Myslivost a osvěta kolem ní

Myslivost potřebuje nejen dobré myslivce, ale také veřejnost, která jí rozumí

Osvěta je důležitá cesta k pochopení myslivosti, ochraně přírody a důvěře mezi myslivci a veřejností.

Myslivost je v české společnosti tématem, které dokáže vyvolat silné emoce. Sama o tom za tu dobu, co se snažím o edukaci kolem myslivosti něco málo vím. Pro někoho představuje tradici, péči o zvěř a odpovědné hospodaření v krajině, pro jiného je spojena především se zbraní a lovem. Často zaznívají i velmi extremistické a nepravdivé názory typu "vraždění zvířátek" a jiné, podobné. Právě tento rozdíl v pohledu ukazuje, jak důležitá je osvěta. Pokud má veřejnost myslivost správně chápat, musí mít možnost poznat nejen její viditelnou stránku, ale také práci, která jí předchází a která často zůstává skrytá.

Jako myslivkyně oceněná ČMMJ za šíření myslivecké osvěty mezi veřejnost vnímám osvětu jako jednu z nejdůležitějších součástí současné myslivosti. Nestačí pouze dobře pečovat o zvěř a plnit povinnosti v honitbě. Stejně důležité je umět vysvětlit, proč se jednotlivé činnosti provádějí, jaký mají význam pro přírodu a proč myslivost nelze zúžit pouze na samotný lov. Pokud o své práci nebudeme mluvit my sami, vzniká prostor pro zjednodušování, polopravdy a manipulace, které mají s každodenní mysliveckou praxí jen málo společného.

Jedním z největších úkolů myslivecké osvěty je vysvětlovat, co myslivost skutečně znamená. Ukazovat a vysvětlovat přesně ty věci, které "aktivisté" nejčastěji ignorují. Myslivost není pouhým synonymem pro lov zvěře. Zahrnuje péči o volně žijící živočichy, sledování jejich početnosti a zdravotního stavu, znalost přírodních zákonitostí, spolupráci s vlastníky pozemků, ochranu přírody i odpovědné hospodaření. Její součástí je také dodržování právních předpisů, bezpečnost při zacházení se zbraněmi a respekt k životu i smrti zvířete.

Myslivci během roku řeší řadu činností, které veřejnost mnohdy vůbec nevidí. Sledují vývoj stavů zvěře, pomáhají s ochranou mláďat při zemědělských pracích, udržují a obnovují myslivecká zařízení, zajišťují vhodná krmná a napájecí opatření podle aktuálních podmínek a podílejí se na prevenci i sledování nákaz. Věnují se také výsadbě zeleně, podpoře biodiverzity a vzdělávání dalších generací. A pokud srazíte a zraníte či usmrtíte zvěř autem, je to právě myslivec, který k této smutné záležitosti vyjíždí.

Myslivost přitom není činnost bez pravidel. Je upravena právními předpisy a její výkon předpokládá odborné znalosti, potřebná oprávnění a odpovědnost. Lov má své zákonné podmínky, doby lovu, pravidla bezpečnosti a další omezení. Odpovědná myslivost proto nemůže stát na libovůli jednotlivce, ale na znalostech, zkušenostech a respektu k zákonu.

Právě zde se otevírá prostor pro osvětu. Veřejnost by měla vědět, že myslivec není automaticky člověkem, který chce zvířata zabíjet, jak často čtu v diskuzích. Je to člověk, který se podílí na péči o zvěř a její životní prostředí a který zároveň musí přijmout, že v kulturní krajině může být za určitých okolností nezbytné regulovat početnost některých druhů. Tato regulace musí vycházet z odborných poznatků, právních pravidel a konkrétní situace v dané honitbě, nikoli z osobních sympatií či antipatií k jednotlivým druhům.

V dnešní době plné technologií se informace šíří rychleji než kdy dříve. Sociální sítě umožňují představit veřejnosti krásné okamžiky z přírody, ale stejně snadno se na nich šíří zavádějící tvrzení, emotivní záběry a jednostranné interpretace myslivecké činnostil či třeba manipulace ze stran "neziskových" organizací. Fotografie uloveného zvířete může během několika minut vyvolat vlnu odsouzení, zatímco měsíce práce spojené s péčí o zvěř zůstávají bez povšimnutí.

Nemá smysl předstírat, že každý myslivec vždy jedná správně. I v našich řadách se mohou objevit pochybení, která je nutné řešit. Právě schopnost přiznat chybu, trvat na dodržování pravidel a odlišit jednotlivé selhání od celé odborné činnosti je známkou zodpovědného přístupu. Stejně tak ale není správné hodnotit celou myslivost pouze na základě jednotlivých negativních případů.

