Každodenní nošení palné zbraně
Jaroslav Alexandr Dvorak· 26. 09. 2026 02:33
Dlouho jsem přemýšlel, jak správně tento článek uchopit. Je to totiž jedno z nejdůležitějších témat moderní doby v souvislosti s palnými zbraněmi a bezpečností. Proto bych počátkem měl určitě zmínit, že obsah tohoto článku vychází čistě z mých osobních zkušeností a názoru na celou problematiku. Nepovažuji svůj názor za jediný správný, a proto by to mělo celé být bráno spíše jenom jako námět k diskuzi.
Prvním bodem tohoto článku je třeba říci si, proč někd…
o zbraň nosí. Osobně si myslím, že je to spíše otázkou mentálního nastavení jednotlivce nežli pocitem ohrožení.
Známe spoustu případů, kdy člověk nosí zbraň kupříkladu pro vlastní bezpečnost po osobní zkušenosti. Když se však dotyčného zeptáte, zda byl někdy on osobně napaden, většinou tomu tak není. Nosí zbraň, protože žije v problémové lokalitě, má riskantní práci a většinou se něco skutečně stalo jen někomu z jeho okolí. Takový člověk si nošení zbraně ospravedlňuje takovým tím „co kdyby se to někdy stalo mně“.
Ve skutečnosti je ve většině případů člověk, který je ochoten a chce nosit palnou zbraň, charakterově osobou, kterou by si potenciální útočník nikdy nevybral.
Uvedeme si případ Drbana Pepana.
Drban Pepan je narkoman, který vyrostl na okraji společnosti někde na sídlišti. Byl dvakrát trestaný. Podíváme-li se na svět jeho optikou, je to zbabělé stvoření, které by se charakterově dalo přirovnat k potkanovi.
Když potřebuje na dávku pika, vybírá si snadnou oběť, která je bezmocná. Ne však bezmocná pouze vizuálně po fyzické stránce. Drban Pepan si dokáže přečíst člověka i postojem, rétorikou.
Postavíme-li vedle sebe dva devadesátileté dědečky stejné fyzické konstituce, jeden vám zahodí ustrašeně peněženku na zem, druhý vám udělá francouzskou holí z žeber a páteře bublinkovou fólii.
Drban Pepan toto pozná, protože už nejednou dostal po tlamě holí, kabelkou či mopem.
Ať si to jsme schopni připustit, či ne, lidé se rozdělují na dvě skupiny. Na oběti a rváče. Nehledě na vizáži, věku či pohlaví. Tím, jak se pohybujete, tím, jak gestikulujete, to je to, co vás dá přečíst jako otevřenou knihu.
A kdo nosí zbraň?
Většinou je to ten případ osobností, které by někdo rozumný šel napadnout, okrást či znásilnit jako ty poslední. Přijaly totiž onu základní podstatu, že nejsou oběti, a to je to, co člověka v nošení zbraně charakterizuje.
Proč tedy člověk, který charakterově není potenciální obětí, zbraň nosí?
Zde oproti předchozímu psychologickému nastavení nastupuje kultura. To, že přijímáte zásady společnosti, ať jim budeme říkat zákony či slušné vychování. Je to to, co nám vštěpuje výchova, jsme-li otevřeni tomu to přijmout za své.
Člověk si uvědomuje, že se pohybuje v nebezpečném prostředí, chápe potřebu nosit zbraň, ať si připouští vlastní napadení, či ne, ví, že pokud by se dělo něco špatného jemu či třetí osobě, je mentálně a kulturně nastaven tak, že zakročí.
Takový člověk potom ve skutečnosti spíše než sebe chrání svoje okolí.
Člověk s tímto mentálním nastavením, za předpokladu, že zdokonaluje své dovednosti tréninkem, a to nejen na střelnici, ale především tréninkem racionálního vyhodnocování situace, aby naopak nenapáchal více škod, se stává bezpečnostním prvkem ve společnosti.
Člověk nosí palnou zbraň, protože si dokáže připustit hrozby a je ochoten jim čelit. A to dělá z ozbrojené společnosti společnost bezpečnou a slušnou.
Samozřejmě, v každé skupině lidí se najdou defektní jedinci. Tomu se bohužel nevyhneme nikde. Vidíme to především mezi řidiči. Vždy se najde hovado masírující svoje ego.
Ve střelecké komunitě však takoví jedinci velice rychle pozbývají oprávnění zbraň nosit. Většinou se takový jedinec stihne velice brzy odkopat a oprávnění je mu zkrátka odebráno, v lepším případě dříve, než dojde k průseru.
Kéž by to bylo tak jednoduché mezi již zmíněnými řidiči, že?
Pokud se statisticky podíváme na trestnou činnost spáchanou palnou zbraní, většinou jsou tyto zbraně repliky, jako plynovky či kuličkovky, zbraně nelegální, a jen v opravdu minimu případů, statisticky zanedbatelném, se stane, že někdo spáchá trestnou činnost svojí legální zbraní.
Proč tomu tak je?
Česká republika má jeden z nejdokonalejších systémů prověřování osob a následného dohledu. To činí z naší země nejen zemi bezpečnou, ale i unikátní ve světovém měřítku.
Jinde, a uvedu příklad Velkou Británii, se lidé nechali odzbrojit. Uvěřili levicové propagandě o prevenci a bezpečnosti.
Jak jsou na tom dnes?
Dnes tam nesmíte nést ani nůž, šroubovák či sportovní hůl. Okamžitě jste perzekvován za nedovolené ozbrojování.
A realita?
Velká Británie patří mezi země s největším počtem napadení zbraní v Evropě hned vedle Francie a dalších zemí, kde uvěřili falešným slibům a pohádkám o bezpečném světě beze zbraní.
V těchto zemích bují obchod s ilegálními zbraněmi a dnes a denně na ulicích v těchto zemích vyhasínají životy nevinných lidí, kterým jejich vlastní vlády odebraly možnost se legálně bránit.
Pokud toto nikdy nechceme dopustit v naší zemi, nestačí jen volit ty správné zástupce. Politik je, jaký je, a nemůžeme spoléhat na sliby.
Ale právě tím, že v naší zemi bude dostatečný počet slušných a ozbrojených občanů, občanů se zbrojním oprávněním, tak i oni politici si spočítají, kolik je to procent voličů, a nebudou mít touhu poslouchat zcestné teorie neomarxistů a jiných totalitně smýšlejících šílenců, kterým ve skutečnosti nejde o bezpečnost občanů.
A tím zůstaneme státem bezpečným a skutečně svobodným!
Neboť jedině stát důvěřující svým obyvatelům natolik, že ponechá občany ozbrojené, je státem svobodným!
Posledním prvkem, a ne méně důležitým, je prvek obranyschopnosti státu.
Stát, kde je značné procento civilního obyvatelstva ozbrojeno, není snadné napadnout, a i když by se o to už nějaký blázen pokusil, okupace takového státu by jistě nebyla příjemná pro jakéhokoliv nezvaného návštěvníka.
Nemusíme chodit daleko a vidíme, že hrozba války není něco, s čím se setkáváme jen v učebnicích dějepisu. Reálný konflikt v Evropě je něco, co není zcela nereálné.
SI VIS PACEM, PARA BELLUM!
Chceš-li mír, připravuj se na válku.
Toto staré přísloví platí a platit bude, co bude lidstvo lidstvem.
A jaký je váš názor na celou problematiku? Budu rád za komentáře pod článkem.
Autor: Jaroslav Alexandr Dvořák
Komentáře (0)
- Zatím žádné komentáře.
Pro komentování se přihlaste do Kvelbu.
Přihlásit se