Fórum Kvelbu

MÝTY VS. FAKTA - MYSLIVOST

Eliška Marie Nedvědová · 11. 11. 2026 08:39

Co si veřejnost myslí o myslivcích a jaká je skutečnost?

Myslivost. Pro někoho láska k přírodě, tradice a celoživotní poslání. Pro jiného synonymum zabíjení a bezohledného střílení. Málokterá činnost spojená s přírodou vyvolává tolik emocí, předsudků a nepravdivých představ.

Jako aktivní myslivkyně, která se dlouhodobě věnuje myslivecké osvětě, se s podobnými názory setkávám prakticky denně. Čtu je v komentářích, slýchávám od lidí. Nechci tvrdit, že mezi myslivci neexistují jednotlivci, kteří svým chováním poškozují pověst celého oboru. To se ale děje v každém oboru, viz můj předešlý článek " Myslivci a PČR střílí psy ?" Napíšu vám nejrozšířenější myslivecké mýty a postavit proti nim fakta, platnou legislativu a skutečnou mysliveckou praxi tak, jak skutečně je. A jelikož je těch mýtů kolem myslivosti opravdu hodně, dáme si to na části. Dnes tedy první díl.

MÝTUS č. 1 : "Myslivci střílí všechno, co vidí!“

Velmi rozšířený mýtus od lidí, kteří bohužel o myslivosti nemají pojem. Myslivec rozhodně nemůže legálně střílet všechno, co se před ním pohne. Lov v České republice podléhá zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a souvisejícím předpisům. Ne každý živočich je zvěří a ne každá zvěř se smí lovit..Jednotlivé druhy mají zákonem stanovené doby lovu, které se mohou lišit podle věku a pohlaví. Lov navíc není nahodilý, ale je součástí mysliveckého hospodaření. Myslivci každoročně sčítají zvěř, sledují její početnost, zdravotní stav, věkovou a pohlavní strukturu i škody na lesních a zemědělských porostech. Na základě těchto údajů a podmínek konkrétní honitby se sestavuje plán mysliveckého hospodaření, jehož součástí je u příslušných druhů také plán lovu. Cílem je udržovat početnost zvěře v souladu s možnostmi krajiny. Ani při povoleném lovu myslivec nemůže střílet bez rozmyslu. Musí zvěř správně rozpoznat a mít jistotu, že výstřel je zákonný a bezpečný. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že naprostá většina mých setkání se zvěří končí pouhým pozorováním. A právě tyto okamžiky patří k nejkrásnějším zážitkům z myslivosti. Takže opravdu to není tak, že myslivec vyjde z domu do lesa, všechna lesní zvěř před něj přijde a on je popraví. Takhle to vážně prosím nefunguje.

Lov k myslivosti neodmyslitelně patří, ale rozhodně není jejím jediným smyslem. Dobrého myslivce totiž nepoznáte podle toho, kolik kusů zvěře ulovil, ale také podle toho, kolikrát se dokázal zodpovědně rozhodnout, že nevystřelí.

MÝTUS č. 2: "Myslivci jsou opilci, kteří po sobě na honech střílí!“

Toto je fakt častá představa. Obrázek myslivců, kteří se před honem posilní několika panáky a následně se opilí vydají se zbraněmi do lesa, patří k nejrozšířenějším stereotypům. Realita je však jiná. Alkohol a manipulace se střelnou zbraní pod jeho vlivem jsou neslučitelné. Zákon o zbraních zakazuje nosit či používat zbraň pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Porušení těchto pravidel může znamenat vysokou pokutu, zadržení zbraně i ztrátu zbrojního oprávnění.Myslivce navíc pravidelně kontroluje Policie ČR. Policisté provádějí namátkové kontroly na společných lovech, při kterých se zaměřují nejen na alkohol, ale také na oprávnění k držení zbraní a jejich technický stav. Kontrolováni mohou být rovněž myslivci při individuálním lovu. A co tedy výsledky? Například při kontrolách na Břeclavsku v listopadu 2021 prošlo kontrolou více než 100 myslivců. Všechny dechové zkoušky byly negativní a nebyly zjištěny žádné nedostatky. Podobné výsledky policie zveřejnila i z dalších kontrol. V dnešní době takový problém ani zarytému milovníku piva za to vážně nestojí. Takže pokud toto někde budete číst, víte, že pisatel neví o myslivosti zhola nic.

A co údajné "střílení po sobě“? Lovecké nehody se bohužel stávají a jejich následky mohou být tragické. Nelze je však automaticky spojovat s alkoholem. Příčinou může být také porušení bezpečnostních pravidel, nesprávné vyhodnocení situace či neopatrná manipulace se zbraní. Každý takový případ si zaslouží důkladné vyšetření. Ale není to opět jen doménou myslivců. Takové nehody se stávají i u PČR a všude, kde se zachází se zbraněmi. Naštěstí takových nehod je opravdu mizivé minimum. Jako myslivkyně považuji bezpečnost při lovu za naprostou samozřejmost. A stejně tak odmítám omlouvat kohokoliv, kdo by ji vědomě ohrožoval. Jednotlivé případy porušení zákona existují, ale rozhodně neopravňují k označování všech myslivců za opilce. Myslivecký klobouk z nikoho alkoholika nedělá. A lovecká zbraň není hračka, ale především obrovská odpovědnost.