Osvěta musí stát na faktech, nikoli na vzájemném nálepkování. Pokud někdo nerozumí důvodům lovu, neměli bychom jej automaticky považovat za nepřítele myslivosti. Měli bychom mu dát příležitost pochopit souvislosti a ponořit se do problematiky. Vysvětlit mu, jak mohou vysoké stavy některých druhů zvěře ovlivňovat obnovu lesa, zemědělské hospodaření nebo jiné živočišné druhy. Přiblížit mu význam sledování zdravotního stavu zvěře, prevenci nákaz a odpovědné péče o krajinu.

Zároveň musíme otevřeně mluvit o tom, že příroda není jednoduchý systém, ve kterém lze každý problém vyřešit jediným opatřením. Jednotlivé druhy mají v ekosystému své místo a jejich početnost ovlivňuje celá řada faktorů. Odborná diskuse proto musí zohledňovat konkrétní podmínky, dostupná data a dlouhodobé dopady jednotlivých rozhodnutí.

Právě schopnost vysvětlovat složité souvislosti srozumitelně a bez zbytečné agresivity rozhoduje o tom, zda si myslivost dokáže získat důvěru lidí, kteří s ní dosud nemají osobní zkušenost.

Významnou úlohu v tomto úsilí má Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), která patří k nejvýznamnějším mysliveckým organizacím v České republice. Její role nespočívá pouze v zastupování myslivců a podpoře mysliveckých tradic. Důležitou součástí jejího působení je také vzdělávání, odborná příprava, práce s mladou generací a komunikace s veřejností.

Prostřednictvím svých organizačních složek, vzdělávacích aktivit, odborných akcí a práce s dětmi ČMMJ pomáhá předávat znalosti, které by jinak zůstaly dostupné pouze úzkému okruhu lidí. Myslivecké kroužky, přednášky ve školách, ukázky přírodnin, poznávání stop zvěře a pobyt v přírodě umožňují dětem získat vztah k volně žijícím živočichům na základě skutečných zkušeností, nikoli pouze obrázků a krátkých příspěvků na internetu.

Velký význam má také vzdělávání samotných myslivců. Odborné znalosti musí jít ruku v ruce se schopností komunikovat. Dnešní myslivec by měl umět nejen správně posoudit situaci v honitbě, ale také vysvětlit své rozhodnutí člověku, který o myslivosti nic neví. Měl by se orientovat v právních předpisech, sledovat vývoj poznatků o zvěři a přírodě a být schopen věcně reagovat na otázky i kritiku.

ČMMJ má možnost vytvářet prostor pro jednotnou, odborně podloženou komunikaci myslivecké veřejnosti. Podporuje tvorbu kvalitních osvětových materiálů, spolupráci se školami, médii a dalšími organizacemi zabývajícími se ochranou přírody. Pomáhá také jednotlivým myslivcům, kteří chtějí veřejnosti přiblížit svou práci, ale nemají dostatečné zkušenosti s mediální komunikací.

Samotná existence organizace však nestačí. Myslivci by se neměli spoléhat jen na ČMMJ a být pasivní. Osvěta musí být viditelná, srozumitelná a dlouhodobá. Veřejnost potřebuje dostávat informace průběžně, včas a také tehdy, když se kolem myslivosti objeví sporné téma. Právě v těchto okamžicích je důležité, aby byly odborné informace dostupné, přehledné a podložené. A tady je důležité si uvědomit, že každý myslivec je také tváří myslivosti.

Osvěta není výhradně úkolem ČMMJ ani myslivců kteří vystupují v médiích. Za obraz myslivosti odpovídá svým způsobem každý z myslivců.

Když myslivec odpoví na otázku kolemjdoucího, vysvětlí dětem, proč je potřeba chránit mláďata před zemědělskou technikou, nebo vysvětlí rodině na vycházce rozdíl mezi srncem a jelenem, dělá pro osvětu konkrétní práci. Stejně tak když srozumitelně popíše, proč se v určité situaci provádí lov, jak se využívá zvěřina nebo jaká pravidla musí lovec dodržovat.

Důležité je nezůstávat uzavřeni pouze ve vlastním prostředí. Myslivecké tradice mají velkou hodnotu, ale pokud chceme, aby jim lidé rozuměli, musíme je umět přiblížit i těm, kteří je nezdědili po rodičích a prarodičích. Nestačí očekávat, že veřejnost automaticky pochopí význam našich činností. Musíme jí dát možnost je poznat. A trpělivě vysvětlovat a vysvětlovat...

