké úsilí na to, aby vypadal nenápadně, zkušenějšímu oku neuteče. Známe to dobře z praxe. Ti, co tahají po kapsách nůž, si většinou všimnou, že někdo další má na kalhotách clip. Ti, co nosí skrytě, neustále řeší, jestli jim pistole neprintuje přes mikinu, a většinou si toho všimnou i u dalších držitelů. Atd. Jak o tuhle superschopnost přicházíme? Jednoduše. Stačí si říct: „Já přece potřebuju něco pořádného, něco co vydrží,“ atd. Nechci tomu odporovat – sám mám rád kvalitnější věci. Ale sami se tímhle připravujeme jak o moment překvapení, tak si zároveň malujeme na záda pomyslný terč. Protože víme, že týpek, co má na zádech Savottu, bude jako předčasný Ježíšek, pokud se mi z něj povede ten batoh sundat ve špatné situaci. Zkuste se jenom trošku zamyslet, když upgradujete svůj gear. Taktické věci jsou sice cool, ale nejsou zcela nezbytné. A něco navíc na závěr: Greyman není o tom hrát si na neviditelného ninju. Je to o tom nebýt zajímavý cíl. Nejlepší gear je ten, který nevzbuzuje otázky, závist ani chuť tě „zkontrolovat“. Možná je někdy větší umění vypadat jako nikdo než jako někdo připravený. A to je superschopnost, o kterou je fakt škoda přijít.
0 0Používej svůj nástroj na to, k čemu byl určen.
Zdar zbojníci. V návaznosti na předchozí článek bych rád pokračoval na téma nožů. Tentokrát bych se rád pověnoval třem základním druhům výbrusu nože a tomu, na co je každý z nich určen. Nebudu dnes řešit tvar čepele, protože to je z mého pohledu hodně o vkusu daného uživatele a v konečném důsledku to na práci nemá až takový vliv oproti samotnému výbrusu. Co se výbrusu týče, jde hlavně o geometrii čepele a každý výbrus má svoje + a -. První, kterému bych rád věnoval pozornost, je plochý výbrus. Z mého pohledu je to asi nejlepší výbrus pro nůž, který chceš mít fakt ostrý. Co se konkrétně broušení týče, nože s plochým výbrusem brousím na 15°. Jde o to, že jsou to nože určené primárně na řezání. Jestli je to příprava jídla, krájení masa, zeleniny nebo třeba jenom řezání kartonových krabic, je úplně jedno – v tomhle ten výbrus exceluje. Potkáte se s tímto výbrusem jak u klasických kuchyňských nožů, tak u většiny kapesních nožů. Za mě je to nejlepší varianta na každodenní nošení. Ten nůž řeže jak svině, má minimální odpor v materiálu a člověk má pocit, že mu všechno jde tak nějak snáz od ruky. Samozřejmě to má i svoje mínusy – tenká geometrie znamená, že když s tím začneš páčit jak kokot nebo sekat do suku, tak si koleduješ o to, že to dřív nebo později odskáče ostří. 2\. Šavlový výbrus. Co se šavlového výbrusu týče, je to takový kompromis. Dost často se s ním můžeme potkat jak u armádních nožů, tak u různých survival nožů. Je to prostě něco mezi. Všeobecně ten nůž nebude úplně top, co se přípravy jídla týče, protože tam už ten materiál klade větší odpor, a ani na jemnou práci do dřeva to nebude bůhvíco. Každopádně jakýkoliv úkol by tenhle nůž měl zvládnout obstojně. A to je přesně účel toho výbrusu. Takový allrounder – od otevírání konzerv, přes řezání provazu, až po nějaké drobné práce kolem tábora. Není to specialista, ale když máš u sebe jen jeden nůž a nevíš, co všechno s ním budeš muset dělat, tak tenhle typ výbrusu je dost často dobrá volba. Prostě univerzální dělník, který sice není nejlepší v žádné disciplíně, ale zároveň tě nenechá úplně ve sračkách v žádné z nich. Poslední je skandinávský výbrus. Za mě nejlepší varianta na jakoukoliv práci se dřevem. Ať už je to dlabání do dřeva, výroba chlupatých klacíků na podpal, výroba kolíků, kolíčků, nebo batonování a štípání dřeva. Ten tupější úhel hned od začátku hodně pomáhá při práci do dřeva a zároveň dává ostří docela solidní výdrž. Navíc se tenhle typ výbrusu strašně dobře brousí v terénu – stačí kámen, trocha cviku a jsi zpátky ve hře. Na druhou stranu to není úplně ideální výbrus třeba na přípravu jídla, protože ten materiál se při řezu víc rozráží do stran a nemá to tak hladký průchod jako plochý výbrus. Ale jakmile přijde na dřevo, tam tenhle výbrus kraluje a proto ho taky najdete na většině skandinávských pracovních nožů. Jde o to, že každý nástroj má svoje + a - a každý nástroj by měl být používán na to, na co byl určen. Když začneš s kuchyňským nožem páčit hřebíky nebo se skandi výbrusem krájet kilo cibule na guláš, tak to prostě nebude ideální. Snad tenhle článek alespoň někomu pomůže s volbou toho správného nástroje pro sebe.
0 2Zápisník – jeden z nejpodceňovanějších, ale zároveň nejvíc „Best in Slot“ itemů každého preppera
Dnešní příspěvek věnuju něčemu, co většina lidí bere jako totální banalitu. Paradoxně až tak velkou, že když jsem si nedávno šel vsadit Sportku (tiket vždy zakládám do zápisníku), paní v trafice na můj vošoupaný diář koukala jak na artefakt z jiného světa. A přitom ještě před pár lety nosil zápisník skoro každý chlap. Můj táta mi kdysi říkával: „Ty si tak blbej, že bys měl nosit zápisník. Podívej na mě, já nosím dva.“ A měl pravdu. Proč je to podle mě Best in Slot gear? Protože všechno, co zapíšu, už nemusím tahat v hlavě. Až na hesla a PINy mám v zápisníku fakt všechno: kontakty na rodinu souřadnice k místům s pitnou vodou poznámky, nápady, úkoly věci, které chci mít uložené offline A ještě jedna věc – psaní rukou není jen oldschool, ale i funkční. Když si něco zapíšeš, mozek si to zapamatuje mnohem líp než když to jen přečteš. To není žádná ezo kravina, ale reálný poznatek z psychologických studií. Využití v běžném životě (SHTF zatím nenastal) termíny doktorů a zubaře expirace zásob firemní porady (už několikrát jsem zastínil kolegy, kterým nešla WiFi, když jsem měl výsledky napsané na papíře) A nejlepší historka? Jednou na mě jeden pán v práci vyběhl totálně nas\*aný a začal na mě řvát, že jsem „debil“. Tak jsem vytáhl zápisník a suše řekl: „Výborně, takže DEBIL… co tam máte dál?“ Koukal jak vyoraná myš, pak přidal, že jsem „úplně blbej“. Tak jsem to tam připsal, ukázal mu to, vytrhl stránku, zmuchlal, hodil do koše a řekl: „Tak. A teď… jak vám můžu pomoct?“ Absolutní win. Deeskalace hadr. A teď to hlavní – využití v post-apo Tady se zápisník mění z doplňku v nástroj přežití: Vzkazy – varování, tajné informace, komunikace bez elektroniky Recepty – hlavně pro nás, co vaříme stylem „něco tam hoď a modli se“ Učebnice uzlů Denník – psychika je v přežití stejně důležitá jako nůž Souřadnice meeting pointů Schémata pastí Plány improvizovaných nástrojů Schémata filtrace vody, úkryty Rádiové frekvence a offline info o spojení s dalšími lidmi Papír se nevybije, nehackne, nečeká na aktualizace a neodmítne poslušnost. Závěrem Zápisník není nostalgie ani hipsterská móda. Je to mentální úložiště, mapa, deník, technická dokumentace, komunikační nástroj a psychologická pojistka v jednom. V digitální době je zápisník paradoxně jednou z nejpokročilejších forem redundance. A v okamžiku, kdy přestane fungovat svět kolem nás, může být právě tahle „obyčejná blbost“ to, co ti pomůže udržet přehled, klid a náskok.
0 1Agrese – osvoj si dovednost, kterou tví nepřátelé už dávno mají.
Nazdar zbojníci, po delší době jsem dostal chuť napsat něco víc kontroverzního, co by mohlo rozdmychat zajímavou diskuzi, a to téma agresivita. Co je agresivita? Základní lidský pud, který nám pomáhal přežít už v dobách, kdy jsme byli v jeskyni. Moderní společnost dělá vše pro to, aby agresivitu z lidí vymámila a lidi otupila, protože stádo krotkých oveček se určitě ovládá lépe než smečka hladných a agresivních vlků.
0 2NŮŽ — NEJSTARŠÍ KAMARÁD ČLOVĚKA
Nůž je dokonalý nástroj. Bodka. Lidi ho používali dřív, než vůbec věděli, že jsou lidi. Pazourek, kosti, kameny… a dneska? Dnešní společnost ti řekne, že jsi magor, když máš na kapse klip. Já nosím dva — pevný Ruike Jagger F118 a zavírák Spyderco Persistence. Nosím je denně. Používám je denně. A ne, ještě jsem nikoho nepodřízl. Ani se nechystám. Jenže pokaždé, když vysvětlím, proč mám nůž, tak se na mě někteří koukají, jako bych právě oznámil, že mám v batohu granát. „Proč ho nosíš?“ Kámo… já se spíš ptám, proč ty nic nenosíš. Nůž je jedna z mála věcí, která ti umí sloužit od rána do večera. Otevře obálku. Uřízne provaz. Odloupne jablko. V nouzi tě zachrání. A když jsi lama, tak si s ním i uřízneš prst a aspoň se naučíš, proč je ostrý nástroj bezpečnější než tupý. A když vidím u někoho na kalhotách klip… bráško… to je jak tajný handshake pro normální chlapy. Všichni víme, proč to tam máme. Všichni víme, že se cítíme líp, když víme, že máme nástroj, ne dekoraci. \--- Kvalita vs. cena Nebojte se investovat. Dobrý nůž není rozmar. Je to věc, kterou držíš v ruce celý život. Ale fakt nemusíš kupovat high-end, když nevíš, co s tím. Mora, Opinel, spousta levných ale poctivých kudel — fungují skvěle. I za málo peněz můžeš mít nůž, který vydrží víc, než tvoje nervy u Black Friday. \--- A teď ta nejdůležitější věc — péče. Máš nůž? Tak se nauč ho nabrousit. Kup si obyčejný vodní kámen a nauč se to. Nepotřebuješ tisíc euro brusnýho robota, co ti na konci řekne „šroubek chýbá, systém nefunkční“. V post-apo se ti ten stojan rozsype rychleji než Baťa dřeváky. Knife-sharpening je skill. A skill přežije i tehdy, když technika zdechne. \--- A ještě něco k sebeobraně Ano, nůž může použít člověk v krajní nouzi. Ale upřímně? Je to ta nejhorší možná varianta. Nikdo nechce řešit následky. Radši ho nosím jako nástroj. Protože to je jeho smysl. \--- Závěrem Prosím všechny, co tohle čtou — noste nůž. Fakt. Žijeme v jedné z mála krajín, kde je to legální, normální a nikdo ti nedýchá na krk. Je v tom něco archetypálního. Nosit nůž je jako mít u sebe kus civilizace… a zároveň kus divočiny. A hlavně — není na tom nic špatného. Je to nástroj. A dobrý nástroj je jako dobrý přítel.
