Co dělat, až budeš leaderem

Zdarec, zbojníci. Dnešní článek bude trošku obsáhlejší a píšu ho nerad. Každopádně nesu s sebou pár myšlenek, které bych rád odevzdal dál. Třeba se někomu budou hodit.

Kamarádi, jestli chceme, nebo ne, a budeme se teď bavit o těch nejhorších možných scénářích, které si většina z nás ani nechce představovat, je dobrá šance, že velká část nás bude postavena do situace, kdy budete stát před skupinou bezradných lidí, které všechny bude trápit jedna otázka... A co teď? A zároveň s tou otázkou budou všichni upírat svůj pohled na vás.

Proč na vás? No, protože vy jste ti, kteří těsně před tou otázkou vypustili větu z huby: „Já vám to celé ty roky říkal.“

Budete postaveni před rozhodnutí: sbalit si svoje saky paky a vypadnout jako zbabělec, anebo se k tomu postavit zodpovědně a převzít zodpovědnost za celou skupinu morčat, která se vám celé ty roky smála.

Je mi úplně jasné, že některým z vás teď srdce zaplesalo štěstím. Ano... Teď nastal můj čas, celé ty roky si ze mě dělali srandu a teď jim budu velet. Gratuluji, jako vůdce jsi selhal hned v první minutě. A to z jednoduchého důvodu: každý, kdo se na vedoucí pozice dívá pohledem, že je to žůžo labůžo, a vidí se, jak si skládá vlastní harém z nádherných děv, tak vás zklamu.

S velkou pravděpodobností to bude spíš skupina, za kterou přebíráte plnou odpovědnost, a ještě se o ně budete muset postarat, rozhodovat za ně, řešit interní konflikty a zároveň řešit i externí konflikty s dalšími skupinami.

Jak už z mého tónu jde patřičně vycítit, tak ano. Z mého pohledu je to opruz. Netvrdím, že mám nějaké bohaté zkušenosti s vedením lidí, ale co vím jistě, je, že celý svůj život jsem se těmto druhům zodpovědnosti vyhýbal. Vždycky jsem miloval činnosti, kde jsem byl zodpovědný jen za svoji práci a výsledky, které jsem si dokázal obhájit.

Bohužel ale celý svůj život jsem se setkával s tím, že mě někdo takovou sračkou, jako je vedení lidí, pověřil... Ať už to bylo, když jsem pracoval v Čechách na stavbě, kde z nějakého důvodu dát do čela vedení skupinky cikánů nebo směsice cizinců Slováka byla vždycky ta obvious volba, anebo teď, kdy mám na starost malý obchod a pár lidí pod sebou.

Důvod, proč to ale píšu, je, že vám chci dát pár dobrých rad, jak se při vedení lidí chovat.

Vždycky jsem nenáviděl termíny jako vedoucí, šéf, manažer atd. Každopádně jeden termín, který jsem dostal během práce jako střelecký instruktor, jsem si užíval nejvíce... Byl to teamleader.

(I když jsem jako teamleader z mého pohledu selhal, protože ukočírovat partu chlapů, kterým testosteron tekl doslova ušima.A na to, abych si konstantně s někým měřil pinďoura, jsem jednak velký flegmatik a ani toho pinďoura nemám dostatečně velkého – obrazně řečeno.)

Co tím ale chci říct, je, že pojem teamleader je za mě nejlepší způsob, jak pojmout takovou funkci. Vedení skupiny by nemělo být o egu... Je píčovina povyšovat se nad lidi, se kterými kopete za jeden cíl. Ano, ten cíl vybíráte vy, proto je lepší, když lidi, se kterými jste ve skupině, stavíte na stejný piedestal, na kterém stojíte vy sami.

Proč je to lepší? Oni si budou připadat lépe, protože můžou stát po vašem boku, a vám se, co se týče autoritativního břemena, uleví. Takže nedělejte chybu jako někteří mezi námi, kteří tyhle lidi nazývají podřízenými (zdravím tě, Romane ;)).

Další věc: nesnažte se manipulovat intrikami. Manipulace je jedna věc, naučit se mluvit s lidmi tak, abyste za jejich pomoci dokázali naplnit svůj cíl, je v pořádku. Dělejte to ale čestně a z vlastního přesvědčení.

Mluvte vždy k celé skupině. Neposílejte polopravdivé informace do skupiny prostřednictvím někoho ze skupiny. Už tak je velký průser v tom, že lidi mají tendence vaši verzi překroutit podle sebe a podávat informace dál i se svým dodatečným pohledem na věc.

Následná rozhodnutí s lidmi rovnou řešte a probírejte, protože ani ten nejlepší vůdce není neomylný a kolektivní názor může být velkým přínosem. Víc hlav víc ví.

A hlavně, za žádných okolností, v návaznosti na předchozí řádky, se nesnažte lidem lhát a každému podsouvat jinou verzi příběhu. Myslím, že nikdo z nás není tak inteligentní, aby dokázal skupinu lidí krmit několika různými verzemi příběhu a ještě si pamatovat, komu co řekl, i za týden. A ne to ještě za měsíc.

Nejde o to, že si tím člověk podkope autoritu. Přijde o něco mnohem horšího, a to je důvěryhodnost.