Významnou cestou jsou sociální sítě, kde lze sdílet nejen fotografie úlovků, ale především každodenní práci v honitbě, péči o krajinu, vzdělávací příspěvky a odpovědi na časté otázky. Právě zde je ale potřeba dbát na věcnost. Pokud chceme vyvracet nepřesnosti, musíme sami pracovat s ověřenými informacemi a vyhýbat se tvrzením, která nedokážeme doložit. Důvěra veřejnosti se buduje dlouhodobě, ale jediný nepodložený výrok ji může zbytečně oslabit.

Stejně důležité je umět naslouchat. Osvěta není jednostranné přesvědčování lidí, že myslivost je správná. Je to také příležitost zjistit, čeho se veřejnost obává, co jí není jasné a kde vznikají nedorozumění. Teprve potom můžeme volit způsob vysvětlení, který má šanci skutečně něco změnit.

Ze svého povolaní učitelky vím, že zvláštní pozornost bychom měli věnovat dětem a mladým lidem. Právě v dětství si vytváříme základní představy o přírodě, zvířatech a vztahu člověka k životnímu prostředí. Pokud dítě poznává les pouze jako místo pro procházku a zvěř pouze jako krásná zvířata na fotografiích, chybí mu část důležitých souvislostí.

Děti by měly poznávat, jak zvířata žijí, čím se živí, jak se rozmnožují, co je ohrožuje a jak člověk ovlivňuje jejich prostředí. Měly by chápat, že péče o přírodu neznamená pouze obdivovat její krásu, ale také přijímat odpovědnost za důsledky lidské činnosti.

Myslivci mají v tomto směru co nabídnout. Praktické zkušenosti, znalost místní krajiny a přímý kontakt s přírodou jsou cenným doplněním školní výuky. Odborně vedené exkurze, ukázky mysliveckých tradic nebo besedy o životě zvěře mohou dětem ukázat přírodu v širších souvislostech. ČMMJ a její místní organizace zde mohou sehrát důležitou spojovací roli mezi odborníky, školami, rodinami a veřejností.

Nejde přitom o to vychovávat všechny děti k myslivosti. Cílem je vychovávat lidi, kteří přírodě rozumějí, dokážou rozlišovat mezi faktem a dojmem a respektují, že péče o krajinu vyžaduje znalosti, odpovědnost a někdy i obtížná rozhodnutí.

Jsem přesvědčena, že budoucnost myslivosti nebude záviset pouze na odbornosti lidí, kteří ji vykonávají. Bude záviset také na tom, zda dokážeme veřejnosti vysvětlit její smysl a obhájit jednotlivé činnosti věcnými argumenty a zda tímto způsobem dokážeme obstát před tlakem manipulace a zavádějících informací, které se směrem k myslivosti šíří.

Nestačí říkat, že myslivost je tradice. Tradice má význam, ale sama o sobě nemůže být jediným argumentem pro současné fungování určité činnosti. Nestačí ani tvrdit, že myslivci pečují o přírodu. Musíme umět ukázat, jak tato péče vypadá, jaké má výsledky a v čem spočívá její odborný základ. A pokud něco nefunguje, měli bychom být připraveni o tom otevřeně mluvit a hledat nápravu.

ČMMJ je v tomto úsilí významnou oporou, ale její činnost doplňuje aktivity jednotlivých myslivců, mysliveckých spolků a odborníků. Každá beseda, kvalitní článek, rozhovor, vzdělávací video nebo otevřená akce pro veřejnost přispívá k tomu, aby lidé viděli myslivost v celé její šíři.

Myslivost nepotřebuje, aby s ní každý člověk bezvýhradně souhlasil. Potřebuje však, aby o ní lidé rozhodovali a diskutovali na základě znalostí, nikoli předsudků. K tomu vede cesta přes trpělivou osvětu, otevřenou komunikaci a ochotu vysvětlovat i témata, která nejsou jednoduchá nebo příjemná.

Jako myslivkyně nechci, aby veřejnost vnímala myslivce pouze ve chvíli, kdy drží zbraň nebo přinášejí úlovek. Chci, aby poznala také člověka, který zná svou honitbu, sleduje zvěř, věnuje svůj volný čas péči o krajinu a nese odpovědnost za své jednání. Člověka, který ví, že příroda není pohádka bez konfliktů, ale živý systém, v němž se musí hledat rovnováha mezi mnoha zájmy a potřebami.

Osvěta není doplňkem myslivosti, který můžeme dělat, až nám zbude čas. Je její důležitou součástí. Protože pokud chceme, aby myslivost měla své místo i v budoucnosti, musíme nejen dobře pracovat v přírodě, ale také dokázat vysvětlit, proč to děláme.

A právě v tom spočívá jeden z nejdůležitějších úkolů současné myslivecké generace.

S mysliveckým pozdravem

Eliška Marie Nedvědová