0 2Videohry a co jsem si z nich vzal do preppingu
Ještě než začnu: jsem si vědom, že tohle je dost ošemetné téma a mým cílem není hry ani vyzdvihovat, ani shazovat. Vzkaz pro „Alfa guru prepperníka nejvyššího, vládce konzerv, věčného rýpala, supreme velitele endžojmentu, toho, který už přežil všechno – i to, co se teprve stane“: Ano, já vím, že jsem dvacetileté dítě žijící u mamky (i když nejsem), které by mělo vypnout PC a jít „něco dělat“. Děkuju za tvůj názor. A teď si vem svého Bráníka a vrať se k televizi nadávat sportovcům za mizerný výkon. My všichni víme, že bys to určitě zvládl líp. Takže. Napíšu o třech hrách, ze kterých jsem si vytáhl pár poznatků použitelných i v reálu – hlavně pro situace, o kterých všichni doufáme, že nikdy nepřijdou, ale připravujeme se na ně. Hry mají spoustu dalších kvalit, o těch ale psát nebudu, protože krásná grafika ti venku nepomůže, když je svět v lepším rozlišení než tvoje GPU. \--- 1) Hunt: Showdown Co mě na té hře zaujalo, je dokonale udělaný zvuk. Všechno vydává šum, který slyší nejen ty, ale i parťák a hlavně nepřítel. Mapa je plná audiopastí: ranění koně, klece se psy a slepicemi, hejna ptáků… když něco vyplašíš, hráči přesně ví, kde seš. A jelikož je to extraction shooter, každý tě chce zabít – buď kvůli lootu, nebo aby měli klid na vlastní úkol. Další věc: žádné „tacticool“ hračky. Odehrává se to v Louisianě na konci 19. století, takže broková kozlice, páka, opatrný postup. A ejhle – mozek porazí prasata, co běhají bez krytí, střílí po každém stínu a plaší zvuky jak stádo králíků na RedBullu. Reálnej přenos? Je hezké mít v trezoru ARko navoněné olejíčkem, osazené holosunem, optikou a gripem… ale co z toho, když jsi ho jednou vzal na střelnici a od té doby leží. Zatímco borec se starou „kosou“ a čtyřmi bednami munice, co z ní pálí pravidelně, tě převálcuje, protože se mu nerozklepou ruce při první závadě. A poslední věc – smrt v té hře znamená ztrátu postavy i vybavení. Hodně lidí šetřilo. Nejhorší nebylo šetřit na zbrani, ale zapomenout lékárničku. Parťák bez možnosti ošetřit tě v blbé situaci = katastrofa. V reálu to máme stejně: investujte do turniketu, lékárničky a kurzu, jak to používat. Zbraň je fajn, ale TQ ti zachrání život. ARko ne. \--- 2) DayZ Šílený simulátor chůze – což je mimochodem reálnější než by člověk chtěl. Běh tě dehydratuje, spaluje kalorie a přitahuje pozornost. Oko reaguje na pohyb mnohem víc než na pomalu jdoucí postavu. Ve městech? Často po hodině lootu najdeš jen sardinky, shnilou cuketu a frakturu pravé nohy, protože tě potkal hráč s krumpáčem, kterému se líbil tvůj batoh. Nejvíc se měli ti, co se od začátku snažili nebýt závislí na městech – pěstovali nebo lovili. Teorie šedého muže tu funguje perfektně. Nová postava = tričko, kraťasy, tenisky, jablko v kapse. Nikdo po tobě nestřílí, protože nestojíš za námahu. Jakmile se navlečeš do armádní výstroje a dáš na sebe nosič plátů, jsi automaticky terč. Vybavení z tebe dělá hrozbu. A zbraně? Díky animacím jsem přesně věděl, jak nabít, odjistit a řešit závadu, ještě než jsem poprvé držel reálnou zbraň. Závady v DayZ jsou častější než ve skutečnosti, ale díky tomu se naučíš řešit: zádržku, selhač… kdo to viděl tisíckrát ve hře, tomu to přejde do podvědomí. Jasně, naučíš se to před ZP – ale proč si nepomoct i jinak. \--- 3) This War of Mine Úplně jiný žánr, ale pro mě největší srdcovka. Je to hra inspirovaná válkou v Sarajevu. Nehraješ za vojáka, ale za obyčejné civilisty. Každé rozhodnutí má následky. Pokud někoho zabiješ jen kvůli chlebu, postava upadne do deprese, ostatní se na tebe začnou dívat skrz prsty a často postava od skupiny uteče. A -1 člověk ve skupině je problém – ať je to kuchař, hlídač nebo noční scavenger. Výměnný obchod: nejcennější byly šperky a munice, ale velmi ceněné byly taky cigarety, alkohol, káva, tabák a samozřejmě jídlo. Přes den nikam nelez, odstřelovači jsou všude. A nezapomeň: až se něco skutečně posere, taky tu budou magoři, co si chtěli „vyzkoušet snajpra“ v reálu. Nejdůležitější pointa: Čím víc času věnuješ přes den přípravám, barikádování a opravám, tím menší šance, že tě v noci někdo vykrade nebo že se ti něco posere. \--- Určitě je spousta dalších her, ale nechci psát o něčem, o čem nemám jistotu – a nechci plácat kraviny. Samozřejmě: získané poznatky mají asi nejhorší poměr čas vs. výsledek, ale možná to můžeš brát tak, že jsem to „odseděl“ já, aby vy jste nemuseli. Haha, kecám. Je to moje forma relaxu – ne vždycky má člověk náladu číst knížky nebo dokumenty. Díky každému, kdo dočetl až sem. A omlouvám se za délku, ale víte, jak to je – když člověka něco baví, těžko se to krátí.
0 2SKILLs, které jsou sice „homo“, ale zachrání ti prdel
Na začátku své prepperské cesty (když se to tak dá nazvat) jsem si bláhově myslel, že nejvíc za vodou budou ti, kteří mají doma hromadu zbraní a umí ulovit zvěř (myslivci), vojáci z profese (kteří jsou v době průseru z nás všech asi nejvíc v prdeli, protože buď uposlechnou povolávací rozkaz, nebo budou mít na krku – mimo toho, že se svět hroutí – ještě další průser v podobě vojenského soudu) a celkově lidi se širokými rameny, kteří doma po sobě ani neumývali pánev po omeletě, protože takové věci má doma přece dělat ženská. Postupem času jsem přišel na to, že věci jako střelba (a ne, nejsem profík), základní zacházení se zbraněmi atd. se člověk naučí poměrně rychle. O dost podstatnější rány od života přijdou v momentě, kdy je člověk odkázaný sám na sebe. A začíná se u banalit – jídlo, oprava oblečení, hygiena. Teď možná potěším trochu lidí, kteří tyhle drobnější skills zvládají, ale chci podotknout, že jenom o tom to taky není. Správný prepper by podle mě měl být mistr v improvizaci, mít obrovskou všeobecnou zásobu vědomostí a hlavně dovednosti, ne jen gear. Pár dovedností, které by sis měl osvojit, než padnou sračky do větráku: Šití Promiň, ale nejsi prepper, když si neumíš přišít ani knoflík na kalhotách. Sorry. Pistolník s kalhotami u kotníků vypadá spíš komicky než seriózně. Sežeň si od někoho staršího v rodině silnou nit a pořádnou jehlu. Já osobně je mám zapíchnuté přímo v BOBu – zabere to hovno místa, takže nemá cenu se vymlouvat, že všechno kdyžtak vyřešíš paracordem a duct tapem. Hlavně se aspoň nauč, jak provléct nit okem jehly. V době, kdy máš na YouTube i návod, jak otevřít krabici od mléka, by to neměl být problém. Vaření – alespoň základ Tohle je naštěstí běžnější skill, každopádně se občas potkávám s lidmi, kteří neumí vařit vůbec. Promiň, ale žrát instantní nudle ti z dlouhodobého hlediska dojebe jak pajšl, tak i mentální pohodu. Nevěřím, že člověk, který by tenhle xindl žral déle než měsíc, by neměl chuť si do huby radši strčit brokovnici. Zase – v dnešní době, kdy najdeš podrobný videonávod fakt na všechno, se z tebe za krátkou dobu může stát slušný kuchař. Řekni doma, že odteď každou sobotu vaříš ty. Garantuju ti, že všem doma spadne saně, pokud jsi doteď lezl do kuchyně jen pro pivko do lednice. Ošetření ran, šití ran Tady už je to se zkoušením v praxi horší, každopádně je dobré načerpat znalosti alespoň z teoretického hlediska. V průseru se i drobná nevyčištěná rána může bez lékařské pomoci změnit v mega průser. Minimalismus Buď skromný a zásoby drž pod kontrolou. V kombinaci s tím, že někteří z nás mají sklony k bordelářství, je hromadění nepotřebných pičovin čisté zlo. Je sice hezké, že máš hromadu věcí „pro případ kdyby náhodou“, ale co z toho, když je ani nenajdeš? A otázka je, jestli půlku z těch věcí vůbec umíš používat. Motání uzlů Nemusíš mít nutně paracord a zvládat 50 uzlů. Stačí 10 základních a trénovat můžeš klidně na staré tkaničce od bot. Ten uzel na botách fakt většinu problémů nevyřeší. Meditace / práce s hlavou Začni se věnovat meditaci, aspoň pár minut denně. Jde o to, že až všechno ztichne, nebudeš mít problém zvyknout si na ticho – které je ze začátku kurva nepříjemné. Základní hygiena v krizových situacích Možná to zní jako píčovina, ale několik dní neumytý, zpocený chlap je fakt humus. Nejde jen o komfort – se zapářenou prdelí pochodovat denně třeba 20 km je trest boží. A hlavně: na to, aby tě někdo vystopoval, pak není potřeba ani lovecký pes, když smrdíš na 100 metrů. A ano, človečina jde v přírodě kurva dobře cejtit. Čtení lidí a základy psychologie Tuhle část můžou moji soukmenovci s ADHD klidně přeskočit. Čtení lidí, drobné výrazy v obličeji, když někomu řekneš něco, co se mu nelíbí, nebo rozeznání, že ti někdo lže – to všechno se dá naučit. Stačí se tomu začít věnovat. Důvod, proč zmiňuju ADHDčkaře, je ten, že jsme na tohle často vnímavější. Neustále řešíme, co nám kdo řekl, jak to asi myslel atd. Nauč se to taky. Možná tě to jednou zachrání před tím, až ti někdo bude chtít strčit kudlu do zad. Vyjednávání a deeskalace konfliktu Asi není potřeba víc rozebírat. Trpělivost Bohužel jsou věci, které nejsou hned. Občas se musíme naučit, že některé věci trvají, než se dotáhnou k dokonalosti. Ať už jde o čekání, než se převaří voda, kterou jsi nabral v louži (počkej ještě minutku – ta tě nezabije, mozek požírající améba ale ano), nebo než vyschne maso na sušáku. Učit se: od žen od starých lidí od dětí z chyb ostatních Pýcha zabíjí rychleji než hlad.
0 2Pes v post-apo — kompletní úvaha bez romantiky
V minulosti tu padla řeč na téma čtyřnohého parťáka v post-apo. Jelikož jsem velký milovník a chovatel psů, zamyslel jsem se nad tímto tématem pořádně do hloubky a snažil se podívat na problematiku z ryze pragmatického hlediska. Věřím, že hodně dalších milovníků psů můj názor velice zklame, každopádně jsem člověk, co se snaží mít vždy střízlivý pohled na věc. Romantická představa kráčení pustinou se svým čtyřnohým parťákem jako ve Falloutu 4 nebo Já, lege…
0 7Kambium – přežiješ i hladomor, pokud víš, kde hledat
Zdravím zbojníci, tento příspěvek byl tvořen hodně za pomoci AI – první věc je, že s kambiem osobně zkušenost nemám. Každopádně na preppers není jediný příspěvek o kambiu, takže jsem chtěl tuhle díru zakrýt. A druhá věc – protože je ve skupině pár nevděčných blbečků, kteří mají z AI takový problém, že jim rád podráždím ten jejich maličký mozeček, berte to s humorem . Co je kambium? Je to vnitřní měkká vrstva kůry stromů, většinou jehličnanů (borovice, smrk, jedle). Obsahuje sacharidy a trošku živin, takže v survival situaci tě dokáže udržet při životě, když už fakt není nic jiného. Jak ho získat: Odstraníš tvrdou vnější kůru. Odloupneš světlou měkkou vrstvu pod ní – to je právě kambium. Můžeš ho nakrájet na nudle nebo usušit a rozemlít na mouku. Jak ho uvařit v přírodě: Nakrájej kambium na tenké proužky (jako nudle). Najdi čistou vodu – v nouzi se dá použít i převařená voda z potoka. Do malého ešusu nebo hrnce dej vodu, přiveď k varu. Přidej kambium a vař cca 10–15 minut, dokud nebude měkké. Pokud chceš, můžeš přidat trošku soli, bylinky nebo kousek tuku, pokud je k dispozici. Podávej horké – v nouzi samotné nudle, jinak jako doplněk k masu, kořenové zelenině nebo houbám. Takže zbojníci, příště, až budete chodit po lese a nic jiného k jídlu nenajdete, vzpomeňte si na kambium – ať už jako nouzovku, nebo drobný doplněk vašich zásob. A pro ty pár blbečky: AI vám nedá moudrost, ale aspoň vám otevře oči.
