Videohry a co jsem si z nich vzal do preppingu

Ještě než začnu: jsem si vědom, že tohle je dost ošemetné téma a mým cílem není hry ani vyzdvihovat, ani shazovat.

Vzkaz pro „Alfa guru prepperníka nejvyššího, vládce konzerv, věčného rýpala, supreme velitele endžojmentu, toho, který už přežil všechno – i to, co se teprve stane“:

Ano, já vím, že jsem dvacetileté dítě žijící u mamky (i když nejsem), které by mělo vypnout PC a jít „něco dělat“. Děkuju za tvůj názor. A teď si vem svého Bráníka a vrať se k televizi nadávat sportovcům za mizerný výkon. My všichni víme, že bys to určitě zvládl líp.

Takže. Napíšu o třech hrách, ze kterých jsem si vytáhl pár poznatků použitelných i v reálu – hlavně pro situace, o kterých všichni doufáme, že nikdy nepřijdou, ale připravujeme se na ně. Hry mají spoustu dalších kvalit, o těch ale psát nebudu, protože krásná grafika ti venku nepomůže, když je svět v lepším rozlišení než tvoje GPU.

---

1. Hunt: Showdown

Co mě na té hře zaujalo, je dokonale udělaný zvuk. Všechno vydává šum, který slyší nejen ty, ale i parťák a hlavně nepřítel.

Mapa je plná audiopastí: ranění koně, klece se psy a slepicemi, hejna ptáků… když něco vyplašíš, hráči přesně ví, kde seš.

A jelikož je to extraction shooter, každý tě chce zabít – buď kvůli lootu, nebo aby měli klid na vlastní úkol.

Další věc: žádné „tacticool“ hračky. Odehrává se to v Louisianě na konci 19. století, takže broková kozlice, páka, opatrný postup. A ejhle – mozek porazí prasata, co běhají bez krytí, střílí po každém stínu a plaší zvuky jak stádo králíků na RedBullu.

Reálnej přenos?

Je hezké mít v trezoru ARko navoněné olejíčkem, osazené holosunem, optikou a gripem… ale co z toho, když jsi ho jednou vzal na střelnici a od té doby leží. Zatímco borec se starou „kosou“ a čtyřmi bednami munice, co z ní pálí pravidelně, tě převálcuje, protože se mu nerozklepou ruce při první závadě.

A poslední věc – smrt v té hře znamená ztrátu postavy i vybavení. Hodně lidí šetřilo. Nejhorší nebylo šetřit na zbrani, ale zapomenout lékárničku. Parťák bez možnosti ošetřit tě v blbé situaci = katastrofa.

V reálu to máme stejně: investujte do turniketu, lékárničky a kurzu, jak to používat. Zbraň je fajn, ale TQ ti zachrání život. ARko ne.

---

1. DayZ

Šílený simulátor chůze – což je mimochodem reálnější než by člověk chtěl. Běh tě dehydratuje, spaluje kalorie a přitahuje pozornost. Oko reaguje na pohyb mnohem víc než na pomalu jdoucí postavu.

Ve městech? Často po hodině lootu najdeš jen sardinky, shnilou cuketu a frakturu pravé nohy, protože tě potkal hráč s krumpáčem, kterému se líbil tvůj batoh. Nejvíc se měli ti, co se od začátku snažili nebýt závislí na městech – pěstovali nebo lovili.

Teorie šedého muže tu funguje perfektně. Nová postava = tričko, kraťasy, tenisky, jablko v kapse. Nikdo po tobě nestřílí, protože nestojíš za námahu.

Jakmile se navlečeš do armádní výstroje a dáš na sebe nosič plátů, jsi automaticky terč. Vybavení z tebe dělá hrozbu.

A zbraně?

Díky animacím jsem přesně věděl, jak nabít, odjistit a řešit závadu, ještě než jsem poprvé držel reálnou zbraň. Závady v DayZ jsou častější než ve skutečnosti, ale díky tomu se naučíš řešit: zádržku, selhač… kdo to viděl tisíckrát ve hře, tomu to přejde do podvědomí.

Jasně, naučíš se to před ZP – ale proč si nepomoct i jinak.

---

1. This War of Mine

Úplně jiný žánr, ale pro mě největší srdcovka. Je to hra inspirovaná válkou v Sarajevu. Nehraješ za vojáka, ale za obyčejné civilisty.

Každé rozhodnutí má následky. Pokud někoho zabiješ jen kvůli chlebu, postava upadne do deprese, ostatní se na tebe začnou dívat skrz prsty a často postava od skupiny uteče. A -1 člověk ve skupině je problém – ať je to kuchař, hlídač nebo noční scavenger.

Výměnný obchod: nejcennější byly šperky a munice, ale velmi ceněné byly taky cigarety, alkohol, káva, tabák a samozřejmě jídlo.

Přes den nikam nelez, odstřelovači jsou všude. A nezapomeň: až se něco skutečně posere, taky tu budou magoři, co si chtěli „vyzkoušet snajpra“ v reálu.

Nejdůležitější pointa:

Čím víc času věnuješ přes den přípravám, barikádování a opravám, tím menší šance, že tě v noci někdo vykrade nebo že se ti něco posere.

---

Určitě je spousta dalších her, ale nechci psát o něčem, o čem nemám jistotu – a nechci plácat kraviny.

Samozřejmě: získané poznatky mají asi nejhorší poměr čas vs. výsledek, ale možná to můžeš brát tak, že jsem to „odseděl“ já, aby vy jste nemuseli.

Haha, kecám. Je to moje forma relaxu – ne vždycky má člověk náladu číst knížky nebo dokumenty.

Díky každému, kdo dočetl až sem. A omlouvám se za délku, ale víte, jak to je – když člověka něco baví, těžko se to krátí.