MÝTUS č. 3: "Myslivci střílí psy a kočky!“

Velmi častý kec. Představa, že myslivec může beztrestně zastřelit každého psa či kočku, které potká v lese nebo na poli, je mylná a opět takový výrok jen ukazuje, že jeho autor viděl myslivce jen v TV. Usmrcení těchto zvířat podléhá přísným zákonným podmínkám. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v § 14 přesně vymezuje, kdo a za jakých okolností smí zasáhnout.Toto oprávnění nemá každý myslivec, ale POUZE MYSLIVECKÁ STRÁŽ, a to za splnění zákonných podmínek. U psů zákon umožňuje usmrcení pouze za určitých okolností, zejména pokud se pes nachází mimo vliv svého vedoucího, pronásleduje zvěř a je od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení vzdálen více než 200 metrů. Zákon zároveň stanovuje výjimky pro některé pracovní a služební psy. U koček je zákonná úprava odlišná. Myslivecká stráž může za stanovených podmínek usmrtit kočku potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení. Ani v jednom případě tedy neplatí, že myslivec může libovolně střílet domácí zvířata.Neoprávněné usmrcení psa nebo kočky může mít pro pachatele závažné právní následky.

Jako myslivkyně vnímám ochranu zvěře jako důležitou součást naší práce. Stejně důležitá je však odpovědnost majitelů domácích zvířat, kteří mají povinnost dle zákona zabránit jejich nekontrolovanému pohybu a ohrožování volně žijící zvěře.

MÝTUS č. 4: "Myslivci mají plné mrazáky masa a na myslivosti vydělávají velké peníze!“

Představa myslivce, který si zdarma plní mrazák zvěřinou a ještě na tom pohádkově vydělává, má k běžné myslivecké praxi daleko.Pro většinu řadových myslivců je myslivost především nákladným koníčkem, nikoliv zdrojem příjmů. Já samotná do myslivosti investuji velké části úspor. Při čtení komentářů, jak myslivci bohatnou díky výkonu práva myslivosti se vždy od plic zasměji. Myslivci platí členské příspěvky, pořizují si zbraně, střelivo, optiku, oblečení a další vybavení. Nemalé prostředky investují také do péče o zvěř, krmiv, mysliveckých zařízení či loveckých psů. A především věnují myslivosti stovky hodin svého volného času, narozdíl třeba od organizace Svoboda zvířat, která na HPP žije pouze z darů lidí.

A co ty údajně plné mrazáky? Ulovená zvěř automaticky nepatří tomu, kdo ji ulovil. Se zvěřinou nakládá uživatel honitby podle stanovených pravidel. Část se může prodávat, část rozdělovat mezi členy nebo využívat při společných mysliveckých akcích. Příjmy z prodeje zvěřiny či poplatkových lovů navíc nelze automaticky považovat za osobní zisk jednotlivých myslivců. Často slouží k úhradě nákladů na provoz honitby a myslivecké hospodaření.

MÝTUS č. 5: "Myslivci nechávají psy trhat lišky a liščata zaživa, zejména při norování!“

Tvrzení, že myslivci posílají psy do nor, aby tam trhali lišky a jejich mláďata, neodpovídá naprosto realitě a ten, kdo někdy byl přítomen tomuto způsobu lovu to ví. Liška obecná má v období odchovu mláďat stanovenou dobu hájení, od 1. března do 30. června. V tomto období se běžně neloví. Norování se tak provádí mimo toto období, kdy je riziko přítomnost liščat v noře velmi malé.

Úkolem správně vycvičeného norníka není lišku trhat, ale vyhledat ji, hlasitě označit a vytlačit z nory. Liška, která nebrání mláďata, volí před psem instinktivně útěk. K trhání lišek na kusy jak tvrdí Svoboda zvířat tedy nedochází.

Výhodou norování je možnost ulovit lišku při jejím opuštění nory na předem připraveném stanovišti. Myslivec tak může za vhodných a bezpečných podmínek střílet na kratší vzdálenost, což zvyšuje přesnost a snižuje riziko postřelení oproti obtížné střelbě na větší vzdálenost. Právě proto považuji za důležité zachování odborného výcviku a zkoušek norovacích psů. Při bezkontaktním výcviku s živou liškou v umělé noře odděluje psa od lišky pevná přepážka. Pes se učí správné práci, zejména vyhledání a hlasitému označování lišky, nikoliv jejímu napadání a trhání. Výcvik je důležitý také pro bezpečnost samotného psa. Nevycvičený pes totiž může do nory vběhnout i při běžném pohybu v přírodě, přičemž hrozí zranění jemu i zvířeti v noře.

Norování navíc představuje jednu z možností lovu invazního psíka mývalovitého, který může významně ohrožovat zejména drobnou zvěř a ptáky hnízdící na zemi.

Tak a na zbytek se podíváme zase příště. Doufám, že tento první díl přinesl trochu vysvětlení mezi změť prapodivných tvrzení a mýtů o myslivcích.

S myslivostí pozdravem

Eliška Marie Nedvědová

Komentáře (0)

  • Zatím žádné komentáře.

Pro komentování se přihlaste do Kvelbu.

Přihlásit se