0 5Střelné zbraně z hlediska preppers
Zdar zbojníci Původně jsem svůj pohled na prepping vůbec nechtěl stavět na střelných zbraních, ale co si budeme, jsme chlapi a tyhle věci nás prostě baví a máme je v krvi. Předem upozorňuji, že tenhle pohled je čistě z prepperského hlediska. Nebudeme tu řešit EDC atd., i když okrajově se toho taky dotknu, protože zbraň, kterou denně nosíš, trénuješ s ní a jsi s ní sžitý, má z prepperského hlediska mnohem větší váhu než nějaký naleštěný Desert Eagle, který už 10 let leží v trezoru a lapá prach. Střelná zbraň z prepperského hlediska by měla být hlavně co nejjednodušší z konstrukčního hlediska, spolehlivá a co se týče dostupnosti náhradních dílů, měla by být co nejdostupnější. Popisovat budu jenom zbraně, se kterými jsem se já osobně setkal díky práci střeleckého instruktora, nebo se kterými jsem se setkal od doby, co vlastním zbrojní průkaz (dnes už zbrojní oprávnění). Začnu krátkými a pak se přesuneme na dlouhé. CZ 75 Ano, vím, některým z vás tahle platforma může přijít zastaralá. Faktem ale je, že je to jedna z nejdostupnějších krátkých zbraní na území České republiky. Náhradní díly, zásobníky atd. seženete skoro za hubičku. V ráži 9mm Luger z ní pořád dělá pistoli použitelnou i v dnešní době. Zároveň jsem se nesetkal s tím, že by byla nějak extra poruchová oproti jiným. A co si budeme, celokov je celokov. Glock 17, Glock 43X, Glock 19 a další Jedná se o jednu z nejspolehlivějších pistolových platforem vůbec. Nezanedbatelná výhoda je, že Glock vám s prominutím sere na údržbu a čištění a dost často vám to odpustí. Ano, vím, je to hnusná a nevzhledná pistole, ale kdybych si měl vybrat něco, na co se mám spolehnout, tak to prostě bude Gčko. CZ P-09 a další S těmito "čízami" mám bohužel málo zkušeností. No z nějakého důvodu populární budou a logika věci je stejná jako u CZ 75. Prostě chceš mít něco, co jednoduše nahradíš nebo opravíš. Věřím, že se v komentářích najde hodně zástupců a schvalovačů těchto platforem. Revolver, hlavně ráže .357 Magnum / .38 Special Spolehlivost, penetrační vlastnosti .357 Magnum a dostupnost krmení. Ano, .357 Magnum a .38 Special sice nejsou tak běžné jako 9mm Luger, každopádně jsou pořád hojně populární mezi střelci. Další výhoda je, že je to prostě revolver. Nemusíš s sebou tahat další zásobníky, prostě nasypeš pár nábojů do kapsy a jdeš. Ano, přebíjení může být v krizových situacích oser. No pokud se jako prepper ocitneš v otevřené přestřelce, tak jsi prostě někde udělal velkou chybu. Dlouhé zbraně VZ.58 – CZ 858 a další Pamětníci je ještě znají pod názvy jako kosa, pádlo, sapr atd. Důvod, proč v něm pořád vidím smysl, je právě dostupnost náhradních dílů, spolehlivost a krmení ještě pořád za relativně dobrou cenu. Navíc pár doplňků od FAB Defense a je kompatibilní s dalšími doplňky. A hlavně, co si budeme – pořizovací cena. Momentálně se dá kosa sehnat za cenu ojeté jedničkové fábky. AR-15 a její platformy I když osobně ARko nemám rád, nelíbí se mi ani manipulace s ní a vždy mě to víc táhlo k platformám typu AKM, jednu věc jí musím nechat – její popularitu ve střelecké komunitě. A právě to je něco, co určitě stojí za zvážení. Další fakt je ráže .223 Remington / 5,56 NATO. Sice nemá bůhvíjak úžasné balistické vlastnosti oproti větším rážím, ale z hlediska preppingu je to cenově dostupná ráže. A hlavně – dávno nejsme členy Sovětského svazu, takže AR má mnohem větší potenciál co se týče logistiky a dostupnosti jak krmení, tak náhradních dílů. Opakovací brokovnice Ať už je to Mossberg 88, Remington 870 nebo další. Velká výhoda brokové pumpy je spolehlivost, jednoduchost a větší tolerance na horší kvalitu krmení, jelikož cokoliv jí dáš, můžeš vystřelit. Zároveň není problém s přebitím, protože celý nabíjecí mechanismus zastáváš ty jako člověk. Samopal Škorpion EVO 3 Hlavně cenová dostupnost jak dílů, tak krmení. Opakovací pušky ráže .308 Winchester Silná, spolehlivá ráže. Dostupné krmení a zároveň moderní ráže, která má pořád co nabídnout. Mosin-Nagant 7,62×54R Neskutečně mě sere, že jsem prošvihl dobu, kdy se tahle sranda dala sehnat v hospodě za láhev vodky a krabičku Startek. Každopádně z balistického hlediska je to pořád potenciálně dobrá puška na lov. Možná to píšu čistě z nostalgického hlediska, ale člověk, který bude mít na rameni pověšeného Mosina, na mě nepůsobí tak agresivním dojmem jako frajer v nosiči plátů se samopalem na hrudníku. Steyr AUG Ano, vím – hnusný plastový bull-pup. Co se ale téhle platformě musí nechat, je kompaktnost. Při relativně dlouhé hlavni máš pušku, která se dá pohodlně používat i v omezeném prostoru. Ano, nabíjení a manipulace stojí za piču, ale stojí za piču hlavně z toho důvodu, že je to pro většinu střelců prostě jen nezvyk. Co mě ale neskutečně sere na AUGu, je nechutná spoušť. Další obrovská výhoda je skladnost. Po vyndání hlavně se pohodlně vejde do středně velkého batohu. Další výhodou je vestavěná optika (kdo má rád šperky, tak původní optiku dělal Swarovski ). A další věc – momentálně se dá pořídit za cenu ojeté jedničkové Octavie. Dvouhlavňová brokovnice Ano, vím, teď bude mít většina skalních střelců hysterický záchvat. Každopádně co se těmto jednoduchým kráskám nedá upřít, je spolehlivost a hlavně cenová dostupnost. Prostě brokovnice, kterou si pořídíš v komisi za 4000 Kč, ti zákonitě musí dělat dobře na tvoje prdel. Další věc – nevím, jak si rozpad společnosti představují jiní, ale já se rozhodně necítím na to, abych s nějakou zbraní chodil čistit jeden barák za druhým. Pokud bych se k něčemu takovému snížil, tak moje volba určitě nebude, že si na to vezmu brokovnici. Tyhle brokovnice mají sloužit právě tomu obránci jako zbraň, kterou strčí do ruky nezkušenému střelci a udělá mu rychlokurz ala: "Tady si sedni, tady se dívej a pokud se za tou kuličkou, které se říká muška, objeví nějaký problém, zmáčkni oba kohouty naráz." Poslední a asi nejdůležitější ze všech – .22 LR Malorážky. Je jedno, jestli zvolíš dlouhou opakovací (za mě asi nejlepší volba), samonabíjecí (větší náchylnost na závady) nebo krátkou (za mě jsou úplně boží malorážkové pistole od firmy Ruger). Nějakou malorážku by ale jako prepper měl mít každý. Důvodů je několik. Malorážka je z hlediska lovu drobné zvěře nejlepší věc, co může být. Cokoliv silnějšího, například na zajíce, je prostě overkill. Čistě teoreticky se v krajních případech dá použít malorážka i na sebeobranu, i když je to dosti nešťastná volba. Každopádně nikdy nevíme, co všechno může napáchat jedna "dobře mířená". Další neskutečně velká výhoda je cenová dostupnost krmení a zároveň jeho váha a velikost. Člověk, který se rozhodne jít na lov, si s malorážkou vystačí celkem bohatě už jen z toho důvodu, že s sebou může mít několik desítek nábojů a nezabere mu to ani polovinu místa v kapse. Hlavně je to i relativně tichá ráže a poslední, co chceš, je aby lidi v okruhu několika kilometrů věděli, že jsi zrovna vyrazil lovit. Pokud má někdo další poznatky, další a nové zkušenosti, veselé s tím do komentářů. Co se tohoto týče, informací není nikdy dost.
0 3Zásoby, osobní potřeba vs. barter
Nazdar, zbojníci. Vím, že se tohle téma řešilo už mockrát, ale stejně jsem se rozhodl přinést svůj pohled na věc. Skladování a hromadění věcí – ať už jde o jídlo, vodu, hygienu, alkohol nebo další zásoby – je v podstatě jeden ze základních pilířů preppingu. Co jsem ale moc neviděl, je rozdělení na zásoby pro vlastní potřebu a zásoby určené na barter. Pokusím se proto rozepsat pár věcí, které mi přijdou důležité. Osobně mi totiž přijde jako nesmysl směňovat věci, které sám potřebuješ k přežití. Je přece hloupost vyměnit někomu konzervu s trenčianským párkem za zlatý prsten ve chvíli, kdy vůbec nevíš, kdy se dostaneš k dalšímu jídlu. Jídlo Vlastní zásoby Velký smysl vidím v rýži, luštěninách a obilovinách. Pokud máš mlýnek, jsou obilná zrna výborná věc. Neporušené zrno vydrží při správném skladování opravdu dlouhé roky. Občas ale narážím na problém se škůdci, ať už jde o potravinové moly nebo pilouse. Pokud má někdo lepší řešení než levanduli a podobné babské rady, rád si nechám poradit. Jídlo na barter Tady je to podle mě složitější. Osobně bych jídlo směňoval až jako jednu z posledních možností. Pokud nevíš, jak dlouho budeš bez pravidelného přísunu potravin, měl bys energií šetřit a každé sousto mít dobře rozmyšlené. Jako vhodné barterové zásoby mi přijdou například instantní polévky, polévky do hrnku a podobné levné věci s dlouhou trvanlivostí. Zajímavou položkou jsou i tvrdé bonbóny. Možná to zní zvláštně, ale garantuji vám, že rodiče malých dětí by v krizové situaci za sáček bonbónů dokázali nabídnout nečekané věci. Koření Jak pro vlastní potřebu, tak na barter. Hlavně sůl. Sůl byla v historii natolik cenná, že podle ní vzniklo i slovo „salary“ odměna vojáků v římských dobách. Má to svůj důvod. Sůl je dochucovadlo, konzervant a zároveň důležitá součást lidské stravy. Bez ní tělo dlouhodobě fungovat nedokáže. Obrovskou výhodou je, že se nekazí. I když navlhne, vznikne maximálně jedna velká solná hrouda, kterou lze rozdrtit a používat dál. Navíc se hodí nejen na vaření, ale i ke konzervaci masa, ryb nebo zeleniny. Oheň Vlastní zásoba Ferocerové a magneziové tyče, různá křesadla a podobné vybavení. S minimální zásobou máš možnost rozdělat oheň nesčetněkrát. Osobně si myslím, že pokud máš tři nebo čtyři kvalitní ferocerové tyče a neztratíš je, budeš schopný rozdělávat oheň po zbytek života. Barter Jednorázové zapalovače a sirky. Právě tyhle věci bych držel primárně na obchod. Jsou levné, skladné a většina lidí si jejich důležitost uvědomí až ve chvíli, kdy je potřebují. Když dnes potkáš kuřáka, který u sebe nemá oheň, tak si umím představit, že v době krize to lepší nebude. Osobní hygiena Vlastní zásoby Za mě obyčejné tuhé mýdlo. Pokud jsi chlap, tak mi věř, že kostka mýdla zvládne většinu toho, co potřebuješ. Osobně jedu téměř výhradně na mýdle už asi osm let. Nejvíc mě na sprchových gelech vždycky štvala cena. Když si člověk spočítá poměr cena/výkon, zjistí, že kupuje naředěné mýdlo za několikanásobek ceny. Barter Malá hotelová mýdla a šampony. Pokud má někdo legální přístup k většímu množství těchto věcí, přijde mi to jako jedna z nejchytřejších položek do barterových zásob. Jsou malé, lehké a každý je někdy potřebuje. Další kapitolou jsou dámské hygienické potřeby. Tampony a vložky budou v případě dlouhodobějšího průšvihu velmi žádané zboží. Alkohol A teď něco, za co mě část lidí nejspíš ukamenuje. Vlastní zásoby Tvrdý alkohol má několik využití. Nemusí sloužit jen k pití. Dá se použít jako dezinfekce, při výrobě různých tinktur, případně jako nouzové rozpouštědlo. Navíc kvalitní destilát vydrží prakticky neomezeně dlouho. Barter Tady vidím obrovský potenciál hlavně v malých lahvičkách alkoholu, takových těch hotelových nebo jednorázových baleních po pár deci či panácích. Ať už vodka, rum, slivovice nebo cokoliv podobného. Mají několik výhod. Jsou skladné, snadno se přenášejí a hlavně nemusíš při výměně otevírat velkou láhev. Místo toho můžeš obchodovat po malých dávkách. Stejně jako se dnes nechodí do obchodu s celou výplatou v kapse, nebudeš chtít při barteru vytahovat pětilitrový demižon. Ať si o alkoholu myslíme cokoliv, historie ukazuje jednu věc celkem spolehlivě – dokud budou mít lidé co pít, budou pít. V těžkých dobách to platí možná ještě víc než v těch dobrých. Někteří budou alkohol chtít kvůli oslavě, jiní kvůli stresu, další prostě proto, že jsou na něj zvyklí. Z pohledu barteru tak půjde pravděpodobně o jednu z komodit, která si svou hodnotu udrží velmi dlouho. Samozřejmě všeho s mírou. V krizové situaci je opilý člověk většinou větší hrozbou sám sobě než okolí. Ale právě proto bych alkohol vnímal spíš jako obchodní artikl než jako položku určenou ke každodenní spotřebě. Holení Vlastní zásoby Pokud umíš používat břitvu a starat se o ni, je to podle mě nejlepší řešení. Pro většinu lidí je ale praktičtější klasický kovový strojek na výměnné žiletky. Pořizovací cena je vyšší, ale když koupíš několik balení kvalitních žiletek, máš zásobu na mnoho let. Navíc se dají při troše šikovnosti používat opakovaně. Barter Nejobyčejnější jednorázová holítka. Ať už pánská nebo dámská. Když je koupíš ve slevě po větších baleních, můžeš je v případě potřeby rozdělovat po kusech a směňovat podle situace. Další věci, na které se často zapomíná Nebudu znovu vypisovat všechno, o čem jsem psal v minulosti, ale za zmínku stojí: lepicí pásky všeho druhu, stahovací pásky, provazy a šňůry, spojovací materiál, hřebíky, vruty, šrouby, jehly a nitě, pracovní rukavice, semínka zeleniny, sáčky a uzavíratelné obaly. Právě tyhle obyčejné věci bývají často podceňované, přitom dokážou vyřešit spoustu problémů. A úplně na závěr jedna myšlenka. Barter není o tom nahradit obchod a zbohatnout. Je to způsob, jak získat něco, co zrovna potřebuješ, aniž bys musel sahat do vlastních zásob určených k přežití. Proto mi dává smysl mít odděleně zásoby „pro sebe“ a zásoby „na výměnu“. Člověk pak nemusí řešit dilema, jestli právě směnil něco, co bude za měsíc zoufale potřebovat. Každopádně pokud vás napadá něco dalšího, co se hodí držet primárně na barter, budu rád za další nápady v komentářích.
