Post-Apo bez Apokalypsy?

Post-Apo bez Apokalypsy?

Zdar zbojníci, znáte to rčení „neříkej hop, dokud nepřeskočíš“? O tom bych dneska rád v tomhle mojím dalším mentálním průjmu zanechal pár svých myšlenek. Taky vám přijde, že při procházení různých fór, sledování videí a pročítání různých článků si někteří lidi představují post-apo svět jako Minecraft? Přijde mi, že někteří lidi se až přehnaně soustřeďují na tu část, kdy už je vše po všem a je čas začít budovat novou, lepší společnost a směřovat ji k lepším zítřkům. Je tu ale drobný ale..... Přijde mi, že hodně lidí dávno buď otupělo, nebo si není schopno připustit tu hnusnou část. Tu část, kde vše kolem nás bude páchnout krví, splaškama, hnilobou a bůh ví čím ještě. Faktem je, že i sebelepší prepper, co se týče fáze post-apo, je jen směšný pozer, pokud se nepřipravuje na prvotní filtr. Je fakt, že náš mozek má úžasnou vlastnost chránit sám sebe před poškozením při obdržení tragické informace tím, že tu informaci úplně vytěsní a zároveň na ni zapomene. Možná někteří z vás něco takového už zažili, jsou to věci jako ztráta kamaráda, člena rodiny atd. Nechci tím říct, že není dobrý se připravovat na fáze po tom. Podstatný je ale si uvědomit to, že tomu něco bude předcházet, a to něco nebude kurva pěkný. Netvrdím, že každý, kdo v tomto stylu života jede, má automaticky začít trávit veškerý svůj čas na střelnici nebo nějakým hand-to-hand combat trainingem s nožem. Jenom vás prosím, začněte s touto variantou alespoň počítat, protože facka od reality vás jednou bude kurva bolet. Nesledujte jenom to, jak si vytvořit vlastní skleník, začněte sledovat i zprávy ze světa. Protože jsme v době, kdy se zrovna teď děje fakt kurva hodně, a pokud tohle jednou nebude označováno jako začátek války nebo 2. studená válka, tak já už nevím. A hlavně prosím všechny pěstitele, lidi, co si pečou svůj chlebík atd. Přestaňte se na lidi s míň optimistickým pohledem na dané téma dívat skrz prsty. V konečném důsledku budeme muset všichni tahat za jeden provaz, jestli si budeme chtít zachránit svoji nebo prdel našich blízkých.