0 4Technické vychytávky, které bys měl zvážit a možná pořídit + co bude lepší v post apo vyřadit z provozu a máme to doma všichni
Zdar zbojníci, tento příspěvek bude o věcech, které jsou dost mimo můj obor. Každopádně v návaznosti na regulace, ať už v USA nebo jinde, stojí za zmínku alespoň zvážení a případné pořízení následujících záležitostí. Předem se omlouvám, pokud na něco zapomenu nebo něco vynechám, ale s technikou velký kamarád nejsem. Pokaždé, když se někdo v mém okolí začne bavit o následujících věcech, tak se cítím jak primát, pro kterého je vrchol vymoženosti pěstní klín a pazourek. No i navzdory tomu některé z následujících věcí vlastním, protože se mi je povedlo sehnat za příznivou cenu a výhody jsou prostě nezanedbatelné. Veškeré věci, co napíšu, píšu za předpokladu, že máme doma všichni nějaký záložní zdroj a možnost napájení pro případ, že dojde k přerušení dodávek elektrického proudu. 1. 3D tiskárna Vím, pro většinu z nás to může znít jako kokotina. Každopádně kdo má doma menší 3D tiskárnu, má zároveň obrovský potenciál vyrábět věci, které se budou po rozpadu shánět kurva těžce. Momentálně americká lobby plánuje regulace 3D tiskáren na základě tvrzení, že si na nich lidi můžou doma tisknout zbraně, což je pravda. Každopádně já vidím mnohem větší potenciál v dalších věcech. Náhradní díly do elektrického nářadí, generátoru atd. Prostě člověk, který si bude moct nahradit součástku doma sám, je daleko blíž soběstačnosti než člověk, který ji bude shánět v ulicích a riskovat tím vlastní kejhák. Dodnes si pamatuju pořízení první elektrické řetězové pily v Lidlu. Bylo to hodně let zpátky a věřím, že Parkside už s tímto problém nemá. No pamatuju si jako dnes, že po celodenním používání nám pila přestala fungovat. Vrčela, ale řetěz se netočil. Po rozebrání nás s fotrem čekalo nemilé zjištění. Ozubené kolečko, které slouží k pohánění řetězu, bylo vyrobeno z plastu.... Nedělám si prdel. Myšlenka, že bych si dnes dokázal vyrobit těch koleček 10 do zásoby, zní celkem fajn. A je spousta dalších věcí, na které by právě 3D tisk šel použít, za předpokladu, že má člověk zároveň solární panely a možnost energii bezpečně ukládat. Na netu je nespočet plánků a 3D modelů, které si člověk může jednoduše stáhnout do knihovny a použít, až to bude potřeba. No a zároveň naučit se modelovat v softwaru ti dá doslova boží schopnosti. 1. Drony Vím, pro většinu z nás je to stejně nechutné jako pro první uživatele kuší v dobách, kdy si rytíři zakládali na čestném souboji. Každopádně netvrdím, že si máte pořídit dron na shazování granátů a podobných věcí. Bohatě vám stačí menší sledovací dron s kamerou na sběr informací. Jde o to, že v první moment, kdy vypadne proud z dlouhodobého hlediska, bude mnohem lepší sedět doma a sledovat situaci v okolí baráku a sousedství za pomoci dronu, než jít do ulic a ptát se, co se děje. S tím, že dron má samozřejmě mnoho dalších využití. 1. Noční vidění / termovize Za mě asi nejpodstatnější ze všeho, co v tomto článku zmíním. Nikdo netvrdí, že si musíme všichni pořídit taktickou helmu a noktovizor za statisíce. Každopádně fakt, že v momentě, kdy zapadne sluníčko, mají lidé s touto možností neskutečnou výhodu, je prostě realita. Běžný civil s helmou, noktovizorem na hlavě a termovizí na zbrani má proti člověku bez čehokoliv ne výhodu, ale doslova super schopnost. Pro odmítače těchto technologií je to stejné, jako kdyby vám někdo zavázal oči, strčil vám do ruky klacek a postavil vás před piňatu. Akorát s tím rozdílem, že tahle piňata tě vidí a míří na tebe kalachem. Minimálně monokulár s termovizí by měl být podle mě v základní výbavě každého preppera. A každý, kdo se bude hájit tím, že má dobrou svítilnu... Gratuluji. Ve tmě ze sebe budeš dělat vánoční stromek. Fakt výborný nápad.... A teď to, co bude lepší vyřadit z provozu jako první v případě blackoutu. Většina z nás má v okolí svého příbytku pohybová čidla na rozsvícení světel. Dnes nám to určitě neskutečně ulehčuje život, když přijdeme večer z nákupu a máme plné ruce tašek. Každopádně kdyby vám jel barák na záložní zdroj v případě výpadku, tohle by byla první věc, kterou bych během většího výpadku vyřadil z provozu. Jde o to, že ve světě, kde jsou všichni kolem bez proudu, není moc super mít barák, který svítí jak stadion pokaždé, když kolem něj projde kočka. Pokud byste měli další poznatky, co by možná nebylo špatné mít, tak sem s nimi. Budu velice rád za konstruktivní debatu v komentářích.
0 2Prepper a lockpick (neboli páčení zámku a menší návod, jak si něco málo vydělat)
Nazdar zbojníci. Tento článek budu věnovat skillu, který některým v našich řadách moc neříká. Jestli mi něco nesmí chybět v BOBu a je to jeden z mála nástrojů, které tam mám, je páčidlo a šperhák. O páčidle článek bude někdy v budoucnu, no dnes se budeme věnovat šperháku, protože je na něm jeden aspekt, který by některé z nás mohl zajímat, a to je možnost si tím přivydělat, a navíc legální cestou. Pokud se vrátím myšlenkami do dob videoher, tak jestli mě něco bavilo na hrách jako Oblivion, Skyrim, Fallout, tak to byly stealth buildy a k nim neoddělitelně patřilo i páčení zámků. Kupodivu tento skill není žádná raketová věda a při pochopení základních principů a funkčnosti se páčení zámků dokážeme naučit všichni. V první řadě chci říct, že tímto článkem absolutně nechci nabádat kohokoliv k jakékoliv nelegální činnosti. Takže co mi neskutečně pomohlo v začátcích učení se tohoto skillu, byla nejlevnější začátečnická sada šperháků a jeden průhledný visací zámek. Dvě až tři hodinky sezení a hraní si měly za následek to, že visací zámky pro mě přestaly fungovat jako jakákoliv překážka. Jde o to, že v momentě, kdy padnou sračky do větráku do nějaké větší míry, tak se zavařeniny ve sklepě sousedů, kteří oba v důsledku průseru pošli na infarkt, můžou hodit. Výhoda šperháku spočívá v tom, že zámek nijak nepoškozuje a stále máte možnost visací zámek zamknout zpátky. Klamal bych, kdybych řekl, že jsem nikdy nezkusil odemknout i jinou sklepní kóji, každopádně čistě ze studijních účelů. Jediné zámky, které mi dělají problém, jsou takové ty předpotopní zámky, které používali ještě naši dědové. Chápu princip, ale na odemknutí těchto mi stačil bohatě jen napínák ze šperhákové sady. V momentě, co jsem měl visací zámky v malíčku, začal jsem trénovat na fabce od dveří doma. Víceméně ten samý princip, jen mi to trvalo trošku déle, no povedlo se. Tak a teď začne ta část s drobným přivýdělkem. Ještě jednou doporučuji nepoužívat šperhák jen proto, abys sousedům občas přemístil konzervu lunchmeatu z místa přebytku na místo nedostatku. Pokud tento skill chceš použít na drobný přivýdělek, tak se okamžitě přijde na to, kdo byl v baráku ten sklepní zloděj. Takže jednoho dne mi napsal soused, že si zamkl dveře a jestli náhodou nemám číslo na zámečníka. Jelikož mám kapesní šperháček v EDC brašně vždy u sebe, tak jsem neváhal ani minutku a běžel mu rovnou na pomoc. Přišel jsem k jeho bytu, kde už čekal, vytáhl šperhák – cvak, odemčeno. Týpkovi padla sáňka a zmohl se jen na: „Ty pičo… Dobře ty.“ Tak jsem se jen usmál a odvětil: „Není zač, kouřím Camelky.“ Ještě ten večer mi je donesl. Jde o to, že v momentě, co se něco takového naučíš, se povědomí o tvé dovednosti rozšíří rychleji než lesní požár. Momentálně se mi čas od času ozývají lidi z celého Sedliště, jen jsem přesedlal z kamelek na 300 Kč za odemčení, což je za minutu práce myslím fajn taxa. K příspěvku přikládám i fotku konkrétního šperháčku, kdyby se chtěl někdo inspirovat. A hlavně zbojníci, moc s tím nezlobte
0 3Nový zákon o zbraních 2026 a co mění pro sběratele
Od 1. ledna 2026 platí v Česku nový zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, který nahradil dosavadní právní úpravu. Pro sběratele historických zbraní a militarií přináší několik důležitých změn – pojďme si je projít. Konec papírování, nástup Centrálního registru zbraní Nejviditelnější změnou je kompletní digitalizace agendy. Fyzická nákupní povolení ani průkazy zbraní se už nevydávají – vše je vedeno elektronicky v Centrálním registru zbraní (CRZ). Prodejce si oprávnění kupujícího ověří přímo v registru, stačí se prokázat občanským průkazem (klidně i elektronickou verzí v mobilu). Nové kategorie zbraní Zákon zavedl přehlednější trojí dělení: • Kategorie R (podléhající registraci) – dřívější kategorie B a C, vyžadují zbrojní oprávnění. • Kategorie PO (podléhající ohlášení) – dřívější C-I, nevyžadují zbrojní oprávnění, ale je nutná zapsaná autorizace v CRZ a následné ohlášení nabytí do 10 pracovních dnů. • Kategorie NO (nepodléhající ohlášení) – dřívější kategorie D, volně prodejné osobám starším 18 let bez jakéhokoli povolení. Zbrojní průkaz se přejmenoval na zbrojní oprávnění Staré skupiny A–E se sloučily do dvou úrovní: • Základní zbrojní oprávnění – odpovídá dřívějším skupinám A, B a C. • Rozšířené zbrojní oprávnění – odpovídá dřívějším skupinám D a E, zahrnuje všechny kategorie. Přechod proběhl automaticky, držitelé stávajících průkazů nemuseli nic řešit. Co to znamená pro inzerci na Kvelb Zbraní Pro naši komunitu sběratelů je důležité především tohle: 1. Prodej na dálku má limity. Nový zákon zakazuje nabývání zbraní podléhajících registraci nebo kategorie PO a NO na dálku prostřednictvím spotřebitelských smluv (tedy klasický e-shop model s doručením na adresu). Osobní předání s ověřením dokladů zůstává standardem. KvelbZbrani předání zajišťuje s partnerem SPZ-doprava.cz. 2. Ohlašovací povinnost běží dál. I po novém zákoně platí, že nabytí zbraně podléhající registraci nebo kategorie PO je nutné ohlásit příslušnému útvaru Policie ČR do 10 pracovních dnů. 3. Historické zbraně mají svá specifika. Než zbraň inzerujete nebo kupujete, ověřte si její přesné zařazení – ne každá stará zbraň automaticky spadá do nejmírnějšího režimu. Shrnutí Nový zákon zjednodušil administrativu díky digitalizaci, ale základní principy zůstávají – u zbraní podléhajících registraci je nutné mít oprávnění a dodržet registrační lhůty, u zbraní kategorie PO stačí autorizace a ohlášení, a zbraně kategorie NO jsou volně dostupné dospělým osobám. Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje právní poradenství. Aktuální znění zákona a jeho výklad doporučujeme vždy ověřit na stránkách Ministerstva vnitra ČR nebo u příslušného útvaru Policie ČR.
4 69Lebeda Pinfire
Dneska tu mám fascinující kousek, který musí potěšit všechny v Čechách. Tohle je velice neanglická zbraň, kterou vyrobil Antonín Vincenc Lebeda. Pokud nevíte, kdo to byl, tak si ho zkuste zadat do Googlu a seznamte se. Z mého pohledu je to jediný český puškař, který dokázal v Praze vyrobit kvalitu srovnatelnou s anglickou. Dobrá, pár dalších by se jich našlo – třeba jeho učeň Novotný. Co mě zaujalo, je nápis „v Praze“, nikoliv „in Prag“. Je tedy zřejmé, že zákazník byl česky mluvící protoze nezapomínejme, v jaké době tato zbraň vznikla – nejspíš v 60. letech 19. století.
11 77Fotit, nebo nefotit kompletní značení historických zbraní do roku 1890?
Zdravím všechny sběratele historických zbraní. Zajímá mě váš názor na dokumentování historických zbraní vyrobených do roku 1890. Myslíte si, že je při prezentaci zbraně ve sběratelské skupině, na fóru nebo například při prodeji vhodné nafotit veškeré značení, signatury a výrobní čísla, která se na zbrani nacházejí? Mám na mysli například: výrobní číslo zbraně, čísla na hlavních, baskuli, válci či dalších součástech, značky výrobce a puškaře, signatury na hlavních a zámkových deskách, zkušební a tormentační značky, vojenské, policejní nebo inventární značky, značky přejímací, různé montážní a dílenské značky, případné erby, monogramy a další historické označení. Osobně si myslím, že právě tyto detaily mohou být pro určení výrobce, roku výroby, původu a historie konkrétní zbraně mnohdy důležitější než fotografie celé zbraně. U vzácnějších kusů může kompletní fotografická dokumentace také pomoci budoucím sběratelům při porovnávání výrobních čísel a značení jednotlivých exemplářů. Na druhou stranu se občas setkávám s názorem, že by se výrobní čísla nebo některé značky veřejně zobrazovat neměly. Proto by mě zajímal názor sběratelů: Fotíte a zveřejňujete kompletní značení svých historických zbraní, nebo některá čísla a značky raději nezveřejňujete? A pokud ne, z jakého důvodu?
10 70Prepper a nové hard skills
Nazdar zbojníci. Většina z nás má nějaký svůj balíček dovedností. V korporátní terminologii se tomu říká hard skills – většinou jsou to věci, které umíme díky tomu, že jsme se v nich vyučili, pracujeme v daném oboru, nebo jsou součástí našich koníčků. (Někdy příště určitě napíšu i o soft skills.) Každopádně to, o čem chci psát, je proč jsou hard skills neskutečně cenné a proč by se na ně měl každý prepper dívat trochu jako na Pokémony – a chtít je pochytat všechny. Můj osobní problém tkví v tom, že svůj rozbitý mozek musím neustále zaměstnávat přívalem nového dopaminu v podobě radosti z úspěchu, když se naučím něco nového. Dodnes si pamatuju každý takový moment. První vržený nůž, který se zabodl hrotem napřed. První cinknutí plechovky po zásahu prakem. První povedený uzel, první rozdělání ohně bez zapalovače… Každá nová dovednost má svůj malý moment vítězství, který se člověku zapíše do paměti. Chápu, že většina z vás nemá neurodivergentní poruchu jako dement, co tohle píše, ale i tak existuje spousta dobrých důvodů, proč je užitečné naučit se každý rok alespoň dvě nové dovednosti. Učení nových věcí totiž není dobré jen kvůli samotné dovednosti. Mozek funguje podobně jako sval – čím více ho používáme, tím lépe si udržuje schopnost vytvářet nová spojení. Osvojování nových schopností podporuje neuroplasticitu, tedy schopnost mozku přizpůsobovat se a vytvářet nové nervové dráhy. Pomáhá zlepšovat paměť, kreativitu, schopnost řešit problémy a udržuje mozek aktivní i ve vyšším věku. Navíc překonávání malých výzev a zvládání nových věcí posiluje sebevědomí a pocit, že si člověk dokáže poradit i v neznámé situaci. A přesně tohle je podle mě jedna z věcí, která k prepperství patří. Nejde jen o to mít vybavení. Jde o to být člověk, který umí reagovat, improvizovat a naučit se něco nového, když situace vyžaduje. Pokaždé, když mám chuť učit se novým věcem, mrknu do seznamu, který jsem před nějakým časem objevil na jednom zahraničním fóru… A pánové a dámy… ten seznam je fakt šílený. Najde tam něco snad každý a zároveň i věci, u kterých člověka napadne: „Ty jo, tohle bych si chtěl někdy zkusit.“ A právě to se mi na téhle komunitě líbí. Každý z nás jsme, co se týče koníčků, práce nebo zkušeností, strašně rozdílní. Někdo umí opravovat auta, někdo pěstovat potraviny, někdo střílet, někdo šít, někdo pracovat se dřevem. Ale v konečném důsledku nás všechny spojuje jedno – chceme být připraveni. Klidně mi do komentářů napište, co všechno umíte, na co jste na sebe hrdí a co dalšího byste ještě chtěli stihnout naučit. (Tady ještě seznam pro inspiraci) Střelba Lukostřelba Hod nožem Prak Pastevecký prak (sling) Opravy střelných zbraní Přebíjení nábojů Výroba šípů Broušení nožů Kovářství Slévárenství Sváření Obrábění kovů Truhlařina Tesařství Řezbářství Kožedělnictví Sedlářství Šití Pletení Háčkování Předení Tkaní Výroba provazů Výroba sítí Košíkářství Keramika Výroba skla Výroba mýdla Výroba svíček Výroba uhlí Pálení dřevěného uhlí Zahradničení Zemědělství Sadařství Včelařství Chov drůbeže Chov králíků Chov koz Chov ovcí Chov ryb Rybaření Lov Stopování zvěře Nastražování pastí Zpracování masa Uzení Sušení potravin Fermentace Konzervování Pečení chleba Vaření Sběr jedlých rostlin Mykologie (houby) Bylinkářství Základy veterinární péče První pomoc Taktická medicína Zubařské minimum Fyzioterapie Masáže Orientace podle mapy Navigace podle hvězd Práce s buzolou Bushcraft Survival Rozdělávání ohně Stavba přístřešků Uzlování Lezení Horolezectví Jeskyňářství Plavání Potápění Pádlování Jízda na koni Cyklistika Řízení motorky Řízení nákladního auta Opravy automobilů Opravy motocyklů Opravy jízdních kol Elektrikářské práce Elektronika Pájení Opravy rádií Radioamatérství Práce se solárními panely Větrné elektrárny Instalatérství Studnařství Čištění vody Výroba filtrů Chemie Biologie Meteorologie Geologie Mapování terénu Fotografování Drony Programování (pro obnovu technologií) Tisk na 3D tiskárně (pokud je dostupná) Cizí jazyky Vyjednávání Vedení lidí Organizace komunity Výuka ostatních Psychologie Krizová komunikace Sebeobrana Box Kickbox Judo Jiu-jitsu Zápas Silový trénink Vytrvalostní běh Kalistenika Jóga (mobilita a prevence zranění) Geocaching Historický šerm LARP Airsoft Paintball Modelářství Hod sekerou Sběratelství starého nářadí Astronomie Vazač mušek Výroba hudebních nástrojů Psaní deníků a dokumentace Kaligrafie Kartografie Šachy (strategické myšlení)
0 3Storytelling: Jak jsem selhal jako šedý muž
### Nazdar zbojníci. Už delší dobu jsem sem nedal žádný storytelling (protože nebylo moc co a fakt se mi nedějí zajímavé události na denní bázi). Každopádně se mi v poslední době událo pár věcí, ze kterých si já můžu vzít ponaučení a vy máte unikátní příležitost naučit se něco z chyb jiných. Jako šedý muž jsem evidentně selhal na plné čáře. Před nějakou dobou se na komunitních stránkách města, kde žiju, objevil příspěvek. Paní tam hledala prostor k pronájmu pro založení podniku, který by dost ovlivnil moji práci, jelikož by to byla přímá konkurence. Nechápejte to tak, že by mě popadl strach, panika nebo cokoliv podobného. To vůbec ne. Jsem placený korporátem, takže to, co dokážu na konci dne položit na stůl v naší domácnosti, by to přímo neovlivnilo. Každopádně když jsem si pod příspěvkem procházel komentáře, narazil jsem na zajímavou věc. Samozřejmě se pod příspěvkem, jako pod každým jiným, objevili i nepřejícníci s klasickými řečmi typu, že třetí obchod v tomto městě s tímto zaměřením nedává smysl a podobně. Toho se samozřejmě dotyčná chytla a přímo jmenovala náš obchod s tím, že jsme předražení (ano, máme šílenou marži na některých věcech), a druhou prodejnu ve městě, že má zase strašně omezený sortiment. (S majitelkou druhé prodejny se znám osobně, bude důležitá v pozdější fázi tohoto příběhu.) Samozřejmě že to bohatě stačilo k tomu, aby se ve mně probudil můj obranářský pud. Paní jsem to okomentoval způsobem, že mě neskutečně potěší, pokud u nás založí obchod s nulovou marží, bez započítání jakýchkoliv nákladů na provoz, nájem, platy zaměstnanců, dopravu atd. A že budu jeden z jejích nejvěrnějších zákazníků a taky pravděpodobně jediný, vzhledem k tomu, jak se vyjadřuje k lidem, kteří s ní nesouhlasí. (Do některých jela stylem, že jsou vymaštění idioti, když chodí k nám atd.) Toho se samozřejmě paní chytla a začala psát nesmysly o tom, že to, co prodáváme my pro zvířata, jsou jedy nebezpečné pro psy atd. (Abych to upřesnil, máme zverimex.) Tudíž jsem spustil svůj vlastní research, nastartoval firemní notebook a zjistil, že se k nám paní v minulosti hlásila na pozici prodejce, ale neprošla ani prescreeningem. Zároveň jsem našel starší konverzaci s ní přímo na Messengeru. Díky tomu mi také došlo, proč tím prescreeningem neprošla, jelikož jsem tam měl zprávy typu: „Zvířata miluju, ale nesnáším práci s lidmi, protože jsou to čuráci.“ Průšvih je, že takového člověka fakt zaměstnat nechceš. Jsme sice zverimex, každopádně peníze u nás vždy nechává člověk. Takže jsem ji odpálkoval komentářem s psychologickým rozborem její osobnosti a přiložil pár screenshotů, které jsem našel na jiných FB skupinách a byly fakt výživné. (Paní neměla problém snižovat se k urážkám vzhledu, blbým narážkám na rasu, když si někdo dovolil s ní nesouhlasit, a podobně.) Konečně se dostaneme k části, která je pro tento příběh důležitá. Samozřejmě tímto neskončilo. Zhruba po hodině mi přišla zpráva na Messenger s tím, že si na mě paní bude stěžovat mým nadřízeným. Řekl jsem si: OK. Víceméně jsem naši firmu bránil a zachoval jsem vše ve slušné rovině, což u mě nebývá zvykem. Jenže paní vytáhla celkem zajímavý argument. Prý jí někdo z mých bývalých zaměstnanců napsal, že se mě zaměstnanci bojí, protože jsem držitelem zbrojního průkazu a pistoli s sebou tahám i do práce, což je fakt. Každopádně dodala, že se prý zaměstnancům i vyhrožuji střelnou zbraní. To mě sice nastartovalo, ale zároveň hned i pustilo. Vím, že to není pravda. Ano, většina mých kolegů ví, že s sebou každý den tahám železo. Jednak se převlékáme společně v kanclu, takže tu a tam to géčko za pasem prostě jde vidět. Každopádně jsem si jistý, že jsem ho z pouzdra vytáhl maximálně ve chvíli, kdy se na něj chtěl někdo z nadšení podívat. Dokonce nepoužívám ani takové ty vtípky typu „nech toho, nebo mi selže pistole“, což je možná vtipné jen v momentě, kdy dotyčný zbraň nemá. Ve střelecké komunitě mi tenhle humor už přijde trochu za hranou. Začal jsem ale přemýšlet, kdo o mně takové hlouposti šíří a proč by to někdo dělal. Vzpomněl jsem si na jednu konkrétní osobu, se kterou jsme měli většinou dobrý vztah. Každopádně byl to citlivější člověk, který neustále řešil nějaké rozbroje, škodil druhé směně atd. Tudíž jsem tehdy usoudil, že bude lepší, když náš tým opustí. Zároveň mi psala právě kamarádka z druhého zverimexu, jestli tu paní znám. Veškerou konverzaci jsem jí přeposlal a naštěstí mě podržela. Potvrdila mi totiž to samé, co jsem se dozvěděl od první paní, co se týče zbraně a údajného vyhrožování. Naštěstí je slečna taky střelec, takže jsme se tomu jen zasmáli. Přeci jen, když ti někdo vyhrožuje střelnou zbraní, tak je na místě jít rovnou podat trestní oznámení. Není to věc, se kterou by ses chodil chlubit po městě. Jaké z toho plyne ponaučení? Co se týče veškerých vašich zálib, koníčků a podobných věcí, které můžou být okolím vnímány kontroverzně nebo nepochopeně, je lepší si je opravdu nechat pro sebe. A ani při tom blbém převlékání si raději počkat, až všichni vypadnou, nebo se převlékat čelem či bokem ke zdi (záleží, jestli nosíš na apendixu nebo na boku). Tak snad vás tento storytelling alespoň trošku bavil. A kdybyste měli návrhy na konkrétnější témata, která by vás zajímala, budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.
0 2Útok mrtvých mužů – proč by měl každý prepper přemýšlet i o vzduchu
Zdarec zbojníci. Představte si, že je srpen 1915. Sedíš v zákopech. Je klid. Pak se na obzoru objeví podivný zelenožlutý mrak. Neozývají se výstřely, žádné dělostřelectvo. Jen vítr. A ten vítr nese smrt. Německá armáda vypouští obrovské množství chlóru směrem k ruské pevnosti Osowiec. Plyn proniká do plic, pálí oči, leptá sliznice. Lidé se dusí, kašlou krev,kousky plící a padají k zemi. Němci jsou přesvědčeni, že je hotovo. Nasazují bajonety a vyrážejí obsadit pevnost. Jenže pak se z mlhy začnou vynořovat postavy. Několik desítek ruských vojáků, kteří útok přežili. Uniformy roztrhané, obličeje popálené chlórem, obvazy nasáklé krví. Kašlou krev, sotva dýchají, ale přesto jdou vpřed s nasazenými bajonety. Podle svědků vypadali jako mrtvoly, které odmítly zůstat ležet. Němečtí vojáci propadli panice. Místo útoku se dali na ústup. V panice se ušlapávali,zakopávali o vlastní ostnatý dráty... Do historie se tahle událost zapsala jako Útok mrtvých mužů. Ne, není to hororová legenda. Je to připomínka toho, že někdy není největší hrozbou kulka, ale vzduch, který dýcháš. V prepper komunitě řešíme zásoby jídla, vody, elektřinu nebo zbraně. To všechno je důležité. Ale dýchání je úplně první lidská potřeba. Bez jídla vydržíš týdny. Bez vody několik dní. Bez vzduchu jen pár minut. Přesto je ochrana dýchacích cest často až někde na konci seznamu. Neříkám, že každý musí běžet koupit plynovou masku. Jen stojí za zamyšlení, jestli někdy nepřehlížíme jednu z nejzákladnějších věcí jen proto, že čistý vzduch považujeme za samozřejmost. Historie už několikrát ukázala, že samozřejmostí být nemusí.
0 3Anti-Konzum
Zdravím vás, zbojníci. Dnes bych se rád věnoval trošku tématu, které je možná částečně mimo náš obor. Každopádně konzumní způsob života dost ovlivňuje i naši připravenost. Přece jen je poslední roky společnost hodně postavená na stejném kolotoči: vydělávej peníze, ty následně utrácej, a tak pořád dokola, až chcípneš. Ideál je, když během svého konzumního života přivedeš tomuto systému další konzumenty, kteří budou žít stejným způsobem jako ty. Abyste mě nechápali blbě. Anti-konzumní život není o tom být jenom na čisté vodě a kůrce chleba. Jsou i věci, u kterých se nevyplatí kupovat jen to nejlevnější. Osobně jsem radši za věci, které mi vydrží co nejdelší dobu, než abych je každou chvíli vyměňoval. Doslova všichni lidé konzumu do nějaké míry podléhají. Zároveň budu rád, pokud se v komentářích rozepíšou lidé z dalších oblastí, kterým já nerozumím, pokud v některých oblastech své práce/hobby/způsobu života našli něco ve smyslu: „Proč to dělám takhle, když se to dá nahradit tímto?“ atd. Zároveň budu psát svůj pohled na konzumní život z čistě chlapského hlediska, takže co se týče například hygieny, neberte mě prosím, slečny, doslovně. Zároveň ale vím, že je mezi námi spousta prepperek, které by mohly napsat něco o svých zkušenostech se swapem/zero waste skupinami atd. Vím, že mamky mezi sebou mění oblečení pro děti atd. Takže – sprchový gel nahradit tuhým mýdlem. Za dobrých pár let mi přijde osobní hygiena jako totální scam. Stačí si to spočítat – kolik stojí sprchový gel, jak dlouho mi vydrží atd. Každopádně hygiena je důležitá. Neříkám, že se máte mýt jen vodou a smrdět pak jak nějaký Ind na tržnici. Mně osobně se strašně osvědčilo klasické mýdlo. Paradoxně pamatuju dobu, kdy sprchové gely ještě nebyly. Naši dědové se klasickým mýdlem (jo, takové to nechutné a plné chlupů) myli běžně a kupodivu to v kombinaci s deodorantem bohatě stačí. Drogerie – různé čističe na podlahy/atd. Nebudete věřit, ale fakt nepotřebujete 20 různých lahví na úklid. Celá domácnost se dá uklidit za pomoci vody/Sava/octu. Další věci jsou jenom zbytečný marketing a chemie navíc v baráku. Holení Hlavně nějaký zpičený plastový holítka jednorázový. Ty budou dobrý v post apo tak maximálně na barter. Osobně se mi nejvíc vyplatilo takové to klasické železné holítko od Gillette na jednorázové žiletky (které, jak správný somrák, ještě vždycky brousím, než už to v holítku nemá žádný efekt). Dobrá varianta je i břitva, každopádně s tou to chce trošku víc cviku. Barber… Sorry, ale každý, kdo dá měsíčně 500 korun holiči jen kvůli tomu, aby vypadal jak 50 dalších květáků na ulici, za mě nemůže být finančně gramotný. Když jsem byl sám dlouhou dobu, bral jsem se jednou týdně strojkem skoro na koleno. Lidi by tě měli mít rádi pro tvůj charakter, ne pro páčo, co nosíš na palici. A nebo s tím můžeš vyjebat a najít si vyučenou kadeřnici a otravovat ji se stříháním čas od času. Subscription Tady budu trošku pokrytec, protože si Spotify taky platím. Každopádně veškeré ostatní služby jako Netflix atd. platit odmítám. Nemám na to čas a ani nechci trávit svůj čas u sledování nějakýho zpičenýho seriálu. Každopádně jsem se v minulosti bavil s kamarádem, který po projetí svého bankovnictví zjistil, že je asi 5 služeb, které si sice platí, no roky je už nevyužívá. YouTube/pak nějaký ty streamovací platformy, a dokonce tam měl i sub na hru WoW, kterou nehrál už několik let. Velkou nevýhodou dnes jsou automaticky strhávané platby. Hodně lidí zapomene, že platí něco, co vlastně ani nepoužívá. Cigarety V prvním řadě by bylo nejlepší se této závislosti zbavit úplně. Každopádně taky jsem silný kuřák a chápu, že seknout s tím ze dne na den není jen tak. Každopádně se mi kouření podařilo omezit na cca 2 000 Kč na 3 měsíce. Osobně jsem si začal balit cigarety způsobem, že s sebou tahám koženou kapsu od Vážky, ve které tabák nevysychá. Pak mám u sebe kombajn, ve kterém mám jak filtry, tak papírky. Co se týče tabáku, kupuju ve velkém. Kýbl tabáku vyjde na cca 1 800 Kč a bez problému z toho ubalím do papírků cca 800–1 000 cigaret. Papírky nesežerou tolik tabáku jako například dutinky. Káva Jsem velký kafíčkář, každopádně zároveň velký odpůrce Starbucks, kafe z automatu atd. Víc než 20 korun za zalévaný kafe je prostě scam. Co si jedu momentálně nejvíc, hlavně díky pánovi @von_klof, je káva z moka konvičky. Supr vychytávka hlavně pro ty, kterým v kafi vadí logr. Díky překapávání páry skrz namletou kávu je ta káva fakt 10/10. Každopádně jako u cigaret je lepší se na pití kafe vysrat úplně. Zároveň mi přijdou zbytečný i domácí automaty, a hlavně takové ty domácí scamy v podobě automatů na kapsle. Obuv Tu půjdu trošku jiným směrem. Nemá smysl, co se obuvi týče, šetřit. Osobně jsem si za poslední roky nejvíc oblíbil značku Salomon. Jednak mi po celodenním nošení nesmrdí nohy jak kanál před domem, ale hlavně ty boty mi vydrží několik let. Přiložím i fotku aktuálních, které mám už 4 roky. Na porovnání nějaký Adidasi za 1 000 korun jsem schopen prošlapat během 8 měsíců. Tyhle slouží už pár let za jakéhokoliv počasí. Jediné, co, tak jsem je už musel lepit, protože se podrážka odlepovala od látky, ale nic, co by vteřinové lepidlo nezvládlo. Second-hand prodejny Na druhou stránku většinu klasického oblečení řeším za pomoci sekáče. Ano, některým z nás to může přijít trapný, protože zvykem je, že tam chodily nakupovat vždy postarší paní. Faktem ale je, že je tam spousta oblečení i pánského. Od normálního až po maskáče nebo pracovní oděv. Sekáč není místo, kde bys šel nakoupit to, co zrovna potřebuješ. Je to spíš rutinní činnost. Jdu kolem, tak se tam podívám a uvidím, třeba něco najdu. A mít doma zásobu riflí atd. za 50 korun není na škodu a jíst to nepyta. Myšlenkou příspěvku není ani tak, abyste přestali utrácet. Je dobré se spíš zamyslet. Co potřebuju? Co nepotřebuju? Občas si člověk ale nějakým nerozvážným nákupem musí udělat i radost. Samozřejmě se ale nic nesmí přehánět. Mějte se dobře a budu neskutečně rád za další poznatky v komentářích.
0 4Marvin Heemeyer aneb když se prepper nasere
Nazdar zbojníci. Po Teodorovi si dáme jednoho z největších magorů, který kdy vzal prepping trochu moc vážně – Marvina Heemeyera, známého jako Killdozer. A rovnou na začátek: to, co udělal, jednoznačně neodsuzuju. Vzít obrněný buldozer a vyrazit ničit město fakt není způsob, jak řešit občanský spor. Na druhou stranu je na jeho příběhu zajímavé, že to nezačalo stylem „Marvin se jednoho rána probudil a rozhodl se zničit Granby“. Několik let měl spor s místní…
0 3TED KACZYNSKI – UNABOMBER
Proč měl podle mě pravdu… a jak může dopadnout prepper, když se zblázní Zdravím vás zbojníci.
0 4Rabovači, agresoři atd. „Jak jsem se jedním stal“ a jak se proti nám bránit.
Zdar zbojníci. Před pár dny jsem absolvoval zajímavý telefonát s jedním kolegou z našich řad. Teda, jestli to tak můžu říct, protože pokud jsem dobře v kontextu telefonátu pochopil, tak jsem někde na úrovni podrážky Pána, se kterým jsem telefonoval. Položil mi velice zajímavou otázku, a to jestli bych byl ochoten vzít zbraň a jít si pro zásoby v době průseru jinam. Nemám ve zvyku moc lhát a jsem rád upřímný za všech okolností, odpověděl jsem, že nikdo z nás neví, jak se zachová, až naše děti nebo prostě naši nejbližší budou hladovět. Ano, tuhle možnost bych taky zvažoval (i když je na mém žebříčku priorit asi na nejnižším možném stupni, jednak z morálního hlediska, ale zároveň i z logického, protože je to zároveň i neskutečně riskantní způsob získávání zdrojů). Každopádně teď už si to asi jen morálně obhajuji a pro tento článek to není nijak extra důležité, takže jsem byl velice taktně a diplomaticky označen za rabovače. Jelikož jsem ale dobrá duše, rozhodl jsem se napsat článek o tom, jak se mně a podobným zmrdům bránit. Nemusíte mít strach, pokud se schýlím někdy k nějakému rabování, půjdu prvně po lidech, kteří moje příspěvky označují za AI tvorbu. I když uznávám, že někdy AI nechávám pracovat víc, než by bylo potřeba. Nebuď snadný cíl. V první řadě, člověk, co tě přijde vybrat, ti dost možná prvně taktně zaklepe na dveře. Vystupuj sebevědomě, odhodlaně, i když ho odmítneš, nedávej informace, kolik vás doma je, no mluv v množném čísle, i kdybys byl sám. Jak říkám, jen blázen by šel pro zásoby někam, kde může riskovat vážné zranění. Neměj rutinní činnost a ani systém. Nebudu uvádět konkrétní příklady rozpadu, ale dejme tomu, že mezi námi budou lidi, kteří mají rádi nějaký režim. Ráno vstát, jít lovit/pracovat/atd. Pak oběd, pak zase nějaká činnost, a pak zase domů a pravděpodobně spánek. Každý, kdo vás bude chtít vybrat, vás bude určitě prvně nějakou dobu sledovat. Pokud budete vypadat spořádaně, jednak to bude působit, že u vás funguje vše, jak má = zdroje. A druhá věc, bude mít možnost dobře si svoji strategii naplánovat. Pokud budu chtít někoho vykrást v momentě, kdy vím, že šel na ryby, tak mu logicky do baráku nepolezu, když nevím, kdy se vrátí. Nespoléhej na svůj dům. Teď je dobrá šance, že většinu z vás naštvu. Každopádně hodně prepperů je fixováno k jednomu místu, a chápu to, člověk celý život makal, aby si mohl koupit svůj vysněný dům/statek. Měl tam nějaký základ, hospodářská zvířátka. Atd. Každopádně, dům není věc, která by automaticky fungovala jako pevnost. Vůči agresorům už vůbec ne. Faktem je, že dům jako takový má spoustu slabin, o kterých většina z nás ani nepřemýšlí. Nemyslím tím ale to, že až se něco posere, tak máte všechny svoje věci přestěhovat do prvního řopíku, co vás napadne. Každopádně mějte v plánu to, jak v první dny průseru zabezpečit plot/pozemek/dveře/okna atd. Levné pletivo není žádná překážka pro štípací kleště, okno není bariéra pro vstup do baráku, dveře nejsou stejně pevné jako zeď. Co se týče svého obydlí, už teď přemýšlejte, jak zabezpečit dům, aby byl vstup co nejvíc komplikovaný a zároveň co nejvíc nenápadný. Trénujte si reakci na násilné vniknutí do svého obydlí. Tohle je věc, co kolegům střelcům asi vysvětlovat nemusím, protože věřím, že každý z nás pro zábavu občas doma suší a přemítá si scénáře. Každopádně i nestřelci můžou mít u sebe doma obrovskou výhodu. Kór jestli probíhá vloupání v noci. Pokud máte u postele silnou baterku a jakýkoliv tupý objekt, tak máte z velké části dobré šance se bránit. Hlavně co se týče hry se světlem, pokud vím, že mi do baráku vlezl někdo cizí, určitě neudělám to, že rozsvítím, vezmu baterku, tupý objekt a pokud možno tak se v domě pohybuju po tmě. Baterka by měla sloužit spíš na oslepení, pokud bude potřeba. Provizorní alarm. Vím, že většina z vás má na baráku kamery. Pohybové senzory na rozsvícení světel. Každopádně tohle jsou věci, které budou jednak na váš dům lákat zbytečnou pozornost. A nebo v průseru nebudou fungovat vůbec. Co se týče těchto věcí, dodnes si vzpomínám na domeček mých starých rodičů. U každého okna bylo vysazené křoví, sice trošku na hovno, protože po křoví se do baráku oknem mohly dostat myši, na druhou stranu se člověku přes křoví do okna leze blbě. Neumím si to představit přes keř divokých růží. A nebo v případě průseru se na to křoví dají pověsit nějaké plechovky. A co se týče dveří, neskutečně dobrá věc je zvonec. Tady se fantazii meze nekladou, klidně bych za dveře pověsil rolničky, nebo děda měl právě za dveřmi kravský zvonec. A rada na konec? Když už budete v průseru, nespěte tak tvrdě, aby vám přes plot prošel někdo, kdo si myslí, že vaše zásoby jsou jeho. Protože ty, když v bouři spíš, já ti vezmu konzervu. A když budeš chrápat, tak možná i tu druhou.
0 5Korekce zraku
Zdarec zbojníci, většina z vás, co mě zná, ví, že nosím brýle. Ti, kteří si je i vyzkoušeli, ví, co jsou ty brýle zač. Nebudu je nijak zvlášť dlouze popisovat, pravé oko mám jen čisté sklo s filtrem proti modrému světlu a cca 0,15 dioptrie, na levém oku mám 0,5 dioptrie do dálky + taky ten filtr. Většina kamarádů nechápe, proč je nosím, nebudu tu rozepisovat výhody filtru proti modrému světlu, ale dáme menší storytelling, jak jsem se k nim dostal. Když jsem začal pracovat na střelnici, tak mě neskutečně sral každý zákazník s debilní otázkou: „A kam to padá?“ O to horší bylo, že se střílelo malorážkou na cca 15 metrů a upřímně jsem ani já v tom bílém papíru neviděl. První díry v papíru jsem volným okem viděl až u pětačtyřicítky. Každopádně přes sluchátka jsem poslouchal, jak ostatní instruktoři zákazníkům tvrdí, že se trefují (dodnes nevím, jestli jim taky jen nekecali, muflonům bylo absolutně jedno, i kdybyste jim tvrdili, že jim všechny rány padají přesně do černého, a pak jim dali terčík proražený propiskou, tak by to nepoznali). Každopádně mi to začalo vrtat hlavou a měl jsem dilema, jestli fakt špatně vidím, nebo jak to je. Šel jsem do první optiky, většinou vám zrak změří zdarma. Po měření mi zjistili drobnou vadu v pravém oku a trošku větší v levém. Každopádně nic hrozného, paní, co tam pracovala, mi řekla, že s takovou vadou málokdo řeší brýle. Jak říkám, myslel jsem si, že vidím úplně v pohodě. Každopádně jelikož jsem kunda, co slyší na slovo akce, tak mě paní ukecala na to, že pokud si koupím jedny brýle, tak druhé budou zdarma. Tak jsme si plácli a rámy jsem si vybral. Asi nepřekvapím tím, že jsem obě varianty zvolil úplně stejné, jen s drobným barevným rozdílem. Jedny byly černobílé, druhé černočervené. Za pár dní jsem si pro brýle přišel, hned v obchodě brýle nasadil a vyšel z obchodu. Můžu vám říct, že ten rozdíl byl pecka. Prostě ti někdo Najednou zapne ultra HD Najednou vidíš nádherně všechny detaily naráz, místo toho, abys musel dlouze mžourat do jednoho místa, aby sis zaostřil. Teď už ty brýle nosím pár let a upřímně jsem si na ně zvykl. I když je skoro nepotřebuju, tak vám můžu říct, že ten rozdíl, kdy nemusíte dlouho někam zírat, je bomba. Důvod, proč to ale píšu, je hlavně ten, že co je mám, se setkávám s čím dál tím víc lidmi, co jsou sice slepí jak patrona, ale žádnou korekci neřeší. Nevím proč, ale vidět ostře každý detail mi přijde ve světě, kde půlka lidí jebe na to, že od 20 metrů nepozná rozdíl, jestli je na stromě igelitový pytlík, nebo veverka, jako super schopnost. Hlavně ti to dává velkou výhodu, ať už v tom, že jako první zahlídneš někoho ležet na střeše baráku naproti, nebo nějakého voajera, co tě z dálky sleduje dalekohledem atd. Ale to už jsem zase asi jen paranoidní. Kdyby někdo řešil, že by ho to obtěžovalo, nebo že v post-apo o ty brýle přijde. Jak jsem říkal, že mám dvoje, tak dodnes furt nosím jen jedny. Druhé mám pořád v krabičce a to jsem si na svoje už i několikrát sednul. No a pokud o ně v průseru přijdeš, tak prostě jen budeš zase vidět o něco hůř než předtím. A ještě jsem si z AI dovolil vytáhnout nějakou statistiku z BESIPu, abych se i sám utvrdil v tom, že tento článek nepíšu zbytečně. BESIP v roce 2022 zjistil, že zhruba každý pátý řidič auta si při řízení nebere brýle, přestože by je měl nosit. U cyklistů to byla dokonce polovina. Při samotném měření zraku pak mělo 28 % testovaných řidičů potřebu změny korekce o více než 0,75 dioptrie. U lidí, kteří přišli na měření úplně poprvé, potřebovalo 39 % korekci o 0,75 dioptrie nebo více. A ještě zajímavější je, že 14 % řidičů uvedlo, že nikdy nebyli na měření zraku. Samozřejmě bacha, nejsou to čísla celé české populace, ale výsledky průzkumů a měření zaměřených hlavně na řidiče. Na závěr, neřešte hlavně to, že by někomu mohly připadat brýle trapný. Myslím, že až na některý tady většina z nás nejsme modelky, takže je škoda připravovat se o takovou taktickou výhodu, jakou je ostrý zrak.
0 4Verbování nových preppers
Zdarec zbojníci, dnes si dáme trochu povídání o tom, proč není na škodu do našeho způsobu života zatáhnout co nejvíc lidí ve svém okolí. V minulosti, co se týče preppingu, jsem byl spíš jen takový pozorovatel. Hledal jsem lidi, u kterých jsem si myslel, že v preppingu jedou, ale jediné, co jsem pro to, abych zjistil, jestli jsou taky zasvěcení, dělal, bylo, že jsem se jen nenápadně vyptával. Je hodně věcí, kterými dokážete odhalit, jestli je někdo taky ve fázi připravování. Opatrný prepper, který tuhle zálibu s nikým sdílet nechce, vám to stejně neřekne, takže, jak už si z téhle věty můžete myslet, ani já jsem ve skutečnosti moc úspěšný nebyl. Za celý čas jsem našel jednoho jediného kamaráda v mém okolí, se kterým tyhle myšlenky sdílíme. Tak jsem se rozhodl pro trochu jinou cestu, a tou je snažit se svoje okolí ovlivnit a přimět co nejvíce lidí, aby se začali připravovat na různé situace. Nebudu lhát, ani to v dnešní společnosti není tak jednoduchý, co si budeme nalhávat, lidi se na nás koukají jako na podivíny. Každopádně i kdybyste vyvinuli snahu u 10 lidí a povedlo se vám přesvědčit jednoho člověka k tomu, aby začal s přípravou, tak si můžete říct, že jste uspěli. No a proč je dobré snažit se lidi „naverbovat“? Protože, jak jsem už v x článcích zmínil, síla a přežití byly vždy spjaty se silou komunity, ne jednotlivce. Další výhoda je řetězový efekt. Je malá šance, že člověk, kterého jste naverbovali vy, ovlivní někoho dalšího, a tak si pasivně vytváříte síť potenciálně přínosných lidí pro komunitu. Nese to další výhody. Za předpokladu, že pro ty lidi budete laskaví a budete pro jejich život přínosem už teď, můžete se spolehnout na to, že ti lidé budou pro vás a vy pro ně přínosem, až se něco posere. Dělejte pro ně služby, pokud máte možnost, a věřím, že vám vaši laskavost oplatí. Pokud jsi automechanik, nic se nestane, když kámošovi opravíš auto jen za cenu náhradních dílů. Nikdy nevíš, kdy naopak on ti dohodí například lukrativní kšeft nebo nějakou jinou dobrou životní příležitost. Větší kupní síla, co se týče komunity, je taky bomba věc. Pokud se s někým znáte dostatečně dobře, může se stát, že objevíte například nějakou chatku na samotě na prodej. V ten moment se něco, co by bylo na pořízení pro jednotlivce nemyslitelný, může změnit na celkem jednoduchý cíl pro skupinku 2–4 lidí. Ano, vím, tohle zní trošku na hovno, protože dnes si některý lidi závidí i minoritní úspěch. Každopádně nemovitosti jdou napsat na víc majitelů naráz a pak už jen záleží na vaší domluvě, kdo se bude o danou nemovitost starat. Další věc, co se týče skupiny, je, že člověk chce mít co nejširší záběr specializací. Skupina, kde jsou všichni militantně založení, je úplně na hovno, když jediné, co umí, je použít turniket, když pak není nikdo, kdo by jim ránu pořádně ošetřil. Skupina, která umí pěstovat, je úplně na hovno, pokud nebude nikdo, kdo by jim během práce na poli pohlídal a hlavně vymyslel program pro děti, atd. atd. Další dost důležitá věc je sdílení informací, klasika... Víc hlav víc ví. A nejde jen o informační zdroj ve smyslu „je tu požár a šíří se tvým směrem“, ale určitě se ti hodí informace o houbách od někoho výměnou za to, že ty toho člověka naučíš něco o bylinkách. Další věc je ta, že komunita je lépe psychicky odolná. I když by se stalo, že bys přišel o svého chlupatého parťáka, je lepší, když můžeš někomu říct, že tě to sere, než aby ses ve smutku utápěl sám. Poslední a možná trošku víc kontroverzní bude sdílení zdrojů. Potkávám se s tím, že hodně prepperských komunit má například dohodu, že pokud si budou kupovat pistoli, pušku atd., většinou jsou domluvení na konkrétním typu a ráži. Má to vícero výhod, například tu, že ze 2 nefunkčních kvérů dokážeš spravit 1 funkční. Další neméně důležitá věc je, že se násobí zásoby munice, které si můžete navzájem sdílet. Poslední věc, o které se ale nemluví a vím, že to rozpoutá debatu v komentářích, je ta, že je velká šance, že když máš například kámoše, který v tom jede stejně hodně jako ty, je dobrá šance, že jeden z vás neprojde prvotním filtrem, ať je jakýkoliv. Furt o tom dalším člověku víš, kde cca bydlí, víš zhruba, co má doma atd., když bude nejhůř. Tak za ním přijdeš a může se stát, že ho nenajdeš. A nebo najdeš, ale ve stavu, kdy ti nejvíce užitečná bude právě ta výbava, kterou si nakoupil kvůli tobě. Aby to nevyznělo hnusně nebo vychcaně, pokud se něco zesere do takové míry, že mě například můj kámoš doma najde ve stavu, že mi polezou červy z nosu, má moje svolení a plný právo na to si nabídnout cokoliv, co u mě najde a poslouží mu k dobru. Takže, moji milí zbojníci, rozšiřujte naše řady, co nejvíc to půjde. Výhody několikanásobně převyšují nevýhody. A jako obvykle se budu těšit na debatu v komentářích.
0 6Post-Apo bez Apokalypsy?
Post-Apo bez Apokalypsy? Zdar zbojníci, znáte to rčení „neříkej hop, dokud nepřeskočíš“? O tom bych dneska rád v tomhle mojím dalším mentálním průjmu zanechal pár svých myšlenek. Taky vám přijde, že při procházení různých fór, sledování videí a pročítání různých článků si někteří lidi představují post-apo svět jako Minecraft? Přijde mi, že někteří lidi se až přehnaně soustřeďují na tu část, kdy už je vše po všem a je čas začít budovat novou, lepší společnost a směřovat ji k lepším zítřkům. Je tu ale drobný ale..... Přijde mi, že hodně lidí dávno buď otupělo, nebo si není schopno připustit tu hnusnou část. Tu část, kde vše kolem nás bude páchnout krví, splaškama, hnilobou a bůh ví čím ještě. Faktem je, že i sebelepší prepper, co se týče fáze post-apo, je jen směšný pozer, pokud se nepřipravuje na prvotní filtr. Je fakt, že náš mozek má úžasnou vlastnost chránit sám sebe před poškozením při obdržení tragické informace tím, že tu informaci úplně vytěsní a zároveň na ni zapomene. Možná někteří z vás něco takového už zažili, jsou to věci jako ztráta kamaráda, člena rodiny atd. Nechci tím říct, že není dobrý se připravovat na fáze po tom. Podstatný je ale si uvědomit to, že tomu něco bude předcházet, a to něco nebude kurva pěkný. Netvrdím, že každý, kdo v tomto stylu života jede, má automaticky začít trávit veškerý svůj čas na střelnici nebo nějakým hand-to-hand combat trainingem s nožem. Jenom vás prosím, začněte s touto variantou alespoň počítat, protože facka od reality vás jednou bude kurva bolet. Nesledujte jenom to, jak si vytvořit vlastní skleník, začněte sledovat i zprávy ze světa. Protože jsme v době, kdy se zrovna teď děje fakt kurva hodně, a pokud tohle jednou nebude označováno jako začátek války nebo 2. studená válka, tak já už nevím. A hlavně prosím všechny pěstitele, lidi, co si pečou svůj chlebík atd. Přestaňte se na lidi s míň optimistickým pohledem na dané téma dívat skrz prsty. V konečném důsledku budeme muset všichni tahat za jeden provaz, jestli si budeme chtít zachránit svoji nebo prdel našich blízkých.
0 4
Preppers a platidla po kolapsu civilizace
Preppers a platidla po kolapsu civilizace
0 1
Reálný možný jaderný útok na Evropu z vesmíru. Preppers náhled.
Reálný možný jaderný útok na Evropu z vesmíru. Preppers náhled.
0 9
Co znamená PREPPERS - přípravy na krizové situace
Odkaz na starší video.
0 16Každodenní nošení palné zbraně
Dlouho jsem přemýšlel, jak správně tento článek uchopit. Je to totiž jedno z nejdůležitějších témat moderní doby v souvislosti s palnými zbraněmi a bezpečností. Proto bych počátkem měl určitě zmínit, že obsah tohoto článku vychází čistě z mých osobních zkušeností a názoru na celou problematiku. Nepovažuji svůj názor za jediný správný, a proto by to mělo celé být bráno spíše jenom jako námět k diskuzi. Prvním bodem tohoto článku je třeba říci si, proč někd…
0 15Preppeři a hmyzí protein: žrádlo budoucnosti, nebo další píčovina?
Zdar zbojníci. Hmyz jako potravina je jedno z těch témat, u kterých se internet dokáže během pěti minut rozdělit na dva tábory. Jedni tvrdí, že za chvíli budeme všichni žrát cvrčky, druzí by radši tři dny chcípli hlady, než aby si dali k večeři moučného červa.
4 94Jak se stát myslivcem ?
Cesta začíná mnohem dříve než prvním lovem Myslivost může zvenčí působit jako svět, do kterého člověk jednoduše vstoupí s puškou přes rameno a loveckým kloboukem na hlavě. Ve skutečnosti je cesta k vlastnímu loveckému lístku poměrně dlouhá a především vyžaduje znalosti, odpovědnost, praxi a respekt ke zvěři i přírodě. Stát se myslivcem totiž neznamená pouze naučit se střílet. Znamená to porozumět zvěři, její biologii, způsobům chovu a péče, myslivecké legislativě, kynologii, nemocem zvěře, bezpečnosti, loveckým způsobům i tradicím. A především pochopit, že lov je pouze jednou částí mnohem širšího oboru. Pokud by vás zaujala například pouze kynologie či představa péče o zvěř, ale nemáte kladný vztah ke zbraním/lovu, můžete směle pokračovat ve snaze stát se myslivcem. Mezi myslivci jsou i lidé, kteří nemají zbrojní oprávnění a nevlastní zbraň. První krok: rozhodnout se, že nechci být jen lovcem Pokud člověk o myslivosti teprve uvažuje, měl by si položit jednu jednoduchou otázku: Chci pouze lovit, nebo se chci stát myslivcem? Rozdíl je zásadní. Myslivec se během roku věnuje řadě činností, které s vlastním lovem často vůbec nesouvisejí. Pečuje o zvěř, pomáhá při jejím přikrmování v době nouze, sleduje její zdravotní stav, podílí se na péči o prostředí, může se věnovat kynologii - práci s mysliveckými psy, účastní se střeleckých, vzdělávacích a kynologických akcí, pomáhá při ochraně zvěře a v neposlední řadě se učí rozpoznávat, co se v přírodě skutečně děje. Právě proto je dobré začít ještě před přihlášením do kurzu. Zajít mezi myslivce, navštívit místní myslivecký spolek, podívat se na práci v honitbě a zjistit, jestli člověku tento způsob života skutečně vyhovuje. Protože to není jen "koníček". Myslivost je životní styl a zabere v životě člověka velkou část volného času. Kde začít a jak najít kurz? Pro člověka, který nikoho z myslivců nezná, může být první krok trochu matoucí. V mém případě tomu nebylo jinak. Nepocházím z myslivecké rodiny a svět myslivosti pro mě byl velká neznámá. Ale ani v takovém případě není důvod k obavám. Není potřeba mít žádné kontakty ani předchozí zkušenosti. Jednou z nejjednodušších cest je obrátit se na Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) a její okresní myslivecké spolky, známé jako OMS. Ty v jednotlivých okresech organizují kurzy pro adepty a zkoušky z myslivosti. Stačí do internetového vyhledávače zadat například "ČMMJ OMS + název okresu + kurz myslivosti“ nebo "kurz myslivosti + název města či okresu“. Na stránkách příslušného OMS pak hledejte sekci "Kurzy", "Adepti", "Zkoušky z myslivosti" nebo "Vzdělávání". Pokud aktuální termín kurzu nenajdete, vyplatí se přímo zavolat nebo napsat. Jednoduchá věta "Chtěl/a bych začít s myslivostí a připravit se na zkoušku z myslivosti. Bydlím v …, můžete mi poradit, kde se mohu přihlásit do kurzu?“ úplně stačí. A pokud kurz právě nezačíná, lze se informovat i u okolních OMS. Důležité je ověřit si také možnosti praktické přípravy v honitbě. Absolvování praxe je podmínkou pro získání loveckého lístku. A když nemáte žádné známé myslivce? Nevadí. I s tím vám může OMS pomoci a nasměrovat vás, kde lze potřebnou praxi absolvovat. Mě takto například doporučil vedoucí adeptského kurzu OMS, kde jsem mohla praxi vykonat. Druhý krok: přihlásit se do kurzu pro adepty Standardní cesta k prvnímu loveckému lístku vede přes zkoušku z myslivosti. Kurzy pro adepty pořádají například okresní myslivecké spolky ČMMJ. Jednotlivé kurzy se mohou lišit termíny, organizací i cenou. S hledáním kurzu je proto dobré začít s předstihem. Součástí přípravy není jen teorie, ale také praktická příprava v honitbě (již zmíněná). A právě praxe je jednou z nejdůležitějších částí celé cesty. Třetí krok: praxe v honitbě Při praktické přípravě začnete zjišťovat, že to, co vypadá jednoduše v učebnici, je v reálné přírodě často mnohem složitější. Poznávat zvěř pouze podle obrázků nestačí. Musíte ji umět rozeznat v různých podmínkách, v různém věku a pohlaví a ideálně také podle jejího chování. Učíte se poznávat stopy, pobytové znaky, potravní návyky i prostředí, ve kterém jednotlivé druhy žijí. Postupně se seznamujete také s mysliveckými zařízeními, péčí o zvěř, způsoby lovu, bezpečným pohybem v honitbě, praktickou stránkou práce s loveckými psy a celou řadou dalších věcí, které k dovednosti myslivce patří. Právě tady vznikají první skutečné myslivecké zkušenosti. Co se vlastně musíte naučit? Rozsah znalostí ke zkoušce rozhodně není malý. Příprava zahrnuje například mysliveckou osvětu, legislativu, zoologii, péči o zvěř, mysliveckou kynologii a nemoci zvěře, zbraně a střelivo včetně první pomoci a samozřejmě lov zvěře. Zkouška je ústní. Zkušební komise je devítičlenná a zkouška z jedné skupiny může trvat nejvýše 15 minut. Čeká na vás 7 skupin témat, na která se po celý adepský kurz připravujete. Jsou to: 1. Dějiny myslivosti, etika, tradice a myslivecká mluva Ta zahrnuje historii, tradice, kulturu a mysliveckou mluvu. Myslivost totiž není pouze soubor technických znalostí, ale také určitý vztah ke zvěři, přírodě a společnosti a jedinečné historické tradice, které má Česká myslivost. 2. Legislativa To je jedna z nejdůležitějších oblastí. Myslivec musí vědět, co smí a nesmí, znát pravidla lovu, doby lovu jednotlivých druhů, své povinnosti i pravidla související s nakládáním se zvěří a zákony s tím související. Neznalost zákona není omluvou. 3. Zoologie a biologie zvěře Budoucí myslivec se zde učí biologii jednotlivých druhů, jejich rozpoznávání, způsob života, rozmnožování i specifika jednotlivých druhů zvěře. 4. Chov a péče o zvěř, ekologie, ochrana přírody Protože myslivost není pouze lov. Její součástí je také myslivecké hospodaření, péče o zvěř a její prostředí, ochrana zvěře, prevence škod a vytváření podmínek pro zachování a rozvoj populací zvěře. Velká část práce probíhá v době, kdy se vůbec neloví. Do tohoto tématu spadá péče o zvěř a její prostředí, údržba mysliveckých zařízení nebo ochrana zvěře. Součástí péče o zvěř je také přikrmování v době nouze. Nejde však o bezhlavé sypání potravy do krmelce. Důležité je vědět, jaké krmivo je pro konkrétní druh vhodné, v jakém množství a v jakém období, aby místo pomoci nedošlo k poškození zdraví zvěře. 5. Kynologie a nemoci zvěře Lovecký pes je důležitou a nedílnou součástí mnoha mysliveckých činností. Poznáte rúzná plemena mysliveckých psů, jejich historii a upotřebitelnost pro jednotlivé typy práce v lese. Jako adept se zároveň seznamujete s nemocemi zvěře a jejich rozpoznáváním, což je důležité také z hlediska bezpečnosti lidí a domácích zvířat, prevence a správného nakládání se zvěřinou. 6. Zbraně, střelivo a první pomoc Tady není prostor pro lehkovážnost. Bezpečné zacházení se zbraní je naprostý základ. Součástí přípravy je také střelecká příprava a znalosti první pomoci. Nezavazuje vás to k pořízení zbraně, ani po vás není požadováno složení zbrojního oprávnění. Nicméně bezpečnost a první pomoc musí znát každý myslivec, i když se rozhodne si zkoušku zbrojního oprávnění neudělat a zbraň si nepořídit. 7. Způsoby lovu zvěře, ošetřování zvěřiny a trofeje Lov není "střílení na zvířata pro zábavu“. Je to činnost přesně upravená právními předpisy, která vyžaduje znalost zvěře, bezpečnosti, loveckých způsobů, správného výběru i následného zacházení s ulovenou zvěří. Zde se prolínají zkušenosti z předchozích témat. Zkouška z myslivosti Po absolvování přípravy absolvované na adeptském kurzu a na praxi následuje zkouška z myslivosti před zkušební komisí. Nejlepší je se učit v průbéhu kurzu i praxe, aby před zkouškou nebyl nával informací nezpracovatelný. Informace si během roku postupně spojujte s tím, co skutečně vidíte v honitbě při praxi. Když se například učíte o srnčí zvěři a následně pozorujete srnce, srnu a srnče v přírodě, začnou vám informace dávat úplně jiný smysl. A hlavně se ptejte. Zkušenější myslivci jsou často tou nejlepší učebnicí, jakou můžete mít a rádi vám poradí a podělí se o své zkušenosti. Protože každý jednou začínal a učil se. Co když zkoušku napoprvé nezvládnu? Ani neúspěch nemusí znamenat konec. Pokud neprospějete pouze z jedné skupiny předmětů, můžete tuto skupinu jedenkrát opakovat. Opakování musí být stanoveno nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců od původní zkoušky. Pokud neprospějete ani při opakování, u zkoušek z myslivosti jste neprospěli. Důležité je nevnímat zkoušku jako cíl celé cesty. Je to především ověření, že jste získali potřebné základní znalosti. Pravou prověrkou vám bude teprve čas v roli právoplatného myslivce, který ukáže, co jste si z kurzu odnesli. A konečně: lovecký lístek Úspěšně složená zkouška ještě neznamená, že můžete druhý den vyrazit do libovolné honitby lovit. Po získání odborné způsobilosti přichází na řadu lovecký lístek. První si zařídíte pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu právamyslivosti (například přes ČMMJ). Bez platného pojištění vám úřad lovecký lístek ze zákona nevydá. S touto částí může pomoci též vedoucí adeptského kurzu například členstvím v ČMMJ. Nebo si ho lze sjednat individuálně u některých z komerčních pojišťovnen. Následně zamíříte s dokladem o složení zkoušky z myslivosti, občanským průkazem a dokladem o pojištění na obecní úřad s rozšířenou působností dle vašeho trvalého bydliště na odbor životního prostředí, kde vám vystaví lovecký lístek. Pokud jste z Prahy - úřad příslušných městských částí. Lovecký lístek není povolenka k lovu Tohle je důležité rozlišovat. Lovecký lístek není vstupenka do jakékoli honitby. Pro konkrétní lov potřebujete také povolenku k lovu od uživatele příslušné honitby a musíte splnit další zákonné podmínky. S loveckým lístkem se začnete ptát, kde ve vašem okolí by vzali nového člena do spolku, či z doby adeptury již máte místo domluvené. Stejně tak samotný lovecký lístek není automatickým oprávněním držet nebo nosit střelnou zbraň. Pokud chcete lovit se zbraní, musíte splnit také požadavky vyplývající z právních předpisů upravujících zbraně. Musím být členem mysliveckého spolku? Ne. Členství v konkrétním mysliveckém spolku není zákonnou podmínkou pro získání loveckého lístku a ani to není totéž co získání loveckého lístku. Ani po získání loveckého lístku se nemusíte hlásit do žádného spolku a můžete jít cestou například poplatkového lovce. Ale to již není myslivost. V praxi je ale kontakt s místními myslivci velmi cenný. Myslivost je totiž obor, ve kterém se zkušenosti získávají především prakticky. Pokud chcete skutečně myslivecky žít, a ne pouze vlastnit lovecký lístek, je dobré být součástí mysliveckého kolektivu a postupně získávat zkušenosti přímo v honitbě. Nejlepší rada pro začínajícího adepta? Nespěchejte na pušku. Začněte dalekohledem. Choďte do přírody. Pozorujte. Učte se poznávat zvěř, její stopy, pobytové znaky i chování. Zajděte mezi myslivce. Ptejte se. Pomozte s tím, co je v honitbě potřeba. A nebojte se přiznat, že něco nevíte a ptejte se. Každý zkušený myslivec byl jednou adeptem, který se učil základní pojmy, poznával jednotlivé druhy zvěře a zjišťoval, že myslivost je mnohem složitější, než si původně představoval. Učíme se celý život a proces učení není nikdy u konce, pokud chcete myslivosti opravdu porozumět. Myslivcem se nestáváte dnem vydání loveckého lístku Možná právě to je na celé cestě nejhezčí. Lovecký lístek je spíš začátek než cíl. Zkouška potvrdí, že jste získali základní odborné znalosti. Lovecký lístek vám umožní za splnění dalších podmínek vstoupit do světa legálního lovu. Skutečné myslivecké zkušenosti ale přicházejí až s dalšími roky strávenými v honitbě. Časem zjistíte, že poznat zvěř neznamená pouze znát její jméno. Začnete rozumět její kondici, prostředí, ve kterém žije, jejímu chování i vztahům mezi jednotlivými druhy. Začnete vnímat les jinak. A možná právě tehdy pochopíte, že myslivost nikdy nebyla jen o lovu. Je o odpovědnosti. O znalostech. O péči. O respektu. A také o ochotě každý rok znovu a znovu se učit něco, co příroda nikdy nedělá úplně stejně. S mysliveckým pozdravem Eliška Marie Nedvědová
0 140Bear sprej - doporučení?
Ahoj rád bych slyšel váš názor na bear sprej? Našel jsem rozdělení mlha/gel? Vyzkoušel jste někdo? S méďou jsem se potkal jednou v Kanadě. Naštěstí jsme to učebnicově “vodkomunikovali” a méďa nás obešel. Viz pořízený video záznam. Bear sprej samozřejmě v boční kapse na batohu… Od té chvíle na hrudním popruhu.
3 41X věcí, které bych si přál vědět předtím, než jsem začal s preppingem.
Zdar zbojníci, rozhodl jsem se sepsat pár věcí, u kterých si s odstupem času říkám, že by bylo lepší vědět je v začátcích své připravenosti. Samozřejmě že počítám s tím, že je mezi námi spousta chytrolínů, kteří tyhle věci vzali za správný konec, a opakuju, prezentuju jenom svoje subjektivní názory. Každopádně je mezi námi spousta nových členů, ve kterých se vidím před 15 lety, a pokud někomu pomůžu alespoň jedním poznatkem, tak to pro mě má smysl a sepsa…
1 292První krátká upoutávka na ČZ vz. 27 je tady!
Celé video zveřejníme 13. září v našem fóru na Kvelb Zbraní. Od té chvíle se můžete každou neděli těšit na nové video. Sledujte nás, přispívejte a komentujte. Za každý váš názor, zkušenost nebo doplnění budeme rádi.
1 80Kulomet MG42 a jeho odkaz.
Když se řekne MG42 „Emgéčko“, „Pila na kosti“,….. asi každému se vybaví charakteristický desing německého kulometu s plechovým krytem kolem hlavně.
1 53Střílení koček myslivci? Fakta a právo
Potulování domácích mazlíčků z pohledu myslivce, ochrany zvířat a bezpečnosti Kočka, která se volně pohybuje po zahradě, přebíhá silnici, mizí na několik hodin v okolí domu nebo se pravidelně vydává do lesa, je pro mnoho lidí naprosto běžným obrazem. Často slýcháme, že kočka je přece svobodné zvíře, že má potřebu pohybu a lovu a že zavírat ji doma by bylo proti její přirozenosti.
6 898
